PARADISE LOST – Ascension

Už v polovině roku 2025, kdy vyšel první singl „Silence Like The Grave“, jsem měl jasno. Tohle bude největší metalová událost letošního roku. Pak přišel druhý singl „Serpent On The Cross“ a nakonec „Tyrants Serenade“. Už jsem pomalu stříhal metr do vydání desky, které nadešlo s datem 19. září. Všechny tři zmíněné skladby jsou klenoty PARADISE LOST a jistě budou na jejich seznamu koncertního setlistu v příštích letech. 

„Ascension“ je skutečným hvězdným nanebevstoupením skupiny. Považuji jej za to nejlepší z metalu, co jsem slyšel za posledních pět a možná i více let. Mnohé už naznačil předchůdce „Obsidian“ z roku 2020, kdy se kapela až překvapivě překlopila do tvrdosti a vrátila se svým soundem do svých počátků. Sedmnácté studiové album je možná nejtvrdší, jaké jsem od kapely slyšel. A je to díky několika typickým prvkům. Za prvé je to zpěv Nicka Holmese, který povětšinou zpívá až brutálním deathovým vokálem, aby jej vzápětí přeměnil na výše položený čistý zpěv. Ten samozřejmě dává skladbám melodii. Ale nejen on. Především je to kytarová ekvilibristika Grega Macintoshe, který dává celé desce osobitý a originální ráz. Ihned totiž poznáte, že se jedná o PARADISE LOST! Téměř každá skladba první části má jako základ velmi pomalý rytmus a vytváří tak naprosto nezaměnitelný styl a tím není nic jiného než doom metal! Jen občas se části skladeb rozjedou, aby se pak vrátily do pomalejších vod. Co je ale naprosto dokonalé, je znění desky či produkce. Ta je postavena na jednoduchých podladěných kytarových partech. A to jednoduchých bych mohl podtrhnout. Jednoduchých a dokonalých. Tady prostě člověk nic jiného nevymyslí. Stejně tak rytmika není složitá. V jednoduchosti je krása. Znění kytar je originální, řezavé, ale jasně čisté, tvrdé a zní prostě jako PARADISE LOST! A jsme zase u toho. Je tisíce kapel a nahrávek, které jsou si podobné jako vejce vejci, přesto je pár výjimečných, které poznáte na první dobrou. Nejednou jsem to ve svých recenzích zmínil.

Album obsahuje také řekněme klidnější songy, jako jsou „Lay A Wreath Upon The World“, „Savage Days“, „Sirens“ nebo „The Precipice“, i v nich jsou doomové pasáže, byť v nich Nick zpívá čistým zpěvem. Na druhou stranu zase rychlejší songy, řekli byste až sypačky, ale pořád se v nich objeví záseky a pomalejší části, kde doom slyšíte pořád jako například v „Diluvium“ či „Deceivers“. Doom je v podstatě tvořen mollovou tóninou, která prostupuje celým albem. Ve velmi omezené míře jsou zde použity klávesové nástroje, stejně tak nechybí ani ženský vokál, ale opět jen velmi minoritním zastoupením. Deska se mi prostě zdá jednoduchá, přímočará a jasná. Žádné komplikovanosti.

Narazil jsem na webu na hlášku samotné kapely: „Sedmnácté album a my jsme stále nenapsali veselý song. Tak možná někdy příště…?“. To hovoří za sebe. Když jsem nadpisoval recenzi, přemýšlel jsem, zda mám jako žánr uvést i gothic metal, který v poločase historie kapely více popisoval jejich styl, ale nyní sem vůbec nepatří. „Ascension“ je moderní čistokrevná doommetalová deska. A to můžu, dlouho jsem takovou neslyšel!

Seznam skladeb:

1. Serpent on the Cross
2. Tyrants Serenade
3. Salvation
4. Silence Like the Grave
5. Lay a Wreath Upon the World
6. Diluvium
7. Savage Days
8. Sirens
9. Deceivers
10. The Precipice
11. This Stark Town
12. A Life Unknown

Čas: 60:11

Sestava:

• Nick Holmes – zpěv
• Gregor Mackintosh – kytara
• Aaron Aedy – rytmická kytara
• Steve Edmondson – basa
• Guido Zima Montanarini – bicí

http://www.paradiselost.co.uk/
Facebook
Bandcamp