Příchod po obědě byl naplánován akorát přesně na CYTOTOXIN, kteří se jako počáteční kapela posledního Brutálního dne prezentovali velmi jedovatým, deathmetalově toxickým setem. Co stoupalo za páru ze žlutých sudů, fakt nevím, ale přesto jsem se odvážil přijít k pódiu blíž a nasát tento jaderný odpad. Hudba nebyla jen náklep bicích či štěkavě growlující vokál, ale i technická práce obou kytaristů. (4horsemen)
Kanadští CANCER BATS byli takoví art pankáči, kteří mě svoji různorodostí stylů vytáhli z přístřešku, kde jsem byl na chvíli schován před sluncem. Byly slyšet podmanivé bluesové melodie, které čerpaly někde u amerických jižanských rock´n´rollových kapel. Hudba měla hutný groove sound, basa drnčela jedna báseň a vlastně to byla taková neřízená punková/hardcorová střela. (4horsemen)
Tak nějak jsem nabyl dojmu, že letošní Brutal Assault je tak trochu ve znamení nějakých technických problémů (viz předešlé reporty), a to hlavně po vokální stránce. A to platilo i v případě SINISTER. Nevím proč, ale já jsem tam ten kanální growl neslyšel. Aspoň ne tak, výrazný, jak bych si představoval. I nadále jsem ale zůstal poblíž pódia a čitelné deathmetalové songy se zajímavými kytarovými sóly a basou, lépe řečeno sličnou basačkou, si užíval. (4horsemen)
Vytipoval jsem si v programu tři progresivní kapely, které do sebe pěkně zapadaly. Jedno těleso z kontinentu od protinožců, na které jsem posečkal na místě u hlavního pódia a na další dvě na opačné straně pevnosti. Kytarista Plini se představil se svým doprovodným tělesem jako velmi skromný člověk, který moc dobře ví, co dělá. Aspoň na mě to tak působilo. Klidné pasáže nebyly pro nikoho překážkou. A když úsměvně vybídl k circle pitu, tak se tento vytvořil a pomalými pohyby se začalo řádit. (úsměv) Z pódia mezitím lezly zajímavé zvuky i krkolomné pasáže, která bravurně zapadaly do konceptu vyklidňující hudby PLINI. A to moderně znějící, která by se hodila do komornějšího semknutého prostředí. (4horsemen)
Andořané PERSEFONE používají tvrdé postupy, ale taky se nebrání zajímavým kytarovým špekům. Vokál se nesl hodně v civilní poloze, i když ani ty hrubozrnné pasáže nechyběly. Muzika byla velmi melodického ražení, ale nějaké deathové pasáže nechyběly, i bubenických eskapád a basových fortelných linek bylo víc než dost. Akční pódiovou show jsem sledoval z té nejbližší vzdálenosti, jak jsem jen mohl a nechal jsem se vtáhnout do velmi vydařeného vystoupení. Moje hodnocení je takové, že ji vnímám o mnoho líp z živého vystoupení než ze studiových nahrávek. (4horsemen)
Další kapela, která mi padla do progresivní noty, byli Kaliforňané NIGHT VERSES, které jsem se rozhodl sledovat svalený na trávě v odpočinkovém módu. A vlastně jsem udělal dobře, protože hudba k tomu vybízela. Astrálně mimozemskou hudbu jsem slyšel už včera, ale v hutnějším provedení u UFOMAMMUT. Nyní se mi do uší znovu tlačily klidné melodické pasáže, které sice taky střídaly hutnější kusy, ale bylo to až povznášející – a když jsem vypnul mozek a zavřel oči, vznášel se prostorový zvuk i nade mnou. Umně zkomponované nápadité kytarové zvuky s dominantním polem působnosti basy. (4horsemen)
Lenost byla silnější než hudba PESTILENCE nebo SADUS. I když ony už uvedené kapely nejsou, co bývaly… Časy, kdy v jedné kapele týral hlasivky Martin van Drunen a v druhé drtil tlusté dráty Steve DiGiorgio, jsou dávno pryč. Tak jsme se zvedli až na IMPALED NAZARENE, kteří jsou zárukou nejen kvality, ale i zábavy. Mám v živé paměti koncert na ETEFU v roce 2016, kde jsem se s Mikou Luttinenem a spol. potkával za pódiem a hlavně urostlý basák Mikael mi utkvěl v paměti tím, že během koncertu „ztrestal“ čtyři piva. (úsměv) Nevím, jestli jsou na Brutalu stejně štědří, co se nápojů na pódiu týká, ale IMPALED byli stejně divocí jako tehdy ve Volyni, byť mezitím vyměnili kytaristu. Black metal šmrncnutý punkem, žádné složitosti, parádní přímočará jízda. (Johan)
Při návratu k hlavnímu pódiu jsem zdáli slyšel zvolání „Satan, Satan“ v podání IMPALED NAZARENE. Bylo to nejen blastbeatové, ale i blasfemické peklo. (4horsemen)
V sobotu jsem toho taky chtěl vidět dost a neviděl skoro nic, ha ha. Jako první jsem vyrazil do Octagonu na polské TOTENMESSE, kteří pro mě vlastně byli hlavním tahákem dne. Zejména z důvodu, že jsem je ještě neměl příležitost vidět, a obě jejich studiovky jsou nadupané k prasknutí. A naživo to zejména díky Krzysztofovi Klingbeinovi za bicími mělo také koule jako kráva. Vzadu nebyl zvuk ideální, ale stačilo se procpat blíže k pódiu a sound byl perfektní. TOTENMESSE tam naprali zejména věci z druhé řadovky „Fiktionlust“, škoda, že nedošlo třeba na „Kaiser Tot“ z debutu, ale od jeho vydání se personálně banda hodně změnila, takže logický výběr. Hudebně tedy velmi v pořádku, nicméně zároveň Poláci vyhráli soutěž o nejhorší vizuální prezentaci v black metalu za hodně dlouhou dobu. Viditelně hodně vyjetý zpěvák Mold s nábojákem na šusťácích, kytarista Rzulty, který vypadal, že ho to baví asi jako mě koukat na krasobruslení… nový kytarista Deimos je opticky takovým blackmetalovým Edem Sheeranem, no skutečně zajímavá sebranka, ha ha. Nicméně i tak to tam TOTENMESSE najebali velmi dobře, hudebně nemám, co bych moc vytýkal. (Opat)
Ač mám PRIMORDIAL rád, tak jsem se u prvních dvou písní nechytal a tak nějak jsem zauvažoval, zda nemám jít stranou. Nakonec jsem udělal opak a postoupil blíže. Chytl jsem se právě až u titulní skladby z posledního alba „How It Ends“. Výstavné masivní kompozice, mohutné bicí a kytarové vyhrávky se držely pospolu s basovými anebo se navzájem střídaly. Velmi příjemný byl pevný uhrančivý vokál, který přecházel do barevnějších zpěvných poloh ke kázajícím nebo ostřejším. Hodně magická záležitost. (4horsemen)
Největším zklamáním celého pětidenního matiné pro mě bylo vystoupení PRIMORDIAL. Těšil jsem se na démonického Alana Averilla i na pohanské melodie, ale dopadlo to bledě. Na vině byl zvuk, který neměl žádné koule, kytary byly vyšeptané a když nehrají v metalové kapele kytary, je většinou zle. Snažil jsem se vydržet, což se kamarádům nepovedlo, ale když se nic nelepšilo, vyrazil jsem za Julií dřív, než jsem plánoval. (Johan)
Na Julii Christmas jsem hodně těšil a „díky“ tomu, že PRIMORDIAL zněli jak zněli, jsem se dostal na Obscure stage s velkým předstihem, stoupl si do cca čtvrté řady a měl tak parádní místo, ze kterého jsem mohl vidět všechno, co se na pódiu dělo, jako na dlani. Výstřední dáma nastoupila v kočičí masce, zbytek bandu v civilu, tudíž každý muzikant v jiném ošacení, s jiným účesem či pokrývkou hlavy. A taky to byla jediná kapela z těch, jež jsem viděl, která nějakým způsobem reflektovala trvající válečný konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem – kytarista měl na boxu ukrajinskou vlajku a na rukou pentle ve stejných barvách.
Julie už od nástupu působila jako v transu, což se samozřejmě projevilo hlavně poté, co sundala masku. Panové kolem ní působili civilně, ale co neřešila image, to zastali instrumentálním umem. A mnohovrstevnatá hudba tepající mezi post-metalem, post-HC, sludge, noise rockem a čert ví čím ještě si náležité provedení samozřejmě žádala, stejně tak čitelný zvuk. Vše bylo vepředu skvělé, což platilo i o výkonu Julie, která hlasem doslova čarovala. A jestli byla v transu ona, tak většina přihlížejících taky. A bylo vlastně úplně jedno, jestli se hrály náročnější potemnělé skladby, nebo rychlejší nářezy. Nemalou měrou se na celkovém vyznění podílel akční klávesák, který přispíval i vokály, což porůznu činili i oba kytaristé. Hlavní slovo ale měla samozřejmě žena, která má v hrdle leccos a umí s tím náležitě pracovat. JULIE CHRISTMAS = jeden z nejlepších koncertů, které letos zdi pevnosti viděly. Sice mě mrzelo, že jsem neviděl skupinu GAUPA, ale z TAKOVÉHO koncertu se nedalo odejít. (Johan)
Od koncertu EMPEROR asi nelze očekávat nic jiného než naprostou profesionalitu, preciznost a genialitu. Nejinak tomu bylo tentokrát v pevnosti, kde zazněly zejména zásadní skladby z prvních dvou alb („With Strength I Burn“, „Ye Entrancemperium“, „Inno a Satana“ nebo „I am the Black Wizards“), ale také „Curse you all Men!“ z devítky a hlavně „In the Wordless Chamber“ z dosti opomíjeného „Promethea“, které je pro mě naprosto zásadním albem. Ihsahn mohl tedy zvolit trochu méně „mám v p*či black metal“ kytaru, ha ha, ale jinak to byl absolutně precizní gig. Jen tedy klávesák Jørgen Munkeby by mohl trochu omezit ten exhibicionismus, prostě se to ke genialitě a jisté profesuře EMPEROR nehodí. (Opat)
EMPEROR mě bavili víc než SATYRICON, což je sice lehce kulhající srovnání, ale obě kapely se řadí do galerie legend severského black metalu, tak si to napsat troufnu. Nechám stranou spekulace o věrohodnosti všech návratů Ihsahna a jeho kompliců a vezmu je jako fakt, díky kterému je možné všechnu tu nádheru znovu poslouchat i na koncertech. Ten letošní byl jedním slovem skvělý. (Johan)
Neúprosná dávka rychlého metalu, to byli EMPEROR, které jsem sledoval opět zpovzdálí z pivního stanu. Ve velmi rychlé kytarové hudbě nechyběly klávesy a black metal tak trochu ubíhal k volnějšímu zpěvnému provedení, přičemž onen zpěv doplňoval havraní skřehot. (4horsemen)
Jako mnoho dalších, i já řešil dilema, zda THE DILLINGER ESCAPE PLAN na hlavní stagi, nebo DØDHEIMSGARD na Obscuru. Nicméně opět to u mě vyhráli norští progresivisté, ačkoli jsem je v poslední době viděl dvakrát. Jejich koncerty jsou totiž vždy absolutně geniální, s precizním zvukem a muzikantskými dovednostmi (což tedy u TDEP platí taky, ale mému srdci jsou přece jen DØDHEIMSGARD blíže). A myslím, že Norové v Jaroměři svoji pozici potvrdili, v současné sestavě jim to prostě nesmírně funguje. Vicotnik sice nebyl v takové hlasové kondici, jako týden před tím v Bergenu, časté koncertování či nachlazení si vzalo svoji daň a některé čisté vysoké party prostě nešly, nicméně jinak DØDHEIMSGARD opět nemám co vytknout. Black metaloví PINK FLOYD to opět rozsekali, vrcholem pro mě vždy je dvojblok „Solar Bliss“ & „Interstellar Nexus“. Znovu skvělé! (Opat)
DØDHEIMSGARD, aneb další paralela s letošním ETEFEM. Jak ve Volyni, tak v Josefově dováděl Vicotnik jako utržený ze řetězu a navíc zpíval asi dvaceti polohami, což do variabilní muziky DØDHEIMSGARD skvěle zapadalo. Další skvostný koncert, který zůstane v paměti, norská kapela je vskutku parádní záležitost. Opět jsme zaujali strategická místa, z nichž bylo dobře vidět i slyšet, takže nám nevadilo, že na obrazovce nejsou vidět detaily z pódia, ale běží animace, která k produkované muzice svou avantgardností výborně pasovala. V sobotu jsem sice viděl nejméně koncertů, ale skoro všechny stály za to. (Johan)
Zpovzdálí sleduji taky THE DILLINGER ESCAPE PLAN, kteří drželi brutálně rychlé tempo pohybující se až kdesi v mathcorovém disonantním módu. Tyto postupy byly na střídačku doplňovaný volnějšími pasážemi i klasickými metalovými. Vše to jelo pospolu, anebo taky naráželo o sebe. Občas jsem sledoval se zájmem, jindy se nebylo o co opřít. To samé bylo i s vokálem. Obyčejný zpěv střídal hrubý a jindy se ozýval neurotický křik... Větší část hudby mě i přes velkou show, včetně plivání ohně, nechávala chladným. (4horsemen)
Poslední kapelou letošního Brutalu pro nás byli BEHEMOTH, které jsem během 10 dnů viděl potřetí. Dojmy z předešlých dvou koncertů jsem popsal v reportu z Beyond the Gates, a vlastně to samé se dá napsat i o show v Josefově. Setlist stejný, nechyběla řada fláků z první dekády tohoto milénia, vizuálně také podobné jako na Rockstadtu, vše v pořádku. Také Nergal mi přišel poněkud vyřvaný oproti předchozím vystoupením, ale síle BEHEMOTH to neubralo. Profesionální koncert, výborně zahraný, sice potřetí za sebou už to nemá takovou sílu, nicméně pořád famózní. (Opat)
Vizuální show BEHEMOTH nebyla na velkoplošné obrazovce zabírána do detailu jako u mnohých (skoro všech) kapel, ale tentokrát jen celopódiovým pohledem, což bylo vlastně v menším provedení to, co jsem měl možnost vidět v reálu. Jedinou výhodu to ale mělo – že jsem se mohl podívat tam, kam jsem pořádně nemohl dohlídnout přes hlavy přede mnou. Nicméně to byla velkolepá a povedená show, ale více jsem byl nadšen, když byli rok nazpět v Plzni. (4horsemen)
BEHEMOTH jsou často označováni jako komerční kapela s přehnaně okázalými koncerty, ale když ono jim to funguje. Pro někoho může být těch ohníčků a propriet na pódiu až moc, ale nelze pominout fakt, že kapela valila jako perfektně namazaný stroj švýcarské výroby. I v zadní části náměstí byl zvuk jako křišťál, všechno sedělo a jediné, co mi přišlo jako nějaký rozmar, byla absence detailních záběrů na tváře muzikantů i pódiové dekorace na velké obrazovce. Nad tím zůstává rozum stát – co si tím Nergal s kolegy jako dokazují? Ale nechme stranou to, co lze pominout… Koncert to byl skvělý a pro naši výpravu i poslední, a to jsme ho nedali celý. Únava z pětidenního pochodování od pódia k pódiu si brala daň, taky jsme se chtěli vyhnout čekání na taxi, které se dalo po skončení setu hojně navštíveného vystoupení polské party a hromadném opouštění areálu čekat. (Johan)
HEATHEN předvedli thrash metal jako víno. Jedinou a docela podstatnou vadou na kráse byla basa rezonující po celém areálu. Přesto jsem vytrval, protože i tak mě bavili. Nakládali tomu pořádně a zůstavší fans rozsápali svými řezajícími kytarami. (4horsemen)
Fotky: 4horsemen, Johan, Milan
