Docela by mě zajímalo, jaké v Kopřivnici požívají návykové látky a jaké doplňky stravy na energii. (úsměv) PŘÍTEL BELIAL, STAROSLOVANSKÁ PITKA, DRUTTY, JERUZALEM, SLZY MRTVÉHO SVĚTA, nejen v těchto pěti kapelách působí parta plus minus stejných lidí a ve všech případech se jedná o ne úplně rovný přístup k žánrům, které partičky produkují.
O uvedených skupinách jsme na Fobii nejednou psali, i o blackmetalovém PŘÍTELI BELIALOVI, který funguje cca dvacet let. Během té dlouhé doby nahrál několik demosnímků a přispěl na dva splity, přičemž ten s další severomoravskou skupinou CHLAD vyšel i na vinylu. A zatímco počáteční nahrávky měly obaly v intencích žánru, na splitku už byla zřejmá určitá nadsázka, kterou pánové ještě „nadsadili“ na novince „Kulervoucí příběhy aneb příběhy co mají koule!“. Ta je na kapelním Bandcampu vedena jako EP, ale trvá přes 27 minut, tak nevím proč… Za mě jde o standardní full album vydané na lisovaném CD s poctivým bookletem, který… Oklikou se vracím k „nadsazené“ nadsázce, protože to, co pánové spáchali, je zlo. (smích) Počítám, že pro většinu fanoušků black metalu to bude neúnosné a žánr devalvující. Veselé letní barvy, muzikanti v kraťasech na zahradě zevlují (jeden při četbě knihy USBM) nebo pracují, ale s warpainty, na plakátku provázejícím album jsou naloženi v bazénku pro děti. I na titulní straně straně panuje uvolněná atmosféra, metalisté posedávají na lavičkách, jeden se projíždí na kole s pivem v ruce; s teplíčkem neladí jen Eskymák v iglú.
Letní idyla je popsána v textu první skladby „Strážci barevného království“, která pojednává o dospělácích, kteří se chovají jako děti, nebo s dětmi provozují vodní bitvu u bazénu. Hloupůstka, což platí o všech textech, méně o muzice, převládajícím melodickém black metalu s deathmetalovými a grindovými prvky. Nosné motivy obstarávají melodické kytary, urputné vokály jsou blíže death metalu, zvuk pak působí goregrindově – a rytmika místy rovněž. Takový zvláštní slepenec, který se vlastně neposlouchá špatně. Některé party jsou chytlavé, jen je trochu škoda, že zvuk není optimální, nemá koule slibované v názvu alba. Je takový lehce zahuhlaný, kytarám chybí říz, ale fanoušci výrazné baskytary jej možná ocení, protože tento nástroj je patrný až až. Bicí jsou nazvučené všelijak, rytmičák zní sterilně, činely aby jeden pohledal…
Když se ještě vrátím k první písni, tak v ní jsou ke slyšení všechny zmíněné věci – melodické kytarové kvílení, brnící basa, nepříliš zajímavý deathový řev, grindová umca umca rytmika (jen v části skladby), epická pasáž, groove, celkem pestrý mix, kterému by asi prospělo, kdyby byl rozkročený o něco méně. Ale chápu úmysly kapely, nejen v textech staví žánrové standardy na hlavu, i v muzice pánové kombinují kdeco. „Tenkrát ve Škeblově“ je sevřenější, zpočátku se hraje rovný black, později lehce zbigbítovatělý, zpěvák chrčí, ale taky „zpívá“ dobře srozumitelným hlasem a hlavní melodie je vlastně docela příjemná… V podobném duchu fičí i „Hrnec“, který obsahuje řadu povedených partů, dalo by se říci klasický melodický black metal. „Lego“ je song ze života. Jen ten, kdo má doma barevný koberec a dítě libující ve skládání Lega, pochopí, co znamená šlápnutí na ostrou kostičku, kterou nezvedené dítko neuklidilo a nechalo jako past na dospěláka. (úsměv) Vnuk to dělá pravidelně a potomci členů kapely určitě taky, jinak by tak popisný text nemohli chlapi vymyslet. Hraje k tomu opět svižná muzika, zase se dá mluvit o chytlavých melodiích, které nahlodává hrubý řev. Možná je škoda, že není zpěv hozený blíž civilnímu přednesu, text by lépe vynikl.
V předposledním songu přichází chvíle Eskymáka z obalu, v posledním vesnického vyznavače piva, heavy metalu a porna, samé legrácky, v „Eskymu“ je část textu v severomoravském nářečí (ne nepodobnému, jaké je použité na albu „Časy Bujarého Hodokvasu“ od STAROSLOVANSKÉ PITKY), jako zpestření fajn, zpestřit by ale potřebovaly i bubny, které v rychlejších partech jedou nudné tr tr tr tr, což je škoda, muzika je solidní, střídání vokálních poloh taky a nechybí ani další melodické linky; o posledním songu se dá uvést totéž.
Aktuální poloha PŘÍTELE BELIALA je parodická, ale namísto znevažování obvyklých blackmetalových témat si v textech dělá legraci z běžných životních situací, o kterých už byla řeč. Úspěch asi bude mít spíše lokální, na nějakých kalbách by mohly songy zpestřit playlist, ale k nějakému zlidovění chybí skladbám přihlouplé refrény a srozumitelné zpěvy – takže vlastně pochvala, že nejdou pánové posluchačům naproti a drží se čertova kopyta, které jim je bližší než heavy metal hrdinovi z poslední písně. A disko závěr jako poslední kapka – proč ne.
Seznam skladeb:
- Střážci barevného království
- Tenkrát ve Škeblově
- Hrnec
- Lego
- Eskymo
- Jenda, porno, heavy metal
Čas: 27:22
Sestava:
- Zdena – bicí
- Jura – kytara
- Chcipo – zpěv
- Sedlo – basa
- Hozly – kytara
