MŮRA podruhé otevřela svůj chrám neklidu, který nazvala „Needle Cathedral“. Název je výstižný. Tohle EP je ostré, studené a v neposlední řadě bolestivé. Hudebně i náladou je to přesně ten typ nahrávky, která se nikomu nevnucuje. Spíš stojí ve tmě a čeká, jestli k ní přistoupíte sami. Pokud se na ten pomalý a náležitě chorobný trip vydáte, připravte se na to, že to chvílemi bude řehole a doporučuju neotáčet se za sebe. Poslech na vlastní nebezpečí.
Zvuk desky je hutný, těžký a syrový. Takto to má být a je zcela evidentní, že muzikanti věděli, čeho chtějí docílit. Doom, plíživý death metal, odér black metalu, trocha noise na pocuchání nervové soustavy – všechno tu je, ale je to tak rozumně pomíchané a stylově sedící, že se po kompoziční stránce kapela nominuje rovnou do první ligy, já to tam slyším. MŮRA si ten svůj vozík vrchovatě naložený nedobrou náladou valí sebevědomě před sebou, a i když občas připomene zvučnější jména, v tom co dělá, působí přirozeně a rozhodně ne plagiátorským dojmem. Občas zní „Needle Cathedral“, jako by se zrovna zhroutila střecha chrámu a někdo ten moment rozpadu nahrál zpovzdálí. Ale právě v tom je síla téhle party, tohle není hudba, která chce být krásná.
Kytary řežou, bicí se plouží, vokál je chvílemi řevem psychopata víc než zpěvem, ale i tohle se musí umět a M. to zvládá na výbornou. Všechno se to valí pomalu, ale s jistotou, že každý tón má svůj účel. A i když to občas zdánlivě ztrácí tvar, funguje to. Možná proto, že MŮRA nehledá dokonalost, ale atmosféru. A tu má – hustou, tísnivou a jakoby z nahrávky šla vlhkost ze sklepních prostorů, plíseň už je jen jako bonus.
EP se dá těžko uchopit na první poslech, i když je hned zřejmé, že v něm potenciál dřímá. Není to instantní zážitek, ale spíš proces – pomalého vtahování do prostoru, kde čas nehraje roli. „Needle Cathedral“ je přesně tak dlouhá a tak temná deska, aby se na konci poslechu člověk cítil zvláštním způsobem klidný, ale vsadím se, že se najdou i osoby, které se budou po poslechu bát jít po tmě na záchod.
MŮRA potvrzuje, že patří mezi ty, kteří „ví“. Její muzika zůstává a působí tam, kde má – v hlavě, v kostech a někde hluboko pod kůží. A to je, nejen v tomhle žánru, to nejlepší, co se dá říct. Jsem moc rád, že kapela navázala na svůj dvouskladbový debut „Doom Invocations and Narcotic Rituals“, ale zároveň se ještě zlepšila.
Vinylovou verzi, ze které vycházím, má na svědomí Doomentia Records, takže asi nikoho nepřekvapí, že zpracování je na úrovni. Grafika i titulní katedrála vypadají skvěle. Bonusové body za gatefold, samozřejmě. Jen pro pořádek – na straně A je aktuální nahrávka „Needle Cathedral“, a protože nechat stranu B prázdnou by byla skoro svatokrádež, přihozeno je tam debutové demo. Rozumné rozhodnutí, které desce dává pěkný celek.
Čas: cca 21 min.
Seznam skladeb:
- Needle Cathedral
- Abysmal Putrefaction
- Cascades of Skulls
Sestava:
- M. - zpěv
- H. - kytara
- L. - kytara
- N. - baskytara
- J. - bicí (host)
