Nejbližší koncerty
  • 08. 05. 2026SUKKHU | ABSENT GOD | TIMELESS END - Koncert tří metalový...
  • 08. 05. 2026První samostatné turné Vanaheim. Jako hosté vystoupí Rimo...
  • 08. 05. 2026JEDINÁ ČESKÁ ZASTAVKA V RÁMCI EVROPSKÉHO TOUR ! Do Rock ...
  • 08. 05. 2026JEDINÁ ČESKÁ ZASTAVKA V RÁMCI EVROPSKÉHO TOUR ! Do Rock ...
  • 09. 05. 2026Punk letos slaví 50 let! Tohle jubileum žánru, který navž...
  • 10. 05. 2026Sibiřské temné folkové duo Nytt Land přijíždí poprvé do O...
  • 14. 05. 2026Pyrexia (USA), Defleshed (Sweden), Hate (Poland), Pentacl...
  • 15. 05. 2026Deloraine zahrají velký dvouhodinový koncert s novou show.
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

LP/CD/MC 2026, Doomentia Records / thrash metal / Česko

Tak nám Krakonošova tisková mluvčí sojka práskačka oznámila, že je to už popáté, co nám horami zocelení chlapci z EXORCIZPHOBIA předhazují ke konzumaci plod svého snažení. Bylo to u třetího zářezu „Digitotality“, kdy jsem psal, že jde o zlomové album, které bude kariéru thrashových bardů dělit na to co bylo před a jakým směrem se to vydalo potom. To ze mne samozřejmě nečiní neomylného vizionáře, spíš se mi podařilo popsat záležitosti všeobecně jasně patrné, protože u EXOŠKY se neděje nic jen tak náhodou a za každým i sebemenším úspěchem je ukryto obří množství práce v podobě odehraných koncertů, naježděných tisíců kilometrů a pevné vůle a touhy nespokojit se s tím, co mám a chtít udělat další krůček. To, že se po mnoha letech dočkali příjemností v podobě Anděla nebo zvláštního ocenění města Trutnov, není pravda pro kapelu nijak zásadní a těžko to ovlivní jejich další směřování, ale co si budeme, tahle poplácání po ramenou potěší a jistě povzbudí.

Když jsem tak v internetových luzích a hájích sondoval ohlasy na aktuální album, mimo jiné jsem se dočetl, že se borci odvázali a momentální rozpoložení bylo onálepkováno coby crossover. No nevím. Je pravda, že ta pelešivá thrashová čubka na sebe pustila tentokráte o něco víc voříšků než obvykle, ale ten jasně rozpoznatelnej základ tam pořád je. 

Hubu mi do zářivého úsměvu roztáhnou už první momenty „True Lie“. Úvodní riff štípne do ksichtu silou lednového povětří, ale kudrlinka do něj vpletená dává na srozuměnou, že to sic bude jízda v pekelným kočáře, ale cestičkami plnými zajímavých zákoutí. Celkem často se zde rozepisujeme o tzv. záchytných bodech, díky nimž si mysl daný kousek snadno zapamatuje. Mne se silou rotvajlerových čelistí zahryzlo do palice Skořího „Trůůů Láááj“. To se bude vymetat těžko. (úsměv) Blažeností vrním i s nástupem kytarového sóla, kdy se nestíhám rozhodnout, zda mne baví víc prstová magie, nebo hutná riffařina pod ní. Už jsem si s nekompromisním nástupem startující písně říkal, jestli chlapi nerezignovali na ty svoje delší instrumentální vstupy do písní. Nerezignovali. V jasné koncertní tutovce „Hell In Veins“ si z celkové stopáže ukrojí pěkných pár vteřin. Hodně svižná věc, okořeněná o atraktivní prvky jako Tomovo rytmické odklepávání v plus minus polovině skladby a jeho dvoušlapkové inferno, které pod už tak řádně rozpálený kotlík hází další polínko. Víření bicích ve spolku se zvonivou basou rozjíždí v pořadí třetí kousek „Addicted“ a znovu platí punk is not dead. Přesně v těchto kolejích uhání trutnovský expres a minutáž ždibec pod dvě jde rebelantskýmu přístupu jasně na ruku. Titulka se už od prvního poslechu vyšvihla mezi mé favoritky a ani po x-tém přehrání ji nehalí závoj všednosti. Ostrá a kousavá záležitost, avšak s dostatečným prostorem pro kytarové odbočky mimo mantinely. Skořího ústa plivou slova obalená jedovatými slinami a ve spojení se zmíněným lehkým experimentováním dostáváme ke konzumaci dílo nabité charismatem. 

V podobném duchu se nese i následující „Pain Monopoly“, která je sice hudebně více tradiční, ale zdobí ji pro změnu těžká zpomalovací pasáž, jež se s „hbitostí“ holemi podepřené důchodkyně dobelhá až do cíle. Baví mne to. Baví mne to víc než andělský předchůdce a čím dál víc cením snahu nestát na místě, nezakrnět, aniž bych musel mainstreamu leštit kliky. Jo? A co ta balada, užvaněný pisálku?

Jo tahle. Tak za prvé, je to pravda poklidná příjemná záležitost, kde pro kytarové hradby a dvoušlapkové řádění není místo, nicméně mne svou náladou svádí k podobně laděným písním SUICIDAL TENDECIES, a tam, jak sami uznáte, není pro patetické blouznění místo. Za druhé, vykládám karty na stůl a s menším studem přiznávám, Skořího bych bez znalosti věci nepoznal, přesto ani zde nemám nepříjemné pocity, jež mi navozují leckteří sladkobolní medáci. Nemůžu si pomoci, ale trvám na tom, že jde o vkusnou výjimečnost (nebo od nynějška pravidelnost?), která má pro album opodstatněný význam. Léčba po šoku. I tak lze onálepkovat sedmou „Global Cooldown“, která se chápe ověřených postupů a troufám si tvrdit, že ji nejvíce ocení milovníci starší tvorby. Ostrá riffařina, sborové halekání a nádavkem prima kytarové sólo.

Předposlední „Cold“ je další z mých velkých favoritek. Velice melodická záležitost, kde však ani náznakem nelze tvrdit, že by libozvučnost vyluzovaných tónů brzdila v intenzitě a ubírala na síle. Když se v popisu prvního songu zmiňuju o záchytných bodech, tak stejně jako tam, i zde ho vytváří Skoří, respektive jeho jednoduchý nápěv. Ledva ultra thrashový skalňák rozdýchal baladu „Magical Formula“, je tady poslední kousek nového alba „Growing Back Home“. Zasněná vybrnkávačka, ovinutá grungeovou náladou, kde by přes krabičky prohnaný Skořího hlas nepoznali ani jeho rodiče. V zásadě velice jednoduchá věc, ale se silně přitažlivou atmosférou.

Do zvukového kabátku „Neurosis Unbound“ tentokráte obléklo pražské Golden Hive Studio za vydatného přispění Goldena Amáka a vydařilo se na jedničku. Nic proti předchůdcům, ale minimálně kytary jsou ještě o stupínek výš než v minulosti. Obzvláště cením i nazvučení baskytary, která není přidušená pod lomozem šestistrunných seker, ale parádně probublává napříč celým albem.

Co říct k obalu? Asi nikdo, kdo alespoň letmo zakopl o tvorbu kanadských legend VOIVOD, není na pochybách, kdo že to má parádní kresbu na svědomí. Pro zbylé upřesním, že jde o jejich bubeníka a autora obálek Michela „Awaye“ Langevina. A mimochodem, i když ta „VOIVODŠTINA“ strašně bije do očí, ve spolku s logem kapely to funguje skvěle.

Sečteno podtrženo. Nemyslím, že novinka kvalitativně přesahuje „Spiritual Exodus“ nebo „Digitotality“, ale její pestrobarevnost mne zkrátka ukrutně baví. Kdybych si mohl pomoci s příměrem s METALLICOU, tak „Neurosis Unbound“ není ani magnum opus „Master Of Puppets“, ani experimentální průser „Lulu“, ale v menším měřítku černé album. 

Seznam skladeb:

  1. True Lie
  2. Hell In Veins
  3. Addicted
  4. Neurosis Unbound
  5. Pain Monopoly
  6. Magical Formula
  7. Global Cooldown
  8. Cold
  9. Growing Back Home

Čas: 33:33

Sestava:

  • Tomáš Skořepa – kytary, zpěv
  • Ondřej Šíma – kytary
  • Aleš Kostka – basa
  • Tomáš Kejkrt – bicí

https://exorcizphobia.com/
Facebook
Instagram
Spotify
YouTube

 


Zveřejněno: 08. 05. 2026
Přečteno:
63 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář