Tak už podvanácté se nám hlásí americká thrashová družina vedená neúnavným Gary Holtem. Sic to pokládám téměř za zbytečné, ale jen připomenu, že odejivšího Zetra Souzu střídá u mikrofonu navrátilec Rob Dukes, který byl součástí kapely v rozmezí let 2005 až 2014.
Považuju celkem za důležité, abych váženému čtenáři hned na úvod sdělil, že nepatřím mezi skalní fanoušky EXODUS a z jejich diskografie spíše vyzobávám své oblíbence, než abych jí sjížděl poctivě celou. Teď si možná leckterý thrasher ukroutí hlavu, ale mými nej je dvojice „The Atrocity Exhibition: Exhibit A“ a „Exhibit B: The Human Condition“, která ale zase stojí nejen na pomyslném vrcholu, co se EXODUS týče, ale mám je sakramentsky vysoko i v žebříčku žánrové škatulky. Jistě není náhodou, že jsou obě ozdobeny hlasem štěrkožrouta Dukese.
Proč o tom vlastně píšu a čitatele zdánlivě okrádám o drahocenný čas? Protože jak už mnozí vědí, EXODUS na to šli s dvanáctou řadovkou „Goliath“ trochu jinak a jako neskalní s jistou dávkou odstupu jsem tentokráte v menší výhodě. Celkem nic moc nenaznačí úvodní dvojice skladeb „3111“ s „Hostis Humani Generis“, které se nesou na oldschoolové vlně a v souvislostech s dosavadní tvorbou se dají označit za klasické kusy. Co mi ne zcela leze do uší, je Dukesovo frázování, kdy nemám pocit, že by ve spojitosti s hudebním podkladem docházelo k dokonalému souznění. Jen pro zajímavost, číslovka v názvu startovní skladby znamená počet obětí válek mexických drogových gangů ve městě Ciudad Juárez.
To nejzajímavější z nového alba se pro mne odehrává v následujících třech písních. „The Changing Me“ představí prvního hosta, jímž je mozek deathmetalových HYPOCRISY Peter Tägtgren, který podporuje Dukese ve vokálech. Hodně mne baví stavba písně, její gradace a překvapivě melodiemi prozářený refrén. Co se frontmana týče, tak zde je vše v maximálním pořádku a labužnické pomlasknutí doprovází pocit rostoucí blaženosti. Není žádným tajemstvím, že dal principál Holt při kreativním zapojení kolegům z kapely větší prostor, než bývá zvykem, ale když bychom tento fakt chtěli označit za viníka, bylo by to tak trochu pofňukávání u cizího náhrobku, protože zrovna nejmelodičtější zářez „Promise You This“ má triku právě šéf. Monstrózní „Goliath“ je těžká váha nejenom názvem. Pomalu kráčející obří bestie začala vznikat ještě za časů Paula Baloffa, ale teprve nyní dozrál čas pro její dokončení. Znovu musím ocenit Dukese. Plazivé tempo mu evidentně sedí a to, jak do něj „plive“ jednotlivá slova, je páteř lechtající lahůdka.
Druhá půle, musím přiznat, už tolik nejiskří. Ne, nechci tady mluvit o bezcenné výplni, nebo podobné kraviny, Holt a spol mají za léta muzicírování nastavenou určitou kvalitativní laťku, pod kterou se neleze, ale jsou to spíše jednotlivé fragmenty písní, co vyžene tepovou frekvenci do vyšších pater, než aby tak zafungovaly písně celé. Pro příklad sáhnu po refrénu „2 Minutes Hate“ (hádáte-li souvislost s románem 1984, hádáte správně), kytarových sólech v „Summon Of The God Unknown“ nebo nosné melodii „Violence Works“.
Co mne tentokrát nebaví vůbec, je obálka s Goliášem. Pominu-li vloupačku k VIO-LENCE a odcizení motivu „Eternal Nightmare“, přijde mi ta malůvka k EXODUS jaksi nepatřičná, chcete-li dětinská. V tomto ohledu si nejvíce libuji v dílech zdobící alba „Tempo of the Damned“ až „Exhibit B: The Human Condition“.
Jak psal Kubina na FB, „A Lesson In Violence“ se nekoná, žel, ani třetí díl riffařské kuchařky pro pokročilé „Exhibit C“ ne, ale album rozhodně nestojí za zavržení a jeho rozmanitost a pestrost baví, stejně jako zpěv krásně „dozrálého“ Dukese.
Přesné hodnocení: 7,5/10
Seznam skladeb:
- 3111
- Hostis Humani Generis
- The Changing Me
- Promise You This
- Goliath
- Beyond the Event Horizon
- 2 Minutes Hate
- Violence Works
- Summon of the God Unknown
- The Dirtiest of the Dozen
Čas: 54:09
Sestava:
- Gary Holt – guitars, vocals
- Tom Hunting – drums, vocals
- Lee Altus – guitars
- Jack Gibson – bass
- Rob Dukes – vocals
