To, že LVMEN něco chystají, se tak nějak tušilo. Ale stejně – když to bouchlo, bylo to skoro bez varování. Žádná velká promo masáž, žádné žebrácké odpočítávání na sítích. Prostě bum. Po osmi letech nová deska od kapely, která už dávno nemusí nikomu nic dokazovat. Pro některé kult, pro jiné šlechta, co přežila všechny možné i nemožné trendy. A letos začátkem července to dostalo konkrétní tvar. Fyzická nahrávka, žádná virtuální fata morgana. A tak je to správně.
LVMEN si nikdy nemuseli nic dokazovat. A „Amen“ to jen potvrzuje – deska lidí, kteří už konec světa viděli a teď o něm předávají zprávu, jako by to byla rutina. Každý tón sedí na svém místě, nic není navíc, nic nechybí. Promyšlené, ale přirozené. Ale ruku na srdce – čekal někdo něco jiného? Já ne. LVMEN jsou jistota. Značka, která pořád drží kvalitu, aniž by se musela připomínat.
Trvalo to, ale čekání mělo smysl. „Amen“ je jiná deska než „Mitgefangen Mitgehangen“, to se dalo čekat. Ale pořád jsou to LVMEN – temní, vrstevnatí, o trochu víc sludge a metal, ale stále se silnými záchytnými body. A to i přes personální otřesy na křehkých postech. Oba kytaristé jsou noví, i když u Honzy Tomáše, který je v sestavě už léta, tohle info působí skoro jako vtip.
„Amen“ není dlouhá deska. Sedmatřicet minut. Ale koho to zajímá? Tady nejde o stopáž, ale o to, co se do ní vešlo. A toho je víc než dost. Čtyři skladby, které se dají poslouchat jako jedna. Jen se nechte vtáhnout – deska vás sama odnese.
Vokálů je tu tentokrát snad ještě míň než dřív. A když už se objeví, jsou to spíš další vrstvy než něco, co by chtělo něco sdělit. Typičtí LVMEN. Větší roli tu klasicky hrají samply – útržky řeči z filmů, ruchy, hlasy z dálky. Všechno to vytváří zvláštní napětí, které kapela umí držet jako nikdo jiný a za co je tak ceněna. Tohle má Hvsar pevně pod kontrolou, jak se na uměleckého ředitele sluší. A spolu s tradičně neomylným Mělníkem za bicími drží laťku tam, kde ji LVMEN nastavili už dávno – vysoko.
Úvodní věc „XXVI“ startuje nenápadně, skoro až klidně. Ale čím víc poslechů, tím víc se zařezává pod kůži. S dynamikou se tu pracuje přesně, bez laciných triků. Druhá „XXVII“ to rozsekne – úderný riff, který by roztočil i mrtvé, za mě asi nejlepší věc na desce. A úplný závěr nahrávky v podobě chorálů? Totální katarze. Lepší finále by člověk nevymyslel.
LVMEN pořád dokazují, že si hrají vlastní ligu. Nejen u nás. „Amen“ není žádný návrat po letech, spíš další sestup těch nahoře mezi obyčejný lid. Přijdou, zahrají, ukážou, co za ty roky vymysleli, a zase zmizí. A my obyčejní smrtelníci jen zůstaneme stát s otevřenou pusou a přemýšlíme, jak to sakra dělají, že jim to pořád tak funguje.
Čas: cca 37 min.
Seznam skladeb:
- XXVI
- XXVII
- XXIII
- XXIX
Sestava:
- Hvsar – klávesy, samply, vokál
- Mělník – bicí
- František – basa, vokál
- Honza Tomáš – kytara
- Tomis – kytara, vokál
