Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
HEIDEN – Andzjel

Zhruba po roce se na stránky Fobie vracíme s pokračováním rozhovorového seriálu, mapujícího historii tuzemských undergroundových klenotů. Loni jsme odstartovali s FORGOTTEN SILENCE a rok aktuální nabízí vzpomínání s neméně zajímavou kapelou DYING PASSION.

Ahoj Stando a Zuzko. Z různých materiálů mám vyčtený rok založení 1996. Než se od toho roku odpíchneme směrem k současnosti, rád bych poznal vaše muzikantské začátky a aktivity před oním letopočtem…

Standa: Ahoj, tak nějak to asi bylo, v roce 1996 možná i dřív, ale bylo to vše na pomezí teorie a hledání vizí. Nějaké songy vznikaly, ale mnohokrát se měnily, podle toho, kdo zrovna přišel na zkoušku. (úsměv) To jsme se ještě jmenovali SINNERS. Možná proto spíš vnímám vznik DP až trošku později, tedy v roce 1998, kdy jsme na podzim šli natáčet „No Time“, od té doby se to tak nějak vše rozběhlo. Před tímhle datem to byla spíš jen teorie a plánování. S Alešem (RTI, ex-CRUADALACH) jsme ještě neměli ani pořádně napsané songy, ale už jsme točili videoklip. (úsměv) Důležité byly tenkrát vize, charakter hudby, kterou jsme chtěli dělat. V té době mě silně zasáhla první alba od ANATHEMA, THE GATHERING, TIAMAT, MY DYING BRIDE. To propojení metalu a melancholie mě absolutně sedlo a zůstalo to v podstatě až do teď, stále poslouchám spíš ty smutné písně. Něco jsme ale přece jenom s Alešem vytvořili, ale nikdy nenahráli v profi studiu. To se stalo až o pár let později, kdy jsme natočili demo „No Time“ a Aleš po založení RETURN TO INNOCENCE některé songy použil na jejich debut.
Mezi tím vším jsem se pokoušel působit i v jiných kapelách. Úplně první kapela FRASNA CURE  mi dala hodně zkušeností, taky díky výbornému kytaristovi Ivo „Jimmi“ Milkovi, který mě naučil jak hrát v kapele. Tenkrát jsme se pokoušeli hrát i svoje věci, ale učili jsme se i na převzatých skladbách od kapel SEPULTURA, SUICIDAL TENDENCIES, METALLICA, SACRED REICH aj. Tenkrát tam s námi zpíval i Stanislav Pavlík, který později hrál na basu v DP a nyní působí v SSOGE. Se Standou mě provázela dlouhá léta hudební spolupráce, za což jsem moc rád. Měli jsme v té době spolu i projekt V.P. NOISE BAND. V.P. jakože iniciál Vjacki-Paroh, což byly naše sexy přezdívky. (úsměv) Projekt se nesl pouze ve stavu zkoušek a zábavy. Škoda, že jsme to nezaznamenali, byla to těžko zařaditelná hudba. 
A taky jsem v té době ještě působil v thrashmetalové kapele MORGUE, kde jsem zpíval/řval á la MACHINE HEAD. Tam nějaké záznamy jsou, dokonce se dá najít na YT i nějaké video, ale MACHINE HEAD od toho nečekej. (úsměv) Odehráli jsme i několik koncertů.
A nemůžu ještě nezmínit deathmetalovou kapelu ANTROPOPHAGIA, kde jsem byl vtáhnut na post basáka. S touhle kapelou to bylo mé úplně první vystoupení před živým publikem, cca 500 lidí. Byl jsem jak přikovaný (úsměv), neskutečná tréma.

Zuzka: Mě hudba provázela od malička, hrála jsem na flétnu, kytaru a deset let jsem zpívala ve sboru. Tam jsme nebyli nuceni zpívat z not, ale učili jsme se hlavně odposlechem. U vícehlasých těžkých skladeb to chtělo hodně práce a dost jsem se naučila taky o pěvecké technice a dýchání. 
Chtěla jsem umět hrát na kytaru, tak jsem se sama učila akordy na tátovu španělku. Pak mi koupil novou, já se pak učila z kazet oblíbené písničky, které jsme si pak s kamarády hráli různě třeba po hospodách. Malý město, hodně známých. Tak jsem potkala kluky (Standa a Standa). Do kapely mě přivedl asi osud. Nikdy jsem neměla žádné ambice a ani jsem tomu nešla extra naproti. DP jsou mou jedinou formací. 

Dokázali byste s odstupem let vyjmenovat spolky a hudebníky, kteří vás ovlivnili a jejichž zásluhou zní vaše první písně, tak jak zní?

Standa: Hudbu jsem začal intenzivně poslouchat cca v 10 letech. Tenkrát mě neskutečně uhranul KING DIAMOND, byl jsem dokonce v nějakém fanklubu, od „Fatal Portrait“ po „The Eye“ znám téměř každý tón. Ještě na základce po vyučování jsem chodil ke kamarádovi, měl doma akustickou kytaru a já se u něho naučil brnkačku od PINK FLOYD a tam mě to asi zasáhlo, že chci hrát na kytaru. To, že budu mít někdy kapelu, mě ještě ani ve snu nenapadlo. To přišlo až na střední, kde jsem se právě potkal se Standou Pavlíkem, Alešem Ciprou a Pavlem Birem a začali jsme zakládat kapely. V té době jsem poslouchal opravdu širokou škálu stylů a kapel, nikdy jsem nebyl zaměřený pouze na jeden žánr a dost jsem se hledal. Takže těch vlivů na naše první písně je opravdu hodně. Ale na „No Time“ a „Secretly“ to ve vetší míře určitě byla vlna doom metalu. Ale byli tam i DEAD CAN DANCE, PINK FLOYD a jiné art rockové kapely ze 70 let. Ovšem problém byl v tom, že jsme to neuměli jako oni. (úsměv)
Zuzka: V dětství to byli jednoznačně THE BEATLES. Ještě mám ze základky zafixované moje 2 top skladby 80. let a to „Radio Gaga“ od QUEEN a „Moonlight Shadow“ od Mike Oldfielda. Od 10 let jsem pak hrozně žrala Madonnu. To mně vydrželo celkem dost dlouho. Když jsem vstoupila do DP, tak hudební styl byl už více méně vyprofilovaný. V začátcích nejvíc slyšitelné tam dle mě byly prvky gothic-doommetalové scény 90. let, ve spolcích jako THE GATHERING, ANATHEMA, PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, TIAMAT apod.

I když je hlavním tématem kapitoly debut „Secretly", myslím, že demo „No Time" je pro start kapely natolik zásadní, že vás poprosím v pár větách o jeho hodnocení…

Standa: „No Time“ byla moje první zkušenost s nahráváním. Natáčeli jsme s Petrem Luxem v kulturním domě v jedné vesničce u Šumperka. Petr byl už tenkrát velice šikovný a zkušený muzikant, který uměl natočit solidní nahrávku. Pro nás to bylo tenkrát všechno úplně nové.
Písničky na demo vznikaly právě už někdy v letech 95-96 a několikrát se transformovaly v důsledku změn sestav, byli jsme v tomhle takový dost pankáči (úsměv), na začátku to byl víc death/doom, pak to přešlo do takové light verze s jednou kytarou a klávesami.  Hrál s námi docela talentovaný pianista z Běloruska, který v Šumperku tou dobou pracoval. A když skončil, hledali jsme náhradu a já šel vyvěsit inzerát do místní prodejny s LP. Když jsem to tam lepil, tak nějaké milé děvčátko se mě ptá jestli nechceme raději flétnistku. (úsměv) Bylo ji tenkrát asi 15 let. Tak jsem si řekl proč to nezkusit a finální verze „No Time“ byla právě s flétnou, s Verunkou jsme pak natočili ještě dvě alba. 
Jak jsme „No Time“ dotočili, tak jsme se se Zuzkou pustili do jeho propagace a posílali demo, kde se dalo. Tenkrát jsme neměli vypalovačku, natož solidní PC, takže jsme museli vždy k někomu na návštěvu a pálit. Obaly jsme tiskli v místní plánografii a pak vše ručně stříhali a balili. Letáky na promo Zuzka malovala ručně. Nechali jsme si udělat i několik kazet.  Myslím, že ta snaha se vyplatila. Začali nám psát ziny z celého světa a my měli pomalu každý den něco ve schránce.  „No Time“ oslovilo i Martina Čecha z Epidemie Records a napsal nám, že by rád vydal debutové CD společně s Metal Breath Production. Jel jsem za nimi do Prahy a plácli jsme si na vydání alba „Secretly“, vidím to jako dnes, byla to krásná doba. 

Zuzka: A je nutné zdůraznit, hlavně pro mladší fanoušky, jak obtížný byl v našich začátcích celý proces. Dnes si dobu bez internetu už neumíme představit. (úsměv) Nemluvě o tom, jak složité bylo pořídit kvalitní nahrávku za rozumnou sumu peněz, dát dohromady koncept obalu apod. Tehdejší technické vymoženosti byly dost bídné.

Sestava, jež nahrála demo, zůstala stejná i pro debut? Jak na spoluhráče z dob „No Time" a „Secretly“ vzpomínáte?

Zuzka: Sestava na debutu zůstala stejná jako na demu, jen jsme si do studia přizvali houslistu Karla Cvrka, který pak v kapele nějaký čas působil. Jako mládežníci jsme si to patřičně užívali, bylo rozhodně spoustu srandy a je na co vzpomínat. V podstatě jsme s vydáním dema začali hodně koncertovat a zažívat radosti a strasti cestování. Hned jsme neměli dodávku, a tak jsme jezdili vlakem. Byli jsme vlastně taková ekologicky smýšlející kapela. (úsměv) Byl to dost underground, ale vlastně to vše fungovalo tak nějak víc intenzivněji, sbližovalo nás to s podobnými nadšenci. Z této doby máme dodnes hodně dobrých kamarádů z řad muzikantů ze všech koutů republiky.

Standa: S některými tehdejšími spoluhráči se setkáváme a kamarádíme stále. Se Zdeňkem a Kájou se potkáváme často na pivku a chodí i na naše koncerty. Oba dva jsou stále aktivními muzikanty. Kája je dokonce učitel hudby. Když jsme slavili 20 let kapely, tak si s námi zahrála i Verunka na flétnu a Zdenek s námi střihl dva songy na bicí. Moc je rád vždy vidím a myslím, že na to období všichni rádi vzpomínáme jen v tom nejlepším.  
Na cestách z koncertů se vedly různé filozofické rozhovory, obzvlášť když s námi jel i Martin Čech, náš vydavatel. A po dlouhé diskuzi o životě a smrti řekl Zdeněk alias Pipiš nesmrtelnou větu: „Žiješ, zemřeš“. Čímž to totálně rozsekal a všichni chytli záchvat smíchu. Zdeněk nikdy nezkazil žádnou srandu. A to, jak jsme cestovali na koncerty vlakem a lítali jsme při přestupech po perónu ověšení činely, bubínkem, dvojšplapkou a kytarami, bylo neskutečné. Spávali jsme většinou u spřízněných kapel a ony naopak u nás, ale stávalo se, že jsme spali po koncertě i na pódiu nebo pod pódiem. Byl to opravdový underground, který jsme si naprosto užívali.

Rád věřím. Pojďme se posunout k nahrávání „Secretly“. Do jakého studia zamířily vaše kroky a kolik času jste tenkrát k záznamu potřebovali?

Standa: „Secretly“ jsme nahrávali ve studiu Půda v Jeseníku. Ve studiu jsme pracovali se třemi osobnostmi místní scény. Klávesákem a varhaníkem Jirkou Horáčkem, který působil např. ve skupině OMICRON, bývalým členem FUTURE TECHNOLOGIES a absolventem zvukové tvorby Petrem Neubaerem a také s bývalým baskytaristou Mirkem Brzobohatým alias Šorou s kapely PRIESSNITZ. S Jirkou jsme se trochu znali a když přišel po našem vystoupení a pravil „hoši absolutní nářez, musíte jít ke mně do studia, zasloužíte si pořádnou nahrávku“. No přemlouvat jsme se nenechali. (úsměv)
Ve studiu jsme se seznámili s Petrem Neubarem, s kterým jsme pak řešili především zvuk, přišel i se spoustou nápadů, kde, co a jak vylepšit. Měl tenkrát elektro projekt VR:24, kde Zuzka nazpívala jednu písničku. Bylo to tenkrát její první hostování.
Desku jsme nahrávali v průběhu března a dubna, ale jak dlouho si už přesně nepamatuji. Myslím, že „Secretly“ je asi naše nejpestřejší album, chrlily se z nás nápady jeden za druhým a my je chtěli všechny nacpat do jedné desky, jak kdyby už žádná neměla vyjít, prostě jsme nápady nešetřili. Pipiš tenkrát říkal, že by z toho šla udělat aspoň tři alba, což jsem mu dal později za pravdu. To aranžování songů nám tenkrát moc nešlo.

Chtěl bych vás teď poprosit o detailní průzkum alba, kdy si ho probereme skladbu po skladbě…

„SpaceIllusions“:
Standa: Startovací intro debutového alba. Jakýsi pokřivený kytarový zvuk, přes phasery a různé filtry. Kytary nám pomáhal na zvučit Petr Lux, který točil „No Time“. Hrál jsem kytaru a Petr v reálném čase kroutil potenciometry na krabičce. Pamatuji si, jak a kdy mě napadl text, který jsem si i namluvil. Nemohl jsem usnout a byl jsem v jakémsi polobdění a napadla mě myšlenka asi někde z vesmíru „nothing last forever in this infinity“. Nějak to se mnou cuklo a musel jsem si to jít napsat na papír. (úsměv) Možná to zmíním ještě na naši poslední desce na závěr, aby se kruh uzavřel. (úsměv)

„Disgrace With Fortune“:
Standa: Po svěžím intru ještě svěžejší „Disgrace With Fortune“.  Rozmanitý song plný nápadů, zvratů a velkým množstvím melodií, jak zpěvových linek, flétny a houslí. 
Zuzka: Textově posloužila klasika anglické poezie, básnická sbírka Williama Shakespeara „Sonety“: „Když opuštěn a sám naříkám na svůj osud, když hledím na sebe a klnu svému losu, když začnu za tichých, sladkých dům svolávat, ke schůzce vzpomínky na dávno zašlý svět a k nebi vysílám svůj bezvýsledný křik, při jeho ržaní vždy pomyslím s bolestí, že jedu od svého štěstí vstříc neštěstí…“

„Secretly“:
Zuzka: Titulní věc. Další z mých skladeb. Středověká, folkově rocková hravá věc. Flétničky, housle, melancholie…

„Golden Eternity“:
Zuzka: Dost progresivní záležitost, obecně celá deska hýří nápady. Někdy až moc. Jsou tam zajímavé postupy a vokály, více alternativy než metalu. Textově posloužila kniha Jacka Kerouaca – Písmo zlaté věčnosti. Beatníky jsem si oblíbila. Jeho sútry jsou inspirovány buddhistickým učením, které klade důraz na to, že vše reálné je pouze přelud (sen) a že nemá pražádný smysl lpět na materiálnu.

„Nightfall“:
Zuzka: Temná hypnotická instrumentální skladba s extatickým zpěvem. Zajímavostí je, že k ní vznikl remix od Petra Neubauera alias VR:24, který s námi v Jeseníku natáčel desku. Následně vznikl i náš první videoklip od šumperského rodáka Martina Šinkovského.

„Its Snowing Through The Night“:
Zuzka: Epická skladba, silné momenty. Začíná to skoro jako pochod na popravu. Skončí to v nečekaném esoterickém vícehlasu. Text opět z pera Tomáše Braxatorise:  „Nocí padá sníh. Slyším hlasy břehů dalekých. Hledám rým jak vzácný šperk na pyšná slova, laskavá souzvučí a vplétám je do tkáně nevyřčené mysli…“

„When I Die“:
Standa: „When I Die“ už byla na demu „No Time“. Na „Secretly“ vyšla v trochu pozměněné aranži a zahostoval si tady i Standa Pavlík se svým mocným growlingem. Standa tenkrát zpíval v šumperské kapele MORTIFY, takže byl krásně vyřvaný. Song vznikl docela haluzově. Jeli jsme větší parta včetně Aleše na přísahu do Mikulovic našemu kamarádovi. Sraz byl v 5 hod. ráno na vlakovém nádraží. Nebyli jsme žádní troškaři a měli jsme s sebou asi šest bas piv a ve vagonu jsme si z nich postavili pěkný mrakodrap. S Alešem jsme hráli na kytary, ale byli jsme opravdu milí až roztomilí, žádní fotbaloví fanoušci. To si ale nemyslel přesluhující průvodčí, který střídal po cestě v Jeseníku službu. Přišlo nám, že už tu stojíme nějak dlouho a on ten debil nechal zavolat ostrahu se psy. Koukáme z okna a tam normálně armáda, jsme si říkali, asi mají nějaké cvičení. Najednou vešli i s těmi psy do našeho vagónu a chtěli občanky a ať si okamžitě vystoupíme. 
Nafasovali jsme dva vojáky na cestu zpět, aby nás hlídali, hráli jsme na kytary ještě možná hlasitěji a ta ostraha se k nám dokonce přidala a zpívali taky. (úsměv) Co dokáže udělat jeden komunistickej důchodce. Kamaráda jsme čekali v hanušovické hospodě. 
A tenkrát jsem někdy už pod večer, pod vlivem všech těch okolností řekl Alešovi: „Pojď ven musím ti zahrát něco na kytaru“. Whééén aj dááj…. A hit byl na světě. (smích)

„The Request“:
Standa: Tento song vznikal ještě s klávesákem Dmitrijem a objevil se taky na demu. Tady už tedy v jiné podobě s dominující flétnou. Jedna s více doomovějších písní, které jsme měli. 
Text napsal opět Tomáš Braxatoris. S Tomášem jsme tenkrát prožívali hodně „hipisácké“ období, často jsme u něho dělali hudební večírky a poslouchali desky až do ranních hodin. Díky němu jsem objevil spoustu kapel z 60. a 70. let. Byla to převážně art rocková a psychedelická scéna.

„A Few Steps Into Darkness“:
Standa: Tento song napsal kytarista Jarda. Myslím, že tenkrát měl dost rád PARADISE LOST a ty vlivy tam asi i jsou. 

„A Long Night (My Death)“:
Standa: Závěrečný song, kde mám dodnes rád to prolínání melodií flétny a houslí. Tady se Kája s Verčou vyznamenali, moc pěkné. V úvodu si zahostuje Mirek Novotný, který je spíš jazzman, ale hlas má jak Klaus Maine ze SCORPIONS a tady si to prostě sedlo. 

Obsah alba se stal úspěšně zaznamenaným. Kdo se postaral o jeho vizuální podobu a jak se vám líbí dnes?

Standa: Obal „Secretly“ je poskládán z několika obrazů šumperského malíře Luďka Pudila. Tenkrát, když jsme přemýšleli co dát na obal, tak Tomáš Braxa říkal, že zná právě Luďka a že domluví schůzku. S Luďkem jsme se potkali v hospodě na Majáku (tady v podstatě vznikaly skoro všechny myšlenky i název kapely) a Luděk mi tam dodal několik fotek se svými obrazy. Pavel Maňas, náš vydavatel, pak obrazy zpracoval do bookletu.
Dnes bych obal asi udělal jinak, myslím to zpracování, ale nic proti Pavlově práci, byli jsme za to rádi. Luďkovy obrazy se mi líbí stále, uvažuji i o tetování z několika obalů DP a ty oči „Secretly“ by tam byly určitě.

Když už jsme u obalu, odbočme na chvíli od DYING PASSION a pokuste se nám vylovit z pamětí tři alba hudební historie, jež vám přijdou po této stránce nejvíce vydařená?

Standa: Tak to je hodně těžký. Ale asi PINK FLOYD – „Wish You Were Here. Myslím, že třeba geniální obal je „Nevermind“ od NIRVANY. 
Ale nejvíc mám rád obaly a fotky, co dělá třeba Travis Smith, Lasse Hoile a z nich asi neznámější Anton Corbijn. Takže třetí obal KATATONIA  –  „Viva Emptiness“ právě od Travise Smitha.

Zuzka:
THE BEATLES – „Sgt. Pepper Lonely Hearts Club Band“
JOY DIVISION – „Unknown Pleasures“
PINK FLOYD – „Dark Side Of The Moon“

Nemalou zajímavostí je, že „Secretly“ vyšlo také na MC u thajského vydavatelství Dark Angel Records. Mířili jste na tento trh cíleně, nebo byl pro vás jejich zájem příjemným překvapením?

Standa: Z vydavatelství Dark Angel Records se ozvali Pavlu Maňasovi z Metal Breath Production, že by měli zájem o vydání „Secretly“ na kazetách. My jsme měli album jen na CD, takže nám přišlo vhod mít „Secretly“ i na kazetách, navíc z tak exotické země jako je Thajsko. MC vyšly o něco později, tedy v roce 2001, pouze v nákladu 500 ks.  

Jak to v těch dobách vypadalo s DP po koncertní stránce, byli jste hodně aktivní?

Standa: No musím říct, že jsme hráli opravdu hodně. Téměř každý víkend, někdy jsme měli i dvě akce za den. Je pravda, že jsme brali „kde co“. Ale hráli jsme od velkých festivalů typu Brutal Assault, Rock For People až po čtyřkové hospody vedle výčepu, tyhle prostory měly a mají taky své kouzlo. Tenkrát, troufám si říct, jsme byli jakýmsi objevem a všude nás zvali. Je fakt, že s vydáním „Secretly“ naše vydavatelství (Pavel a Martin) nelenili. Měli jsme hodně rozhovorů nejen v zinech, rádiích, ale i ve větších časopisech tipu Spark, Rock Pop, v Big Bengu, který vydával tenkrát Jaroslav Špulák, nám vyšla dokonce fotka na titulní straně, včetně rozsáhlého rozhovoru. A myslím, že i díky tomu jsme hodně hráli. 
Taky nás do podvědomí dostalo i předskakování holandským THE GATHERING v pražské Akropoli. Museli jsme dokonce i přidávat song navíc. Asi bychom se na pódium nevrátili skrze přísný časový harmonogram, ale když Anneke a René z THE GATHERING stáli na kraji pódia a vraceli nás zpět, tak to jsme museli. (úsměv) S THE GATHERING jsme pak hráli ještě jednou v Abatonu. 

Zážitků by se jistě našlo nepočítaně, vybaví se vám nějaký konkrétní, jež se ke koncertům k propagaci „Secretly“ váže?

Standa: Jelo se k desce i turné Metal Breath tour, které pořádal Pavel Maňas. A tam těch zážitků bylo asi hodně, ale musel bych hodně lovit v paměti, trochu se mi to slívá. 
Taky jsme začali organizovat na Rafandě v Zábřehu na Moravě akce s názvem Ultra Doom Party, kde jsme křtili naše alba a hrálo tam opravdu mnoho kapel tehdejší metalové UG scény jako třeba SSOGE, ENDLESS, SAD HARMONY, ROOT, HYPNOS, RTI, DARK GAMBALLE a spousta dalších, jo a nemůžu nezmínit polský VADER. Akci jsme dělali čtyřikrát do roka a bylo jich celkem dvacet, ta poslední se ale uskutečnila v Brně na Favále, kde jsme uspořádali 10 let kapely, ale o tom až později.

A s tímto výhledem do budoucnosti se protentokrát rozloučíme. Tak zase za týden…

„Secretly“

  • Nahráno ve studiu Půda v březnu až dubnu 2000

Sestava:

  • Standa Jelínek – guitars, vocals
  • Zuzana Lípová – vocals
  • Pavel Biro – bass
  • Zdeněk Směšný – drums
  • Veronika Skrottová – flute
  • Jarda Řoutil – guitars
  • Karel Cvrk – violin  

Bandcamp
Facebook
http://www.dyingpassion.com/

Kapitola první: „Secretly“
Kapitola druhá: „Voyage“
Kapitola třetí: „Sweet Disillusions“
Kapitola čtvrtá: „Relief“
Kapitola pátá: „Absorb“
Kapitola šestá: „Amplify“
Kapitola sedmá: „Transient“
Kapitola osmá: „Black Threads“
Kapitola devátá: prémiová 

 


Zveřejněno: 21. 10. 2020
Přečteno:
2014 x
Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář