MASTER´S HAMMER – Maldorör Disco

Od vydání devátého alba MASTER´S HAMMER uteklo dost času na to, aby bylo možné si utřídit dojmy a učinit závěr, jaká že ta deska (cédéčko/kazeta) vlastně je. Já dlouho nemohl najít chuť na pořádný průnik do alba, které mě zpočátku moc nebralo a u jehož poslechu jsem se několikrát přistihl, že vlastně nevnímám, že hraje. Varovný prst, že to tentokrát asi nebude láska na první, ale asi ani na desátý poslech. 

Krátce poté, co se „Maldorör Disco“ objevilo, se o něm hojně diskutovalo a rychlé soudy „ode zdi ke zdi“ se objevovaly nejen online. U kapely formátu MASTER´S HAMMER při poslechu nahrávky, která se odklání jak od prastaré, tak i novodobé tvorby, logické. Taky v tom hrála roli některá vyjádření Franty Štorma, že s MASTER´S HAMMER je ámen a že se hodlá věnovat jiné muzice, ať už pod hlavičkou AIRBRUSHER, nebo MALDORÖR DISCO, se kterými hodlal obrážet vernisáže výstav neortodoxních umělců – a i tak ve společnosti Kamila Prince činil. A pak ho napadlo, že by se zase mohl dát dohromady s Honzou Kapákem a nějaké ty prapodivné nápady dotáhnout a nahrát „pro radikálnější produkci v rámci MASTER´S HAMMER“, jak uvádí v bookletu. V něm je zmíněno i Necrocockovo zjevení, kdy ho „sama múza přivolala“ a sestava byla na světě.

Na světě je i kolekce deseti nových písní, které se asi dají označit jako avantgardní synth rock/metal s přesahem k discu nebo EBM. Hned začátek alba pořádně vyděsí – no koho vlastně? Asi jen ty, kteří skončili u „Vagus Vetus“ a neslyšeli „Formulæ“, „Fascinatora“, nic od AIRBRUSHER ani MORTAL CABINET. Ti ostatní nejspíš tuší, že Štormovy choutky jsou různorodé a že si dělá to, co ho zrovna napadne. Tentokrát ho napadlo vyblbnout se s elektronikou a syntetické zvuky jsou nikoliv všudy-, ale hodněpřítomné. V „Anděli slizu“ hrají prim a spolu s nimi bicí a zpěv. I přes počáteční lacinost nejen kláves, ale hlavně tuc tuc bicích s techno zvukem se skladba postupně proměňuje, až se nenásilně překlopí do rock/metalové polohy, aby se rázem vrátila k nasládlé muzice. Vývojem prochází i vokály, které už všudypřítomné jsou, Franta skoro nezavře pusu a když už ano, tak je tu Necrocock… Slušelo by se říci, že i zpěvy jsou pestré a různě se mění a složit za to poklonu, ale ono je to složitější. Taková ta typická novodobá Frantova „recitační“ poloha je ještě OK, dá se s ní smířit, i když jedu v ní už nezbylo ani trochu, cynismu vlastně taky ne, takže spíše něco jako „trochu to sem tam ohnu a protáhnu, ale moc se s tím babrat nebudu“, horší je to s hlasem upraveným přes nějakou škatulku, takže místy to zní nikoliv jako dobrý vtip a nadsázka, ale jako vtip špatný a „podsázka“. Zachraňuje to Necrocock svým typickým medovým hláskem, jehož vstupy song prosvětlují a posluchače pohladí. Kytar je pomálu, sem tam trochu zaburácí a zase se vytratí, a když už jsou zapojeny více, jsou v mixu upozaděné, což je asi i škoda. 

První song mě kromě Necrococka a rovnější části moc nebere, pak ale výše napsané ne zcela, ale částečně mizí, „Genesis P. Orridge“ je o poznání dravější a kytarovější, synťáky mají příjemnější barvu a jsou použity spíše jako koření, zpěvy jsou rovněž o poznání lepší a Necrocockova sloka je hitová, návyková. „Take It or Leave It“ pokračuje v obdobném duchu, začátek je hodně synth, následně rock/metal a pořádnou kadencí bicích a zpěvem, který je najednou důraznější, je to ten novější Štormův parodický výraz, ale nepůsobí křečovitě ani lacině, žel s výjimkou pomalé vsuvky, která je protivná nejen hudebně, ale taky hlasově – zase ta drastická práce s mašinkami, to je vážně zlo. Titulní píseň je zvláštní, asi to je většinou disco brak. (úsměv) Rytmy jsou fakt tupé, klávesy pouťové, zpěv prapodivný, dokud se neobjeví epická pasáž, která aspoň trochu evokuje dobré časy MASTER´S HAMMER. Najednou to zní… tedy výborně by to mohlo znít, kdyby byly kytary vytaženější – takže chvalitebně. „Bochnatky“ jsou… spíše KAVIAR KAVALIER. Najednou je tu plynulá kytarová linka a ne jen nasekané riffy, škoda, že to vydrží jen chvíli a pak se zase hraje vcelku obyčejně, opakují se již slyšené postupy, hezký je až samotný závěr, kde se ukazuje, že obyčejnější piano-tóny jsou o poznání lepší než ty disco trysko blbiny.

„Beast Within“ je demonstrací poněkud uvadajícího Štormova veršotepectví. Opakování rádoby vtipné sebereflexe působí otravně a není to jediné místo na albu, které postrádá onu pověstnou Frantovu lehkost, s jakou si se slovy v minulosti pohrával. Dříve mě bavilo si texty číst dokola, hledat různé skryté i viditelné odkazy, dohledávat si, co znamenají mně neznámá slova nebo kdo že je v textech zmiňován, tady to nutkání moc nepřichází. Jo, něco jsem si vygooglil, ale moc to se mnou nedělalo, některé rýmy jsou hodně slabé, celá ta zdánlivá obyčejnost venkovského života, bochnatky ve třech textech, nic moc mi z toho v hlavě nezůstává. Nejlepší (nebo nejzajímavější) je text k „Bicycle Day“; vypadá to, že kumpáni se nechali inspirovat Albertem Hofmannem a jarní cyklo výlet si zpestřili LSD. Muzika je taky taková lehce halucinogenní, lehčí, a hlavní u ní je, že nemá žádné otravné party, což platí i na „Doppelgänger“, vcelku srovnanou pomalou skladbu, takovou zadoomanou, František místy zpívá zajímavě, místy žel opět přes efekt, no je to těžké být s nějakým songem celou hrací dobu na jedné lodi. Mimo loď jsem s „El Teide“, spící sopka by si určitě zasloužila lepší verše než „shake, shake earthquake – El Teide vulkán jako bejk“ i muziku – hlavně začátek je… no napadají mě jen nekorektní slova. Jako čeho se v téhle divnohře chytit? Textu, kde se rýmují sopky, hrobky a spodky? Naštěstí dojem vylepšuje „Slatina“, ve které se text povedl mnohem lépe, hlavně „v bahenní lázni válím se líně, trénuji trvalý pobyt v hlíně“ pobaví a zároveň naznačí, že autor asi není nakloněný praktikám Společnosti přátel žehu. 

Neříkám, že jsem z „Maldorör Disca“ rozčarovaný, ale nadšení se nekoná ani náhodou. Schválně jsem si po několikátém poslechu pustil „Fascinator“, abych se ujistil, že ta deska byla úplně jiná a dobrá a že novinka na ni vůbec nenavazuje – a to se mi potvrdilo. Tak jsem sáhl pro „Dirndlu“ od AIRBRUSHER a tam se dá o návaznosti mluvit, ale o kvalitativní úrovni taky ne – „Dirndl“ není tak nevyrovnaný a neobsahuje tolik skopičin. 

Co naopak snese ta nejpřísnější měřítka, je obal. Koupil jsem si vinyl i CD, protože se u mě asi začínají objevovat první známky demence, a oba obaly jsou perfektní, neošizené. Několik Frantových obrazů, u nichž je kvalita evidentní, texty v češtině i anglické překlady, odstavec o vzniku, resp. transformaci kapely, fotka muzikantů, k vinylu přiložený oboustranný plakát, grafika perfektní, až na logo… Z toho se totiž vytratily obrácené kříže. Co se vytratí příště? Pentagram? Trnová koruna? 

Kdysi jsem na adresu „Šlágrů“ napsal, že neměly vyjít pod hlavičkou MASTER´S HAMMER – a o „Maldorör Disco“ si myslím to samé – vyjít jako AIRBRUSHER by dávalo větší logiku, ale menší zájem publika i přísun deviz. Ale proti „Šlágrům“ je to pořád jiný level… (šipka nahoru). Proti „Fascinátorovi“, „Formulím“, „Vágusovi“ i „Mantrám“ taky (šipka dolů), proti „Konvím“, Okultistovi“ a nedej čert „Ritualu“ taky taky (několik šipek dolů). 

I přes řadu výhrad neposílám „Maldorör Disco“ do horoucích pekel, ale ani nevynáším do nebes – ta nahrávka je podle mě průměrná. Nějaké fajnové záležitosti, nějaké obyčejné a nějaké mizerné. Asi by tady prospěla další figura mimo kapelu, která by něco vyházela, řekla, že tady to narovnáme, tohle vynecháme a něco dalšího složíme – třeba dvě ze tří nových věcí vypuštěných letos na Bandcampu by nadělaly mnohem více parády. Pět bodů za hudební obsah, jeden navíc za obal.

Seznam skladeb:

• Side A

1. Anděl slizu
2. Genesis P. Orridge
3. Take It or Leave It  
4. Maldorör Disco
5. Bochnatky

• Side B

1. Beast Within      
2. Bicycle Day
3. Doppelgänger
4. El Teide
5. Slatina

Čas: cca 42 min.

Sestava:

• Kamil Princ – poetic inspiration, lead synths
• Jan Kapák – drums, sound mastery
• František Štorm – songwriting, vocals, instruments, artwork
• Tom Necrocock – choirs, vocals, sick harmonies, piano

www.mastershammer.com
Bandcamp
Facebook