Psát recenzi na takové album jako je Relief, je skutečně radost. A ne jen radost, ale i čest při uvědomění si, že Dying Passion je tuzemská kapela. Setkání s touto sympatickou partou vždy bylo příjemné i na živo a ne jinak tomu je i při poslechu jejich posledního CD.
To, že Zuzka Lípová strčí všechny naše přední zpěvačky levou rukou do kapsy už všichni víme, ovšem genialita pánu skladatelů, předně Standy Jelínka, my vyráží dech o to více. Už po prvním poslechu je jasné, že mám co dočinění s nebezpečnou záležitostí, která mě zcela jistě skolí do kolen.
Album otvírá celkem jednoduché intro, které dalo jméno celé desce, tedy Relief. Už zde je možné si všimnout výborného zvuku ze studia Šopa. Vše zní přirozeně a odlehčeně, přitom kytary jsou důrazné a naléhavé. Dvojka Born On The 4th Of July už odkrývá Zuzčiny skvělé hlasové propozice. Born On The 4th July pěkně zahřeje a rozhoupe. Řekl bych, že slouží jako loď, která vás zaveze na ostrov zvaný Relief. Ovšem už zde si nelze nepovšimnout s jakým citem je ta loď postavená. Každý zářez, každý rif je několikrát promyšlen a vyroben s láskou k dílu.
Ostrov samotný je ponořen do mlhy, moře před ním je klidné a chladné. Z dáli jsou slyšet tóny, které vás zasahují do uší. Mám pocit, aniž by jsem ještě vstoupil, že tento ostrov je opuštěný, nicméně po prvních krocích se z mlhy vynořují postavy. Svět tady jiný zdá se být. Postavy jsou zahalené a je jim vidět pouze do očí. Ovšem čím déle jim hledíte do očí, tím více ustupuje mlha a ony jsou náhle obnažené. Relief je velká krásná velká zpovědnice složená z tisíce blyštivých tónů vstávající v jednu velkou harmonii. Obestavena hradbami nezpochybnitelných melodií, sloužících jako schody pro svojí paní, jenž se nad nimi vznáší a vítá vás svou něžností.
Na tomto ostrově uvízl samotný Cit, aby vyslechl taje duší toulajících se po ostrově, jímž sám vložil osud do rukou. A že to nejsou osudy příliš přívětivé se můžeme přesvědčit hned v několika částech Reliefu. První vážná citovka se jmenuje The Creeps, jemná skladba s úderným refrénem jako by svázaná s další peckou Call Me Away, podloženou výborně znějícím klavírem a okořeněnou srdcervoucím refrénem. Trio pomalejších skladeb uzavírá Innocenc z výše zmíněných skladeb zřejmě nejmelancholičtější.
O tom, že Relief není jen o pomalých pasážích nás přesvědčí I´m Walking, tato část ostrova nás uvádí do rychlejších vod tamních pramenů a na chvíli nás zbavuje smutku v duši. Napomáhá jí k tomu i další zásek Psychic (A Soul Wreck), která nás vynáší do výšin svou nedobytelností a vnímavostí a to snad jen pro to, abychom mohli spadnout z pořádné výšky, protože následující Intangible je tím vrcholem alba, který vás srazí absolutně do kolen. Zmítám se nad bolestí, která vyzařuje z tohoto opusu. Standova skladatelská genialita se projevila už na albu několikrát, ale tak silně emotivní pasáž jakou je zdobena Intangible jsem neslyšel už pěkně dlouho a musím se přiznat, že kdykoliv jí slyším, tak mi běží mráz po zádech a do očí se mi vhánějí slzy. Jednou jsem i přemýšlel o tom, že půjdu na půdu a přes trám si hodím provaz
. Naštěstí další věc Ashes To Ashes od Faith No More mě trošíčku připomněla, že je ještě pro co žít. Zde musím podotknout, že předělávka se velice povedla a není ji nic co vytknout.
Další geniální obraz na Reliefu se jmenuje Not Till Death Do Us Part a opět Standa Jelínek podepsán jako autor. Zde bych se chytil napjetím oplývající slokou, která přechází do celkem poklidného refrénu. Ovšem pro mě jsou následující skladby tak nějak za vrcholem. Je to jako když vylezete na vysokou horu, pokocháte se nádherným pohledem a pak už vás čeká jenom sestup. V tuto chvíli už vás nemůže nic výrazně překvapit, protože vaše duše je zcela naplněna. Ani další části Reliefu – Words a Haw Many nezůstávají za ostatními a určitě doporučuji si je prohlédnout, nicméně postrádají třpytu díky tomu, že v průběhu cesty jsme viděli i zářivější drahokamy.
Závěrečná Heroes je opět onou pomyslnou lodí, která se s vámi plaví zpět do reality a do duše vám tesá zážitek poslední hodiny, která vám odezněla v uších jako příboj a vy víte, že se budete muset na ten ostrov ještě několikrát vrátit, protože si nejde Relief nezamilovat. Heroes je posledním výstavním kouskem Standy Jelínka. Ač je instrumentální a dlouhá přes šest minut, ani jedním momentem nenudí. Naopak gradace skladby v podobě ženských sborů je jedním, v této recenzi už otřepaným, slovem geniální.
Zastavil bych se i nad textovou stránkou skladeb, která nemůže být neprozkoumána. Jak jsem se již pokusil naznačit, každá skladba vypráví svůj příběh a z devadesáti procent jsou to příběhy dosti smutné. Texty jsou psané s citem a s jistým básnickým šarmem. Mě nejvíce sedí věci od E. Broyda, který se mimochodem podílel se Zuzkou na nejcitovější záležitosti alba Intangible.
Marně, marně hledám na Reliefu chybu, ovšem nemohu si pomoci, album už jsem poslechl několikrát a stále nic nenacházím. Páni muzikanti zde nenechali nic pro zlé jazyky a to mě těší, protože já po dlouhé době můžu dát za deset a album vřele doporučit, ovšem musím přidat varování, že toto rockové melancholické album může způsobit u slabších jedinců depresy.
Seznam songů:
- Relief
- Born On The 4th Of july
- The Creeps
- Call Me Away
- Innocenc
- I´m Walking
- Psychic (A Soul Wreck)
- Intangibĺe
- Ashes To Ashes
- Not Till Death Do Us Part
- Words
- How Many?
- Heroes
Čas: 53:40
