Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
HEIDEN – Andzjel

Kapitolou číslo pět načínáme druhou půli našeho seriálu a do role hlavní hvězdy je tentokráte obsazeno album „Absorb“. 

Začněme obvyklou otázkou, nějaké změny v manšaftu?

Standa: Změny se udály už v průběhu koncertování k desce „Relief“, o tom jsem mluvil už v minulé kapitole.  Jediný, kdo se k nám přidal, byl klávesák Pavel Vantuch, který s námi dřív spolupracoval na písničce „Words“ na minulé desce. Sestava „Absorb“ se skládá Zuzka – zpěv, Martin Zemánek – kytara, Standa Pavlík – basa, Pavel Vantuch – klávesy, Honza Kylar bicí a já kytara.

Je docela zajímavé, jak často se kolem vás měnili spoluhráči, čím si to vysvětlujete, jsou manželé Jelínkovic nesnesitelnou dvojkou diktátorů? (úsměv)

Standa: Je pravda, že téměř na každou desku je jiná sestava. Je to dané okolnostmi, pokaždé něco jiného. Taky není nikdy moc jednoduché najít spřízněné duše, kteří mají podobné cítění v tvorbě. A když už někoho takového najdeš, tak zase něco přijde, stěhování kvůli práci či jiné problémy. Mám rád disciplínu, ale nemyslím si, že bychom my dva byli nějací diktátoři. (úsměv) V kapele by měla být týmová spolupráce a měla by fungovat určitá připravenost jak na zkoušky, tak na koncerty, a ne vždy to u všech fungovalo. Teď nemyslím konkrétně sestavu „Absorb“, ale celkově. Mě vlastně každá sestava něčím naplňovala a něco mi dala. Měl jsem možnost se od spoluhráčů spousty naučit a zároveň i poučit. (úsměv)

Kolik času zabralo komponování nových skladeb a jak se dařilo, vše jako po másle, nebo docházelo k občasnému přepadení tvůrčí krizí?

Standa: Na album „Absorb“ jsme asi nejvíc komponovali na zkušebně a to v Jindřichově nedaleko zaniklé osady Elbe (zasvěcení vědí). Většinou jsme skládali s Martinem. Scházeli jsme se v týdnu sami na zkušebně a o víkendu s celou kapelou. Dokonce jsme v červnu uspořádali i víkendové soustředění na chalupě uprostřed lesa, kde se vymyslelo a nahrálo či překopalo spoustu zásadních songů k desce.
Myslím, že jsme na tom pracovali v průběhu jednoho roku. Do komponování se hodně zapojil i Pavel a okořenil písničky spoustou zajímavých zvuků. S Pavlem jsme si hodně sedli nejen hudebně. Chodili jsme často i na pivko, teorie je taky důležitá. (úsměv) Myslím, že se nám to dařilo, z tvorby jsem měl radost a cítil jsem i dost posun. Měl jsem pocit, že to nestojí na místě a že se hudebně posunujeme dál. Což mě na hudbě baví, když jde cítit s každou deskou nějaká progrese. Mám pocit, že skládání na „Absorb“ bylo nejkolektivnější ze všech desek.

Zuzka: Popravdě, každé album jsme s klukama skládali více či méně společně, autorsky se v minulosti pod skladbu podepsal většinou ten, který donesl prvotní nápad, ale na této konkrétní desce nás to kolektivně pohltilo. Což je vlastně i název alba.

Při výběru studia jste zachovali věrnost a neomylně zamířili opět do Šopy? Jde o páté plnohodnotné album, fungovala stále nahrávací magie, nebo už to sklouzávalo v nudnou rutinu?

Standa: Myslím, že na „Absorb“ nahrávací magie stále fungovala. (úsměv) Šopu jsme si hodně oblíbili a Staňovi jsme jednoduše věřili. Tentokrát jsem byl ve studiu celých 14 dní jen já, Martin to se mnou tentokrát bohužel celé dát nemohl. Ale i tak to bylo fajn. Natáčeli jsme v létě, takže jsem si užíval, když to šlo, i jiných aktivit. Občas jsem si od Stani půjčil kolo, nebo chodil i na místní bazén. A taky vzpomínám na parádní párty u Jožky (trumpeta) na zahradě. Já tam ten kraj prostě mám rád. 

Zuzka: Já taky. Deska „Absorb“ vznikala v daleko větším poklidu než dřív. Navíc jsme si jak lidsky, tak hudebně všichni perfektně rozuměli. Ve studiu jsme chtěli, aby deska zněla syrověji. Hodně se hledaly správné zvuky kytar, Pavlova elektronika vše pěkně podkreslovala. Nahrávání samotné šlo dobře, i když musím s pravdou ven, pro mě je to vždycky stres, někdy se daří víc, někdy míň. Do studia jdu vždy jako poslední a čas jsou peníze.

Nepostradatelná část každé kapitoly, „Absorb“ krok za krokem…

„A Silent Witness“:
Standa: Na začátek svižná kytarovka, kytarový riff až skoro punkovej, se rozvede až do progrockovejch vod. Na refrény Zuzce doubluje opět Skuny ze SAD HARMONY. Myslím, že je to docela nátěr, který se k závěru zklidní.
Zuzka: Textově jsem sáhla opět do sbírky kamaráda Edmunda Broyda: „Vzývám dobu prudké změny. Smrt pro zlobu a čtyři stěny. Vzývám dobu tvrdé změny. Pro klid hrobů zneuctěných. Vzývám dobu blízkých změn. Těch snobů! A Mamon poražen.“

„Questions“:
Standa: Víceméně Martinova písnička, líbí se mi svou atmosférou, která by mohla evokovat i starší alba ANATHEMY. Zuzky projev je tady hodně uvěřitelný.
Zuzka: Vyloženě doomovka, pomalá, temná, autor textu je Tom Braxatoris.

„Muse Of Mundane Days“:
Standa: Moje písnička a hrajeme ji doteď. A myslím, že kdyby mi někdo řekl, ať mu pustím typický song od DYING PASSION, tak to bude tento.
Zuzka: „Ach, vílo mých všedních dní. Jak každý den se rozední, pak Tebe zřím, jsi v blízkosti, což pocítím až do kosti. Když hovoříš – dlouze či krátce, jak zlí světa houpali se na oprátce a vše bylo tak, jak má být. Jak našel bych v své duši klid.…“

„I Like A Noise“:
Zuzka: Tak to je moje oblíbená věc, svižná, chytlavá, dobrá rytmika a celkově se tu podařily dobré back-vokály.
Standa: Tady ten song od samého začátku prošel asi největší progresí. Standa (basa) přišel se zajímavým motivem. Bylo to řízlé nějakou latinou, zkoušeli jsme to nějak uchopit, aby to fungovalo. Nakonec se nám to podařilo až na té chalupě uprostřed lesa, o které sem už mluvil. Myslím, že tomu hodně pomohl Martin. Udělal z toho víc písničku, Standa myslím trochu brblal, ale basový motiv hraný tapingem zůstal ve sloce zachován. (úsměv)

„Give“:
Standa: Takový trochu odlišný song, je postavený na jednoduchým kytarovým motivu a výrazných Pavlových samplech, a především chytlavých popěvcích. Je to v podstatě taková rádiovka, která se nám docela brzo omrzela hrát. A i když nám lidi říkali, proč už ten song nehrajeme, tak jsme nenašli sílu a chuť se k němu koncertně vracet. Na song jsme natočili i vtipný videoklip, kterého se ujal Jirka Křesina a pojal ho svým typickým humorem. Ostatně stačí se podívat na videoklipy KABARET DR. CALIGARIHO. Myslím, že „Give“ byl jeho skvělý start. 
Zuzka: Tuhle nadupanou písničku jsme po vydání desky nasadili do rádií v kratší stopáži a je asi nejvíc rotující skladbou z naší tvorby. V jisté době byla i ve dvou hitparádách. 

„My Apology“:
Zuzka: Tady jsem chtěla více méně grungový výraz, to se podařilo. „Už ne, už mlčím, vzývám klid, jak s omluvou k tobě kráčím. Jsem jak kámen, co padá ze skály. Ještě letím, však v chvíli dopadám.“
Standa: Moc pěkný úvod a refrén, Zuzka tu vymyslela moc pěkné melodie. Jediný, co mě trochu mrzí, je prostředek songu. Tam jsme se skladatelsky moc nepochlapili, je tam sice zajímavý motiv, ale k té písničce se nehodí. Martin na to poukazoval, ale ve studiu už jsme na to asi neměli dost času to měnit. Ale když si to odmyslím, tak je to povedený song. (úsměv)

„Surveillance“:
Zuzka: Jasný singl této desky, pecka!
Standa: „Surveillance“ byl první song, který jsme po „Relief“ složili, byla to vzájemná spolupráce založená na kytarových rifech, které jsme s Martinem předložili kapele a vyvinulo se to v docela zajímavý song. Tenhle song jsme hráli i dlouho na koncertech, měl jsem pocit, že to živě pěkně funguje.

„Journey To What Is Due“:
Standa: Zasněná, melancholická, příjemná píseň. Možná může evokovat holandské THE GATHERING, kteří jsou našimi oblíbenci a tomu se neubráníš. 

„Broken Sleep“:
Standa: Tenhle song, co si pamatuji, jsme tvořili především s Pavlem a je to na tom songu cítit. Víc elektroniky a všemožných synťáků. Ale taky smyčců, jak říkal Pavel „taková bondovka“.

„On The Other Side Of Barricade“:
Standa: Na závěr asi nejtemnější song. Je inspirován kauzou „Kuřim“. Možná někdo pamatuje, jak se našlo zavřené, svázané dítě, náhodně chůvičkou z vedlejšího baráku. Docela se to pak rozjelo, vylézaly na povrch zajímavé události a úplný psycho mě přišla třeba Anička Škrlová, která se vydávala za14letou a měla přes 30 let. Pak ji našli někde v Norsku, měla úplně holou hlavu a byla Adam.  Několik lidí si to odsedělo, ale myslím, že nikdy nedohledali jejího otce, který tam hrál zřejmě velkou roli. Myslím, že by to mohlo být skvělé téma na seriál od Netflixu třeba. (úsměv)

Součástí nosiče se stalo DVD, co vše na něm může fanoušek objevit a co stálo za nápadem k takovému zpestření? Jak se vám, viděno dnešním pohledem, líbí? 

Standa: Když jsme slavili deset let kapely v Brně na Favále, tak jsme natočili záznam. Na tento koncert moc rád vzpomínám, bylo to asi naše nejdelší vystoupení se spoustou hostů a bývalých členů kapely. Měli jsme playlist na 2 hodiny a 45 minut. A zahráli jsme celý průřez naší tvorbou. Pavel pak vše sestříhal a vzniklo téměř hodinové video. Tomáš Prek z Redblacku přišel s nápadem vydat k nové desce i DVD. Navíc i se zajímavou formou digipacku, na kterém pracoval opět Petr Phob Štefek. Takže na DVD najdeš záznam z tohoto vystoupení plus další bonusové materiály, klipy, něco z historie atd.
Teď si uvědomuji, že na DVD je i cover verze od PORCUPINE TREE na song „Fear Of Blank Planet“. Původně song měl vyjít na sampleru coverů labelu Redblack všech svých stájových kapel, který se nakonec neuskutečnil. A my jsme aspoň na song natočili video ze studia a zkušebny. Ještě můžu prozradit, že původně jsme chtěli nahrát „Blackest Eyes“ od PT, ale zadrhli jsme se na rytmice, kterou nebylo možné zahrát. (úsměv) Tak jsme zvolili nakonec ne o moc lehčí „Fear Of Blank Planet“, byla to pro nás zároveň i muzikantská výzva. Myslím, že se nakonec cover povedl. Dokonce někdo i tvrdil, že závěrečná pasáž zní v podání Zuzky lépe. (úsměv)
Tenkrát bylo video v našich možnostech takové, jaké bylo. Dnes bych se k tomu stavěl určitě jinak a hlavně nevím, jestli si dnes ještě někdo pouští DVD, já třeba ne. (úsměv)    

Album a DVD sklízeli zasloužená uznání a ocenění. Věřím, že hudebníka jistě pochvala těší, jak jste umístění v Břitvě a Andělu vnímali? 

Standa: Samozřejmě jsem to vnímal velice pozitivně, jakékoliv reakce na naši tvorbu jsou vždy motivující. První nás těšila nominace na Anděla, stejně tak, jak to bylo už u předchozí desky „Relief“, jsme si sošku ale neodnesli. Anděla získali zcela zaslouženě NEGATIVE FACE za výborné album „The Garden Of Wishes“. 
U Břitvy jsme ale byli úspěšnější. „Absorb“ se stalo deskou roku a zároveň i DVD roku se stalo „Live in Faval Music Circus“, které bylo součástí alba „Absorb“. A dokonce nás překvapilo i druhé místo koncertní kapela roku. Byli jsme z těch ocenění docela paf. (úsměv) Hodně nás to motivovalo do další práce na novou desku. Všeobecně mě anketa Břitva vždy bavila a na brněnské Melodce to mělo vždy super atmosféru. 
Vzpomínám si na ten den moc dobře, byl jsem tenkrát docela vyšťavený. Den před tím Zuzka nahrávala zpěvy spřízněným SSOGE na desku „Smutnice“. A s Davidem a Hrncem jsme se docela vylili v místní hospůdce, po cestě z hospody se děly teda věci. (úsměv) Ze studia Rolanda Grapowa jsme pak mířili rovnou na Melodku na Břitvu, kde jsme i vystupovali. Měli jsem připravený i song na počest velkého Petera Steela, který o 10 dní dříve zemřel. A protože máme TYPE O NEGATIVE moc rádi, zahráli jsme v naši verzi song „Black No. 1“.  Byl to náročný, ale moc krásný víkend.

Dalo by se říct, že vám tento úspěch zvýšil popularitu a zvedl zájem o kapelu? Více prodaných nosičů a lístků na koncerty?

Standa: To bych asi netvrdil nebo jsem to nějak nepocítil. Myslím, že se u nás na to moc nehraje, aby pořadatel festivalů a jiných akcí sledoval nominace Břitvy a Andělů a podle toho je zval. Pro mě to bylo takové vnitřní uspokojení. Zůstali jsme při zemi a bylo nám jasné, že nám to k většímu zájmu pořadatelů akcí moc nepomůže.

Zuzka: To je přece jen víc záležitost manažera a známostí než o recenzích a ocenění. 

Jak se dařilo po stránce koncertní prezentace? Dokázali byste vzpomenout počet vystoupení a největší malér turné?

Standa: Po vydání „Absorb“ následovala celá řada koncertů na podporu desky, jeden bych rád vyzdvihnul, a to bylo předskakování holandským THE GATHERING v pražském Abatonu, kteří jeli turné k desce „The West Pole“. Původně to měl být dvojkoncert, ale do Bratislavy jsme se už nedostali. Těsně před odjezdem nám pořadatel volal, že se naše nástrojovka na pódium v klubu Randal už nevleze. Tak jsme bohužel zůstali doma, ale i tak jsme byli rádi za ten jeden koncert. Před THE GATHERING jsme hráli už podruhé (Palác Akropolis 2001) a vždy to byl pro nás velký zážitek, jsou to moc milí lidé a dokázal bych si s nimi představit objet celé turné. Určitě za zmínku stojí i předskakování švédským EUROPE. V životě by mě nenapadlo, že kapele, kterou jsem někdy v 5. třídě poslouchal a pařil na ní před zrcadlem, budeme dělat předkapelu. (úsměv) A to hned dvakrát, v Praze v KD Vltavská a ve Zlíně v Master Rock Café. Byl to zážitek, třeba jen vidět EUROPE při zvukových zkouškách nebo se potkat s JoeTempestem v šatně.
Dohledal jsem seznam koncertů k desce „Absorb“ a napočítal jsem 48 vystoupení, ale vyloženě na nějaký malér si nevzpomínám, anebo ty maléry neumím vnímat? V tom jsme asi trochu otrkaní, někdy přijde míň lidí a jindy více, pokud myslíš tyhle maléry.  

Měl jsem spíš na mysli maléry spojené s divokým životem na turné. Něco v úzkém spojení s alkoholem, či omamnými látkami by se našlo, nebo vedle vás působí Rychlé šípy jako parta chuligánů?

Standa: (Haha) Tak ty chceš po nás nějaké špeky. No musím říct, že alkohol a někdy i omamné látky nás doprovázely, ale měl jsem z toho takové okno, že ti nic nepovím. 
Lukáši děkuji za rozhovor a těším se na další kapitolu.

Všimli jste si toho úhybného manévru a útěku z otázky? Asi to byla občas solidní divočina (úsměv).
Tak zase za týden!

RECENZE

Absorb

  • Nahráno ve studiu Šopa (srpen 2009)

Sestava

  • Stanislav Jelínek – guitar
  • Zuzana Jelínková – vocals
  • Martin Zemánek – guitar
  • Standa Pavlík – bass
  • Petr Vantuch – keys, programming
  • Jenda Kylar – drums 

Bandcamp
Facebook
http://www.dyingpassion.com/

Kapitola první: „Secretly“
Kapitola druhá: „Voyage“
Kapitola třetí: „Sweet Disillusions“
Kapitola čtvrtá: „Relief“
Kapitola pátá: „Absorb“
Kapitola šestá: „Amplify“
Kapitola sedmá: „Transient“
Kapitola osmá: „Black Threads“
Kapitola devátá: prémiová 


Zveřejněno: 18. 11. 2020
Přečteno:
1534 x
Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář