Před cca dvěma roky se v Písku vylíhla nová kapela MOROUS a velice rychle zapadla nejen do místního metalového koloritu. Poprvé jsem MOROUS viděl na Satan Klaus Festu 2024, poté ještě několikrát, nejprve v trojici, později v kvartetu (sestavu loni na podzim doplnil na basu Rámus z BOHEMYST).
Na začátku bylo trio Žrout alias D. Devourer, kytara a řev (jinak LAHAR), Míra alias Naberius, kytara a křik (jinak MEGELNYK) a Aleš alias Vomit Eater, bicí (dříve např. KAOSAQUAD či MURUROA), které se pojmenovalo podle označení mrzutého nebo zasmušilého člověka; slovo morous se v minulosti používalo i pro označení nočních přízraků, vlkodlaků nebo upírů, našeptává internetový vyhledávač. Takže ideální pojmenování pro partu, která upsala duši OSDM. Po několika koncertech se v lednu 2025 trojice vypravila do Hellsoundu, kde nahrála „pod dohledem“ (jak uvádí obal) H. Kapáka sedm vlastních a jeden nevlastní song. V březnu to Otyn zmixoval a zmástroval v Davosu a rok trvalo, než se nahrávka objevila na fyzickém nosiči, kazetě (předtím na Bandcampu).
Každá strana kazety obsahuje čtyři věci trvající tři čtyři minuty. Po krátké zvonkohře se rozjíždí „Koagulum“, rychlá a ještě rychlejší divočina, ve které se prolínají dvě polohy – zuřivá hrubozrnná a o něco jednodušší „tancovačka“. V prvním případě je to kobercový nálet bicích a hnusný řev, v druhém veselejší kolotoč à la ENTOMBED a střídání hlubokého a uřvaného hlasu. V obou polohách řežou kytary jako zastara, mají takový ten typický chrastivý zvuk – a basa pod nimi předpisově drnčí. Zatímco v prvním songu se žádné sólo nekoná, v „Na prahu apokalypsy“ se jedno parádní kvílivé zlověstné objevuje. Je fajn, že skladby mají jasný řád a netrvá to ani pět poslechů a člověk je má najeté. Z „Apokalypsy“ se kromě sóla zaryje i Žroutovým hysterickým hlasem podaný refrén. Třetí „Před branou zla“ začíná rozvážněji, ale pokud by někdo čekal zadoomaný death, bude brzy vyveden z omylu a je tu zase rotyka, Žrout má více prostoru než v předešlých písních a místy se oba zpěváci překrývají, což je novum – a kromě toho se zhruba v polovině zaryje divá pasáž, v níž kytary štrikují zapeklité vyhrávky. Díky různým zpestřením nezní nahrávka monotónně a tuto tezi potvrzuje i poslední áčková věc, „V krajině mlhy“, ve které je patrný thrashmetalový feeling.
I druhá strana je pestrá, „Zakořeněný“ je vlastně hitovka, kytarová linka je chytlavá, opět se jede v thrash rytmech, které se střídají s deathovými, stejně jako se střídají oba vokály, Míra se drží nízko a Žrout křičí takřka thrashově. Zatímco „Zakořeněným“ nějaké ty prosvětlující prvky probleskují, „Blasfemická nula“ je hustá a potemnělá. Napřed to vypadá na přímočarou rychtu, po chvilce se lehce zjednoduší, ale do těch zdánlivě obyčejných OSDM postupů prokmitávají protažené kytarové tóny, aby se na chvíli vše ponořilo do bahna, z kterého song vytrhává part s frenetickým řevem a následující pokroucené sólo. Refrén je vražda, text v bookletu lehce chaotický – přitom následující song má podobnou strukturu co se textu týká a slova jsou otištěna ve správném pořadí. „Král formaldehydu“ je další svěží kousek, který odsýpá podle mustru sloka-refrén, sloka-refrén, ale po zvolnění a sólu překvapivě nenásleduje návrat k předešlému, ale fade out a outro s hlasy, kterým není rozumět, protože jsou překryty nějakými (po)divnými zvuky. Závěr, stejně jako na koncertech, patří jistotě „Zombie ritual“, která je otextovaná česky – myslím, že jde o volný překlad původního textu, pouze slogan „zombie ritual“ je ponechaný, a tento text v obalu chybí – nevím proč, když to, že jde o cover DEATH, je přiznáno. Cover je to stylový, muzika ctí ducha originálu, zpěvy jsou jsou jiné, ctí ducha MOROUS. (úsměv) Dovolím si říct, že mě tahle verze baví víc než originál, což je samozřejmě rouhání; a taky musím dodat, že je neoddiskutovatelné, že před čtyřiceti roky dokázal Chuck skládat parádní muziku.
Nejen ta Chuckova, ale i ta „MOROUSOVITÁ“ muzika je fajn, je to pravda překopávání dávných hrobů a exhumace nebožtíků, ale na velmi dobré úrovni, což platí i o zvuku – i z té kazety to hraje pěkně, zkoušel jsem i z Bandcampu do sluchátek a taky pohoda. Ta se naopak neodehrává v textech, které rovněž ctí zákony žánru a jsou plné hnusu, smradu, hnití, mršin, smrti apod. V jednom případě se sahá do řecké mytologie k Charonovi a řece Styx („V krajině mlhy“), v dalším do pitevny („Král formaldehydu“), nechybí rouhání („Koagulum“) a „straší“ síra uvedená jako sýra.
Obal kazety je lehce nedotažený… Na titulní straně je „jen“ logo kapely, ale je se čím chlubit, autorem je mistr Mark Riddick, který do loga „schoval“ nějaké ty lebky a kosti. Pochvalu zaslouží otištění textů (vyjma jednoho, viz výše), fotky a základních informací, ale chybí sestava, což je nedoraz; otázka, zda kapely, nebo autora layoutu, kterým je Serus (David Kukol'). Nahrávka by měla vyjít i na vinylu, který by měl mít kreslený obal.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Koagulum
- Na prahu apokalypsy
- Před branou zla
- V krajině mlhy
- Strana B
- Zakořeněný
- Blasfemická nula
- Král formaldehydu
- Zombie ritual
Čas: cca 27 min.
Sestava:
- D. Devourer – kytara, baskytara a křik
- Naberius – kytara a řev
- Vomit Eater – bicí
