Ahoj. Nové album „Katechi2mus“ vyšlo před nedávnem jako samostatné CD, stejně jako jednička, i když jsi v minulosti avizoval dvojalbum. Proč jsi změnil plány – i když lehce, „Katech1smus“ a „Katechi2mus“ k sobě patří, mají mnoho společného?
Ahoj, Johane. Víš, člověk míní, Bůh mění. Myslím, že už jsem to vysvětloval, ale povím, jak to bylo. Po albu „Absolutno.“ jsme odehráli s Bárou nějaké koncerty a věnovali se podpoře naší společné práce. Tak nějak jsme si sedli a myslím, že si opravdu rozuměli. Celé to období bylo takové příjemné a milé a vzniknul tento nápad. Udělat jednu desku s Bárou (jako hostem) a druhou s naším zpěvákem, tedy dva materiály, které bude spojovat jedna kapela. Nicméně pak se situace značně vyhrotila a se zpěvákem jsme se rozešli a Bára mi řekla, že s námi ráda bude jezdit jako zpěvačka PAČESS. To mě fakt vzalo, byl jsem z toho úplně na větvi. Musel jsem se vypořádat s minulostí a vyřešit pár závažných záležitostí a mezitím jsem začal pracovat na „Katech1smu“ s Bárou. Bylo to nové, jiné, rychlé, ale překrásné. Mnoho metafor je ve skladbě „Vlk mezi vrbami“, tehdy toho bylo na mě fakt moc. Kapela mě však skvěle podržela. Čepa, Kubýk a Paramba to tehdy žili se mnou a moc jim za to děkuju. Myslím, že ty dvě alba nedělilo ani devět měsíců, ale šlo to tak nějak přirozeně. „Dimethylsulfid“, „Nomád“, „O vodě“, „Tisíc a jeden cíl“… vznikalo to velmi přirozeně a nenuceně. No a prakticky půl roku od vydání „Katech1smu“ jsme měli hotové skladby „Proskowetz“, „Proměna“ a „Maškara, Bakus a poprava“, která vznikla při společném jamu s Kečou z DARKŮ v jedný hospodě po zavírací době.
Nevím, jestli jsem jediný, komu přijde dvojka pestřejší, barevnější, jak po hudební, tak po vokální stránce. Ty jsi v tom ponořený asi tři roky, tak to možná vidíš jinak, ale já bych řekl, že skladby na dvojce sedly Báře lépe a že se v nich více vyřádila, použila více poloh… Jak to vnímáš ty?
Já se musím pekelně soustředit a mít odstup, abych mohl něco takovýho konstatovat. Ale možná máš pravdu. Odehráli jsme s Bárou od roku 2022, kdy jsme se seznámili, poměrně mnoho koncertů, strávili spolu hodně času. V autě, na cestách, v hospodách u piva a prostě jsme se více sžili. Bára si možná víc načichla tu naší hudbu, ten náš pódiový rachot (hrajeme fakt nahlas). Hráli jsme v klubech, malých sálech, velkých sálech, na malých festivalech i na těch velkých, zkrátka jsme se sehráli a to by mohlo mít vliv na novější tvorbu. No ale hlavní a zásadní vliv měl Marthus, většinu písniček jsem dělal s ním. Vznikl demáč, který letěl k němu a on si pohrál s aranžemi, doplnil klávesy, upravil bicí, pak se to vrátilo k nám a my zase přidali či upravili melodie atd. Bářina práce ve studiu byla totožná jako v minulosti u Oty Balage. Každopádně z výsledku máme radost, i když na konci se hodně chvátalo a pár věcí, na které Marthus upozorňoval, se nechalo, ale třeba se to v budoucnosti ještě došperkuje na LP verzi tohoto alba.
Myslím, že na „Katechi2mu“ jsou čtyři hity a jedna složitější věc. Všechny čtyři (možná) přístupnější si pamatuju, vím, co se v nich kde šustne, líbí se mi refrény i různé hrátky a je pro mě těžké vybrat tu nejlepší. Ale kdybych musel, tak asi „Proskowetz Hanna Pedigree“ kvůli refrénu, který nemůžu dostat z hlavy. Kterou skladbu máš nejraději ty? Hlavně neříkej, že to je jako s dětmi, že máš rád všechny stejně… (úsměv)
Hity? Děkuju, to mě těší. Už jsem mnohokrát přiznal, že nejsem ten typ ortodoxního blackmetalisty a mám rád písničky, které jsou zapamatovatelné, jsou v nich třeba i jednodušší, nicméně nakažlivé momenty a refrény, co si pak pískáš, když jedeš v autě nebo jdeš v lese se psem. Hudba musí dýchat jako celek. Po první trojici písní, které vznikly ihned po jedničce, jsme zase měnili situaci a já věděl, že s Bárou budeme končit. Pak se zase situace otočila a na poslední chvíli jsme si řekli, že uděláme ještě jednu desku. Myslím, že to bylo někdy na podzim a deska v březnu vyšla. Trávil jsem tehdy nějaký čas na Břevnově, pak jel s Honzou Šuráněm na nějaké degustace na Slovensko, do Litomyšle, Prahy, na Zvíkov a celkově jsem si užíval ten čas v přítomnosti tohoto génia a jednou jsem vzal do ruky kytaru a za noc složil „Opus Dei“. V hlavě jsem držel spousty rad od Marthuse, jak pracovat s písní, kdy tlačit na pilu, kdy opakovat refrén atd. a hrál si pořád dokola tu melodii z této skladby. Nahrál jsem to a pojmenoval „Opus“ a poslal klukům. Dopadlo to dobře a já začal vzpomínat na všechny ty příběhy od Honzy, které mi vykládal on a nebo mi je zprostředkoval Láďa Jakl, náš společný kamarád, který mi napsal do CD i krásnou katechetní předmluvu k této písni. Já tedy favorizuju tuhle skladbu. „Proměna“ je strašně depresivní a vznikla v mém osobně temném období. „Maškara“ byla původně psaná jako vysněný duet pro Báru a Toma Hajíčka, se kterým jsme tehdy domlouvali turné, ale nikdy jsem ho nepožádal o hostovačku. „Proskowetz“ je pro mě velice složitá skladba. Pamatuju jak různorodě se motaly ty riffy a i Keča, se kterým jsme se tehdy scházeli u mě doma a hráli na kytary, z toho byl popletenej. Nakonec tomu dal Marthus řád a vznikla tahle píseň a myslím, že je to i Bářin favorit. „Na spravedlnosti“ je to nejodvážnější a nejrozložitější, na čem jsem pracoval a miluju tu skladbu. S oblíbenou písní je to jako s pivním stylem. Někdy máš chuť na ležák, jindy na Ale, Stout, Sour nebo světlé výčepní.
Texty na obou „Katechismech“ i starších albech se točí kolem piva a osobností s ním spjatých. V „Opus Dei“ připomínáš pivovarníka Jana Šuráně, v „Proskowetz Hanna Pedigree“ šlechtitele Emanuela von Proskowetze – proč zrovna tyhle dvě osobnosti? Nápady na lidi tě napadají z ničeho nic, nebo přemýšlíš, komu skladbu věnovat?
V minulosti to byl také Pavel Borowiec, Ivan Chramosil, Tadeáš Hájek z Hájku či František Ondřej Poupě. Nepřemýšlím o tom, o čem skladba bude. Jde o to, co mě zrovna pivovarsky zaujme či co mi evokuje nějakou situaci a jakou náladu skladba má. Těch témat je spousta. Za prvý chci někdy něco vzkázat, vysvětlit, pošťouchnout či osvětlit a na druhou stranu chci popsat nějaký důležitý milník či osobnost. Není mým cílem někomu říkat, jaké pivo je dobré či špatné, nebo kdo to dělá s úctou k řemeslu a kdo je šarlatán. Již zmiňovaný Láďa Jakl nás pojmenoval jako pivně didaktický spolek a již leta se k tomu, co o nás řekl, rádi hlásíme.
Zajímavý je text ke skladbě „Proměna“, který je myslím alegorií a z povídky Franze Kafky pouze vycházíš. Není to poprvé, co jsi sáhl po inspiraci do literární sféry, Továrny na absolutno jsou podobným případem a vycházejí z podobně nazvaného románu Karla Čapka. Jsi velký čtenář, nebo jsou tyhle texty spíše dílem náhody?
Přesně tak, není to poprvé a snad ani naposledy. Nebudu o sobě tvrdit, že jsem velký čtenář, ale přiznám se, že rád bych jím byl. Kupuju si spoustu knih a věřím, že je jednou všechny přečtu, ale musím taky chodit do práce, starat se o děti, domácnost, zvířata a to čtení flákám. Každopádně Kafka je skutečně pozoruhodný. Mám moc rád Zámek, Proměna je čtenářsky taková přístupnější a přiznám se, že Proces jsem nepochopil a nikdy se k němu ani nevrátil, něco mě tam znepokokuje.
Postava Bakuse se objevuje na obou dílech, outro, intro a pak celý song. Co tě fascinuje na masopustu a na postavě ochmelky a nenažrance?
Sám jsem ochmelka a nenažranec, možná je na čase, aby to se mnou někdo skoncoval!
Z hudebního konceptu se vymyká jedenáctiminutová metalová opereta „Na spravedlnosti“, ve které se zapojilo několik zpívajících hostů. Jak jsi je vybíral a byli všichni se spoluprací svolní, nebo je některý z účastníků jiná než první volba?
Všichni kývli na první dobrou a to mě opravdu moc těší a jsem tomu strašně rád! S Adamem Balcarem jsem si vyměňoval již nějaké demáče v období před „Absolutnem“, pač tam to už nefungovalo s našim zpěvákem a celá kapela tehdy řešila, co s tím dál. Takže Adam byl první, kdo mě napadl. Následně jsem slyšel v jednom riffu hlas Pepy Michálka a věděl jsem, že v tomhle partu bych ho strašně moc chtěl. No a divoženka Silvie, ta nás sestřelila všechny. Všichni se ukázali jako kurva profíci. Adam posílal spousty nápadů na zpěv z exotické dovolené, Pepa ve studiu přišel, zazpíval a zvítězil. Silvie je uhrančivá čarodějka, která nám učarovala. Tušíš, co bylo inspirací této skladby? Proč je tam vypravěč, otec, syn a jeho milá?
Tak díky vysvětlení v bookletu asi jakž takž tuším – K. H. Mácha a Máj…
Výborně!!!
Dalším zajímavým účastníkem projektu je Jaroslav Rudiš. Jak tě napadlo jej oslovit a jak se takoví lidé, známí široké veřejnosti, kontaktují? Potřeboval jsi nějakou přímluvu, nebo jste se potkali někde u piva a věděli o sobě? Úryvek z Proměny přečetl pro potřeby alba, nebo jde o četbu původně pro jiný účel?
Já i Bára jsme Jardovými fanoušky a když jsem udělal tuhle skladbu, tak jsem si řekl, že by bylo krásný mít ho v této písni, jelikož není většího odborníka na Kafku u nás. Chvilku to trvalo, ale najednou se Jara na svých cestách zjevil u nás v pivovaru a od té doby jsme v kontaktu. Oba jedeme na pivní vlně a máme si opravdu co říct. Jarek se také přiznal, že na škole hodně frčel na PRECEDENS a STROMBOLI, a dokonce věnoval nějakou (maturitní) práci Bářině knize Rozhovory s útěkem. No a jak se lidé známí široké veřejnosti kontaktují? No úplně stejně, jako jsi ty napsal třeba mně. Jaroslav Rudiš je neskutečný a charismatický umělec, přijel za námi k Noidovi do studia, kde jsme jedli s Bárou a Parambou chlebíčky. Z paměti odrecitoval předem smluvený part, přidal ještě jeden nápad a pak jsme asi dvě hodiny vysírali ostatní našimi pivními debatami.
Ze sestavy se vytratil Kubýk, který akorát zahostoval v jedné skladbě – proč se vaše cesty rozešly? Nahradil jej Lukáš Krupička, který dříve působil v BIG BOSS BANDU nebo ASGARDU – proč právě on?
Kubýk je nejoriginálnější kytarista, s jakým jsem kdy pracoval. Má skvělý tón a přesně ví, co hrát ve skladbách PAČESS. Je králem ve svém podmanivém království kytarových melodií. Nerozešli jsme se ve zlém, jsme v kontaktu, byl jsem mu na svatbě, navštěvujeme se u Otyna ve studiu, píšeme si, telefonujeme, posílám mu nové skladby, pracovali jsme spolu na písni „Na spravedlnosti“, která je hudebně taková, jaká je, právě díky němu. Nahradit Jakuba se zdálo nemožné, ale Lukyn to zvládl skvěle. Lukáš byl první, komu jsme řekli. Je velice variabilní kytarista, zahraje cokoliv, je to konzervatorista, slyší, ovládá harfu a ta má kurva moc strun. V dodávce mě a Parambovi dává lekce kytarové teorie a díky němu jsem začal vnímat svou závislost na akordu D moll a jeho variacích. Permanentně mi osvětluje, která skladba je durová a která mollová, když jsem smutnej, zpívá mi veselé písničky a když jsem veselej, tak dává smutný vály a já brečím. S Maruškou Křížovou mají skupinu LAKY MARI a jejich písnička „Johanka“ je to nejlepší, co jsem v poslední době slyšel. Zapadl k nám docela dobře a věřím, že se mu u nás líbí.
Nahrávání jste rozdělili do tří studií, přičemž Čepovo domácí a Davos jsou známé adresy, Paranoid, který asi patří Noidovi, v metalových sférách moc nerezonuje.
Nee? Tak u mě docela zarezonovalo.
Proč ses rozhodl svěřit náběry zpěvů a pak finalizaci zvuku (zvuková režie, střih, mix a mastering) právě Noidovi – bylo to na něčí doporučení, nebo jsi slyšel nějakou jeho práci? Jak spolupráce probíhala? Nakolik jste si do toho nechali od Noida „kecat“? A jaký byl vklad dalších uvedených lidí – Dana Frimla, Marthuse, Otyna, Pavla Kurtina, Čepy – kdo co?
Noida sleduju už docela dlouho a baví mě, co dělal, a to nejen zvukově. Bára s ním zrovna pracovala na singlu, který chtěla podsunout Lindemannovi, když jsme se doslova střetli na Masters of Rock a mně se to strašně líbilo a zkrátka jsme se domluvili, že zpěvy nabereme u něj a že se Vašek postará o mix! Noid byl úžasnej! Má přehled a hodně jsme probírali kapely jako BLIND GUARDIAN, GAMMA RAY, HELLOWEEN a jiné. Byl naslouchavej, chápavej, nápomocnej, ochotnej, vtipnej a dal nám toho mnoho. Je to profík až za roh, strašně pohodovej a obětavej chlapík. Myslím, že jsme si rozuměli, a to nejen v debatách o slepicích. Dan Friml nabíral Adama Balcara, Otyn Silvii, Kurty Pepína, Čepa u sebe natočil bicí a spolupracoval na finalizaci nahrávky. Marthusova úloha byla nemalá a nikdy, opakuju nikdy v životě, mu to nezapomenu. Byl přínosný při předprodukci skladeb, nahrál klávesy a v závěru to odmakal s Noidem nejvíc. Nebylo to snadné, byla to taková dynamická práce, která se řešila lehce pod tlakem a tlačil termín, ale bylo to skvělé. Ničeho nelituju a pokorně smekám před takovým frajerem, jako je Martin Škaroupka.
CD jste si tentokrát vydali sami (minule taky), ale dříve jste spolupracovali s různými labely. Co je pro kapelu lepší varianta – nemuset se starat, ale nemít vše pod kontrolou, nebo si dát tu práci i zainvestovat a pak to mít ve svých rukou? Prodávají se vaše nosiče více na koncertech, nebo přes internetové objednávky?
Já nejsem typ, co by oslovoval vydavatelství. Spolupracuju dlouhodobě s Jirkou Strnadem z Library Of Hellfire Gods Productions. Jsme dlouhá leta přátelé a je to výbornej kluk, kterej splní vše, co slíbí. Ovšem nemám problém do své práce investovat. Za těch víc jak dvacet let jsem zažil už docela dost a fňukání kapel, že je firma nepodpořila, jak si představovali a blablabla, mě fakt serou. Ten label jim nikdy nemůže dát to, co oni sami sobě. Vydavatelství a labely, co tu existují, nejsou výdělečná činnost, nýbrž fanouškovský zájem. To, že se náklad sotva zaplatí, je pro ty nadšené vydavatele malá odměna za jejich práci a kapela by po nich chtěla ještě zaplatit videoklip a proplatit studio a podobně. To hovořím o tom našem českém UG. V tom mainstreamu to funguje úplně jinak. Měl jsem možnost si k tomu čuchnout a raději zůstanu na zemi. Hele, pravdou je, že CD se prodávají na koncertech i přes balíčky. Náš záběr není v zahraničí a nemáme status legendární kapely, takže musíme jezdit a hrát a tím propagovat naši hudbu. CD i LP vnímám jako lahvové pivo. Je to taková pozvánka do hospody. Prodej alba sotva pokryje náklady na všechna ta vydání, nahrávání, cestování, promo, videoklipy atd. Ale přiznám, že současné honoráře za hraní nám pár věcí pokryjí.
Máte za sebou turné s KRUCIPÜSKEM, čímž se podle dříve zveřejněných informací uzavřela společná kapitola skupiny PAČESS a Báry Basikové. Jak se turné vydařilo a jaké vzpomínky z něj si uchováš v paměti?
Turné bylo naprosto fantastické. Sice se vyskytlo pár komplikací, ale vše se zvládlo. Bára stihla onemocnět, ale zdatně ji zaskočily na jedné akci Marie Křížová a Silvie Chrudinová. Čekal jsem, že se někdo ozve, že to není ono, nebo že se sál vyprázdní, ale nic takového se nestalo a lidi nás přijali skvěle i s holkama. A že těch lidí bylo mnoho... Celé turné bylo ve znamení plných sálů a opravdu velká spousta lidí do nás cpala svojí energii. Bylo to mocné. Skvělé zážitky, vše super zorganizované, v šatně jídlo, pití, zázemí, zkušení technici, zvukaři. Není co vytknout! Čeká nás ještě poslední akce s Bárou 22. 5. 2026 v KD Drnovice. Je to takřka u mě doma a hodlám si to náležitě užít.
A co dál bez Báry? To nemyslím tak, že byste bez ní nemohli pokračovat, dlouhé roky fungovala kapela s různými vokalisty, spíš tak, jestli např. „Na spravedlnosti“ by mohl být ten směr, nebo se dá očekávat návrat k ostřejší muzice, black metalu…? Už máš představu, kdo by se mohl stát zpěvákem, zpěvačkou?
Pokračujeme dál. V říjnu jedeme tour s BRATRSTVEM LUNY, máme takřka hotový nový singl a co nevidět na něj natočíme výpravný videoklip. Netuším, co znamená ostřejší muzika. I kdyby do kapely nenastoupila Bára, hudebně bychom se vyjadřovali tak, jak se vyjadřujeme. Nevzpomínám si, že bychom byli úplně black metal. Nebo jo? Možná na „Trapistovi“, co teď vyšel na LP u Jirky Strnada, to bylo takový rychlejší. Ale víš, člověk se vyvíjí a nějak se mění v čase. Už se nesnažím nikomu nic dokazovat. Hraju, co je mi milé, co dokážu uhrát, co je pro mě přirozené. Vím, že spousta starých fanoušků PAČESS od nás, nebo ode mě, dala ruce pryč, ale nejde pracovat bez nějakého vývoje. Tohle není nějaká póza, ale já jsem vždy byl takovej písničkovej. METALLICA vydala skvělá alba, ale já se kromě „Masters“ a „Ride The...“ vracím nejčastěji k „Load“ a „Reload“, TÖRR mě strašně bavil s Izzim, PARADISE LOST miluju v období „One Second“ a „Host“ a velice oblíbená deska THERION je pro mě „Les Fleurs Du Mal“. Tím chci říct, že si nedokážu představit hrát furt stejně a navíc pokud neopustíš zajetou škatulku, tak nezjistíš, jaké je to „jinak“ a nemáš důvod se k něčemu staršímu s nostalgií vracet. Nový člen skupiny PAČESS není neznámá osoba a už jste jej s námi mohli možná i vidět. Hudebně to pokračuje tam, kde „Katechi2mus“ skončil. Vlastně ta skladba vznikla v době finálního mixu alba nebo lehce po něm. Myslíš, že ji mám dát na net už teď?
