Letošní Brutal proběhl podle stejného harmonogramu jako loňský. Úterní warm-up, od středy standardní program. My jsme vyrazili v úterý ráno, abychom v klidu absolvovali čtyřhodinovou cestu, ubytovali se na internátu a poté vyrazili na obhlídku města a areálu s tím, že z kapel, které měly obstarat zahřívací kolo, nás zajímaly tři. (Johan)
Oproti loňsku, kdy jsme s kamarádem byli ubytování mimo Jaroměř a vlastně jsme každý den dojížděli, bydlíme tentokrát skoro na místě. Přijíždíme už dopoledne a hned jdeme ke vstupu na opáskování, které proběhlo bez fronty. Následně se jdeme ubytovat a po obědě přibližně hodinu před zahájením jsme již v pevnosti před Obscure stage. Nabití cashless čipu proběhlo taky bez čekání. A vlastně nikde jinde než u stánku s Brutálním a kapelním merchem jsem v následujících dnech žádné fronty nezaznamenal. (4horsemen)
Zahájení obstarali mlaďoši DEADROOTS. A je pěkné, že tak mladá, třeba i neznámá kapela, dostane prostor na festivalu, jakým je Brutal Assault. O kapele jsem se rozepsal nedávno v reportáži z volyňského festivalu ETEF, tak jen dodám, že pánové to rozjeli parádně a vystoupení mělo švih a grády. Avšak postrádal jsem jakousi živelnost, kterou mě překvapili právě na zmiňovaném festu. V každém případě pomyslně smekám. (4horsemen)
Na zatěžkané ACID ROW jsem byl zvědav, protože stoner rock můžu. Těžkotonážní basa dodávala novodobým „hippies“ hutně metalový ksicht, který dokreslovala takřka „kyselá“ kytara. Hudba se nesla v pomalejším tempu a pěkně se zavrtávala do hlavy. (4horsemen)
První DEADROOTS jsme předem vzdali, když začínali hrát, dopíjeli jsme druhé pivo na pokoji. (úsměv) Mladé kombo jsme před nedávnem viděli na ETEFU, další čtyři kapely jsme vidět nepotřebovali, ale potřebovali jsme si obstarat náramky opravňující ke vstupu do areálu, tak jsme kolem 16. hodiny využili služeb sympatické taxikářky a nechali se přiblížit do města. Na očipování se naštěstí nečekalo dlouho, lidí zatím nebylo tolik, takže jsme během pár minut nakráčeli zezadu do pevnosti a šli omrknout kapelu, která se právě chystala – IONS. Pro mě úplně neznámé jméno, které si do paměti ukládat nebudu. Ne že by relativně mladá parta hrála mizerně, ale jejich progresivní metal mě nedokázal udržet v pozoru. Už vizuálně to nebylo ono, jeden kytarista držel nástroj proklatě vysoko, druhý zase používal nástroj „bez konce“, zpěvák v bílém, ostatní v černém, přišlo mi to jako hipsterská záležitost. Ani zvuk nebyl úplně optimální, bicí hodně nahlas, kytary trochu utopené. Zpěvák sice používal řadu poloh, ale žádná mi nepřišla úplně skvělá… Určitě nejsem cílovka, takže jsem dal asi půlku setu a šel s kamarády na pivo. (Johan)
Pivo… desítka radegast za 65 korun byla regulérně odporná. Takové ty řeči o festivalových pivech jsem dosud nebral vážně, ale přehodnotil jsem naivní představy o pivním/festivalovém průmyslu. Tak jsme šli na další pivko ven a za 50 Kč si dali opravdového radegasta, kamarádi i řízek za 160 Kč, protože pizza v areálu za 649,- nám nepřišla drahá, ale předražená. Když to porovnám s podobně velkou pizzou na ETEFU za dvě stovky… (Johan)
Jestli u předešlé kapely bylo míň psychedelična, tak u IONS bylo mystické progrese dostatek a velké plus byl dobrý zpěvný vokál, který vynikal přes masu propracovaných vrstev kytar. Jejich podání metalu mě výrazně zaujalo. (4horsemen)
K SATISFVCKTION jsem se nikdy neprobojoval a pravděpodobně to i tak zůstane. Asi to bude znít blbě, ale vnímal jsem je jako jakousi obdobu PEARL JAM, ke kterým jsem si taky nevytvořil vztah. Nicméně musím říct, že nějaké ostřejší kytarové kusy mě bavily. (4horsemen)
U metalcorových kapel to se mnou jde jednou nahoru a dva- až třikrát dolů. Nestraním se jich, ale spíš zůstávám hodně při zemi. Já tam ten metal prostě neslyším. A tak jsem povinně STELLVRIS odkoukal s tím, co kdyby mě oslovili. A jen dodám, že neoslovili, ale taky neurazili. (4horsemen)
Návrat do pevnosti nám zhořkl a nadávání na „skvělou“ organizaci nebralo konce. Fronta jako na maso za komunistů, nebo možná ještě delší, protože odbavování příchozích obstarávaly všeho všudy dvě osoby. Holt zas někdo podcenil množství těch, kteří berou Brutal jako celotýdenní dovolenou. No dočkali jsme se a ve chvíli, kdy jsme se vraceli dovnitř s nedopitými pivy v brutaláckých kelímcích (pravda, koupenými ve městě), nás dovnitř nepustili, protože bychom je prý mohli mít něčím vylepšená (asi drogami). Takže buď vylít, nebo hned vypít. Ale i tak to nebylo stejné pro všechny, jeden z nás čtyř totiž prošel bez povšimnutí… druhý z šetrnosti pivo vylemtal na místě (já) a další dva ho ostentativně vylili na zem. (úsměv) Mimochodem, před vstupem se vršily nejen plechovky od piv nebo skleněné lahve, ale i plastové lahve od vody. Chápu, že nějaká pravidla platí a mají se dodržovat, ale některé nápady nemají s rozumem mnoho společného. Jasně, něco je o penězích, takže dovnitř žádné jídlo a pití, ale některé předměty jsou zakázané a jiné ne; deštník ne, pásy plné nábojů s ostrými špičkami ano. Čím se dá udělat větší škoda na zdraví, když se to ocitne v rukou blba? (Johan)
Krátce po 20. hodině to rozjeli LAID TO WASTE a byla to zábavná show od začátku do konce. Kapela má už roky vlastní ksicht, který je daný nejen Zdendovým vokálem, ale i mícháním thrash, speed i heavy metalu. Co skladba, to potenciální hit. Zazněly starší věci „Counterattack“, „Oldschool Nostalgia‘“, ale myslím, že došlo i na nějaké novinky z právě vypuštěného alba „Trauma“, které bylo na místě pokřtěno vydavatelem Kafem (Coffeegrinder). (Johan)
Na LAID TO WASTE bylo v areálu již neuvěřitelné množství lidí. Připadalo mi, že výrazně více než vloni na „nultém“ festivalovém dni. LAID TO WASTE rozjeli řezající metal do pořádně zahuštěného kotle. Výborný vokál, včetně toho doprovodného, ostrá kytarová dvojice pálila riff za riffem, čitelné hutné a zároveň rychlé bicí. Před koncem setu představil vydavatel Michal „Kafe“ Káva jejich čerstvě vycházející album „Trauma“. Byla to velmi vydařená nabroušená thrashová jízda, která na tento festival patřila a patří. (4horsemen)
HELLRIPPER dorazili ze Skotska a odehráli podobně zábavný set jako LAID TO WASTE. Žánrově lehce posunuté k black metalu, pocitově jako v Písku na Thrash Nightmare, kam by HELLRIPPER parádně zapadli. Zvuk byl zpočátku opět všelijaký, bicí nahoře, kytary dole, ale postupně se to srovnalo a výsledkem byl strhující set. Co skladba, to jízda, k tomu dobrý hlavní zpěv/řev, trochu slabší byly hlasy basáka a druhého kytaristy, ale lidi se bavili náramně a podobně jako u předchozí kapely se rozjel i circle pit. (Johan)
V temnu nastávající noci ryčely pronikavě kytary a černotou oděné fláky jako „All Hail the Goat“ evokovaly uctívače kozla VENOM. Pekelná rychlost, střídaní melodií a rokenrolový ksicht tomu dodával ještě legendární MOTÖRHEAD. Od skotských HELLRIPPER jsem věděl, co můžu očekávat, a taky jsem vrchovatě dostal, co jsem chtěl, ne-li víc. Vystoupení kapely kolem Jamese McBaina mělo energii a byl to řádný odpal do dalšího ročníku festivalu Brutal Assault. „Hell's rock´n´roll“. (4horsemen)
Další problém nastal, když se po odehrání programu chtěla většina fanoušků dostat z areálu. Sloužil k tomu jeden východ o šířce cca 1,5 metru, před kterým vznikla zácpa, v níž většina lidí nadávala. Takže se nabízí jiné řešení – které se myslím v minulosti už praktikovalo –, že by se první den hrálo na jednom z hlavních pódií, kde by fronty a zácpy nehrozily. (Johan)
Fotky: Johan, Milan
