Spojenectví instrumentální sekce DYING PASSION a Spacoshe z BETWEEN THE PLANETS ohlašuje příchod dalšího potomka. Pět let po úspěšné dvojce (příkladem za vše budiž zmíněno album měsíce v magazínu Pařát) nadešel konečně čas pro album třetí. Jak už je nějaký ten pátek undergroundové veřejnosti známo (přesněji jde o jaro 2023), Insomnica vystřídal u mikrofonu Pavel Hrnčíř ze SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Jak to bude dál fungovat, naznačila nejen živá vystoupení, ale i v toku času uvolňované singly.
Jazykem mateřským zpívaná „Sen“ odemyká dvířka do tak trochu jiného světa. V úvodních minutách si v rozvážném tempu posluchače chystá a formuje jeho náladu, aby s nástupem zpěvu roztříštila duši na milión kousků, které nechá jen tak volně levitovat mimo tělesnou schránku. Při vší úctě k Soníkovi, nemám žádných pochyb, že teprve v osobě Pavla Hrnčíře nalezli kytaroví mágové dokonalý nástroj pro své kouzlení: široká paleta barev ukrytá v jeho hrdle, mnohaletá zkušenost a s tím spojený cit, chcete-li um, dodat písni potřebně ingredience a tím ji povznést do žádaných nálad. Jestli mne první minuty alba vysály mimo hmotnou podobu světa, drásavá „Never Again“ je řevem bohů, jež mou mysl nemilosrdně ženou zešedlou krajinou. V houpavém rytmu se z temnot noří „Place To Die“. Pavel Hrnčíř se drží civilní podoby svého hlasu, což paradoxně skladbě neubírá na depresivní náladě, ale spíše napomáhá k jejímu prohloubení. Teprve zde mi naplno dochází, jak skvělou práci na albu odvádí rytmická sekce, tedy Honzové Stinka a Kylar. Jak pevný je to základ pro obdivuhodné výstavby obou hlavních architektů. Basa Honzy Stinky je dokonalá, a to ať už poslušně kráčí vedle bicích, nebo se odpoutává a jen tak si pobublává prostorem. Vím, že mne za tuto větu nebude mít druhý z Honzů rád, neb je to skrz na skrz skromný chlapec, ale já mám zcela jasno a nebojím se ho řadit mezi tuzemskou bubenickou špičku. Přesný, nápaditý, s úderem jako když kopne kůň; díky němu nedostává šedá kůra mozková příležitost k hloubavému uvadání ani v klidnějších pasážích. Velice se mi zde zamlouvá až skoro přirozený zvuk hi-hat.
Kytary kreslí do „You & Me And The End“ čarokrásné obrazce, vokalista znovu sahá po přirozené barvě svého nástroje a píseň plyne. Neutichá, neklidní se, negraduje, prostě si jen tak plyne. Následující „Before I Go“ je co do dějových zvratů pestřejší a je dalším z důkazů, že tvorbu ELBE zkrátka nelze odbýt několika málo povrchními poslechy. Už jen v kytarové sekci se toho odehrává tolik, že jenom při opakovaném pozorném vnímání lze objevovat další a další střípky, jež trpělivému posluchači vyjeví krásu dokonalé mozaiky. Do vod ledových, až mrazivých, nořím se s „Who Am I If Not Me“. Dosavadní pocit, že i přes některé interiérové inovace, tady to znám, tady jsem doma, důrazně naruší pasáž zhruba ve třetině kompozice, která mi v podobě nečekaných melodií staví do cesty almaru dosud nepoznaného. Melodie pravda nezvyklé, ale bezesporu silně návykové.
Z příjemných tónů a poklidného tempa se vynořuje ruka průvodce, kterou sice s důvěrou přijímám, přesto se nemůžu zbavit dojmu, že na místech, kam mne vleče, nečeká nic dobrého. Se zpěvem, který se dostavuje téměř až v poslední čtvrtině sedmiminutového eposu, se duše vymaňuje z temných sítí a mysl zaplavuje pocit naděje v lepší zítřky. Skvělé souznění hlasů Pavla Hrnčíře a hostující zpěvačky Petry Kubecové.
Před závěrečným odstavem přidávám několik základních informací. Pro nahrávání bylo využito služeb studií Svárov a Black Chamber Studio. CD a digital verze vychází u Octopus Rising / Argonauta Records, vinyl pak celkem překvapivě u Epidemie. Překvapení se netýká samotného vydavatele, jde spíš o to, že se Martin Čech rozhodl zbořit mnohaleté tabu ohledně vydávání vinylů. Co se týká vizuální stránky alba, grafiku obstaral Petr „Phob“ Štefek, fotografie fešáků madam Veronika Králík.
A nyní k samotnému hodnocení. Mám ve veliké oblibě debut „Sudety“, ale musím podotknout, že po něm pro jeho v podstatě instrumentální podobu a specifickou náladu sahám jen ve výjimečných případech. To s druhou řadovkou „Eschatology“ je to přece jenom o něco snazší a její obsah rezonuje domovinou častěji. Pořád mne baví ten závan doom metalu a Soníkův growl. No a „Peculiar“ se na své evoluční cestě podařilo postavit nad obě zmíněné. Jistě, nezanedbatelnou úlohu zde hraje variabilita vokálu Pavla Hrnčíře, ale je to především tvůrčí vývoj ústřední dvojice, která zde omezila touhy po rozmáchlosti a zaměřila se více na podstatu jednotlivých písní.
Skoro bych chtěl zakřičet, že zde máme horkého favorita na album roku, ale protože jsou ve výhledu ještě nové TRNY & ŽILETKY, raději počkám. Každopádně to je za plnou palbu, protože se jedná o album, jež nemá slabých míst.
Seznam skladeb:
- Sen
- Never Again
- Place To Die
- You & Me And The End
- Before I Go
- Who Am I If Not Me
- Slow Down!
Čas: 38:03
Sestava:
- Stanislav Jelínek – guitars
- Martin „Spacosh“ Peřina – guitars
- Pavel Hrnčíř – vocals
- Jan Stinka – bass
- Jan Kylar – drums
Hosté:
- Petra Kubecová – backing vocals (7)
- Lukáš Martínek – Fulltone Tube Tape Echo (1, 7)
Bandcamp
Facebook
Instagram
YouTube
