Na rockovou operu „Kladivo na pýchu“ navazuje stejný autorský kolektiv novým projektem, který se od předchůdce v mnoha ohledech liší. Zatímco „Kladivo“ bylo skutečně rockovou (místy až metalovou) operou, u nového příběhu se jedná o mnohem rozmanitější muziku. A nejen to, o poznání rozsáhlejší je i soubor, který se podílel na pěveckých partech, na druhou stranu „orchestr“ výrazně zeštíhlel, kromě autora hudby, textů (společně s Janem Petričkem) a producenta Miloše Bešty (ASMODEUS), který nahrál kytary a naprogramoval většinu nástrojů, se zapojili pouze dva lidé: Kateřina Klailová nahrála housle, Václav Štich klarinet. Minule se na nahrávce podílel celý ASMODEUS a dalších asi deset lidí na různé nástroje.
„Fantom z la Galette“ je spíše muzikál než rocková opera. Alespoň mně to tak připadá, protože rockových, případně metalových partů je relativně málo. Více je těch z jiných sfér – pop, vážná hudba, šanson, něco jako francouzská lidovka, kabaretní veselice… Nahrát do všech možných žánrů nástroje živými muzikanty by asi nebylo reálné, proto využití moderní techniky, která je prostředkem, který lze použít až tehdy, když je složeno; skladatelský proces v případě „Fantoma“ nic neulehčilo, Miloš na projektu pracoval několik let a dlouho trvalo i psaní libreta a textů. O zpěvy se podělila takřka dvacítka sólových interpretů, několik dalších se objevilo ve sborech. Přes půl roku se nahrávalo v osvědčeném studiu ExAvik (Pavel Brom), o mastering se postaral Přemysl Haas (studio PyHa). Nahrávka zní fajn, kytary, orchestrace, smyčce, vše celkem OK, jen na bicích je programování myslím patrné, místy se s cítěním autora i zvukem bubnů nepotkávám.
Neotkávám se vlastně s muzikály obecně, samozřejmě jsem kdysi viděl „Draculu“ a poslouchal „Krysaře“ a zmíněné „Kladivo na pýchu“, ale že bych žánru věnoval větší pozornost, to se říci nedá. „Kladivo“ jsem sjížděl hlavně kvůli autorskému týmu, protože je mi tvorba dua Bešta & Petričko blízká. A ze stejného důvodu jsem sáhl i po „Fantomovi“.
Příběh z tančírny Moulin de la Galette se odehrává na začátku 20. století, prolíná se v něm romantika s nekalými úklady, vystupuje spousta postav z různých společenských vrstev a děj plyne nejen v šantánu, ale i v ulicích Paříže, domech boháčů, klášteře. Více o ději je uvedeno v synopsi, která album uvozuje; načetl ji známý herec s podmanivým hlasem Martin Stránský, uvedena je i v obalu a na webových stránkách, takže k případnému přečtení odkážu tam. Ve zkratce – dva mladí se náhodou potkají, zamilují se do sebe, což je trnem v očích nejen otci mladíka, ale i slečniny konkurentky, takže následují intriky, pokus o vraždu, vyšetřování… V reportu psal kolega Pavel, že mu není jasné, kdo je oním fantomem. Myslím, že je jím ten, který osnuje onen ďábelský plán a tahá za nitky, starý Lefebvre.
Po Martinu Stránském je rozehrána typická francouzská melodie připomínají hudbu ze starých filmů a mnohohlasý zpěv, který doprovází rozverná kabaretní muzika, následuje symfonicky podbarvený sólový zpěv hlavní ženské postavy (Suzanne) v podání Terezy Radové, které odpovídá hlubokým hlasem (teta madam Debray) Michaela Achsová. Epická filmová hudba doprovází výstup otce Lefebvra, politika a podnikatele, kterého zpívá Martin Nejdl. Jeho syna Juliana Jan Bytel, který se k mikrofonu dostává v dialogu se svým učitelem hudby v místy ostřejší kytarové věci „Srdce na dlani“. I následující skladba je tvrdší, což odpovídá jejímu obsahu, dohadování výhodného sňatku mezi Julianem a dcerou šechtice Gramonta; vedle zemité muziky nechybí silný refrén.
S otevřením bran tančírny nastupuje svižná šťavnatá melodická muzika se sborovým ženským zpěvem, hitovka s jednodušší rytmikou a hlavně klávesami, a taky vstupem pátého hlavního hlasu – Christine, již představuje Barbora Kováříková (stejně jako Michaela a Martin účinkovala v „Kladivu“), která má možná vůbec nejvýraznější hlas celého představení, což dokládá nejen v taneční hříčce (6), ale hlavně v dalších písničkách, „Noc pro dva“ a „Copak je to za ptáčka“, v nichž skvěle předvádí naštvanou dračici a intrikánku. Ještě předtím se v sólo roli objevuje Tereza Radová, tak trochu naivka, milá slečna, protipól protřelé Christine. Producentovi se povedlo dobře vybrat protagonisty všech rolí, vlastně mi ani jeden z hlasů, které se na nahrávce objevují, nepřekáží, ať se jedná o ty primární, nebo vedlejší.
Příběh pokračuje, vztah Suzanne a Juliana se dostane do bulvárního tisku, což způsobí „Skandál“, otec se vzteká, syn brání, živelná muzika k jejich hádce patří k vrcholům prvního dějství. Logicky následuje zvolnění, křehká pomalá věcička s houslovými party a po ní poněkud unylá „Když se dva potřebují“ s místy divnou dechovkovou rytmikou, kterou drží nad vodou pěvecké výkony a další parádní, tentokrát i mluvený vstup Barbory (Christine). První dějství končí dramatickou písní, v níž opět vládne Barbora, jíž zdatně sekunduje Tereza, která umí taky přitlačit na pilu, a zlo páchá bídák Dupont, který toho více namluví, než nazpívá. Místy se opera mění v muzikál, mluvených partů je obecně v díle víc.
Druhé dějství začíná policejním vyšetřováním zločinu, muzika zase připomíná sladkou Francii, i když libreto o ničem příjemném není. V „Defilé svědků“ výslechy pokračují a v muzice probleskují artrockové klávesy, pozornost ale strhává hlavně sborově pěný refrén. Vážnohudební motivy, klavír, smyčce, tklivý Julianův (žalo)zpěv, to jsou „Bílé stěny kláštera“, do kterého za zraněnou Suzanne přichází i madam Debray.
Dynamika opery funguje, střídají se žánry i tempa, do pop rocku jsou znovu přimíchávány symfonické orchestrace, jinde jsou v kurzu klavír a strohá rytmika, aby vynikly hlasy zpěváků, což platí hlavně o „Pláči padlé panny“, kde to Barbora šponuje docela vysoko a znovu ukazuje, kdo je tady pěveckou královnou. Ale ani ostatní nezaostávají – a není divu, většina účinkujících sice pochází z Klatov a okolí, ale jde i o profesionály, kteří mají pěvecké/herecké vzdělání a působí na prknech, co znamenají svět nebo zpívají (zpívali) v různých kapelách a projektech. Jan Bytel a Jaroslav Panuška jsou součástí souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, Tereza Radová zpívá ve skupině ELIAS, Barboru Kováříkovou, Michaelu Achsovou, Jana Šaška i Alfonse Twordyho už jsme viděli a slyšeli v „Kladivu na pýchu“, stejně jako Martina Nejdla, což je taky zajímavá postava – zpíval v opeře, ale momentálně farmaří, k mikrofonu si s chutí odskakuje od péče o skot. (úsměv) Nebo Jindřich Krstev, další multi-zpěvák.
Šantánový předěl „Svět se točí dál“ nabízí oddych před závěrečnou gradací, respektive dvěma dějovými linkami, které se v závěru protnou. Asi není fér prozrazovat finále, aby ti, kteří se půjdou podívat na nějaké představení, nebyli ochuzeni o překvapení, takže ještě k hudbě – pozitivní události doprovází muzika melodičtější, vstupy záporáků ostřejší, což platí hlavně o jízdu „V domě šakala“ (ve které mi bicí do uší nelezou, podle mě se tady nepovedly ani zvukově, ani tím, jak jsou poskládané, song zachraňuje výborný výkon Martina Nejdla) i o „In flagranti“, kde zase kraluje Jindřich Krstev.
Obal moc krásy nepobral. Podobně jako u „Kladiva“ se mi titulní strana nelíbí, vnitřek osmistránkové skládačky je po grafické stránce obyčejný, po obsahové asi dostačující, kromě synopse obsahuje osoby a obsazení, autorský tým a fotografii všech účinkujících, včetně alternací. Jména a role jsou malým písmem, které se dá přečíst jen za dobrého osvětlení, texty otištěné nejsou, což na jednu stranu vzhledem k rozsahu chápu, na druhou bych je viděl rád. I když kolik těch, kteří si CD pořídí, většinou asi jako suvenýr na představení, by se do nich začetlo… Navíc je každému slovu rozumět. Ale když srovnám tenhle produkt s výpravným digipackem „Kladiva“, vítěz je evidentní – „Kladivo“.
Viděl, slyšel a četl jsem několik Fantomů, nejznámějšího Fantoma opery, parodického Fantoma Morrisvillu, vtipného Fantoma Realistického divadla Zdeňka Nejedlého nebo Fantoma Manhattanu, pokračování původního Fantoma opery v moderních kulisách. Teď je tady rocková opera / muzikál, lokální záležitost, která si zaslouží respekt za v podstatě amatérské podmínky, za kterých vznikala – autoři i herci/zpěváci v epizodních rolích mají civilní zaměstnání i životy, hudbě se věnují ve volném čase, což platí i na část lidí v hlavních úlohách. Ale ono částečné ochotnictví není na výsledku znát, po pěvecké stránce je to výborné, po kompoziční logicky různorodé, takže metalisté možná budou zklamáni, ale „Fantom z la Galette“ je určený široké veřejnosti, která prahne po srozumitelné, melodické a chytlavé muzice, do které se nějaké ty metalové nebo rockové party propašovat povedlo.
Fotky z představení: Wphoto
Seznam skladeb:
CD 1 – první dějství
- Synopse
- V branách rozkoše
- Generálem na všech frontách
- Srdce na dlani
- O něm bez něho
- Račte vstoupit – otvíráme
- Intermezzo: Kýho čerta boží vrata
- Noc pro dva
- Copak je to za ptáčka
- Skandál
- Ten předlouhý den
- Když se dva potřebují
- Černé na bílém
CD 2 – druhé dějství
- Rue Lepic
- Defilé svědků
- Bílé stěny kláštera
- Věříme v zákon
- Pláč padlé panny
- Svět se točí dál
- Radostná zpráva
- Velké plány rozepsány
- V domě šakala
- In flagranti
- Král je nahý
- Stínohra nad Seinou
- Grand dernier nuit
Čas: 52:25 + 51:06
Sestava:
- v galerii
https://www.kladivonapychu.cz/
Facebook
