PUSTINA

Čas prchá jak splašená mrcha a s albem „Black Threads“ vstupujeme do osmé, pomineme-li bonusovou, poslední kapitoly. 

Než se vrhneme na nahrávku samotnou a procesy, jež ji provázejí, uděláme krok stranou. Absolvovali jste totiž tak trochu nezvyklé turné. O co šlo?

Zuzka: Poté, co kapelu současně opustili dva členové, Miky – kytara a Filip – basa, jsme nechtěli zůstat nečinní a tak nás napadlo, že bychom mohli konečně uskutečnit ambientní projekt, který Honza vždycky chtěl udělat, ale nebyl na to čas. Nakonec to zcela ambient nebyl, jen jsme vybrali ty správné skladby a zkusili udělat komornější aranže. Přidali jsme i převzaté věci, které máme rádi, a to SOULSAVERS, THIS MORTAL COIL a ANATHEMU. Zapojili jsme akustickou kytaru, kterou jsem dostala do ruky já, dále perkuse. Honza v ambientu používal i elektrické pady, které jsme pak při aranžování nových songů hojně využívali. Vojta Šeliga hrál na klávesy a zpíval vokály, znělo to hezky. V tomto koncertním složení jsme zahráli na čtyřech samostatných večerech a musím říct, že to byla příjemná změna. Na dvou koncertech nás doprovodila i Veronika s flétnou. Možná i tím, že jsme termín šumperského koncertu dali na předvánoční čas, byla docela slušná účast. Z mých dojmů a reakce publika, se to myslím povedlo.

Standa: Tenhle experiment mě opravdu bavil. Člověk by nevěřil, jak se ten song dokáže proměnit v těchto komorních aranžích. Hodně nám vypomohl i Vojta na klávesy, nejenže hrál piana, smyčce, hammondy, ale vzhledem k tomu, že jsme hráli bez basy, doplnil i basové linky a Zuzce sekundoval s vokály. Bavilo mě i to, že jsme s výjimkou Olomouce vystupovali sami, takže jsme si mohli vše pěkně připravit a nazvučit. Škoda, že nás nenapadlo to nějak zaznamenat, natočit nějaké video. 

Pojďme k „Black Threads“. Na basu se vám podařil úlovek v podobě Radka Bureše. Bylo jeho účinkování předem dohodnuto na krátkodobější působení, nebo vás jeho odchod překvapil?

Standa: Radek se nám ozval na inzerát, ten jsme avizovali někdy v průběhu připrav na náš ambientní experiment. Vlastně jsme basáků zkoušeli více, dokonce i jednu basistku. Všichni byli šikovní, ale rozhodnutí nakonec padlo na Radka. O krátkodobém účinkování nebyla řeč, chtěli jsme basáka nastálo. Radek hrál ještě s kapelou CHAOS IN HEAD, což nám nevadilo, ale po nějaké době asi zjistil, že se nejde rozkrájet a působí už pouze v CHAOSECH. Ovšem i za tu krátkou dobu, co s námi hrál, jsme si to užili, s Radkem byla sranda a taky se nám stýská po jeho „roztomilém“ chrápání. (úsměv)
Ještě bych měl zmínit, že s námi hrál nějaký čas i Ondra Prekop. V podstatě s námi odehrál všechny koncerty na podporu této desky. Ale zůstal pouze koncertním hráčem a vzhledem k jeho vytíženosti moc nefungovala příprava. Tak jsme se spolu domluvili, že než to lámat přes koleno, bude lepší, když skončí. Šlo především o to, že jsme každý z jiného koutu republiky, tak zkoušky moc často nemíváme a když už se sejdeme jednou za čas, tak by měl být každý připravený a na zkoušce se jen sehrávat. Ondra byl přitom moc šikovný kytarista, ale nejde prostě stíhat vše.

Po stránce komponování nového materiálu vše při starém, nebo bylo tentokrát něco jinak?

Standa: Když odešel Miky a Filip, tak jsme zůstali ve třech. Takže to probíhalo víceméně tak, že jsem připravil song včetně midi bicích a basy, poslal Honzovi, který nastudoval midi beaty a na zkušebně si to samozřejmě přizpůsobil, protože jsem měl tendence v některých skladbách bubny předimenzovat takovým způsobem, že to nebylo hratelný. (úsměv) Když byl song nějakým způsobem znělý, tak jsme se Zuzkou pracovali na zpěvu. Tomu předcházeli konzultace s Mirou Václavkem, který nám psal texty. Já jsem mu napsal námět, předal myšlenky a Mirek to básnickým šarmem napsal na papír. Pak už jsme jen pilovali. Asi můžu i říct, že tři songy jsem měl původně nachystaný pro můj vznikající projekt ELBE. V tu chvíli to ovšem nevypadlo, že to někdy rozjedu a byl jsem aktuálně zapálen do „Black Threads“, takže jsem je použil na tohle album a myslím, že i tak songy pěkně zapadly do konceptu. 

Opuštění rutinních návyků se odehrálo ve výběru studia. Překvapivě jste nemířili do Šopy, ale do studia Martina Spacoshe Peřiny. Proč tato změna?

Standa: Spacoshe jsem zaznamenal nejspíš skrze jeho kapelu BETWEEN THE PLANETS. Pak jsem zjistil, že má i své studio. Poslechl jsem si jeho nahrávky, které natočil, a docela mě to nadchlo. Na Messengeru jsme prohodili pár slov a domluvili jsme se na osobním setkání u nás v Šumperku. Vypili jsme několik piv a plácli jsme si na natočení nového alba. Martin nás znal už od našich počátků a prý jsme dokonce společně hráli v Přerově na nějakém festivale.
Náběry bubnů jsme natočili v pražské Hostivaři, vše ostatní se pak nahrávalo ve Spacosh studiu. Strávil jsem ve studiu krásné dva týdny a nikam jsme nespěchali. V následujících třech měsících probíhal mix, který jsme s Martinem řešili už po internetu. Mastering jsme svěřili zkušenému Matoušovi Godíkovi.
Taky jsem se Martinovi svěřil, že mám v úmyslu natočit můj projekt ELBE a když jsme zjistili, že máme oba zalíbení v post-rocku, tak jsme se dohodli, že do toho půjdeme spolu. Navíc se Martinovi líbila i myšlenka zhudebnit místa zaniklých osad u nás v Jeseníkách.
    
Zuzka: S Martinem to za mě byla pohoda, časově jsme nebyli tolik svázáni, a tak nebyl stres. V podstatě jsem si s rodinou udělali dovolenou v Praze. Když jsem netočila zpěvy, mohla jsem dělat výlety po městě. Nikam se nespěchalo, což je pro mě osobně velké plus, u zpěvu člověk musí šetřit síly, aby hlas nepřetěžoval. Celkový výsledek je pak mnohem uvolněnější a můžu na desce i víc experimentovat.

Proberme si album kapitolu po kapitole…

„Connected With The Universe“:
Zuzka: Majestátní úvodní spojeni s vesmírem je krásná výpověď o hledání smyslu života. Samota, příroda, meditace, hudba, malování, kreativní práce, odpouštění, pozorování se, všechno toto tvoří a spojuje nás se sebou samými. Netřeba hledat Boha v nebi, ale všude kolem a hlavně v sobě, jak se ostatně zpívá v refrénu: „Pouze ty můžeš změnit zlo v lásku.“
Standa: K tomuhle songu jsem už od začátku přistupoval jako k úvodní skladbě desky. Měli jsme i pracovní název „Opening Song“. Písní se prolínají i živé žestě. Ostatně, tyto nástroje provází celým albem. Všechny melodie jsem měl připravené v midi a do studia jsem si pozval trumpetistu Jardu Kohoutka a jeho kolegy z orchestru, kteří hráli na saxofon a trombón. 

„Black Threads“:
Zuzka: Titulní věc a rozhodně také nejnaléhavější z materiálu. Tady jsem se v refrénu do toho trošku opřela. Téma se prolíná celým albem, je to vize světa obehnaného pavučinou černých vláken, skrz něž jsme všichni propojeni myšlenkami, emocemi a pocity. Proto bychom měli být v případě našich myšlenek obezřetní a vyvarovat se těch zlých, negativních a destruktivních. Protože nevíme, co se s nimi na druhém konci vlákna může stát. A stejně jako se vším, platí jedno, co dáš, to i dostaneš. 

„What Do You Want?“:
Standa: Pomalá písnička postavená na ebow, pianu a nabalujících se smyčcích. Je z ní cítit jakási lítost, kterou jsem cítil nad lidmi, kteří žijí ryze materiálním životem a jejich duchovní rovina strádá. Je to jediný text, který jsem napsal kompletně sám. Musím pochválit Honzovi bicí a beaty na pady, které jsme hojně využívali už u našeho ambientního projektu.

„Pray“:
Zuzka: Progresivnější skladba „Pray“ je hodně vrstevnatá věc, střídání motivů a silných refrénů tak, jak jsme byli zvyklí na starších albech. A přitom trošku jiná. Zde se v textu znovu objevuje hlavní téma černých vláken, když zpívám: „Vím, že jsi daleko ode mě, ale nitky tvé mysli jsou moje malá modlitba…“
Standa: Tento song jsme začali skládat ještě s kytaristou Mikym a prvotní nápad byl vlastně jeho. Ale nakonec jsme to ještě několikrát předělali a vyměnili spoustu pasáží, že je z toho úplně jiná písnička. Ale některé motivy zůstaly původní. Tuhle písničku mám moc rád, baví mě jak song roste, proměňuje se, ale přesto se drží v jakési linii, čímž udržuje celistvost. 

„In The Fog“:
Zuzka: Celým songem jde hypnotický recitativ, je to spíše takové intermezzo. 
Standa: Řekl bych takový experiment za účelem mého projektu, ale když Zuzka do toho zkoušela recitovat a následně vrstvit vokály á la Lisa Gerrard, tak bylo rozhodnuto, že to použijeme doprostřed alba, jakože intermezzo.

„Island Song“:
Standa: Tahle věc je hodně pozitivní, evokuje trochu atmosféru SIGUR ROS a možná proto ten název. Je o člověku, který se potýká s každodenním shonem a život mu utíká mezi prsty. A nejraději by odcestoval na opuštěný ostrov. Myslím, že je důležité umět se zastavit, uvědomit si sám sebe a utříbit si svoje myšlenky, meditovat. „Island Song“ sám o sobě má asi nejpozitivnější náladu na desce, zároveň je takový snový, nostalgický a tak trochu prog, nebo aspoň pro nás, protože je celý v 7/4 rytmu, i když na první poslech to asi málokdo pozná. 

„Pills“:
Zuzka: Tahle věc mě baví fakt hodně, temná, atmosférická, s epickým vyvrcholením ve stylu mých milovaných hudebních vzorů DEAD CAN DANCE a Brendana Perryho.
Standa: Tady se mě hodně líbí bicí a celková rytmika, moc dobře to funguje pod jednoduchými motivy kytary a piána. Snažili jsme se pracovat i s dynamikou a mezi zpěvy to celé otevřít. Myslím, že to na desce funguje, ale na koncertech to rozparádíme mnohem více. (úsměv)

„Echoes Of The Past“:
Standa: Snová píseň, napsaná na téma mého dětství. Mám radost, že se mi podařilo tou atmosférou zaznamenat vzpomínky na mé útlé životní poznávání. Dívčí vokál zpívá moje dcera Eliška. Bylo jí 12 let a vlastně mi přijde o to zajímavější, že to zpívá právě ona. Ozvěna minulosti zaznamenána v letech budoucích novou generací. (úsměv)

„Ten“:
Standa: Tento song se stal jen studiovou záležitostí, vlastně ani nevím, proč jsme se ho nerozhodli hrát nikdy živě. Přitom si myslím, že by si to i zasloužil. Píseň vypráví o prvních deseti letech člověka, o formování a výchově, která nasměřuje jeho další životní počínání. 

„Forgiveness“:
Standa: Poslední výpravná píseň „Forgivness“ je o osudu lidí, kteří ztratili své domovy, skrze nenávist, kterou zanechala válka a politické dění. I když s tím třeba nechtěli mít nic společného, byli do toho chtě nechtě zavlečení. 
Byl to první song, který jsem složil pro ELBE, ale jak jsem se už zmiňoval, nakonec dostal své místo pro tohle album. Vysoký dívčí vokál opět nazpívala Eliška. 
Song se skládá ze dvou částí. V první části se vypráví o té temnější stránce osudu, ale přijde na řadu i vyprávění o tom, že vždy může vysvitnout i paprsek naděje. 

K fanouškům jste byli více než štědří, i co se týká videoklipů…

Standa: K albu jsme natočili klipů hned několik. Jako první jsme se pustili do natáčení titulní písně „Black Threads“. Oslovili jsme Michala Skořepu známého především z působení jeho kapely STROY.  Michal v té době natočil pro STROY videoklip „Adam Reborn“. Když jsem ho viděl, tak bylo rozhodnuto, že s Michalem chceme natočit video. Dali jsme si schůzku, vše probrali, naplánovali a o pár týdnů později jsme přijeli do pražského ateliéru APfotostudio, kde jsme vše natáčeli. Michal vše vymyslel, naplánoval, sestřihal a fungovalo to na výbornou. Roli tanečnice dostala Lucka Drábková. Byl to pro nás zároveň kulturní zážitek, když jsme Lucku při natáčení sledovali. Je opravdu skvělá a vystupovala dokonce při předávání Grammy v Los Angeles.
Další video jsme natočili k songu „Pray“. Nebyl to klasický hraný videoklip, ale posbírali jsme záběry z koncertu v brněnské Melodce. Za produkcí stál Radkův kamarád Michal Novák. Melodku jsme si vybrali i z toho důvodu, že mají moc krásné osvětlení a bývá tam vždy skvělá atmosféra.
Třetí video jsme natočili na „Island Song“. Tentokrát v mé produkci. S kamarádem Tomášem Nechanickým jsme se bavili, že bychom mohli něco zkusit natočit. Nápad byl, jen to zrealizovat. Tomáš měl dobrou techniku, takže jsme se do toho pustili. O čem píseň pojednává, jsem se zmiňoval už v popisu písně výše a ten příběh jsem chtěl vsadit i do klipu. Původně měl v klipu hrát náš vydavatel Martin Čech, který to ale později z jistých důvodů odmítnul, a tak jsem nakonec do role byl nucen obsadit sebe. (úsměv) Natáčeli jsme na dvě etapy, první víkend jsme natáčeli u nás v Jeseníkách a další víkend jsme jeli k Tomášovi do Prahy a následně na chatu do Černých Voděrad, kde jsme natáčeli interiéry a scény u ohně. Byla to vlastně naše první zkušenost s natáčením a docela nás to chytlo, takže jsme v budoucnu ještě pár věcí společně natočili.
Snad můžu zmínit i videoklip k písni „Severance MMXX“, který jsme s Tomášem natáčeli v prostorách Black Chamber Studia, jehož majitelem je náš ex-kytarista Miky. Do hlavní role jsme tentokrát obsadili talentovanou umělkyni Rosemary, která maluje obraz na téma „Severance“ v průběhu natáčení. Obraz se stal i titulním obalem tohoto singlu. Teď nám pěkně zarámovaný visí v ložnici. Samotný song pochází z druhé desky „Voyage“. Když jsme píseň zařadili do výročního koncertu k 20 letům kapely, tak nás po letech strašně začal bavit. Honzu napadlo, že jak pojedeme nahrávat bicí na druhou desku ELBE a zbyde čas, tak song nahrajeme. „Severance“ jsme ještě malinko upravili, zpomalili tempo, na místo flétny jsme zařadili violoncello a kytarové party jsme taky více obohatili novými zvuky.
A pokud se ještě vzdálím, tak jsme spolu natočili i aktuální video kapely ELBE k songu „Looking Back“. 

V jedné z minulých kapitol jsme se zaobírali vaším hostováním v projektech různého druhu. Je ale pravdou, že jste se nebránili gardu opačnému a i vaše alba jsou ozdobena umem nejednoho hostujícího muzikanta. „Black Threads“ není výjimkou…

Standa: Na desku jsme si přizvali nemálo hostů, kteří přehrávali živými nástroji mé midi stopy. Vojta Šeliga, který s námi odehrál i ambientní koncerty, nahrával klavír. Vojtu můžete znát z kapel ADRIAN T. BELL, LETNÍ KAPELA, což je projekt Jaromíra Švejdíka z PRIESSNITZ, KABARET DR. CALIGARIHO, kde jsem taky působil a natočil s nimi dvě alba, J.H.KRCHOVSKÝ & KRCH-OFF BAND a spoustu dalších. Violoncello nám nahrávala Klára Veselá, kterou nám doporučil Vojta. Klára je i organizátorka festivalu Habrovka. Housle nahrával Karel Cvrk, který s námi natáčel už první album „Secretly“ a spolupracoval na albu „Voyage“. O žestě se postarali Jarda Kohoutek – trumpeta, Patrik Vondráček – saxofon a Martin Houserek – trombón. Jarda pochází od nás ze Šumperka a vždy, když jsme se potkali, tak došlo na tohle téma, že bych rád, kdyby nám zahostoval. Kluci byli profíci a do studia byli 100% připravení, takže vše proběhlo velice rychle. Jarda živě vystupoval třeba i s BLUE EFFECT, když jeli výroční turné ke 40 letům alba „Nová Syntéza“, na které jsem se šel taky podívat. Taky nahrával na posledním úspěšném albu „Jednou tě potkám“ Vladimíra Mišíka. Myslím, že jeho působení je velice pestré a kdybych měl zmiňovat všechny ty orchestry a big bandy, tak je to na řádný odstavec. A pak taky moje dcera Eliška, která natáčela vokál ve dvou písních. Ta zatím tak bohatou historii nemá, ale zpívá v šumperském dětském sboru Motýli a projela s nimi tedy celou Evropu.

Když už je řeč o Elišce, rád bych ji na závěr našeho povídání přizval k rozhovoru…
Ahoj Eliško, jak se ti muzika, kterou rodiče dělají, líbí, navštěvuješ koncerty DYING PASSION?

Eliška: Muzika se mi líbí, i když sama poslouchám něco trochu jiného. Na několika koncertech jsem byla, třeba i vybírám vstupné. Jela jsem s rodiči i několikrát na různé festivaly a spoustu jejich písniček znám moc dobře.

Dokázala by sis představit sama sebe v sestavě DP, bavilo by tě nahrávat alba a jezdit po koncertech?

Eliška: Asi to není nic pro mě. Možná by mě to i bavilo, kdybych v tom nevyrůstala ze strany rodičů. Hudbu mám ale ráda. Baví mě cestovat se sborem, jezdit na zájezdy, soutěžit a zpívat, ale ani v tom už nebudu dlouho pokračovat.

Koncertní propagace proběhla? Kde všude vás fanoušci mohli vidět?

Standa: Koncertů proběhlo poměrně dost. Uspořádali jsme společně s HEIDEN a SOMNUS AETERNUS turné našeho labelu Epidemie Records, které neslo název „Svlékni tmu!“  Všechny kapely měly venku aktuální alba a tak jsme jeli propagovat po českých a slovenských klubech. Další rok, když vyšla deska ELBE „Sudety“ (společného projektu s Martinem „Spacohem“) a zároveň i jeho kapely BETWEEN THE PLANETS „Of Inner Sight“, jsme tomuhle turné udělali pokračování. Tentokrát koncertních zastávek bylo o něco více a některé kluby jsme zopakovali, protože jsou pro nás jednoduše zásadní. 
Taky jsme vystupovali na dvou zastávkách výroční události 25 Let Epidemie Records s FORGOTTEN SILENCE. Byli jsme prostě v krásné společnosti.

Zuzka: Když je deska venku, tak se musí hrát. V roce 2017 to bylo nějakých 9 koncertů, rok nato už 20. Turné započalo oba roky přibližně ve stejný čas, začátkem roku, venku zima, dny jsou krátký a do klubu se v tu dobu docela chodívá. Turné bývá pro nás normálně zaměstnané jedince většinou super dovolená, nebo taky super jízda s fajn muzikanty. (úsměv) Martina Čecha z Epidemie známe strašně dlouho a jsme velmi dobří přátelé. Při nějaké příležitosti našich dlouhých rozprav avizoval, že vydavatelství slaví čtvrtstoletí a na rok 2018 plánuje udělat něco velkého, tak jsme byli napnutí. Vyšli z toho na konci října dva unikátní večery v pražském Rock Café a brněnské Melodce, které se povedly, přišlo hodně známých, moc ráda si teď v covidové době vzpomenu. Kromě toho jsme ještě podpořili SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY ve Valmezu v M-klubu, kde křtili album a vyšly i letní festivaly, jako třeba Czech Death Fest, bylo toho tak akorát. 

Dne 29. 3. 2019 proběhla v šumperském H-Clubu velice speciální akce, prozraďte prosím, o co šlo?

Standa: Za tím víceméně stoji naši kamarádi z FORGOTTEN SILENCE. Krusty mi psal, že plánují pár koncertů na podporu jejich aktuálního alba „Kras“. A jestli bych jim nepomohl uspořádat koncert i u nás v Šumperku. Což jsem samozřejmě kladně odkýval. (úsměv) Krustyho požadavek byl i ten, že by po nás chtěl, abychom tam zahráli s DYING PASSION, ale s něčím speciálním, jakože akustický koncert, nebo tak něco. Když jsem o tom začal přemýšlet, tak jsem si uvědomil, že máme s kapelou 20 let od vydání prvního dema a vlastně fungování kapely. Tak jsme to pojali tímto způsobem. Pozvali jsme všechny své bývalé členy, abychom to společně všichni mohli oslavit a hlavně se potkat. Ne všem se ovšem podařilo dorazit, ale i tak nás tam bylo nemálo. Někteří si s námi i zahráli. Verunka na flétnu a Pipiš na bicí. Hráli jsme z každé desky minimálně jeden song. Měli jsme připravenou i videoprojekci, s kterou jsem si hrál docela dlouho. V podstatě jsem to stříhal na každou sloku/refrén, téměř jako do klipu, nebyly to jen náhodné sekvence. Chtěli jsme to mít prostě pěkné (úsměv) a divákům nabídnout něco navíc. 

Jak vidíte budoucnost DYING PASSION?

Standa: Momentálně pracujeme na novém albu. Probíhá opět proces posílání nápadů, feedbecků atd. Rytmická sekce Jan & Jan pracuje na rytmice a jsem moc rád, že se basák Honza zapojil i do skládání celých songů a je v tom čím dál lepší. Momentálně máme skladem 18 skladeb, ovšem ne všechny jsou dokončené, stále na tom pracujeme. Příští rok chceme jít do studia a snad by deska mohla být na podzim venku, uvidíme. 
Jinak se nám i poštěstilo nové vydání našeho debutu „Secretly“. Přišla nám nabídka od řeckého labelu Sleaszy Rider Records, že by rádi vydali nějaká naše starší alba. A nabízelo se vydání právě našeho debutu, jakožto k 20 výročí od jeho vydání. Navíc deska je už hodně dlouho vyprodaná, je k mání pouze digitálně a spousta lidí si o fyzické nosiče psala, tak snad je potěšíme. Album jsme i remastrovali v Black Chamber Studiu, takže to má trošku lepší spodek a celkově je nahrávka trochu vychytanější. Určitě by si zasloužila upravit pár věcí i na mixu, ale bohužel studio Půda, kde jsme desku natáčeli, mělo poslední archívy z roku 2002. Ale zase na druhou stranu je tam zvukově zachováno dané období, což má taky své kouzlo. Na obalu opět pracoval náš letitý grafik Petr „Phob“ Štefek a album vyjde v krásném šestipanelovém digipacku s šestistránkovým bookletem. Grafiku Petr udělal po svém a odkaz na původní obal zůstal jen minimální. Mohli jsme toho zachovat víc, ale původní fotky obrazů, které maloval Luděk Pudil, jsme taky neměli k dispozici, a to Luděk prohledal celý svůj archív. (úsměv)

Moc vám oběma děkuji za vstřícnost a nadšení, se kterými jste k seriálu přistupovali a přeji vám, ať se v hudebním i osobním životě daří!

Standa: Lukáši já ti především moc děkuji za společnost a přeji tobě a celé redakci Fobia zinu hodně zdaru a skvělé muziky. Moc mě to bavilo a rád jsem u toho na všechny ty chvíle zavzpomínal. Děkuji všem čtenářům, kteří se pročetli všemi kapitolami až sem a moc se na vás budeme těšit, až se potkáme na nějakém koncertě. 

Zuzka: Já také moc děkuji, že jsme dostali tolik prostoru, že jsem po dlouhé době měla možnost vzpomenout si na dávno zapomenuté momenty z naší hudební historie, přijde mi to hrozné, jak ten čas letí. Něco máme za sebou a doufám, že i něco před sebou, snad se vše bude dobře vyvíjet a potkáme se brzy na nějakém koncertě, hlavně aby kultura nezahynula. Třeba zas bude v klubu narváno. Uvidíme. Doufám, že jsme nenudili, snad i trošku pobavili a nikoho neurazili. Zdravím všechny čtenáře a fanoušky a přeji všem to nejlepší.

Tímto jsme zakončili oficiální vzpomínkový rozhovor a příští týden se v podobě pěti anketních otázek podíváme na historii očima členů a ex-členů DYING PASSION.

Black Threads

  • Nahráno ve Spacosh Studio (srpen 2016)

Sestava:

  • Stanislav Jelínek - guitars, programming
  • Zuzana Jelínková – vocals
  • Jan Kylar – drums, samplePad
  • Radek Bureš – bass

Bandcamp
Facebook
http://www.dyingpassion.com/

Kapitola první: „Secretly“
Kapitola druhá: „Voyage“
Kapitola třetí: „Sweet Disillusions“
Kapitola čtvrtá: „Relief“
Kapitola pátá: „Absorb“
Kapitola šestá: „Amplify“
Kapitola sedmá: „Transient“
Kapitola osmá: „Black Threads“
Kapitola devátá: prémiová 

 

 


 


Zveřejněno: 09. 12. 2020
Přečteno:
360 x
Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář