Pardubická družina je zajímavá hlavně tím, že má v sestavě dva harmonikáře; a nikoliv, že by jeden tahal a druhý foukal – oni oba tahají (úsměv). Zařazením těchto, v rocku, netradičních nástrojů samozřejmě připomínají Tři sestry, a aby toho nebylo málo, oni je připomínají i vyzněním muziky – některé songy kdyby mi někdo pustil s tím, abych uhodl, kdo to hraje, tipoval bych Tři sestry a nějaký jejich demáč z roku cvaj.
Proč demáč? Protože nahrávka Dukelských trpí tak mizerným zvukem, že rozum nebere, proč to takhle nechali a vydali na stříbrném kolečku. Zvuk je totiž nepodařený hned ze dvou důvodů – jednak je úplně špatný mix, takže harmoniky spolehlivě „ničí“ ostatní nástroje, jednak jsou klasické nástroje (kytara, baskytara a hlavně bicí) nedobře nazvučené. Celé dohromady to zní... jako dvaadvacet let stará kazeta nahraná někde v garáži.
Dukla vozovna je řazena mezi punkové kapely, nicméně tohle zařazení kulhá minimálně na jednu nohu. K punku patří aspoň trocha naštvanosti, leč tu na albu úplně postrádám. Chybí tady drive, chybí přímočaré vypalovačky, všechno tak nějak plyne ve středních a pomalých tempech, bubny by se neztratily v dechovce a harmoniky v hospodě. Tak že by hospodský bigbít? Nejspíš... Přitom některým skladbám zas tolik k vylepšení nechybí. V první řadě bych se nebál harmoniky občas vypustit a nechat hrát kytaru s basou. Když už se k tomu pánové odhodlají, tak jen v úvodu několika skladeb, coby předehrách – a to je málo. Pak se vrací všudypřítomné harmoniky...
Ale abych jen neláteřil – ze čtrnácti skladeb lze s trochou vůle vybrat několik kousků, které když už nic, tak alespoň pobaví i zabaví. K pobavení slouží texty, které nic světoborného neřeší, ale popisují život v kapele, kariéru vychytralé slečinky, výlet na hory, stěhování nebo alkoholické radovánky (překvapivě vyhrává víno). Nechybí ani slova na vážnější témata – vedle Jé Péčka (= Jiřího Paroubka; kdo čekal něco choulostivějšího, má smůlu – smích), který to schytává na celé čáře, se objevují pocity při umírání a nechybí ani vztahy. Mě pobavila Alpenroll (o dění na lyžařském výletu) a nejvíc Panáček – hlavně odzbrojující refrén „Pojď si dát jednoho malýho panáčka!" Zabavily znovu hory, jejichž sborový refrén je jedním z mála, které se okamžitě usadí v paměti a člověk si je pak bezděky v duchu prozpěvuje. V podobném duchu se nesou i Dva Němci..., refrén o „vínu se sýrem“ zabírá podobně jako „panáčci“. Slibně se rozjíždí i A co má bejt resp. Pulec, jen kdyby ty kytary vydržely... Pulec aspoň celkem odsýpá. Z úplně jiného soudku je folková Kecičky, s houslemi a akustickou kytarou. Ke kladům patří i celkem pestrý vokální projev – u mikrofonu se střídají hned tři členové kapely a zpěvy díky tomu nejsou monotónní, navíc se občas objevují sbory.
Jednoduchý obal obsahuje texty („pro jistotu“ přeházené) a pár základních informací, smysl titulního obrázku mi uniká (význam je jasný, ale proč???), navíc není při prvním pohledu zřejmé „kdo a co“. Nepotěší ani nějaké ty nesrovnalosti v „sazbě“.
CD distribuuje Cecek Records.
Seznam skladeb:
Čas: 39:48
www.duklavozovna.com
bandzone.cz/duklavozovna
www.cecek.com
Proč demáč? Protože nahrávka Dukelských trpí tak mizerným zvukem, že rozum nebere, proč to takhle nechali a vydali na stříbrném kolečku. Zvuk je totiž nepodařený hned ze dvou důvodů – jednak je úplně špatný mix, takže harmoniky spolehlivě „ničí“ ostatní nástroje, jednak jsou klasické nástroje (kytara, baskytara a hlavně bicí) nedobře nazvučené. Celé dohromady to zní... jako dvaadvacet let stará kazeta nahraná někde v garáži.
Dukla vozovna je řazena mezi punkové kapely, nicméně tohle zařazení kulhá minimálně na jednu nohu. K punku patří aspoň trocha naštvanosti, leč tu na albu úplně postrádám. Chybí tady drive, chybí přímočaré vypalovačky, všechno tak nějak plyne ve středních a pomalých tempech, bubny by se neztratily v dechovce a harmoniky v hospodě. Tak že by hospodský bigbít? Nejspíš... Přitom některým skladbám zas tolik k vylepšení nechybí. V první řadě bych se nebál harmoniky občas vypustit a nechat hrát kytaru s basou. Když už se k tomu pánové odhodlají, tak jen v úvodu několika skladeb, coby předehrách – a to je málo. Pak se vrací všudypřítomné harmoniky...
Ale abych jen neláteřil – ze čtrnácti skladeb lze s trochou vůle vybrat několik kousků, které když už nic, tak alespoň pobaví i zabaví. K pobavení slouží texty, které nic světoborného neřeší, ale popisují život v kapele, kariéru vychytralé slečinky, výlet na hory, stěhování nebo alkoholické radovánky (překvapivě vyhrává víno). Nechybí ani slova na vážnější témata – vedle Jé Péčka (= Jiřího Paroubka; kdo čekal něco choulostivějšího, má smůlu – smích), který to schytává na celé čáře, se objevují pocity při umírání a nechybí ani vztahy. Mě pobavila Alpenroll (o dění na lyžařském výletu) a nejvíc Panáček – hlavně odzbrojující refrén „Pojď si dát jednoho malýho panáčka!" Zabavily znovu hory, jejichž sborový refrén je jedním z mála, které se okamžitě usadí v paměti a člověk si je pak bezděky v duchu prozpěvuje. V podobném duchu se nesou i Dva Němci..., refrén o „vínu se sýrem“ zabírá podobně jako „panáčci“. Slibně se rozjíždí i A co má bejt resp. Pulec, jen kdyby ty kytary vydržely... Pulec aspoň celkem odsýpá. Z úplně jiného soudku je folková Kecičky, s houslemi a akustickou kytarou. Ke kladům patří i celkem pestrý vokální projev – u mikrofonu se střídají hned tři členové kapely a zpěvy díky tomu nejsou monotónní, navíc se občas objevují sbory.
Jednoduchý obal obsahuje texty („pro jistotu“ přeházené) a pár základních informací, smysl titulního obrázku mi uniká (význam je jasný, ale proč???), navíc není při prvním pohledu zřejmé „kdo a co“. Nepotěší ani nějaké ty nesrovnalosti v „sazbě“.
CD distribuuje Cecek Records.
Seznam skladeb:
- Kapela
- Lej-dy
- Alpenroll
- Zlej
- A co má bejt
- Pulec
- Jé Péčko
- Panáček
- Fajn
- V podstatě
- Dva Němci původem ze Švýcarska
- Kuci
- Kecičky
- Stěhovací
Čas: 39:48
www.duklavozovna.com
bandzone.cz/duklavozovna
www.cecek.com
