Tak mi zase jednou přistálo na stole album kapely, o jejíž existenci jsem neměl potuchy. Respektive jsem jsem její exisenci zaregistroval ve chvíli, kdy PHR oznámili, že jim vydávají nové album. Přitom podle informací v tiskové zprávě k albu „Nášivky Františka Malečka“ jde o dvacet let fungující skupinu, v jejíž sestavě jsou muzikanti, kteří prošli řadou jiných souborů, z nichž SLUT a V. T. MARVIN patří k těm známějším.
Tiskovka naznačuje, že GALANTI jsou celkem sví, mají osobité názory a nic jim není svaté. Facebookové záhlaví obsahuje logo poskládané z anglické slaniny a vidliček, úvodní skladba na albu začíná úryvkem písničky Michala Tučného „Já tajně cvičím“, který si prozpěvuje: „Bůček, ovar, sádlo, nákyp, párky, svíčková či husí paštika, čokoláda, dorty, buchty, škvarky, tohle mně už nic neříká.“ Načež zazní „v tomhle městě řídíme obchod s tukem my“ a rozjede se hardcore mazec. Kapela tomu říká shoegaze-violence a dělá si legraci nejen v tomto směru. Když jsem slyšel desku poprvé, napadla mě paralela s HENTAI CORPORATION – muzika na desce s praštěným názvem, maglajz v textech, vulgarismy, nespoutanost a rozevlátý zpěv jsou pocitově na podobné vlně jako zmíněná kapela. Zároveň kvalitní instrumentace i kompozice, vůbec ne špatný zvuk pořízený ve zkušebně… jak je možné, že se o téhle kapele moc neví?
Třeba to změní „Nášivky“, které vyšly v nákladu 200 kusů na černém vinylu se středovými etiketami Tuk Off a s klasicky kvalitním obalem, který vytvořila Tina Tarantina. Na celkem čtyřech stranách (dvě přebal, dvě vnitřňák) jsou:
- vyšňoření muzikanti + ujeté pseudonymy na titulní straně
- seznam skladeb na kouscích plátna (= oněch nášivkách z názvu alba) a pod nimi příbory na zadní straně
- visačky se slaninovými logy na jedné straně přílohy
- texty a kredity na druhé straně vnitřní přílohy
Vše má celkem řád, myslím vizuální stránku, protože najít v textech logiku chce bujnou fantazii. Asi se dají označit jako dadaistické, protože je v nich semleto všechno možné i nemožné, sem tam probleskne nějaký skutečný zážitek nebo názor, ale podaný vtipně. Nechybí láska k jídlu, v tomhle směru je asi nejlepší „řízkový otčenáš“ pojmenovaný „Řízčenáš“, ale zazní i názvy dalších pochutin. Politiky a společenských záležitostí je minimum; jasné je, že náckové a komunisti patří do rezervací, tady v podobě školní jídelny s „oblíbenými“ jídly typu koprovka, žemlovka, játra s rejží nebo UHO. Různých slovních hříček je tu taky spousta, všechny je vypisovat nebudu, ale přejmenování jednoho filmu zmíním – Prci prci nacisti II.
Muzika je asi hardcore. Taky asi thrashcore. Trochu punk rock. Možná i metal. Takže crossover. Písničky jsou krátké. Tudíž celkem intenzivní. Zpěvy jsou přepestré. Nevím, jestli vše zpívá a řve jeden člověk, nebo se zapojuje víc členů (ve sborech asi jo), ať tak, nebo tak, je to ku prospěchu věci. Ona i muzika těká a těká, přímočarou jízdu přerušují stopky, jindy zvolnění, do toho se vcelku normální zpěv mění ve frenetický „Škarohlídský“ řev, pak se punkové rytmy vytratí na úkor core a naléhavý hlas běduje „zahrabali mě pod zem“, jinde zhrubne nebo nasadí parodický výraz. Groove se střídá s nátěry, kytara sází klasické HC punkové, ale i thrashcorové riffy, nechybí kvílivé vyhrávky a občas se objeví i sólo (A7 třeba).
Každý myslím zná pohádku Jak si pejsek s kočičkou dělali dort. Ten obsahoval samé dobré věci, ale poživatelný nebyl, respektive se z něj konzumentovi udělalo zle. GALANTI jsou taky kreativní „kuchaři“, ale z jejich muziky mi špatně není. Neubráním se úsměvu, ale zároveň mě baví ta nespoustanost v hudební i vokální rovině. Některé pasáže jsou vyloženě hitové, paradoxně ty divočejší, např.:
„Mám tě ráda jako SLAYER“ (A2)
„Zahrabali mě pod zem, vyrvali mi ze srdce lásku“ (A3)
„Nekousej si ten knírek, nebo ti to zůstane“ (A4)
„Na klandry s náckama i komunistama“ (A7)
„V rytmu chlupatejch veverek pojďme do plavek“ (B3)
Dalo by se toho napsat ještě hodně, ale vypíchnu dvě „hostovačky“, jednu dobrovolnou a jednu nedobrovolnou. Tu první obstaral Petr Korál a zparodoval název pořadu na radiu Beat (Fart & hleny) (B4), druhou Helena Vondráčková, jejíž profesní i soukromý život stihli pánové i s pomocí názvů jejích největších hitů odvyprávět za minutu (B7).
Zvuk jsem naznačil, deska hraje slušně, zkušebna u Martina Rubeše asi není vybavena úplně marně, jmenovaný obstaral i mix a mastering a ponechal kapele syrový sound, který se asi bude hodně podobat koncertnímu.
„Nášivky Františka Malečka“ jsou zábavné, hravé, parodické, dobře vybalancované a rozumně dlouhé. Hudebně mají nejblíže k HC, pocitově ke kapelám, jako jsou zmínění HENTAI, případně PRVNÍ HOŘE a podobné cirkusy. Mě baví hlavně ty svižnější pasáže, méně ty groove, ale nebýt druhých, asi by tak nevynikly ty první. Za mě dobrá práce, chtěl bych vidět koncert.
Ve spolupráci s vydavatelem, PHR Records, nabízíme možnost vyhrát jeden kousek tototo neortodoxního vinylu. Soutěžní otázka zní: V kterém textu GALANTŮ se objevilo „mám tě ráda jako SLAYER“? Odpovědi posílejte na e-mailovou adresu info@fobiazine.net do 17. 5. 2026. Ze správných odpovědí vylosujeme jednoho výherce, s kterým dohodneme způsob předání gramodesky.
Seznam skladeb:
- Strana A
- V potuku
- Může za to Červená Karkulka
- Čekání na smrt
- Čirá fakta ty moulo
- KZtko z KPčka
- Výsměch a jídlo
- Neboť
- Strana B
- Řízčenáš
- Hoď tam párek nebo se zabiju
- Nech ty kostlivce u Olafa ve skříni
- Fart & hleny na radiu Beat
- Trůnbez NŠZŠ
- Škrrr pod pánví
- Děkujeme za Váš nákup
Čas: cca 24 min.
Sestava (nástroje v obalu nejsou uvedeny, níže výsledek amatérské detektivní činnosti):
- Pítrs – asi kytara
- Herák – asi zpěv
- Hóna – asi baskytara
- Fanda – asi bicí
