PUSTINA

Čtvrtý díl našeho seriálu opět nabídne spousty veletočů v sestavě, rozpravu, jak narození potomka ovlivní, či neovlivní muzikantův přístup ke skládání a mnoho dalšího. Pojďme na to…

Kapitola čtvrtá patří téměř celá albu „Relief“. To vyšlo tři roky po svém předchůdci. Co se v kapele, v tomto mezičase událo?

Standa: Personálně docela hodně. První odešel bubeník Zdenek „Pipiš“ Směšný, měl ještě dvě kapely a začaly se mu potkávat koncerty, my měli už dlouho domluvený AFOD festival a nechtěli jsme ho rušit, tak jsme našli náhradu Vlastíka Rece, ovšem zůstal s námi trochu déle, než se plánovalo. Nahrál celé album a odjel i spoustu koncertů. Z milého a nadšeného bubeníka se ale vyklubal pěkný vykuk a ani nemůžu zveřejňovat, kvůli čemu jsme ho pak museli vykopnout. (úsměv) Teď nevím, jestli ještě před bubeníkem, nebo až po, odešel basák Standa a my hráli nějaký čas bez basy resp. pouštěli jsme basu ze samplu. Později jsem oslovil Zdenka „Wlka“ Vlčka a ten nahrál celé album a odjel několik koncertů. Mezi tím odešel Aladar hledat slávu u Superstár Davida Spilky. A s radostí jsme mezi sebe přivítali výborného kytaristu Martina „Dveřouse“ Zemánka a později ještě Vlastik přivedl do kapely Petra Mlýnu, dnes ho můžete znát z kapely FLASH THE READIES. V této sestavě natáčíme desku „Relief“. Pak Aladar hází lano Wlkovi a odchází též k Superstár. Toho si všímá Standa a přichází zpět, aby s námi odehrál turné Sleepwalking tour se SAD HARMONY. Na konci turné se loučíme s Vlastíkem Recem a jako rychlý záskok na několik koncertů nám vytrhne trn z paty Vlastik Kozubík z RUDÝCH KOSTER, mezi tím vyhlašujeme konkurz na bubeníka. Pár jich dorazilo a my si vybrali Honzu Kylara, který s námi hraje dodnes. Po této rošádě se sestava konečně na nějaký čas stabilizovala.  Ale řeknu ti, chce to pevné nervy. (úsměv)

Zuzka: A nakonec všeho dobrého si tahle finální sestava s Honzou a Martinem fakt sedla nejen muzikantsky, ale hlavně lidsky.

Z vlastní zkušenosti vím, že narození potomka mění spoustu věcí, nehonily se vám hlavami myšlenky na konec kapely? Normální práce, volné víkendy, jednou za čas vzpomínkové koncerty…

Zuzka: Právě naopak. Tenkrát jsme měli velmi slibně nastartováno, nové vydavatelství, nový materiál, rýsovala se spousta koncertů. Určitě nás hodně posunula nominace „Relief“ na cenu Anděl v kategorii Hard‘n‘Heavy. Na jaře 2007 jsme hned po studiu jeli s kamarády z kapely SAD HARMONY na společné turné po Česku a Slovensku. V létě festivaly, Beseda, Sázavafest, Noc Plná Hvězd, Basinfire aj. a na podzim jsme předskakovali na 4 koncertech německé skupině DIE HAPPY. Rozhodně jsme se nenudili.

Standa: Je pravda, že v období „Relief“ i přes ty všechny změny v sestavě jsme měli asi nejvíc koncertů v naší historii. A na nějaký konec kapely nebylo pomyšlení, i když ty odchody a příchody si o to říkaly. Ale ustáli jsme to. Odměnou byly skvělé festivaly a turné. Asi nikdy nezapomeneme na Sleepwalking tour ze SAD HARMONY, byla to úžasná jízda, kde jsme zažili strašně moc srandy a poznali jsme skvělé kamarády.

„Relief“ zní neuvěřitelně svěže a je tvrdší a temnější. Čekal bych po narození dcery a prvních měsících jejího života něco víc melancholického, unavenějšího. (úsměv) Změnila tato událost, váš přístup při skládání materiálu?

Standa: „Relief“ zní opravdu svěžeji a tvrději než předešlé desky. To narození dcery jde spíš cítit u desky „Sweet Disillusions“. Celé album je takové víc razantní a myslím, že se na tom podepsala i změna sestavy. Martin „Dveří“ mi krásně harmonizoval kytaru, přidával mi k ní hezké melodie, ale zároveň tvrdost. Jsem tady hodně spokojený i s bicími, ať byl Vlasta Rec, jaký byl, tak bubny měl nápaditý. Myslím, že album se povedlo a dosáhlo i nějakých nominací na Anděla a Břitvu, což potěší.

K nahrávání nových písní jste opět vyrazili do studia Šopa, kolik času jste tentokrát potřebovali a jak probíhala samotná práce na záznamu nosiče, vše bez komplikací?

Zuzka: Před samotným nahráváním, na konci srpna 2006, jsme v Šopě natočili demo asi s 3 věcmi. Na podzim jsme měli soustředění a hudební seance v chatě na Pastvinách, kdy se dopiloval zbytek věcí. Samotné natáčení alba nám trvalo měsíc. Započali jsme přesně 12. března 2007, točilo se v kuse cca 14 dní, později jsem se v dubnu na 2 dny vrátila do studia dodělat zbytek zpěvů. Natáčeli jsme se Staňou Valáškem a Vlastíkem Kozubíkem. Vše šlo jako po másle a 19. dubna jsme měli hotovo. Mix a mastering dělal také Staňa. Křest desky jsme dělali v šumperském klubu Music Machine během Sleepwalking Tour, které jsme jeli se SAD HARMONY a roli kmotra zastal Skunny.

Standa: Já jsem si nahrávání „Relief“ hodně užil, byl jsem s Martinem „Dveřousem“ 14 dní ve studiu v Lipově, byla to pro mě skvělá dovolená. A Martin byl parádní manželka. (úsměv) Občas jsme vyrazili za SAD HARMONY do Velkéj (Velká nad Veličkou) na pivo a různé košty, třeba „zelá“, klobásek aj., tam to mají v oblibě, u nás na severu jsme takové košty moc neznali.
Ve studiu vznikly i zásadní hlášky, které má dokonce Staňa na své stránce studia Šopa v sekci „výroky slavných“. 

Tak ta, nebo to, či ten „Zelá“ mi nedá spát, o co prosím tě jde?

Standa: „Zelá“ je zelí (úsměv), mají tam krásné nářečí, že? A Dveřous říkal, že když je „zelá“, tak sú prdy. To nám to ve studiu pak krásně prdělo a nejen z aparátů.  

Hm, zelí, tak to mi asi mohlo docvaknout (úsměv). 

Čas prozkoumat album detailněji, zastavím se hned u jeho názvu, z jakého důvodu „Relief“?

Standa: Název alba vymyslel kamarád Jirka Křesina. Seděli jsme u nás, popíjeli víno a řešili jsme tohle téma a z Jirky vypadl tento název.  Krátký, úderný, výstižný. Podle názvu se vytvořil i obal.

„Relief“ (intro):
Standa: Myslím, že intro to dobře nastartuje, tvrdý a temný úvod. Nejtvrdší intro co máme. 

„Born On The 4th Of July“:
Zuzka: Nevím, jak to mají ostatní, ale tuhle věc mám moc ráda a fakt skvěle šlape. 
Standa: U tohoto songu mi na pódiu vždycky vlály nohavice, obrovský tlak a razantnost. Tento song vznikl při jamování na zkušebně ještě s bubeníkem Zdenkem „Pipišem“. Pak ale samozřejmě dosáhl aranžérsky velkolepější podobu. Tenhle song jsme hráli často naživo, protože na koncertech výborně fungoval.

„The Creeps“:
Standa: Tento song složil Martin „Dveří“ a song má myslím opravdu šťávu. Teď, když to s velkým odstupem poslouchám, tak se mi vybavují všechny ty vzpomínky. Dveří tvořil krásné riffy.

„Call Me Away“:
Zuzka: Jedna z mých autorských věcí na albu, hodně procítěná a smutná. Textově se pojednává o zklamání a neporozumění. Melodicky je dle mě povedená (aby to neznělo moc namyšleně). Zní tu pěkné piano. Peťa „Mlyna“, který točil klávesy, je velmi talentovaný muzikant. Tak trochu mi to tu evokuje anglický MUSE, který mám moc ráda.
Standa: Moc hezká, romantická písnička s pracovním názvem „Koule mi umej“. 

„Innocent“:
Zuzka: Krásná věc, silný opakující se hlavní melodický motiv podpořený hammondy. Trošku sedmdesátky. 
Standa: Tuhle písničku mám moc rád, napsal jsem ji už někdy v období „Sweet Disillusions“, ale dostala se až na „Relief“. Textově i hudebně má pro mě opravdu silný, osobní význam. 

„I’m Walking“:
Zuzka: Hodně energická až grungová věc. Zde slova napsal Edmund Broyd a mají jasné poselství: „Osudu kráčím hrdě vstříc. Ne shrbený, slepý, v strachu. Já znám ho, milý brachu, tak zastavit nemůže mě nic. Však někdy je mi z toho do pláče, když dav hovad tupých v cestě stojí. Kráčím dál, jsem v plné zbroji. Kdo dotknul se mě, to si odskáče.“

„Psychic (A Soul Wreck)“:
Standa: Další energický a svěží song. Myslím, že tento song vznikl společným jamováním na zkušebně. A jde to tam cítit se svou rozverností. 
Zuzka: Hodně progresivní song – hudebně plný energie, textově naopak depresivní, slovy Toma Braxatorise: „Ne téhle noci, nesmí utonout má duše, nesmí zchladnout žhavé srdce. Nad hlavou oblaka, pod hlavou voda, modř nebe na dosah…“

„Intangible“:
Standa: Další moje srdcovka, hodně emotivní a dynamická píseň. Uprostřed songu exceluje Jožka Kozumplik na trumpetu, tam mě vždy zabuší srdéčko. Další song, z kterého mám radost. Původně jsem píseň složil jen na akustickou kytaru, ale s celou kapelou zní mnohem pompézněji. A Zuzka tu nemrhá emocemi. 

„Ashes To Ashes“ (FAITH NO MORE cover):
Standa: Můj velký kamarád Jirka Křesina, o kterém už byla řeč, miluje Mike Pattona a my jsme mu chtěli udělat radost a naučili jsme se song od FAITH NO MORE. Původně měl být jen pro živá vystoupení, ale vydavatel Tomáš Prek neměl problém to dát i na CD. Ty woe a ono se to myslím i povedlo. 
Zuzka: Excelentní sólo na trubku.

„Not Till Death Do Us Part“:
Standa: Tady jsme malinko asi naznačili, že máme rádi TYPE O NEGATIVE, tady spíš v jejich romantické rovině.  Taková vyloženě rádiovka. 
Zuzka: Je to více mainstream, ale pořád lepší, než co se běžně hraje v rádiu. Raději nebudu jmenovat. (úsměv)

„Words“:
Zuzka: Tohle je moje další výpověď, co jsem složila, vznikl jako jednoduchý motiv na klávesy. Stylově jsem se chtěla přiblížit mým oblíbeným PORTISHEAD. S elektronikou jsme nikdo neměli zkušenosti, proto jsme oslovili mého spolužáka Pavla Vantucha, který dodělal veškerou potřebnou elektroniku a beaty. Elektronika mě vždycky hodně bavila. K této věci vznikl posléze druhý videoklip, tentokrát animovaný, jehož autorem je Pepa Prokop. Autor textu je zde opět Tomáš Braxatoris: „V pozdních nocích jsem plný slov. Věčných jako čas, těžkých jako hlava, zářících jako hvězda. I tvá slova ke mně přišla. Tvá slova nevyřčená. Jsou krásná. A jsou celá. Mají mne, já mám je, mají nás…“

„How Many“:
Zuzka: Tahle skladba je dost odlišná od zbytku desky. Napsal ji klávesák Petr „Mlyna“. Byla jako jediná natočena živě, bez střihů. Zpěv jsem nahrála dohromady s klávesami a zní proto hodně autenticky. Je o ztracené lásce, takže zase tradičně žádný happy-end.

„Heroes“ (outro):
Standa: Závěrečné pompézní outro s Jožkovou trumpetou, Zuzčiným morriconeovským vokálem a FLOYDOVSKOU kytarou. Byli jsme Heroes.

Album vychází pod firmou Redblack, z jakého důvodu došlo ke změně a jak jste byli s prací nového vydavatelství spokojeni?

Zuzka: Redblack vydavatelství bylo ve své době pojem a mělo pod sebou výborné interprety. Tomáš Prek a Zdeněk Neusar byly hudebně i lidsky spřízněné duše a vznikla určitá spolupráce už při pořádání akcí Ultra Doom Party v Zábřehu. Redblack se postupně přetvořil na alternativní vydavatelství X Production Music a má na kontě spoustu kvalitních titulů.

Obal alba působí zvláštně, tajemně… Je to mimozemšťan, nebo snad silueta anděla?

Standa: Relief/Úleva… od tíhy žití, postava/duše nebo jakási šmouha v bílém prostoru. Booklet pak provází i pírka, které symbolizují lehkost bytí. Obal alba vytvořil Petr „Phob“ Štefek, který s námi dlouhodobě spolupracuje, nejen na obalech desek, ale i na jiných grafických materiálech. 

Bylo zmíněno tour s kamarády SAD HARMONY, jak se povedlo a do jakých míst se podařilo DYING PASSION nakouknout?

Zuzka: Neoficiální zahájení Sleepwalking Tour započalo nikde jinde než v hospodě U Jagošů, ve Velké nad Veličkou, 23. března 2007, když jsme ještě byli ve studiu v Lipově /foto/.
Oficiálně jsme startovali 14. dubna 2007 v Ostravě, vlastně hned jak jsme vylezli ze studia. Kluci ze SAD HARMONY měli na světě čerstvé album „Somnambul“, proto tedy anglicky Sleepwalking Tour. Celkem jsme společně zahráli 16 koncertů. Během šumperské zastávky jsme navíc pokřtili hotové album. Byl to celkem fofr. 

Standa: Projeli jsme zásadní české a slovenské kluby a vzpomínáme na něj jenom pozitivně. Zdeněk Neuser dělal managera SAD HARMONY a v zásadě se postaral o celé fungování turné. Zdeněk byl vždy důsledný s darem odpovědnosti, takže turné se povedlo na jedničku. V průběhu turné nás napadaly různé hostovačky, Zuzka si střihla song ze SAD HARMONY a Skunny zase s námi. Myslím, že jsme byli skvělá parta. V průběhu turné jsme měli i jednu zastávku v České televizi a vystoupili jsme obě kapely v Dobrém ránu. Na YouTube kanále existují záznamy, lze tam najít i sestřihaný videozáznam z turné, které natočil Dveří na mobilní telefon, tehdy ještě ale kvalita mobilů nebyla na dnešní úrovni. 
A jak jsem už říkal, byl to pro nás nezapomenutelný zážitek, kde jsme poznali skvělé kamarády, se kterými se navštěvujeme dodnes.

Otázku posluchačova vkusu a mého asi doživotního údivu na co u nás chodí davy, necháme stranou, měli někdy DYING PASSION nakročeno k muzicírování na plný úvazek?

Standa: Kdybychom chtěli muzicírovat na plný úvazek, tak určitě netvoříme hudbu, kterou tvoříme. I když bychom samozřejmě moc rádi, aby to tak bylo, ale s naší hudbou. A to je, když se rozhlédneš, nereálné. Pro mě je kapela především zábava, ono se to nezdá, ale přes to málo, co se kolem nás děje, to taky vyžaduje nějaké úsilí a když tě to pak spíš trápí, než dělá radost, tak je to špatně. Nějaký čas nám dělal managera Zdeněk Neusar, pak Štěpánka Kubíčková z Kontra production, ale pro nikoho nebylo jednoduché naši hudbu prosadit. Proto si děláme svoji hudbu, svým tempem a do ničeho se netlačíme.  

Zuzka: Souhlasím, jde tady také o to, co tomu kdo je ochotný dát či obětovat. S námi to je spíše do pohody…

K zakončení kapitoly využiji klip ke skladbě „Innocent“. Kdo ho natočil a kdo jsou ti lidé na retro záběrech?

Standa: Na tuhle písničku nám kamarád Jakub sestříhal video ze svatby svého strejdy a tety, v tom videu je vidět i samotný Jakub ještě jako malý prďola. Nápad vznikl, když jsme byli u něj na chalupě na Slovensku, kde měl na noťasu tuhle svatbu a chtěl udělat rodině radost, že jim záznam zdigitalizuje a sestříhá a do toho mu hrála tahle písnička. Když jsem to viděl, tak mě to hned trklo „ty woe, máme klip“. (úsměv) Jakub to pak střihnul lehce rytmicky na song a klip byl na světě.

Jsem rád, že DYING PASSION dál kráčí svou cestou a zcela ignorují vábení falešných pozlátek. Proč taky měnit výjimečnost a originalitu za tuctovost mainstreamu, že?

Relief

  • Nahráno ve studiu Šopa (březen-duben 2007)

Sestava

  • Stanislav Jelínek – guitar
  • Zuzana Lipová – vocals
  • Martin Zemánek – guitar
  • Petr Mlynář – keyboards
  • Zdeněk Vlček – bass
  • Vlasta Rec – drums 

Bandcamp
Facebook
http://www.dyingpassion.com/

Kapitola první: „Secretly“
Kapitola druhá: „Voyage“
Kapitola třetí: „Sweet Disillusions“
Kapitola čtvrtá: „Relief“
Kapitola pátá: „Absorb“
Kapitola šestá: „Amplify“


 


Zveřejněno: 11. 11. 2020
Přečteno:
325 x
Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář