Celá dnešní show začala naprosto přesně a po celou dobu se držela plus minus maximálně jednu minutu od daného programu. Tohle zmiňuji už podruhé během krátké doby. Arizonské GATECREEPER jsem vůbec neznal a úplně poprvé jsem je slyšel až ve stařičké sportovní hale. Nemám tedy naposlouchané ani jediné z jejich tří dosud vydaných studiových alb. Jejich poměrně krátký set sestával hlavně z klasických deathmetalových skladeb amerického znění. Zpěvák pěl nebo spíše řval po celou dobu v jedné tónině a to nějak nemám rád, protože mi to přijde laciné. Nicméně i přesto, že byli kapelou otevírací, své příznivce si v publiku našli. Kapela totiž dokázala fandy pod pódiem skutečně rozhýbat a strhnout, za což před ní musím smeknout klobouk. Být předskokanem není úplně záviděníhodná situace. GATECREEPER zde uvedli také svoji novou skladbu, která byla poměrně jiná, více melodičtější a méně deathová.
Kde se vzalo to nepsané pravidlo o tom, že předkapely musí mít horší zvuk než hlavní hvězda večera? Už GATECREEPER měli nejhorší zvuk z celé čtveřice, stejně tak následující AMORPHIS neměli zvuk o mnoho lepší. Kupodivu bicí byly u všech kapel nazvučené podobně – celkem slušně, ze všech nástrojů byly vždy nejlépe slyšet. Ostatní nástroje byly v úvodu setů utopené v jedné zvukové kouli. Představte si, jako by kapela hrála za rohem nebo že mezi vámi a kapelou bylo průhledné sklo o síle cca půl centimetru. Teprve až po třetí skladbě AMORPHIS se zvuk hodně zlepšil, haproval akorát zvuk u kláves, který vždy ze začátku jejich partů nebyl slyšet a pak „naběhl“. Možná je pak lepší, když nemáte hudbu tak naposlouchanou jako já. Já se snažím najít vždycky všechny jemné nuance a tóny, ale živé hraní je prostě trošku jinde, občas jsou tu jiné aranže. Pochopitelně. AMORPHIS jsem myslím během těch třiceti čtyř let viděl minimálně potřetí a opět se mi líbili, ne tak jako při jejich samotném koncertu v Helsinkách, ale i tady na velkém pódiu. Sice byla kapela statičtější než GATECREEPER, nicméně si to jejich hudba v klidnějších partech možná i vyžadovala. Nejvíce „pohyblivý“ byl nakonec zpěvák Tomi Joutsen. Navíc zpíval jako o život. Prostě tomu bych dal dneska jedničku s hvězdičkou, celé kapele pak dvojku. AMORPHIS zahráli dvě novinkové skladby „Bones“ a „Dancing Shadow“ a pak jakýsi menší průřez jejich tvorbou za posledních dvacet let. Kvitoval jsem návrat ke skladbě „Black Winter Day“ z „Tales From The Thousand Lakes“ z roku 1994, desky, která je dnes jedním z klenotů devadesátých let. A byla jedinou dnes zaznivší skladbou této dekády. AMORPHIS se mi líbili asi nejvíc z celé čtveřice, protože stojí na mém žebříčku výše než hlavní hvězdy ARCH ENEMY. Asi dvakrát se mi stalo, že jsem se zaposlouchal opravdu do hloubky a začal mi běhat mráz po zádech. A tak by to mělo být…
ELUVEITIE jsem dnes viděl živě poprvé a celkově mám smíšené pocity. Jejich folk metal je někdy tak „složitý“, nechci říct překombinovaný, že pak produkce vyžaduje živě skvělý výkon a hlavně perfektní zvuk. Toť nutné podmínky. A ve chvíli, kdy máte k dispozici prostě horší zvuk, není se pak čemu divit, že složitější muzika, která kromě klasických rockových nástrojů obsahuje také housle (s těmi problém myslím ani nebyl), flétny, hurdy-gurdy (strunný nástroj, kde se na straně točí klikou), irskou lyru či dudy, prostě někdy nebyly slyšet. O mandolíně, kterou obsluhoval zpěvák Chrigel Glanzmann, ani nemluvě. Snažil jsem se, ale prostě neslyšel. Asi bych musel buď ke zvukaři, anebo strčit hlavu do beden vedle pódia. Chrigel pěl hlavně deathové vokály, o klasické čisté se méně střídal se zpěvačkou Erni Fabienne, která byla pro mě asi největším překvapením. Nějak jsem měl v sobě zakódovanou vysokou laťku bývalé členky Anny Murphy. Po dnešním koncertě jsem si tedy opravil názor. Ona byla asi největší hvězdou kapely. Nejen zpěvem, ale také hrou na irskou harfu či vzezřením. Skupina byla aktivní, komunikovala s fanoušky, snažila se dát svému vystoupení vše a fanoušci jejich set ocenili nadšením. Zvuk se později zlepšil, takže jsem si vychutnal asi největší pecky „A Rose Of Epona“, „The Call Of The Mountains“ anebo brutální songy „The Prodigal Ones“ či „King“. Desítka songů byla opět jakousi menší přehlídkou největších hitů kapely. Více toho prostě na své přidělené časové ploše nestihli. ELUVEITIE patří mezi mé oblíbené kapely, pokud je mohu porovnat s AMORPHIS, tak dneska byli o ždibeček horší.
Scéna se zavřela plachtou s nápisem „Pure Fucking Metal“ a bylo jasné, co přijde následně. ARCH ENEMY. Kapela, která je již notně dlouho v laufu, určitě tomu také přidala postava zpěvačky Alissy White-Gluz, která je její součástí už 11 let! Nicméně atraktivita této slečny / dámy je pořád skvělá, ne? Modré vlasy až na zadek, přiléhavá moderně metalová proužkovaná / pocákaná kombinéza, super skvělá fyzická kondice. To vše také patřilo mezi všechny propriety celé show. Show s velkým „S“. Nedá se srovnat světelný park s dosud vystoupivšími kapelami. Rotující lasery, velké plochy světel měnící se ve všech barvách, blikající „teploměry“ evokovaly ohně, reflektory vytvářející pekelný dojem. K tomu si ještě přičtěte o třídu lepší zvuk a skvělé muzikantské výkony. Mezi nimi excelovali především bubeník alias mlátička, kultovní postava dřívějších kapel CARCASS či BRUJERIA – Daniel Erlandsson a brilantní kytarista Michael Amott, vůdčí to postava ARCH ENEMY.
Vždycky, když ukazuji klipy ARCH ENEMY mým známým nemetalovým mudlům, nevěří, že to je Alissin vlastní deathový vokál, anebo něco v tom smyslu, že si oddělá hlasivky během jednoho koncertu. Jenže deathový growling lze naučit bez poškozování hlasivek. Proto její řev, křik a občas i čistý vokál neztratil během celé show lesk. Jsem rád, že z novinkového alba „Blood Dynasty“ zazněly celkem čtyři skladby a téměř po třech dalších z dalších šesti alb. Čili, tady už byl prostor na pořádný průřez tvorbou. Tohle prostě bylo představení par excellance. Světla, zvuk, pódiové nasazení, muzikantské výkony a v neposlední řadě samozřejmě kvalitní melodický death metal. Takže vystoupení lze hodnotit prostou známkou – jednička s hvězdičkou pro celou kapelu a její ansámbl. Ale opět nakonec říkám, že pro mě byli tento večer AMORPHIS tou pomyslnou třešničkou na dortu.
Sportovní hala nebyla vybrána náhodou, skvělé bylo, že tu nebylo ani narváno a ani prázdno. Odhaduji návštěvu na takových 2 až 2,5 tisíce lidí. A myslím, že si všichni koncertní show plně vychutnali.
Za akreditaci patří poděkování pořádající agentuře Pragokoncert Bohemia.
