Coornelus:
Poslední dvě léta vzala pravidelnost návštěvy Brutalu za své, ale letos už to vyjít muselo. Jak to tak bývá, sejde z očí, sejde z mysli. Nemít lístek v šuplíku od podzimu 2019, nevím, jestli bych letos vyrazil. Může za to postupující věk, únava materiálu a v neposlední řadě hudební přežranost. Ani na jedno nejsem pyšný. Každopádně po oznámení faktu, že festival začíná už od úterý, a to nejen nějakým warm upem, ale v podstatě regulérním dnem, jsem měl v plánu tento první den z pěti ignorovat. To mi nevydrželo dlouho, protože nabídka dopravy z domova až na místo, a to pěkně v úterý po práci, byla více než lákavá. Horší to bylo s programem. Z celého festu jsem se nejvíc těšil na CLUTCH. Ti vystupovali v čase, kdy jsme do Jaroměře přijížděli… Blbý, no. Téměř sprintem běžíme na MŮRU, která hraje na novém place – Bastionu. Stíháme závěr setu a jedinou věc, která mě utvrzuje v dojmu, který jsem pochytal na jednom podzimním koncertě. Tohle má potenciál. Plíživý death/doom, který se tváří na oko odporně, ale houpavá stoner pasáž nezapře cit pro melodii. Skvělý zpěvák měnící několik hlasových poloh a hlavně brutálně dobrý zvuk. Tohle jako vstup do festivalového dění zafungovalo.
Po přivítání se s osazenstvem nejskromnějšího stánku na BA ever řeším něco jiného než muziku a tím je hlad. Automaticky napnu svoje kroky do vege uličky, kam mě vedou chuťové buňky, ale po pravdě řečeno, není to hezký pohled. V zaprášené cestě se nacházejí nebohé stánky, které jsou pod vrstvou prachu. Nějaká chuť na jídlo mě docela přechází. Ale… žluté kari pastě s rýží neodolám. Po konzumaci tohoto jídla si dávám předsevzetí, že další čtyři dny si už tenhle pokrm nedám.
Odcházím na začátek setu VIO-LENCE. Tenhle styl thrash metalu mi sedí, ale v Jaroměři mi nesedí ostrý zvuk, kvůli kterému dávám jen dvě věci. Z velké stage se přesouvám na tu menší, nazvanou Obscure, které to bez stanu sluší. Chytáme s Johanem bezva flek, ale nedaří se nám zachytit zvuk druhé kytary pohřebáků PALLBEARER, což je docela zásadní problém. Zvuková nekvalita mi nedá šanci se ponořit do hudby těchto populárních doomařů, kterým ale ani ze studiové tvorby nemůžu plnohodnotně přijít na chuť. Dost za to může melodický vokál.
Do třetice zvuk na prd a začínám se bát, že nešvar z před cca sedmi osmi let je zpět. AT THE GATES znějí prostě blbě. Death metal v prapodivném zvukovém hávu nevynikal. Se slzou v oku vzpomínám na jejich poslední návštěvu v pevnosti, kdy jsem je měl v topu fstivalu. Tohle nemá cenu. Tři věci a ahoj.
Celý dosud zvláštní den by měli vylepšit doomaři EVOKEN, které jsem konečně viděl poprvé naživo. Zvuk se mi nelíbil taky, moc intenzivní, ale přece jen aspoň čitelný. Ještě aby ne, když tvorba obsahuje plno pomalých pasáží. EVOKEN nastolili to, co se od nich čekalo. Pomalý doom metal sem tam s přesahem k rychlejším death tempům. Uhrančivost kapele nechybí, k zážitku z kategorie „husí kůže“ to ale má poměrně daleko, ale jako finále dne vylepšuje předchozí neutěšené dojmy. Ráno moudřejší večera, jde se spát.
Johan:
Brutal Assault se letos rozrostl na regulérní pětidenní akci, což je ryzí šílenství. (úsměv) Kdo to má vydržet, pendlovat pět dní a nocí mezi čtyřmi až pěti pódii, poslouchat kravál různého ražení, stíhat při tom rozmluvy s přáteli, dodržovat pitný režim a životosprávu. (úsměv) I my se letos rozhodli pro full time job, takže jsme vyrazili v úterý, ale kvůli pracovním povinnostem dvou pracovitých pracovníků až k večeru, tudíž nám utekl začátek festu a několik kapel – to o uniknutí kapel se samozřejmě bude týkat i dalších dnů, protože všechno se stihnout nedá, i kdyby se člověk přetrhl – a to v našem věku nechceme.
Do areálu jsme nakráčeli po ultra brutálně rychlém odbavení v čase, kdy v Bastionu hrála MŮRA. Stále ještě nové jméno na tuzemském obskurním poli je složené ze známých tváří, jež prošly nebo procházejí kapelami SEKEROMLAT, THE TOWER, BRAUNCHOLDA nebo VOLUPTAS. Stíháme závěr setu a dojmy máme jen pozitivní – jednak je naprosto skvělé, že se pódium z Octagonu přesunulo do jiného prostoru zvaného Bastion. V Bastionu je mnohem více prostoru, takže se na plac vejde větší počet lidí, navíc měla MŮRA parádní zvuk, který podpořil skvělé vystoupení, které bylo správně zlé a špinavé, přitom čitelně, zpěvák se vydával ze všech sil a hlubokým hlasem kázal jak zákon káže. Ideální start „nekonečného“ matiné.
Debut (1988) amerických thrashových tehdy mladíků VIO-LENCE jsme točili na kazetách dokolečka, později ale kapela vyklidila pozice a mezi vyvolené US veličiny žánru se nedostala, respektive respekt velký, diskografie méně početná a za těch 37 let od založení delší časové úseky kapela nefungovala, takže jsem dosud neměl živě tu čest. Letošní premiéra na Brutalu byla tedy vítaným momentem k doplnění vzdělání a hlavně oprášení vzpomínek. A pánové v letech dokázali ty vzpomínky nejen oživit, ale navíc skvěle pobavit, jejich koncert byl energický, plný skvělé muziky i zábavy. Sean Killian to pořád v hrdle má (často jsme si vzpomněli na Skořího, podoba hlasu neoddiskutovatelná), chlapi kolem něj jsou šoumeni i zdatní instrumentalisté, my navíc byli taky v dobrém rozpoložení a koncert v luxusním hracím čase jsme si dokázali parádně užít.
Dalšími vyslanci ze Spojených států byli zadoomanci PALLBEARER, kteří patří mezi služebně mladší kapely, ale hudební projev mají tradiční. Na Obscure stage jim ale ne trochu, ale hodně haproval zvuk, virbl zněl protivně a slyšet byla jen jedna kytara, což se na dojmu z vystoupení hodně podepsalo.
Přední zástupci švédského melodického kovu smrti měli být hlavními hvězdami prvního dne, ale AT THE GATES to v mém žebříčku prohráli s živelnějšími VIO-LENCE. Ono se ATG nedá moc co vytýkat, zahrané to samozřejmě bylo s fortelem, ale zvuk kapele nepřál, ostatně středeční zvuk byl obecně na všech pódiích kromě Bastionu rozporuplný. Kamarád navíc vysílá stížnost, že ve středu nebyly přístupné VIP tribuny nad zvukaři, kde se jinak zvuk většinou jeví lepší než jinde.
Alespoň EVOKEN nám spravili náladu, jejich pomalá potemnělá muzika vyzněla na Obscure stage zvukově lépe než u kolegů PALLBEARER a americký „souboj“ jednoznačně opanovali. Kromě těžkopádných pasáží vedených ve šnečích tempech se tu a tam vynořil svižný úsek, což produkci zpestřovalo. První den tedy dáváme do konce, po posledních tónech EVOKEN míříme pěšky na ubytování (cca 2,5 km) ještě s dostatkem sil na další čtyři dny nejen metalového běsnění.
Highlighty prvního dne: VIO-LENCE, EVOKEN
Pavel:
První hlavní den, po nějaké aklimatizaci, byť zatím plně nabit energií, jsem měl vybrány jako favority tuzemské borce z Prahy – MŮRU. Hrála na nové menší stagi, což jí slušelo, protože ještě ani nebyla ta správná tma na pořádnou atmosféru u hlavních pódiích. Jejich kombinace těžkotonážního shnilého doomu a death metalu zabaleného do old-school image s barvou na obličejích a krví uspokojil touhu po sonické temnotě dokonale.
Jemnější verzi doomu prezentovali PALLBEARER na druhém vedlejším pódiu. Mojí chybou jsem bohužel přišel až na poslední skladbu, což stále stačilo k tomu, abych se přesvědčil o tom, že to byl jeden z mých favoritů oprávněně. Trio doomu završili EVOKEN, kteří uzavírali první den s jejich extrémně pomalou variantou žánru. Užil jsem si ještě thrashovku VIO-LENCE, přestože to není žánr, který si pustím. Naživo to je ale o něčem jiném. Byla to pecka. Za zmínku, pro daný den, stojí ještě skoční smrťáci KORPSE, EXTERMINATION DISMEMBERMENT a DEVOURMENT, kteří motivovali mnohé pro intenzivní akci v mosh pitu během svých brutálních setů.
Fotky: Pavel
