Švédské HÄLLAS jsem viděl na strahovské Sedmičce v roce 2022. Musel jsem je vidět. Bylo to krátce poté, co mě zasáhl „Star Rider“ z jejich prvního plnohodnotného alba „Excerpts from a Future Past“. Tuto píseň řadím k několika málo skladbám, které ve mně vyvolávají snahy být lepším člověkem. Původně se HÄLLAS měli na Sedmičce objevit o dva roky dříve, ale přišel covid a všichni víme, co se stalo. Mimochodem, to je měli doprovázet NIGHT, kteří minulý rok přijeli na Heavy Metal Thunder, kde jejich pohodový hardrockový set sklidil zasloužený úspěch. NIGHT mají personální propojení s mnohem více heavymetalovými AMBUSH, jenž hráli na Heavy Metal Thunder zase v roce 2023. To vše krásně ilustruje propojení evropské rock/heavy metal scény. V roce 2022 NIGHT z tour odpadli, nahradili je HOT BREATH, ale nezanechali ve mně žádnou stopu, vůbec si je nepamatuji.
Letos 22. března byli předkapelou HÄLLAS nyní v Berlíně usazení novozélandští EARTH TONGUE. Duo ve složení bicí a kytara má za sebou jedno EP a tři řadová alba. Tím, že v jejich heavy psych/doom rock tvorbě chybí baskytara, vyžaduje taková hudba hodně invence. V mém případě je to podobné jako u post-rocku – je těžké něčím překvapit. A tady se to bohužel nedařilo. Set se skládal z devíti písní, došlo na průřez všemi alby plus jako poslední zazněl singl „Pentagram on the Moon“ z roku 2017. Až poslední song jsem dokázal trochu víc rozeznat od zbytku setu, hlavně díky tomu, že byl rychlejší a tradičnější ve významu sloka/refrén a zpěv šel do výšek. A to zpěvačce a kytaristce Gussie Larkin moc slušelo. Estetika sedmdesátých let byla čitelná nejen v textech, podtrhovalo ji i blyštivé oblečení zpěvačky. Bubeník Ezra Simons předváděl solidní práci se svým nástrojem, i přestože jeho outfit tak doladěný nebyl. Líbilo se mi časté vzývání satana v textech, k němuž doom/stonerový spodek krásně ladil.
Když EARTH TONGUE skončili, začala se měnit scéna. K již visícímu velkém krystalu na pravé straně pódia přibyly krápníky a začalo se více mlžit. V 21:10, přesně na čas, začali HÄLLAS plnými hrstmi rozhazovat to, za čím sem téměř zaplněné Futurum přišlo. Hned na začátku se objevil problém s basou zpěváka a baskytary Tommyho Alexanderssona. Byl nucen si ji rychle vyměnit a první skladba „Above the Continuum“ musela tedy začít znovu. Jde doposud o nejdelší věc od HÄLLAS, přes 21 minut, z posledního alba „Panorama“. HÄLLAS se pokusili o retro-prog-rockovou operu, neříkám, že některé jejich dřívější skladby nešly již tímto směrem, ale tohle je sešlápnutí pedálu na podlahu. A mám s tím trochu problém, až příliš to ve mně vyvolávám DREAM THEATER pocity. A protože mě DREAM THEATER svým instrumentálním natahováním občas nudí, i tady mám pocit, že HÄLLAS mohli ubrat. Je to krok stranou, snaha neopakovat to, s čím přišli na předchozích třech albech. Chápu záměr, ale nebude to lehké a nemyslím, že na „Panorama“ se to na 100% povedlo. Každopádně za takovou odvahu mají HÄLLAS můj respekt. Jako protiváha „Above the Continuum“ může na „Panorama“ fungovat druhá „Face of an Angel“, která na koncertu také zazněla a je spíš úlitbou fanouškům čekajícím na další „Star Rider“.
Intro a intermezza byla vyplněna dark ambientními jeskynními zvuky, kapáním vody, ozvěnou kroků. S tím ladil vizuál scény a také plachta za bubeníkem, na které nebylo očekáváné logo kapely, ale pouze malovaný šedý vnitřek neurčité jeskyně. Každý z členů (mimo bubeníka, u něho by to nemělo smysl, když je schovaný za bicí soupravou) měl černé oblečení s lehkým pláštěm sepnutým pokaždé odlišnou sponou nebo ozdobou u krku a na ramenou.
HÄLLAS svoji hudbu nazývají jako „adventure rock“; jde o sedmdesátkový retro prog rock, a s tím korespondují i texty, pohybující se tematicky v prostředí jakéhosi retro-futurismu a fantasy příběhů. A tento mix přesvědčivě funguje. Svou roli hraje i hlas Tommyho Alexanderssona, který mi připomíná zpěv zpěváka ZRNÍ Jana Ungera. Ne barvou nebo podobností, ale civilností, melodičností, hrou si s tóny, což dává výrazu kapely v dobrém slova smyslu velmi zvláštní charakter.
Zbylých sedm skladeb před přídavkem pokrývalo celou diskografii, přičemž ještě jednou se citovalo z „Panorama“, konkrétně šlo o téměř čistě vokální „Bestiaus“. Po vytleskání se kapela vrátila s dalšími třemi písněmi. Očekávaný „Star Rider“ a „Astral Seer“ ze stejného alba, a koncert zakončoval „Hällas“ z eponymního EP. Podle reakcí bylo publikum více než spokojené, mohlo si nakonec naplno zakřičet „Beware of the mighty Hällas“, a já s ním.
