Ahoj. Nemáte webové stránky, natož Facebook, jen zanedbaný profil na Bandzone a Bandcamp, kde je možný poslech několika nahrávek. Tahle ignorace pak přináší fanouškům překvapení nejen v okamžiku, kdy vydáte desku, ale i když vás spatří na pódiu. Já vás viděl loni na Festě ve Vodňanech a zaregistroval s baskytarou Toma ze SEE YOU IN HELL a kytaristu Davida, což jsou asi nové tváře v sestavě. Kdy ke změnám došlo a proč?
Mira: Zdar! Tak ona ta RISPOSTA nikdy moc na nějaké sociální sítě nehrála, neřekl bych, že je to vyloženě ignorace, spíš naopak nás na tom všem bavilo to, že se to dá dělat i bez nekonečného sdílení všeho, co zrovna děláme... ještě v předchozí sestavě jsme neměli sociální sítě nikdo ani osobně, natož jako kapela.
A celé to vzniklo tak, že po poslední desce, kdy už kapela dlouhodobě stagnovala, jsme se shodli na několikaleté odmlce, a když mi rok nato volal Tom, tak nebylo co řešit.
Tom: Já jsem věděl, že RISPOSTA stagnuje kvůli tomu, že jejich basák Tom je dlouhodobě mimo ČR a přišlo mně to škoda, tak sem se nabídnul s tím, že po dobu, co tu vždycky nebude, můžu vypomoct a hrát místo něj. Hudebně mě RISPOSTA vždycky bavila, věděl jsem, že mě bude bavit to hrát a samozřejmě, že se s borcama známe roky, takže jsem věděl, že ani po lidské stránce nebude problém.
Dojel jsem na zkoušku a už to šlo ráz na ráz. Po čase jsme začali tvořit novej materiál a bylo jasné, že to všechno funguje velice dobře.
Jak se změny v sestavě promítly v novém materiálu na desce „Vstříc zániku člověka“? Jste aktivní dvacet let a máte na kontě asi sto skladeb (nepočítal jsem je, jen odhad), jak složité je vymyslet další, abyste se neopakovali a aby vás je bavilo hrát?
Mira: Hhh… dobrá otázka a dobrej odhad, zrovna jsme to při posledním nahrávání dávali dohromady a došli jsme plus mínus ke stejnýmu číslu, takže těžké to alespoň pro mě je a hodně jsem se toho bál.
Ale nová sestava přinesla novej náboj, o deset let mladší Dejv ae svým mladickým agresivním gring přístupem v kombinaci s o deset starším Tomem, kde zas vládne nebojím se říct Filipovskoseeyouinhellovský přímý a hlavně aktivní přístup, tu kapelu i nás osobně hodně posunuli.
Tom: Vyjdu z konce předchozí odpovědi… začali jsme dělat nové songy a zjišťovali jsme, že to jde nadmíru dobře. Je fakt, že jsme do toho celkem dost šli a zkoušek bylo dost a dost intenzivní. Nápady či riffy padaly od nás všech a i celkové aranže jsme řešili všichni dohromady. Sypali jsme to z rukávu fakt slušně. Myslím, že kompletní desku jsme zvládli udělat cca za půl roku.
Jak se v průběhu let měnilo autorství písniček a způsob skládání, respektive místo skládání? Jedete model jeden hlavní autor a lehké úpravy na základě diskuze, nebo je autorů víc? A sdílení hudby pomocí internetu, nebo zkušebna? Jsou kapely, které už zkušebnu vůbec nemají… co vy?
Tom: Jedeme old school… prostě všechno se tvoří na zkoušce. Občas někoho napadne nějakej riff, tak ho přinese a dál už ho rozvíjíme společně.
Mira: Přesně tak, vše tvoříme společně na zkušebně… teď a tady.
Texty. Dá se říci, že v nich řešíte témata, jež rezonují hardcore punkovým prostředím, ale tentokrát mi přijdou trochu jiné než minule, kdy jste hodně řešili ochranu životního prostředí. Tentokrát jde hlavně o apely a nářky nad problémy jedinců i společnosti, které se s roky vůbec nemění, nebo možná prohlubují. Co vás teď nejvíc štve?
Tom: Problémy společnosti se prohlubují a mění se pouze směrem k horšímu. Posledních pár let mi to přijde fakt už strašné. Od pandemie to jde úplně do prdele. Lidi totálně zdebilněli. Jsou živeni dezinformacemi, populismem politiků, hyenismem atd. To prostředí je celkově tak toxické, že každý jeden názor mi přijde pouze jako náboj do něčího samopalu. Ten fanatizmus je naprosto šílenej, zákopy mezi lidmi se prohlubují a ti, kdo by je měli zahrabávat, je naopak ještě více hloubí. Všechno je úplně jakoby naopak, jak kdyby v nějakém špatném sci-fi filmu nebo tak něco… lidi, kteří zažili totalitu, tak tvrdí, že právě teď žijeme v největší nesvobodě a nejhorší totalitě a přitom sympatizují s novodobými politickými uskupeními, které se vůbec netají s nějakými sympatiemi k totalitním režimům, v podstatě se dožadují utažení oprátky. Lidé co se na jedné straně zaklínají bojem proti fašismu, se na druhé chovají úplně jako největší náckové a stalinisti dohromady.
Je mi z toho úplně na blití.
Mira: Přesně jak říká Tom, je mně na blití z celé té mašinérie a toho, kam to spěje. Nejvíc mě sere ta budoucnost, co čeká naše děti s celou tou genetikou, robotikou, umělou inteligencí a totální kontrolou státu a hlavně vědomí toho, že jako jedinci nezmůžeme nic.
Můžeme se bud zařadit, nebo jít vlastní cestou s vědomím toho, že nikdy neutečeme.
Zůstáváte věrni Hellsoundu, kde jste nahrávali poněkolikáté. Co vás do Pošumaví táhne? Hezká příroda? Odpojení se od místa bydliště, protože z Čestic se do Přísnotic na otočku jezdí těžko? Spolupráce s Honzou Kapákem? (úsměv)
Mira: Hellsound je pro nás to nejlepší. Honza má vždy naprosto profesionální přístup. I když ten přátelskej, co jsme si za ty roky vybudovali, hraje taky obrovskou roli.
Tom: S Honzou se známe opravdu dlouho, navíc borci s ním podle všeho mají nadstandardní vztah, mně se v Hellsoundu nahrávalo taky vždycky dobře… nebylo co řešit. Navíc sis v této otázce z části odpověděl tak trochu sám. Ano, ten klid všude kolem, v podstatě totální odstřižení se od našich běžných životů a to, že tam všichni trávíme společně jako kapela čas, to všechno má potom podle mě vliv na výsledné dílo. Mně to tak maximálně vyhovuje.
Samozřejmě spolupráce s Mistrem Kapákem je pak zvláštní kapitola, je to prostě vždycky paráda a mám pocit, že mě to pokaždé po hudební stránce posune dál.
Jak dlouho vám nahrávání obvykle trvá? Máte před začátkem nahrávání všechny skladby komplet připravené, nebo ještě něco doděláváte ve studiu?
Tom: Většinou to je otázka cca tří dnů. Jeden den se nahrajou bicí, porovná se to, další den do toho jde basa a kytary a třetí den se udělají zpěvy. Mezi tím si to už Honza rovná a večer zpravidla odjíždíme s hotovou nahrávkou. Tentokrát to dokonce bylo na první dobrou, tj. že už se do masteringu nezasahovalo. Takže tak, jak jsme odjeli s nahrávkou spokojení ze studia, tak šla rovnou do lisu.
Tentokrát byl v podstatě celý materiál komplet připraven; a jestli se nepletu, tak se ve studiu nic zásadně neměnilo a ani nedodělávalo.
Obal desky je parádní. Když se dívám na všechny vaše předešlé obaly, tak jednoznačně nejhezčí ze všech, alespoň mně se do vkusu trefil na 100 %. Autorka kreseb se na obalu skrývá pod nickem Wiki – můžete prozradit, o koho jde? A proč právě Wiki a kostry a vážky?
Tom: Díky za slova chvály, jsem s obalem spokojen na 100 %. Více ti asi řekne Mira, kterej ho celej domlouval.
Mira: V podstatě to celé vzniklo tak, že se nejdřiv řešil termín vydání a studia a až potom vály jako takové a obal přišel na řadu až úplně nakonec. Tím, že jsme měli od Wiki (jinak bývalé zpěvačky DEATH CULTURE DEPRIVATION) rozdělanou grafiku pro TOXIC FUTURE, tak mě napadlo, jak to upravit a použít .
Naštěstí se do toho Wiki vložila a poslala pár super kreseb a ve spolupráci s grafikem PHR to dopadlo skvěle.
Po delší době jste se vrátili k PHR Records, kde jste už v minulosti vydali splitko s KUTYA HARAP. Jednali jste o vydání s předchozími vydavateli (Insane Society, Ulitma Ratio), nebo jste se rovnou dohodli s Papagájem? Jak k tomu došlo?
Tom: Jestli se nepletu, tak jsem PHR navrhnul, kluci souhlasili a hned se to začalo domlouvat. S Pavlem šlo všechno jak na drátkách, domluva a vše kolem bylo na skvělé úrovni. Myslím si, že spokojenost je na obou stranách.
Mira: Taky jsme věděli, že po recenzi od PHR na naši polední desku o to má zájem, tak nebylo co řešit.
Co si od přestupu do vydavatelské první ligy slibujete? V minulosti jste si občas něco vydali sami, takže víte, co to obnáší. Už se vám nechce řešit vydání a distribuci – kterou má mimochodem PHR výborně zvládnutou? Před časem jste v rozhovoru pro Telepatii říkali, že vlastní náklad nebo vámi zastřešené kooperace jsou šikovné, protože „odpadají debaty o tom, že desetipalec je sebevražda, grafika je moc obsáhlá a podobně“. S PHR jste šli do dvanáctipalce, ale obal je luxusní…
Mira: Ono je někdy dobré popustit otěže a přenechat to profíkům. Hlavně jsme chvíli před tím vydávali split TOXIC FUTURE / LIFE DISAPPOITMENT a měli jsme s tím dost práce. Taky v tom bylo hodně peněz a nechtěli jsme tu RISPOSTU odkládat, než se nám zase finance vrátí. Takže jsme rádi, že se toho Pavel ujal a vyšlo to v tak krátkém čase.
Tom: Myslím, že jsme si slibovali hlavně to, že deska prostě vyjde a vyjde poměrně brzo po nahrání materiálu. Samozřejmě že vidina kvalitní distribuce, kterou jak píšeš PHR má, hrála taky svojí roli.
Jak často hrajete živě? Baví vás i po těch letech harcování na další a další akce, trávení času na cestách, aby pak přišlo 40 lidí a vy zas jeli v noci domů? Kolik koncertů za rok považujete za optimum? Kolik procent nabídek berete a kolik odmítáte?
Tom: Snažíme se (a myslím, že je to tak úměrně našemu věku akorát) hrát cca jeden koncert za měsíc průměrně, což si myslím, že je tak akorát rozumnej balanc mezi tím, jak si to všechno užít. Navíc borci mají ještě TOXIC FUTURE a já SEE YOU IN HELL, takže to někdy není jednoduchý skloubit, i když je fakt, že na druhou stranu je to celkem výhoda v tom, že když zrovna já někde už hraju se SYIH a někdo chce na to samý datum RISPOSTU, můžou v podstatě vyrazit zahrát borci s TF a o zábavu je postaráno na všech frontách.
Když se za těmi dvaceti roky ohlédnete, které okamžiky se vám vybaví jako nejpříjemnější? A jaké byste ještě chtěli zažít?
Mira: Pro mě bylo super celých těch 20. let. Už jsem to někde myslím psal, že každá sestava RISPOSTY mě bavila, každá měla svoje. Jinak určitě bych chtěl hrát a vydávat desky, dokud to půjde, a určitě zažít nějaký další zahraniční tour.
Tom: Já se mohu ohlížet pouze za těmi dvěma roky, co v RISPOSTĚ funguju, hahaha. Su rád, že sem do toho šel. Vzhledem k tomu, že se s borcama známe opravdu dlouho, jsme v podstatě na jedné vlně, všechno je, jak má být.
Chtěl bych (ale nevím, jestli se mnou budou dva zakládající členové souhlasit, hahaha) ještě zažít koncert RISPOSTY na OEF, díky Čurby! Hahaha.
