Srdečně zdravím! Jsou-li informace na Bandzone správné, tak jste se v počátcích kapely zrovna nenudili. Odehráli jste nemálo úspěšných koncertů, protočili několik členů v sestavě, vydali EP „Nameless“, o rok později singl „Temptation’s Nest“ a … na dlouhá léta nic, až letos rovnou debutově album „Eclipse“. Co se s EMBRACE THE DARKNESS od toho roku 2017 dělo?
Seth: Ahoj, ahoj! No… správné a nesprávné. Bandzone je bohužel již několik let takovej polomrtvej a s větším rozvojem sítí a různých digitálních platforem je to horší a horší. Ač bych si sám přál, aby se to Majkláčovi povedlo nějak resuscitovat, něco mi říká, že tady už pšenka moc nepokvete. K jádru pudla – jo, start byl skvělej, to točení členů z jistýho pohledu asi méně, protože jsme nikdy nikoho nechtěli ztratit. Přece jen ty silný mladistvý zážitky lidi tak nějak spojují, ale když se pak cesty hudebníků rozdělují, nikdy to není příjemné. Zvlášť, když už spolu zplodíte nějaké to dítě (rozumějme muziku). Ale jak se říká, když se jedny dveře zavřou, další dvoje se otevřou, takže jsme v aktuální sestavě spokojeni. Těch úspěšných koncertů bylo i od toho roku 2017 dost. Podívali jsme se na Slovensko, do Polska i do Německa, vyhráli v roce 2018 Spark Fresh Blood… zní to všechno dobře, ale co se týče porodu alba, je to složitější. Asi na to každý člen kapely může nahlížet trochu jinak, tak se pokusím přiblížit svůj pohled. Já měl dlouho nějaké osobní problémy, do toho zasáhl covid, „Last Resort“ jsme v podstatě ve studiu nahráli jako single, ale studio se rozpadlo, zkoušeli jsme se prát se způsobem, jak dělat produkci, doskládávání jednotlivých songů… no a když to opravdu nadsadím, tak od nahrání prvního úderu kopáku uběhlo víc než rok. Byla to dlouhá doba, ale doufejme, že další věci už z nás teď budou padat jako na běžícím páse. Minimálně to zatím vypadá, že jsme se poučili z některých chyb.
Jindra: Nemám moc co dodat, snad jen to, že se střídáním členů se nutně pojí „zaučení” členů nových, hledání, jak spolu dobře fungovat a co se komu líbí. A to všechno stojí čas a úsilí.
Kolik času vám zabrala příprava materiálu pro první album a jak tato disciplína vypadá v případě vaší kapely? Jde čistě o kolektivní záležitost, nebo ve svém středu máte jedince, jehož mají múzy v o něco větší oblibě než zbytek ansámblu a jeho nápady „jen“ dolaďujete?
Seth: Tady se asi lépe vyjádří Jindra, za mě se tu asi především dá mluvit jen o tvorbě textů. Řekněme, že za těch devět let se vize alba proměnila, takže jsem nakonec dělal texty až na hotovou hudbu, nebo před koncertem, nebo ve studiu (smích)… ale celkově na tý hudbě máme podíl všichni. Kytarová sekce spolupracuje na hlavní lince, bicí a housle si to snaží nějak dělat samy, a na konci tak nějak jen ladíme detaily, aby tam nebyly úplný brambory.
Jindra: Kolik času nám to zabralo, netuším, jednotlivé songy vznikaly postupně podle toho, kdo přišel s nějakým zajímavým riffem nebo motivem. Většinou se poté kolem relativně malého vzorku poskládá zbytek. Dá se říci, že jde o kolektivní činnost, hodně si do všeho v začátcích kecáme, hážeme po sobě nápady na zkouškách (občas i vidle, pozn. Seth), zkoušíme různé varianty, dokud se na něčem neshodneme. A i to kolikrát na konec změníme, když řešíme detaily. (smích)
Zadám-li do vyhledávače NI studio, vyskočí na mne brněnská adresa a fotky s vousatým sympaťákem Jakubem Maláskem. Proč jste pro svůj záznam vybrali právě toto studio a jak se se zmíněným mistrem zvuku pracovalo?
Seth: S Maggim se pracuje skvěle, dojdeš, udělá ti kafe, kecnete o tom, jak to bude úžasný a pak tě tam nechá bejkat do mikrofonu, dokud necáká krev (smích)… hele my jsme s Maggim už dělali „Temptation’s Nest“ jako single, léta se známe, máme k sobě nějakým způsobem respekt a troufl bych si říct, že jsme přátelé. Nic netlačí na sílu, ale dostane z tebe maximum, na který máš, vkládá do toho svůj pohled a je jen na tobě, zda to přijmeš, nebo ne. Například gangvokály v „Beyond The Horizon“ v podkladu jsou jeho nápad, a jsem rád, že se nám to tam povedlo prosadit.
Jindra: Jak píše Seth, s Maggim se známe již déle, produkoval nám první singl a víme, že od něj vždy uslyšíme to, co si myslí, i kdyby se nám to nemuselo líbit. Na druhou stranu, co si člověk řekne, tak dostane, pokud to není úplný nesmysl, Maggi je velmi pružný a velmi kreativní člověk. (úsměv) Nemáme jedinou výtku ke spolupráci, domluva byla vždy jasná a na jedničku. Pokud někdo hledá kvalitní produkci, u Kuby ji najde.
Lze označit příběh na „Eclipse“ jako koncept? O čem vypráví?
Seth: Do jisté míry ano, nakonec jsme to do konceptu propojit zvládli. Řekl bych, že každá píseň má snad 2–3 významové vrstvy – jednu koncepční, jednu adaptační a jednu významovou. Tu významovou asi nechám na jednotlivých posluchačích a nebo na to rád budu odpovídat osobně. Přece jen to vychází více z mých zkušeností a nerad bych předával globálně nějaké narativy. Jde o příběh zasazený do prostředí, které čelí konci jedné etapy a zároveň hledá možnost nového začátku. Cesta je nejen pohybem vpřed, ale i pohledem dovnitř a hledáním smyslu vlastního bytí. Nový prostor, do kterého vstupuje, se stává příslibem, ale i zkouškou, protože jeho podstata je vždy odrazem těch, kdo jej obývají. Celek tak působí cyklicky, jako návrat k sobě samému, kde určitý moment může být jak počátkem, tak i vyústěním.
Nezpůsobil vám netradiční rozměr digipacku menší vítr v peněžence?
Seth: Uf, asi jo, ale to, co jsme plánovali původně, by způsobilo pravděpodobně ještě větší. Nicméně pořád bych řekl, že to je ten nejmenší problém. Nicméně, dle mého názoru každá investovaná koruna do tohoto alba vskutku stála za to.
Jindra: Vydání fyzického nosiče není nejlevnější záležitost, ano, stálo nás to relativně nemalé peníze. Když se ale podívám, za jaký obnos jsme tehdy vydávali EP, jsme sice na o něco vyšší, ale velmi podobné částce. Netradiční rozměr nebyla věc, která by měla dopad na cenu, měli jsme štěstí, že výrobce ho měl ve standardní nabídce.
S celkovou podobou nosiče úzce souvisí grafika, jež ho zdobí, a sám za sebe musím říct, že vypadá více než dobře. Autora kreseb se mi však nepodařilo dohledat. Prozradíte, kdo má grafickou stránku na svědomí a jak zmíněné kresby zapadají do celkového konceptu alba?
Seth: Celou grafiku dělal náš kytarista Martin, který na tom seděl víc než celý léto a patří mu za to hluboký úklon a vzdání díků, protože on přišel jen o jedny nervy, kdokoli jiný by přišel o několikatery. (smích) Říkal pak něco ve smyslu, že už to nikdy dělat nebude nebo co… Ale ruku na srdce, povedlo se to totálně na jedničku. Motivy by měly korespondovat právě s jednotlivými částmi onoho koncepčního příběhu. Je to cesta, kterou bychom se rádi vydávali i v budoucnu – aby hudební, grafická i lyrická složka šly ruku v ruce.
Křest má „Eclipse“ řádně za sebou, nebo jej teprve čeká?
Seth: Křest má album ještě před sebou a proběhne letos 8. 11. v Kabinetu Múz na akci Waiting for The Winter, kterou v Brně tradičně pořádají kámoši z ARCH OF HELL. Když už jsme se tu tolik bavili o tom Maggim, tak ten si tam brnkne s Frodysovou smečkou AWRIZIS. Dál tam s námi budou THANALLIAN a SECRET OF DARKNESS, se kterýma se na stagi střetneme poprvé. Line-up bezesporu silný.
Původní plán křtu byl na brněnské Melodce, která však bohužel 1. 11. zavírá, což nás velice mrzí, protože po dlouhá léta to byl, je a snad i do budoucna bude náš domov. Touto cestou bych rád chtěl poděkovat AOH za super domluvu.
Je, nebo chystá se pro nějakou z písní videoklip?
Seth: Díky, že ses zeptal. Další otázka (smích)...
Jindra: Nechtěl bych do tohoto téma úplně zabrušovat… ale že seš to ty. Momentálně se dohadujeme, jakou formou a co vlastně uděláme.
Skoro by se chtělo poděkovat za vyčerpávající odpověď. (smích) Pojďme dál, co koncertní podpora debutového alba? Už se podařilo nový materiál předhodit fanouškům? Kde vás lze zhlédnout v nejbližších měsících?
Seth: Nejbližší akcí jsou Metal Hody 2025 ve Veselí nad Moravou, kam se moc těšíme, protože to bude už sedm měsíců od doby, co jsme naposled stáli na stage. Pak tam máme koncem října Prahu s taktéž debutujícími COLOSALIST, kteří vydali mimochodem taky parádní desku, a jsme rádi, že je na jedné štaci můžeme podpořit.
Na přelomu října a listopadu nás pak čekají dvě velmi důležité akce v Brně. Pohřeb naší domácí Melodky, kde už dobrejch sedm let pracuju spolu s kamarády VANGUARD, SYNOPSIS, LIQUID JESUS a dalšími, a pak především výše zmíněný křest. Něco se chystá i dál, ale na to asi sledujte socky.
Jindra: Jen dodám, že songy na placce už nějakou dobu hrajeme živě, pro skalní fanoušky to není nic moc nového. Pro ty snad, možná, nejspíš něco soon™.
V úvodu rozhovoru se odkazuju na informace z Bandzone a když se k nim teď vrátím, dozvím se, že jste v prvopočátcích koketovali s ženským zpěvem a klávesovými nástroji. Obojí vzalo časem za své a místo nich se v kapele napevno zahnízdily housle. Je pro vás toto sladké dřevo ideálním spolutvůrcem atmosféry?
Seth: No jo, ty začátky byly hořkosladké… ve skutečnosti klávesy nikdy nedorazily, s Anetkou jsme dělali tehdy nějaký covery a dokonce složili naši úplně první píseň, kterou kdoví, zda umíme ještě hrát – tímto bych ji rád pozdravil. (úsměv) Jasný, ty housle byl docela gamechanger, ať už zpočátku práce Davida Němečka, ale pak samozřejmě přišel Stanko. Když tomu nástroji člověk dá trochu prostoru, může vykouzlit opravdu neopakovatelnou atmosféru. Ne, OBLIVISCARIS z nás asi nikdy nebude, ale myslím, že jsme tímto trochu nějakou stopu alespoň v našem undergroundu udělali.
Jindra: Někde se začít muselo, u mě to bylo hlavně motivované tím, co jsem v té době poslouchal za hudbu, proto klávesy a ženský vokál. Úplně si nedokážu představit, jak by to teď vypadalo, kdybychom se té původní vize drželi. Housle jsou v metalu super, dokáží krásně spolupracovat s lead kytarou a Stanko dokáže celkem překvapit. Hlavně ve studiu. (smích) Je to skvělý nástroj, když ho drží kreativní mysl. Celkem se těším na to, jak se bude dále v naší tvorbě utvářet, je to takový náš žolík.
Úspěšně jsme dokráčeli k otázce poslední. Co ve vašich představách přinesou EMBRACE THE DARKNESS nejbližší léta? Už se rodí plány na album číslo dva?
Seth: Dvě ceny Anděl, čtyři Zlatý slavíky a s jistotu alespoň šesti pivenek zdarma na každém koncertě. (smích) Rádi bychom se podívali na festivaly. Jak menší, tak i větší, protože bohužel těch odehraných za ta léta moc nemáme. Tak snad nějakým promotérům a bookerům padneme do oka. Zatím se to moc nevedlo, ale s novým materiálem se snad podaří. Na nové desce se tak nějak pracuje v podstatě už od jara. Máme možná na zimu malé překvápko a na jaře by mohl být ještě single, ale uvidíme, jak se to celé povede. Rozhodně bych nerad něco sliboval, protože se nám to už jednou vcelku dost vymstilo.
Jindra: Jedna z věcí, která nás určitě čeká, je nějaké povýšení stage techniky a nikdy nekončící práce na lepším živém vystupování. Album číslo dva... co si budeme, rádi bychom. Známe směr, cesta je cíl. Ale to už asi moc zabrušuju. (smích)
Moc vám chlapi děkuju za bezva rozhovor a ať se vám daří!
Fobii a tobě taky! A všem metalákům a metalačkám, kteří nezanevřeli na to naše kovové štěstí!
