Myslím, že existenci TÄMÄ SURU zatím v Česku registruje jen několik jedinců, kteří tuší, že Zdeněk Nevělík (ET MORIEMUR) kdysi žil v Itálii, kde působil v HC skupině TO JE ŽIVOT?. S kamarády z Apeninského poloostrova zůstal v kontaktu, společně vdechli život nové skupině TÄMÄ SURU a v roce 2022 v Česku nahráli album „Aamunkoi“, které o dva roky později vyšlo na vinylu u VHR. Název kapely i alba jsou finsky, v překladu by to snad mělo být „TATO BOLEST“ a „Svítání“.
Zdeněk na albech ET MORIEMUR vždycky pracoval s nějakým konceptem a vesměs jím překvapoval, totéž činí i tady. Na Bandcampu i v obalu je uvedeno, že si muzikanti při tvorbě představovali planetu bez lidí a tyto představy se promítly i do textů. Názvy písní sice odkazují k různým démonům, modlám, bohům nebo místům, ale jak mi Zdeněk vysvětlil, pojednávají přesně o tom, co je výše zmíněno, o všem ne-lidském: „Šlo mi o to popsat nějakým způsobem možný život na planetě bez člověka, který byl už dávno zapomenut a zůstaly po něm jen ruiny, odpadky apod. Zároveň zmizel i lidský pohled na svět, mechanický a vědecký, a vrátily se magie a posvátno, bohové stromů, tůní, pohoří, pralesů atd. Člověk s jeho rádoby racionalitou opravdu nikomu nechybí…“
Zařadit muziku zaznamenanou na „Aamunkoi“ není snadné, respektive nelze ji zařadit jen do jedné žánrové škatulky. Ani základ, na kterém se staví, není jednoznačný – metal, nebo hardcore? Pocitově asi spíš HC, hudebně často spíš metal, možná se dá uvést crust jako jakýsi průsečík, ale crusteři, neberte mě prosím za slovo. (úsměv)
První song začíná HC jízdou, kterou záhy ozvláštňují atmosférické party, které jsou myslím zahrané na klávesy, společně se štiplavými kytarovými kratinkými výjezdy a posléze zachmuřenou pasáží působí vše nejen neotřele, ale i kontrastně, ale hlavně to má švih. Vokál je ostrý, polohrubý, zastřený, nebo jak lépe popsat Zdeňkův projev; liší se od jeho výrazu v ET MORIEMUR, kde hlasivky taky různě variuje, ale primárně používá hrubý hluboký murmur. Tady spíše křičí, hlavně v rychlých partech, šeptá v pomalých, kde přidává cosi na způsob nářku. V podobném duchu, ale více se klonícímu k metalu střihu ENTOMBED, pokračuje i krátká „Ap Chundu“, v níž kromě přímočaré divočiny opět rezonují atmo vsuvky nebo chrastící kytarová minimalistická pasáž. „Kalunga“ je delší, takže více místa na střídání nálad, i když dobrou třetinu skladby to tak nevypadá – zpočátku totiž hrají prim nasekané thrashcorové party; na ně navazuje tepající muzika s přehlednou rytmikou a šepotem, pak vše zpomalí, nabere doomový ráz a song tak nabízí hned tři roviny. „Kainuu“ zase fičí, zase se objevují ony epické melodie, které se dají označit jako kapelní trade mark a jejich opětovné zařazení nepůsobí jako kopírka sebe sama, ale jako poznávací znamení, stejně jako další potemnělá část s heavy spodkem.
Druhá polovina startuje… taky rychle. Po klasice – tepající muzika, melodie – se ale tentokrát song láme do avantgardní polohy, vše se „zvrtne“, bicí jedou lajnu, kytara takový triviální kolovrátek a basa do toho vrčí jako vzteklý pes. Vítaný krok stranou a důkaz, že kapela přemýšlí a nechce se držet jen jednoho kopyta. „Gaia“ začíná jako neškodný metálek, ale postupně sílí a nabírá na intenzitě, vrchol přichází s kytarovým sólováním, které má zvláštní jakoby etnický ráz; a to pořád není vše, dojde i na skandované sborové apely. Zajímavě se vyvíjí i „Tundra“, v které nechybí výrazný refrén ani další netradiční hrátky, tady navíc s šikovně využitým stereo efektem. Závěrečná „Taiga“ je instrumentální epos, jakési memento, při němž se posluchač může zastavit, zapřemýšlet nad textovým poselstvím, nad působením člověka, nad vším možným… Hudebně se skladba od ostatních liší, odklání se k progresivnímu rocku/metalu, tóny jsou delší, doznívají, nečekaně výrazná je baskytara.
Obal je laděný do odstínů šedé a je střídmý. Na titulní straně převládá (asi) mlha, ze které vystupuje zasněžená (asi) louka a cíp lesa, na zadní straně jsou stopy ve sněhu a seznam skladeb, kdovíproč rozdělený na dvě části. Na přiloženém listu jsou texty, kredity a výše uvedené vysvětlení obsahu textů. Grafika je učesaná, ale ničím nevyniká. Nejhezčí je bezesporu mramorovaný vinyl, rovněž v šedé barvě.
TÄMÄ SURU mě překvapili, potěšili a dokázali, že i po všech těch letech a nahrávkách lze nahrát originální HC/crust/metalové album. Ke standardním postupům přidali několikrát zmíněné atmosférické orchestrace (které místy připomínají sborové chorály), střídání nálad a temp i zajímavá textová poselství.
P.S. Čerstvé zprávy – „Aamunkoi“ je k dispozici i na kazetách u Hardcore Loves All Colors Records.
Seznam skladeb:
- Kusarikku
- Ap Chundu
- Kalunga
- Kainuu
- Inti
- Gaia
- Tundra
- Taiga
Čas: cca 24 min.
Sestava:
- Zdeněk – vocals
- Bruno – guitars
- Ruben – bass
- Sandro – drums
