Už podvanácté se v píseckém Divadle Pod Čarou sešli vyznavači staré metalové školy – jak na pódiu, tak pod ním. V řadě předchozích reportů jsme dění na nezaměnitelné akci popisovali, uváděli, že nikde jinde u nás taková atmosféra není, že se na festival sjede spousta zahraničních fanatiků v džískách plných nášivek, že se vracíme v čase do osmdesátých let…
Nic nového v tomto směru se nekonalo ani letos, sál opět tepal v rytmech old school thrashe s přesahy k blacku, deathu, speedu i heavy metalu. Ten na jih Čech přivezly kapely z různých koutů světa, z našich končin se představila jediná – REFORE. Tu jsem plánované vynechal, protože počet kapel na jeden večer byl i tak značný. V poslední době už maratóny nedávám, tři čtyři kapely za večer považuju za optimum, a co jsem tak v předsálí diskutoval s kamarády, tak to mají dost podobně. Už jsem to nedávno psal: nemládneme, síly ubývají a dlouhé stání taky nikomu na elánu nepřidá. Ale Kubina byl na značkách od začátku, tak mu předávám slovo:
I když se Thrash Nightmare za dvanáct let vykrystalizoval především v přehlídku zahraničních kapel, pořadatelé dávají občas prostor nějaké vycházející tuzemské thrashmetalové hvězdičce (2021 – FAÜST, 2024 – MÖRGHUUL). Letos měli čest zahájit festival REFORE, kteří si v létě vrzli také na Wackenu v Německu. Nebyla to však úplně jejich premiéra. Kmenový basový hráč Karel Chromáček zrovna řešil příjemné záležitosti, takže ho zastoupil Pete Janovský – před deseti roky se svou bandou MURDER INC. byl součástí programu třetího ročníku. REFORE narostli ve velkou kapelu. Syrový vysokorychlostní thrash metal stylově blízký staré SEPULTUŘE publikum dostal do varu a objevil se první moshpit. Neúnavné bicí rozkmitaly pravačky s trsátky do opravdu vysokých frekvencí. Skladby připomínaly žhavou rovnou čáru propletenou kytarovými sóly, na jejímž povrchu syčely jedovaté frontmanovy plivance. Logicky se setlist točil kolem kladně přijaté desky „Illusion of Existence“. Později jsem si říkal, jestli ostatním skupinám pátečního line-upu nenasadili laťku příliš vysoko.
Dorazil jsem tedy na VIOLENT SIN, kapelu, kterou jsem před akcí, stejně jako všechny ostatní, jež jsem dosud neznal, projel letecky na netu a usoudil, že by mě belgická kapela mohla bavit. Skutečnost byla o něco méně radostná, parta produkující mix thrash a black metalu s občasnými speed nájezdy mně chvílemi přišla zajímavá, a to když zařadila melodizující a zároveň hodně rychlé party, ve středních tempech se ale ukázala určitá bezradnost, jak s nimi naložit, aby měly švih. Zpěvák kromě lehce zahuhlaného křiku sem tam přidal i nějaký ječák, zvuk byl taky tak nějak zahuhlaný, takže celkový dojem: sotva průměr.
Polské veterány DRAGON jsem dosud taky neviděl, plakát sliboval, že zahrají old school set, čímž bylo asi myšleno, že se soustředí na ranou tvorbu a novější lehce industriální nebo progresivní vynechají. Asi tomu tak vesměs bylo, byť v setu nějaké pomalejší a techničtější kousky nechyběly. Nechyběly ani dvě věci od KAT, v jejichž řadách nějaký čas působili jak kytarista, tak basák. DRAGON upoutali mou pozornost mnohem více než předešlá skupina, a to z řady důvodů. Tím prvním byl fenomenální bubeník, který hrál neskutečně – razantně, pestře. Druhým stavba písní, které se od sebe docela lišily – nechyběla pomalá melodická skoro hardrocková skoro balada s výbornými kytarovými party, ale ani rychlé divější kousky, a to nejen z dílny KAT. Líbil se mi i vokalistův projev, jediné, co trochu zpomalilo spád, bylo zbytečné natahování jedné skladby.
NOCTURNAL se do Písku vrátili po čtyřech letech. Zatímco v roce 2021 mě celkem bavili, tentokrát mi jejich vystoupené nesedlo. Zvukově v první řadě, to byl celkem brajgl, hudebně vlastně taky ne, protože jsem postrádal nějaký větší švih. Ono tak nějak plynulo, lidi se bavili, protože asi měli najeté přehrávané skladby, ale já se ne a ne chytit. Takhle – nebylo to vyložené špatné, jen mi po předchozím triu, jež rovněž hrálo s jednou kytarou, přišla produkce německých black/thrash veteránů poněkud fádní.
https://www.fobiazine.net/article/12531/thrash-nightmare-vol-8-15-16-10-2021-pisek-divadlo-pod-carou-den-druhy
Následující DARKNESS, při vší úctě k headlinerovi, byli jednoznačnými králi večera. Nadupaný thrash metal zahraný s grácií, s výbornými instrumentálními výkony, skvělým zvukem a přesvědčivým vokálem. Vlastně nic nebylo nějak extra originálního nebo výjimečného, ale fungovalo to. Rozjeli se i fanoušci, kteří už při předchozí kapele skákali z pódia, tady ale jejich počet značně vzrostl. DARKNESS, kteří vydali první demo před pětatřiceti roky, předvedli, že i zdánlivě zastaralá muzika se dá hrát současně. A ač kapela nepatřila v osmdesátých letech do německé extraligy, dnes má myslím lepší formu než někteří tehdejší vládci a lepší než např. EXUMER nebo HOLY MOSES.
Koncert HIRAX je vždycky dobrá zábava a taky celkem legrace. Katon W. de Pena je miláček davů a taky velký sympaťák, ve dvaašedesáti letech pořád blbne na pódiích jako za mlada a pořád má dost sil na to, aby pořád dokola lepil sestavu z dalších a dalších muzikantů. Přiznám se, že mě na koncertu HIRAX v Písku víc bavila ta atmosféra, než produkce samotná, která měla do něčeho interesantního celkem daleko. Zvuk se zase zvrtnul a stál za starou belu, baskytara byla slyšet prachbídně, bicí zněly taky zvláštně, respektive nejen mně přišlo, že některé bubny byly špatně nazvučené. Takže spíš mejdan než vystoupení, které sneslo nějaká vyšší kvalitativní měřítka. Ale vynahradil to bláznivý Katon, který se nezastavil, nechal se nosit nad hlavami fanoušků (a že při tom zrušil mikrofon, bylo celkem fuk), koulel očima, dělal čertí rohy a taky toho hodně napovídal.. Koncert byl prý živě přenášen na internet, tak možná proto tolik řečí. Ohlas měli HIRAX veliký, i když…
… tak nějak jsme se s několika známými shodli, že taková ta totálně divoká atmosféra už začíná trochu uvadat. V minulosti se běsnilo prakticky neustále, pořád někdo skákal z pódia a plaval nad hlavami ostatních, letos to bylo mírnější, i když hlavní „výtržník“ Žakyn si skočil snad na každou kapelu. (úsměv)
K pozitivům patřilo dodržování programu, rozumné ceny za občerstvení (pivo cca 50 Kč, na terase byly k dispozici klobásy, utopenci, hermelín kolem stovky…, na baru pizzy), k negativům zvuk, za který si nejspíš někdy mohly kapely samy, když měly své zvukaře.
Fotky: Skalík
