TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

Se změnami v sestavě, s potomkem klepajícím pomalu na dvířka, přesto nezastavitelní…

Třetí zastávkou na naší vzpomínkové cestě je deska „Sweet Disillusions“. Oproti předchůdci ztrácí lehce na tvrdosti, ale o to více si užijeme jeho pestrost. Jak velký vliv měly na tvorbu materiálu změny v sestavě a co nám o nových spoluhráčích můžete prozradit?

Standa: Ze studijních důvodů nás opustila flétnistka Verunka a vystřídal jí Ladislav Aladar Špička na klávesy. Starší flétnové melodie nahradilx klávesy, ale k nové tvorbě jsme už přistupovali trochu jinak. S klávesami se nám rozšířil zvukový rejstřík a my mohli víc experimentovat. Laďovi jsme říkali „Vládce všech pozadí“ nejen klávesových. (úsměv) Laďa měl svůj humor a myslím, že skvěle do kapely zapadl, nezapomenu, jak jednou po cestě z koncertu přejel veverku a pronesl „není vhodné se smát, když smrt pracuje“. 
Desku s námi ještě nahrál kytarista Jarda Řoutil, ale po studiu nám oznámil, že kapelu opouští. A tak jsme nějaký čas hráli s jednou kytarou. 

Pro záznam písní jste zvolili studia Šopa a Základní uměleckou školu ve Veselí na Moravě. Proč jste si vybrali právě tato místa?

Zuzka: Staňu Valáška jsme si vybrali díky jeho práci a doporučení. Už dříve jsme s ním spolupracovali při pořádání naší akce Ultra Doom Party v Zábřehu na Moravě, kde párkrát zvučil. Když se trhnul ze Shaark studia a udělal si vlastní nahrávací studio, byl tenkrát jasnou volbou. Pravda, že tenkrát zázemí Šopy bylo opravdu poněkud undergroundové a v mém požehnaném stavu jsme zvolili pro zpěvy, bicí a akustické nástroje nedaleké nově vybavené moderní studio při ZUŠ Veselí na Moravě. Studio mělo kvalitní vybavení a celkově se Staňou byla velmi dobrá spolupráce, vše šlo na jedničku.

Jaká jsou vlastně hlavní kritéria, dle kterých vybíráte vhodnou nahrávací místnost a člověka, se kterým na nahrávce spolupracujete?

Standa: Tak především podle referencí, Staňa natáčel výborné desky a chtěli jsme to s ním zkusit.  Když cítíš, že dané nahrávce dokáže dát i něco svého a posunout dál, tak to byla jasná volba. Pro Staňu nebyl problém sehnat jakéhokoliv muzikanta. Chceš trumpetu, klarinet, kontrabas? Není problém. Staňa u mě získal velké sympatie a moc dobře se mi s ním natáčelo. Proto jsme se ještě hodněkrát do studia vraceli a natočili celkem pět desek.

Kolik času jste na nahrání „Sweet Disillusions“ potřebovali a jak na samotnou práci vzpomínáte?

Zuzka: Pro mě osobně jsou vzpomínky zásadní, protože jsem při nahrávání byla v 7. měsíci těhotenství, hormony byly splašené a tak si myslím, že díky tomu se nám povedlo nahrát velmi emotivní dílo. Ještě víc jsme pokračovali v experimentování, s melodikou, neokoukanými postupy a hlavně s hostujícími muzikanty. Zazní zde trubka, saxofon, klarinet, harmonika atd. Ze vzpomínek si vybavím, že jsem musela hodně odpočívat a byl celkově brán větší ohled na mou osobu, než jak jsem byla dřív zvyklá. Nahrávali jsme 2 týdny, pendlovali jsme mezi Lipovem a Veselím. Po pravdě je to s obdivem, že jsme to při tak obsáhlém materiálu a v takhle krátkém čase stihli.

Pojďme na album, metodou „krok za krokem…“

„Song Of Liberty“:
Zuzka: Úvodní přímočará skladba je tak trochu odkaz na TYPE O‘ NEGATIVE. Ve studiu nám hostoval náš dobrý kamarád a výborný zpěvák Jirka Skuny Sládek ze SAD HARMONY (dnes SHATOON). S touhle kapelou jsme se potkávali na pódiu celkem často, včetně několika společných koncertních šňůr. Vybrali jsme tento song i pro videoklip. Točili jsme ho v rodném Šumperku s Lukášem Říhou, který se postaral i o booklet desky. 

„Velvet Confessions“:
Zuzka: „Sametové vyznání“. „Ač vzdálená moc, živí mě moc našeho shledání. Je jak orkán řvoucí, jak láva rvoucí – hrůzu až nahání.“ Zde a ještě v dalších písních zazní skvělá trubka Jožky Kozumplíka, jelikož trubka je naprosto jedinečný nástroj, spolupracovali jsme s ním i na dalších albech, výjimečně si s námi zahrál i na výročním koncertě na brněnském Favále. 
Standa: U Jožky se mi líbil především jeho futrálek na trumpetu. To by člověk nevěřil, co se tam všechno vejde, slivovice, štamprle, slanina, okurek, to se pak nahrává samo.

„From Them“:
Zuzka: Rozverná a hodně pestrá kompozice s balkánskou až orientální atmosférou. Zde jsme hodně experimentovali. Skuny zde exceluje v cikánských sborech, zazní zde i kontrabas a klarinet.
Standa: Tady jsme začali experimentovat s rytmy, 7/4 střídá 4/4 a 5/4. Je to hodně pestrý song. Textově je o nadřazenosti rasy, pro mě je člověk vždy člověkem, ať je z jakéhokoliv koutu světa. Nemám rád xenofobní hysterii a netuším, kde se to v lidech bere. „Až se sejdeme tam doma v tichém teplém Orientu. Budeme zase vzdělávat své duše a porostem tak vysoko, že jejich léčky budou jim přítěží“.

„Do You Want To Fly“:
Standa: Myslím, že se mi tady hodně povedl text. Je to trochu ohlédnutí k „Voyage“, jde o vzplanutí ze zemské tíže vzhůru k oblakům. Tak jako Jonathan Livingston Racek letěl co nejvýše k nebesům a dostal se do jiných dimenzí. Je tu vlastně takový odkaz na povídku od Richarda Bacha, která vypovídá metaforicky o smyslu života.  Zde nám hostoval na saxofon Mirek Novotný od nás ze Šumperka, který už zpíval na albu „Secretly“ píseň „Long Night“. Na to, že na saxík nijak zvlášť nehraje, tak to zvládl bravurně. Hlavně se nám tam povedly moc pěkné melodie, především v třetí části songu.
Zuzka: Melancholická volnější věc s odkazem na trip-hop scénu jako MASSIVE ATTACK. Obsahem je složená ze 3 částí, Tajemství – Bolest – Oddanost.

„Tender Renown“:
Zuzka: Tuhle skladbu mám moc ráda. Velmi procítěný love song. Hlavní slovo zde má trubka v orchestrálním hlavním motivu. Text pochází z pera americké básnířky 19. století Emily Dickinson, jejíž tvorbu jsem tehdy objevila díky mému americkému švagrovi, který mi koupil celou sbírku básní. I po letech se k ní rádi vracíme, v našem setlistu se občas objeví a má stále pevné místo.

„Summer Dream“:
Zuzka: Také tato romantická zasněná věc „Letní sen“ je se sbírky Emily Dickinson, tentokrát opěvuje krásu letního dne. Složili jsme ji společně s klávesákem Láďou Špičkou. Pouze zpěv a klávesy.

„Him Far Away“:
Zuzka: Text jsem si vypůjčila od mého spolužáka, který vydává svou poezii pod pseudonymem Edmund Broyd: „Sepsána další kapitola – v straně jedné pláč i smích, bledé svíce, žádný hřích – tak odražena od mola. Já plovu dál, však prázdno kol a nikde víc než hladina, prázdná, klidná, nevinná a už jen v duši silný bol, jež po čase se zacelí. Zbude jizva – ,pouhý‘ šrám, kterých v sobě spoustu mám. Jak týden načne pondělí, tak kapitoly další budou! (snad neprodchnuty tolik nudou).“

„Within Reach“:
Standa: Uvolněná písnička opět se saxofonem. Má to takovou jazzovou atmosféru, se špetkou PINKFLOYDOVSKÉ melancholie. A když to teď po dlouhé době poslouchám, tak si říkám, že to je vlastně výborný song. (úsměv)

„High On The Blind Speed“:
Zuzka: Bigbeatová věc á la BLACK SABBATH. Přece jen jsme pořád více hippíci než metalisti. Na konci zazní hlas náhodného kolemjdoucího, který nás ve studiu navštívil a nebyl to nikdo jiný než Mara, ¼ z kapely HADRAMAŠMÁTRÁ (dnes i SHATOON), který po nějaké akci měl naprosto neodolatelný prochlastaný hlas. Snad můžu prozradit, že s Marou máme moc hezké kolektivní zážitky, např. z Poličky, kde jsme spolu hráli a pařili na after párty u kamaráda Martina Jílka. Malý panelákový byt se otřásl v základech. (úsměv)

„Sweet Disillusions“:
Zuzka: Album zakon:čuje moje kytarová balada, jemná věc, s hezkou melodickou linkou a s podkresem smyčců a 12strunky.
Standa: Tahle píseň má až filmovou atmosféru, úplně si ji dokážu představit v závěrečných titulcích nějakého romantického dramatu.

Které vydavatelství se tentokrát staralo o šíření nahrávky mezi fanoušky?

Zuzka: Album vzniklo stejně jako debut ve spolupráci Metal Breath Production / Epidemie Records. Náklad byl 1000 ks standardní CD + 300 limitovaná digipacková edice.

Kdo je autorem obalu a je ti znám význam děje na fotografii?

Zuzka: Autorem obalu a celého designu je Lukáš Říha alias st@lker. Martin Čech měl nápad vydat limitovanou edici 300 ks v papírovém digipacku, což ve výrazné červené barvě dopadlo skvěle. Černobílou fotku chlapce s holčičkou jsme objevili náhodou, neznáme ani autora, ale moc se nám líbila. Snad ve spojení s naší životní událostí narození potomka tak nějak podvědomě korespondovala.

Standa: Když se na fotku zadíváš, tak toho hodně vypovídá. Ta chlapecká vzletnost a dívčí odpovědnost v pozadí. Fotka vypadá roztomile, ale skrývá se za ní i něco víc. A proto jsme desce dali název „Sweet  Disillusions“.

I z tohoto alba byla vybrána píseň pro vizuální propagaci a téma oproštění se od našeho konzumního a uspěchaného světa, kapelu provází i v létech nadcházejících…

Standa: Klipy točíme rádi, i když na to nemáme dost prostředků. Pro tohle album byla vybrána píseň „Song Of Liberty“. Hlavní představitelka, holčička, která si udělá hezký den a zahodí aktovku a objeví pocit volnosti a svobody, běží pryč z města. My hrajeme na střeše obchodu našeho kamaráda mezi paneláky, okna byla plná důchodců a zavolali na nás dokonce policajty, asi měli pocit, že chceme něco rozbít. Ale je hezký, že měli starost o naše nástroje, nic jiného na té střeše nebylo. Pipiš vše místní policii vysvětlil a jelo se dál. Lukáš, co klip natáčel, vytvořil i krásný obal a nafotil s námi i pěknou sérii fotek.

Jak se k samotným videoklipům stavíte a jak vás jejich nahrávání baví?

Standa: Mě natáčení klipů baví moc. Kdyby byly možnosti, tak bych točil klidně na každý song videoklip. Poslední dobou se tím i trošku zabývám, s kamarádem Tomášem Nechanickým jsme už pár klipů natočili. Baví mě pak ta postprodukce, editování, střih atd.  

Našli byste v hudební historii svá oblíbená videa (klipy, záznamy koncertů, nebo filmy)?

Zuzka: Jejda toho je tolik… líbí se mně třeba videa od Michel Gondryho, Antona Corbijna, Davida Finchera…

Standa: Tak to byl hodně velký výčet. Ale pokud mám něco zmínit, tak mně přijdou hodně zajímavé klipy od Bjork, většinou je točí Michel Gondry, kterého zmiňovala Zuzka. Absolutně netuším, jak to dělá. Bjork je pro mě obrovská umělkyně. A vůbec na Islandu se toho rodí poměrně dost, Sigur Ros, SÓLSTAFIR aj. Taky se mi líbí klipy, co dělá Jess Cope pro Stevena Wilsona a OPETH. Klip musí mít především atmosféru a co mě naposled celkem uhranulo, bylo video k písni „Last I Heard“ od Thoma Yorka z RADIOHEAD.
Jsme se Zuzkou takový trošku filmový maniaci, tak filmy po mě raději nechtěj, to by mně pak bylo líto, že jsem na nějaký zapomněl. Z poslední doby mě ale třeba nadchl německý seriál Dark, to je hodně hustý.

Jistě následovala propagace v podobě živého hraní, pohybovali jste se výhradně v tuzemských vodách, nebo se vám podařilo nakouknout i za hranice?

Zuzka: Moje první vystoupení měsíc po porodu bylo rovnou na festivalu Brutal Assault. K propagaci desky jsme na podzim vyjeli na česko-slovenské turné s DARK GAMBALLE, BETHRAYER a pákistánskou kapelou DUSK. Na jaře 2005 to bylo třeba předskakování britské kapele ANATHEMA v Praze.

Písně na vašich albech jsou hodně o náladách, emocích a celkově mají svou specifickou atmosféru. Jsou speciální místa, denní nebo noční hodiny, kdy se vám skládá nejlépe?

Standa: V období „Sweet Disillusions“ to bylo spíš na zkušebně nebo doma na akustiku. Inspirace přichází nejen při komponování hudby, ta se sbírá v průběhu celého období a pak se to vyleje do muziky. Teď už spíš skládám do počítače, a to mám nejraději hned ráno a nejlépe, když doma nikdo není a víš, že nic nemusíš, soustředíš se čistě na hudbu. To pak jde samo, v těchto případech, když se poštěstí, tak může vzniknout i song za jeden den. Ale moc takových dní není, hold musíme chodit do práce.

Na úplný závěr kapitoly mi dovolte jednu osobnější otázku. Že dlouhá léta tvoříte pár, je věc všeobecně známá, mě by zajímalo, jestli je to tak už od kapelního pravěku, nebo se to prostě v průběhu let „vyvrbilo“?

Standa: Zuzku jsem znal jen podle vidění. Aleš, s kterým jsme stáli u zrodu DP, mě seznámil s Tomášem Braxou a řešili jsme muziku, texty atd. Tomáš mě seznámil se Zuzkou a povídá, že má skvělý hlas. Pamatuji si, že to bylo v hospůdce a Zuzka pak hrála na kytaru všechny možné songy od DOORS, BEATLES, VELVET UNDERGROUND atd. No byli jsme z ní paf. Zuzce jsme pak šli společně se Standou Pavlíkem (tenkrát ještě bicí, později basa) oznámit, že vyhrála roli zpěvačky. (úsměv) Pamatuji si to jako dnes, měla na sobě dlouhé černobílé šaty z Indie. Stáli jsme na schodech před jejím vchodem a strašně jsme se styděli. Zuzka řekla: „Tak jo“. Přišla na zkoušku a zpívá tam dodnes. 
Nebylo to hned, ale po nějakým čase jsem se Zuzkou začal chodit, vydrželo nám to tři měsíce. Byla tam prostě nějaká pauza, byli jsme mladí a já jsem byl tak trochu divočák. (úsměv) Mezitím Zuzka chodila s druhým Standou, ale po asi sedmi měsících jsem se k Zuzce vrátil a byla z toho láska na celý život. Standu to tenkrát hodně bolelo a nějaký čas jsme se nebavili, vím, že se to nedělá, ale když ti srdce hoří, tak s tím nic neuděláš. Se Standou jsme se vydrželi nebavit asi rok. Ten pak začal chodit s Verunkou (flétna) a později s námi začal hrát basu, ale o tom jsem už mluvil v minulých dílech. 
Takže taková lovestory to byla (úsměv).

K takovému „hepyjendu“ by každá další slova působila jako marnost… tak za týden.

Sweet Disillusions

  • Nahráno ve studiu Šopa (duben-květen 2004)

Sestava:

  • Zuzana Lípová – vocals
  • Standa Jelínek – guitar
  • Standa Pavlík – bass
  • Jarda Řoutil – guitar
  • Zdeněk Směšný – drums
  • Ladislav Špička – keys

Bandcamp
Facebook
http://www.dyingpassion.com/

Kapitola první: „Secretly“
Kapitola druhá: „Voyage“
Kapitola třetí: „Sweet Disillusions“
Kapitola čtvrtá: „Relief“
Kapitola pátá: „Absorb“
Kapitola šestá: „Amplify“

 


 


Zveřejněno: 04. 11. 2020
Přečteno:
347 x
Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář