Ahoj. F. S. asi nejsou úplně nepopsaný list, ale hustě popsaný také ne. Mně byla vaše existence do poslechu alba „F151S“ skrytá, takže bychom mohli začít návratem k začátkům…
Kapela vznikla roku 1993. Z původní sestavy zůstal už pouze jeden člen, basák Gery. Název vznikl jako vtip – FEKAL SORTIMENT – už v začátku si kapela uvědomovala, že většina konverzací se nakonec stočí k fekálním tématům. Nicméně nebylo to úplně reprezentativní pojmenování, tak se schovalo za zkratku, pod kterou se vymýšlely další a další možné názvy. Takže aktuálně je to pouze ona zkratka a doplnit si za může každý, co se mu líbí…
Pokud Bandcamp neklame, máte na kontě tři nahrávky. Můžeš je krátce představit, porovnat? Hráli jste od začátku podobnou muziku jako v současnosti? Jak moc se pojetí vaší hudby měnilo?
Nahrávek je na kontě víc – kromě toho, co je aktuálně na Bandcamp profilu, ještě vyšlo v roce 2000 EP CD „Pidilidi“ a před ním jedno eponymní demo na kazetě. Nicméně tyto nahrávky vznikly ještě před mým příchodem do kapely a dovolím si říct, že jsou tvorbě po mém příchodu hudebně vzdálené. Každopádně pro úplnost se na BC časem taky dostanou, až je vypreparujeme z kazety a onoho CD, které nikdo nějak nemůžeme najít…
První, co je momentálně na Bandcampu, je sedmipísňové EP „KrootenHead“, které vzniklo už v téměř aktuální sestavě – tedy kromě Geryho, mě a zpěváka Chandlera na něm hraje ještě původní bubeník Eda Nekvasil, který asi rok po jeho natočení kapelu opustil. Už na této nahrávce se původní, dost přímočarý styl vyrůstající z teplického HC/punkového podhoubí osmdesátých a devadesátých let, posunul spíš alternativnějším směrem.
Druhá nahrávka je album „2nd Age Selections“ – na té bubnuje Jarda Noga (který od nás po skvělém koncertu se spřízněnými UŽ JSME DOMA odešel právě do UŽ JSME DOMA… :-D). Skladeb bylo původně nahráno dvaadvacet, včetně znovunahraného EP „KrootenHead“, nicméně album z důvodu organizačních a technických problémů studia, ve kterém jsme ho točili a produkovali, po několika letech práce nedošlo do finální podoby, kterou jsme si představovali, tak jsme z něj vybrali alespoň oněch třináct skladeb, které pak vytvořily tuto dá se říct kompilaci. Už tady začaly naše nekonečné průtahy – deska byla nahrána v roce 2010, ale po výše zmíněných peripetiích se mezi lidi dostala až o pět let později. Myslím, že je na ní slyšet náš čím dál větší odklon od oněch HC/punkových kořenů a větší důraz na techniku a skladbu. Nicméně stále jsme si, alespoň myslím, udržovali jakousi vazbu na posluchače a tvořili společně. To se změnilo s poslední deskou…
Deska „F151S“ vznikala několik let – nejstarší skladbu s námi hrával ještě Jarda Noga, je tedy minimálně z roku 2010. nejnovější byla napsána těsně před nahráváním, tedy v roce 2019. Každopádně hudbu na tuto desku jsem už psal sám, jen jsme s novým bubeníkem Matesem společně řešili bicí (většinou šlo spíš než o obsah o to, jestli dokáže zahrát, co jsem mu napsal; což samozřejmě dokázal…). Na desce jsou myslím celkem znát další vlivy, ať už z taneční hudby nebo ema, metalu a grindu a mně osobně přijde album z celé tvorby F. S. nejtemnější, ale zároveň jsem s ním nejvíc spokojený.
Personální změny se vám v minulosti nevyhnuly, nyní jste čtyři plus technik. Představ prosím aktuální sestavu, případně doplň, jaké mají členové zkušenosti…
V současné sestavě je nás jak zmiňuješ pět:
- Gery Tereska, baskytara – ročník 1971, jak už bylo zmíněno, jde o jediného původního člena. Na baskytaru začal hrát na střední škole, nicméně ještě předtím hrával na trubku. Dříve působil v post-punkové kapele ROSE MEAN ROSE (s bývalými členy punkové party ŠANOV), UG partě PECKA Z VAJÍČKA a dalších.
- Kurt Strohschneider, kytara, hudba, samply – ročník 1985, do kapely jsem nastoupil v roce 2003, měsíc před svými osmnáctými narozeninami. Na kytaru jsem začal hrát ve třinácti letech, když jsem našel starou Jolanu Alfu po tátovi. Hrával jsem v UG partě RADOST a aktuálně hraji v HC/grindových NOT!, emo/grindových CONTRASTIC a spolupracuji na nové desce deathmetalové kapely LYKATHEA.
- Chandler Šidlo, zpěv, grafika, texty – ročník 1983, do kapely přišel roku 2006. Dříve a dále se angažoval především jako bubeník, nicméně od F. S. začal zpívat i v dalších uskupeních. Zpíval v Big Bandu teplické Konzervatoře, funkové partě PUBLIC FUSION a „country“ rockové URBAN TURBAN, kde zároveň bubnuje.
- Mates Holeček, bicí, hudba – ročník 1993 – do kapely přišel v roce 2015, od malička bubnuje, má vystudovanou teplickou Konzervatoř, jakožto profesionální bubeník hrál všude možně, jmenovitě např. v rockové kapele SUNDIAL či taktéž v Big Bandu teplické Konzervatoře, a hru na bicí vyučuje.
- Honza Tuček, světla, projekce, volant – ročník 1988 – do kapely nastoupil v roce 2016 a je její nedílnou součástí.
Všichni členové zároveň byli nebo stále jsou členy spřízněné teplické kapely ČISTÍRNA POKAŽDÉ JINAK, která sice hraje muziku taky značně eklektickou, nicméně z dost jiné části hudebního spektra.
Všichni jste prošli nebo stále působíte v řadě dalších kapel. Přináší to do F. S. spíš inspiraci a pestrost, nebo (někdy) i komplikace – nemyslím jen ohledně běžného kapelního provozu, ale i při tvorbě?
I přesto, že posledních patnáct let píšu hudbu víceméně sám, na finální výsledek mají vliv všichni, takže ne že by naše různorodost byla přímo zdrojem inspirace, ale ten otisk v podobě výrazu a detailu tam na konci je. Komplikace nezažíváme – na nic netlačíme, třecí plochy jsou minimální.
Aktuální album „F151S“ bylo nahrané už „dávno“, ale fyzicky vyšlo až v roce 2025. Kde a jak jste nahrávali? Co vás vedlo k tomu vydat album na fyzickém nosiči po tolika letech?
Nahrávali jsme v roce 2019 v dnes už neexistujícím studiu v teplickém klubu KNAK a nechali ji smíchat a zmasterovat u Otyna ve studiu Davos. Nebyla to pro něj úplně typická práce, co se žánru týče, ale o to víc ho to prý bavilo. (úsměv) Původně nahrávka vyšla v roce 2021 pouze online, protože nebylo jasné, jestli bude kapela vůbec pokračovat – už tak sporadická aktivita byla ještě víc utlumena vážnými dlouhodobými zdravotními komplikacemi. Nicméně v roce 2025 přišla po letech nabídka na několik koncertů, kterou jsme zvážili, přijali a rozhodli se materiál vydat i fyzicky, ať je (nejen) na koncertech k dispozici. CD vyšlo vlastním nákladem jako digipak v počtu 300 kusů a vzhledem k naší téměř neaktivitě se prodává (za cenu 300 Kč za kus) vlastně dobře, asi pět kusů za koncert (úsměv), plus něco mezi přáteli a fanoušky z okolí. Nechali jsme si ho vyrobit vlastně spíš pro sebe – máme rádi fyzické nosiče. Aktuálně chystáme limitovanou verzi F151S na MC kazetě. Tu si i budeme vyrábět sami. Do budoucna je v plánu i velice omezené vydání na vinylu.
Vaši hudbu není úplně snadné zařadit, ale termín crossover myslím snese, stejně jako odkaz na klubovou scénu devadesátých let – formovala vás právě ona muzika? Jak byste svou tvorbu zařadili vy sami? A inspirační zdroje?
Crossover je přesně ta škatulka, která snese hodně, a tak nás do ní vždy řadili. (úsměv) Vzhledem k tomu, že od devadesátek se samozřejmě hudební trendy mnohokrát změnily, nebyli jsme nikdy ve středu zájmu, spíše naopak – pro rockové akce jsme byli moc divní, pro punkové akce moc tvrdí, pro metalové moc měkcí. V mládí jsem si vždycky říkal, že jsem se měl narodit o dvacet let dřív a o devět a půl tisíce kilometrů víc na západ, tam by ta naše muzika fungovala možná trochu líp. (smích) Takže ano, hudba osmdesátých a devadesátých let nás ovlivnila značně, jmenovitě FAITH NO MORE, MR BUNGLE, TOOL, PRIMUS, ale samozřejmě i kapely z Evropy, konkrétně OPETH, naši spřátelení UŽ JSME DOMA, a ač se to možná nezdá, tak i DEPECHE MODE, QUEEN či PRODIGY. Jak říkávám – krademe, kde můžeme. (smích)
Jaký způsob skládání praktikujete – zkušebna, domácí příprava skladeb, nějaká kombinace?
Dřív jsem nosil materiál na zkoušky, kde jsme se mu věnovali společně – jammovali, upravovali, vyhazovali… V posledních letech už dělám hudbu kompletně sám doma – nahraju kytaru, baskytaru, samply, naklikám bicí, rozešlu to ostatním. Je to napůl ze zvyku (tohle jsem si odnesl od Míry Wanka – když mi v sedmnácti letech ukázal, jak rozepisuje všem členům jejich party, přišlo mi to naprosto přirozené a správné, nicméně ne všichni touhle cestou chtějí jít), napůl z nutnosti – kromě zkoušek na konkrétní koncerty se kvůli kapele nescházíme – bubeník nežije v Teplicích, máme rodiny a další kapely, takže už nemáme ten potřebný čas, abychom se tvorbě věnovali společně.
Podobná otázka ke zpěvu – ten se různě mění, takže asi si frontman dává dost záležet, jakou polohu kde použije. Sázíte v tomto případě na spontaneitu, takové to „první dobrá“, nebo hledáte nejlepší možné řešení dlouho, různým zkoušením, co nejlépe pasuje?
Tohle je čistě v jeho režii, stejně jako texty. Dostane instrumentální nahrávku a s ní si sám doma hraje a hledá tu nejlepší cestu, jak s ní spojit svůj projev. Nepamatuji si, že bychom pak na společné zkoušce, kde už jen sehráváme to, jsem rozeslal, nebyli s výsledkem spokojeni.
Texty máte v angličtině – co vás k tomu vede? Co v textech řešíte? Jsou pro vás důležité stejně jako hudba, nebo přece jen muzika hraje důležitější roli?
Než do kapely nastoupil Chandler, zpívalo se česky. Nicméně jemu víc vyhovovala angličtina, tak jsme k ní bez jakéhokoliv konfliktu skokem přešli, ba dokonce se i starší skladby, které zůstaly na playlistu, kompletně přetextovaly a přezpívaly. Texty píše výhradně Chandler, zbytek mu do nich nezasahuje. Témata si vybírá osobní, vztahová, duševní. Nemá ve zvyku angažovaně tepat do politických či sociálních problémů a podobně. Co se významu týče, pro mě byla vždycky zásadní hudba, o texty šlo až v druhé řadě. Ne snad, že by mi na nich vyloženě nezáleželo, ale jako posluchač i jako autor řeším nejdřív hudbu, pak až texty.
Co znamená název alba? „F151S“ vypadá jako nějaký kód…
151 byl součet hodnot věku Geryho, Chandlera, Matese a mě v době, kdy jsme desku dokončili. Navíc je to prvočíslo, ta já mám rád – jsou taková… osamocená. Písmena F a S na začátku a konci názvu odkazují na název kapely – čili název symbolizuje fakt, že v době dokončení desky bylo muzikantům v kapele dohromady 151 let. No a taky tu je praktická část – chtěl jsem za název něco, co půjde na internetu dobře najít. Protože podle názvu kapely nás v podstatě nenajdete… (úsměv)
Album vyšlo vaším vlastním nákladem. Je to dnes pro kapelu spíš nutnost, nebo jste chtěli mít všechno pod kontrolou? Případné vydavatele jste oslovit nezkoušeli?
O vydavatele jsme nijak neusilovali – jak jsme už zmínili, CD jsme si vydali hlavně pro sebe a pro fanoušky sběratele kolem nás. Sice si za svou hudbou stojíme, nicméně si nemyslíme, že by v dnešní době měla prodejní potenciál. Z dobrého srdce si naše CD vzal do distra kamarád Ossie se svým labelem Neonarcis.
Kdo je autorem vizuální podoby digipacku? Je pro vás důležité, jak se prezentujete, nebo je obal jen nutná součást díla? Proč je na obalu plyšový medvídek a co symbolizuje ona světice? A co ta barevná kombinace – ta vypadala už v počítači takhle, s obtížně čitelnými písmenky, nebo se na výsledku podepsala tiskárna?
Grafiku má kompletně pod palcem zpěvák Chandler – je mu to nejbližší, zároveň se tím i živí – nicméně do té už mu, na rozdíl od textů, trochu mluvíme, tedy ano, záleží nám na ní.
Medvídek se na naší grafice objevuje od té doby, co je Chandler v kapele. Byl na obalu EP „KrootenHead“, na tričkách, plakátech, na obalu „F151S“… Je to takový maskot kapely, takový Eddie… (úsměv)
Motiv světice se vztahuje k textu skladby „Amon (False God)“ a jeho původní verzi Chandler našel během jednoho fotovýletu po Teplicích s kamarádem Pavlem Blahníkem. Co se provedení týče, přesně takhle jsme obal zamýšleli, a i texty jsme několikrát kontrolovali a testovali – my je přečteme bez problému a nečekali jsme, že by to problém mohl pro někoho být. Omlouváme se… (úsměv)
Co koncerty, jak jste na tom na tomto poli? Kolik koncertů máte odehraných, které vám zůstaly v paměti? A co nějaké zahraniční turné, lákalo by vás?
Vzhledem k naší již dříve zmíněné velice sporadické aktivitě (všichni hrajeme v dalších, funkčnějších kapelách, nicméně F. S. je naše srdcovka, ke které se nepravidelně vracíme) bylo koncertů za ty roky pomálu – za těch posledních dvacet let něco kolem stovky, tedy v průměru pět koncertů do roka. Což vlastně není tak špatné, vzhledem k tomu, že jsme z těch dvaceti let asi deset let nehráli. (úsměv) Baví nás hraní obecně a je vcelku jedno, jestli je to klub pro dvacet lidí nebo pro pět set. Nicméně z minulosti bychom vypíchli třeba dvě moc pěkné akce Obscure Promotion, kdy jsme hráli v pražském Futuru s australskými TWLVW FOOT NINJA a francouzskými UNEVEN STRUCTURE, resp. s americkými GALACTIC EMPIRE, či dvoudenní In Trümmern festival v drážďanském squatu. Teď nás hodně bavily „comebackové“ koncerty loni na podzim, kdy jsme hráli např. v unikátním prostředí teplického kostela sv. Bartoloměje s americkými MINDBENDER a Vlastou Henychem a jeho partou nebo v parádním chomutovském klubu Dole s místními LAKE STOPPER.
Rádi se občas někam vydáme, nicméně není to vyloženě cíl, navíc se spoustou dalších povinností (již zmiňované rodiny, práce, další kapely) to opravdu není na nějaké několikatýdenní turné. Vyjet na víkend je pro nás až až.
Co byste s F.S. rádi stihli do roku 2030? (úsměv)
Nenechat kapelu umřít, začít dělat na novém materiálu, vylepšovat pódiovou prezentaci a ideálně odehrát zase alespoň pět koncertů do roka… (úsměv)
