Hláška dne: Ty vole, proč nejde zvuk? (Pravil Immortal, když pustil film na notebooku a nešel zvuk.) Protože máš vypnutý bedny. (Pravil na to Milan.)
Něco málo po deváté ranní mne po asi pěti hodinách spánku budí přítelkyně s tím, že musím vstávat, jinak mi utečou kapely. Nemám ji na to co říct, protože po předchozích několika dnech prakticky nemohu mluvit. Je však poslední den festivalu a já konečně nemusím myslet na nic jiného než na to si to pořádně užít a nezapomenout u toho dodržovat pitný režim, který mám denně na festivalu nastavený na pět litrů vody. Dneska totiž půjdu do plnejch. Po spáchání nezbytné ranní hygieny spěchám do areálu na VULVODYNIA. Doběhnu, kouknu na stage a tam DESERTED FEAR. He? To je zase nějaká další změna? Ne, to jsem jen vůl a spletl jsem si časy. DESERTED FEAR jsem prostě v programu neměl, neboť popisek mluvil o melodic deathu, na což takhle ráno náladu obvykle nemívám. Když už tam ale jsem, tak přeci nebudu utíkat, že? I když nakonec jsem přeci jen utíkal. Ne však od kapely, ale dokolečka v kotli. Tohle byl naštěstí jeden z těch hezčích omylů, co se občas v životě stanou. DESERTED FEAR předvedli nádherný death metal a když se začal formovat circle pit, na nic jsem nečekal, a i s doutníkem v hubě a v sandálech jsem do něj vlítnul mumlajíc si pod vousy cosi o klamavé reklamě, která slibovala podstatně menší zábavu. A když už jsme u zábavy, o tu se celkem slušně postaral zpěvák s hláškou ve stylu: „Jak to, že je vás tady sakra tolik, když je sobota ráno? Je to proto, že jste staří a automaticky se budíte už v šest, že?“ (Nekro)
Rychlá otočka pro ginger limonádu, protože počasí se nejenom neuklidnilo, ale je snad ještě horší, šup do sebe a šup zpátky na plac, abych akorát stihl první denní wall of death, při kterém mi dochází, že jsem si stále nevyměnil sandály za něco pořádného. Je jedenáct dopoledne, ale kapela má prakticky full house. Celkově teď s odstupem myslím, že na sobotu přijelo značné množství nových návštěvníků. Hraje již dříve zmíněná VULVODYNIA. Dle názvu jsem myslel, že se jedná o komplet dívčí hudební těleso, ale ne, holka je tam jen za mikrofonem. A kanál má takovej, že strčí do kapsy i většinu chlapů. Tohle se od holky fakt jenom tak neslyší. Trošku mi to připomíná bývalou zpěvačku Báru z POPPY SEED GRINDER. Ta měla taky hlasový projev, za který by se nemusel stydět ani Corpsegrinder. Palba je to taková, že si dávám nejenom x-tý denní circle pit, ale i svůj první denní surf. Ten bohužel nedopadá tak dobře, jak bych chtěl, takže si odnáším naraženou patu na jedné noze, naražený kotník na druhé a naražená záda. Ale co už. Zranění z kotle jsou čestná zranění. Po konci setu se jen tak ze zvědavosti koukám na krokoměr. Ukazuje 10 000. Tohle bude ještě zajímavej den… (Nekro)
Z důvodu nutné změny šatníku tak úplně nestíhám další kapelu, kterou jsem měl v programu, norské blackened heavy rockové DJERV. U stanu to ale kluci sledují na streamu, tak se k nim přidávám. A musím uznat, že lituji, že mi tahle kapela tak trošku vypadla z hlavy, i když jsem ji měl v kalendáři označenou. I na tom streamu předvedli fakt parádní show, které dominoval čistý ženský vokál s jemně chraplavým nádechem asi tak ve stylu Janis Joplin, spousta valivých riffů a pod pódiem další zasloužený full house. Zpěvačka se toho vůbec nebála a na poslední song si lehá na dav a většinu ho odzpívává při crowdsurfingu. Po ní se do stejné činnosti pouští i s nástrojem v ruce basák. (Nekro)
Následují HEAVY//HITTER. Tady lze snad jen dodat, že název kapely odpovídá stylu hraní. Chvíli poslouchám, chvíli jsem v kotli, ale nějak mě to nechytá tak, jak by mělo, takže mizím něco sezobnout. Kousek za koncem veganské uličky je stánek s teriyaki bůčkem, takže si naperu nácka, hodím do sebe nějakou tu vodu a šup zpátky. (Nekro)
Tentokrát mne čekají REVOCATION. Tahle banda tu straší již dvacet let a za tu dobu stihli vydat obdivuhodných devět desek. Hudba jede v kombinaci technického thrash/deathu občas proloženého nějakým tím sólíčkem. Circle pit, surf, klasika. Zpěvák mi hlasovým projevem chvilkami připomínal Paula Speckmanna. (Nekro)
Poslední festivalový den se ukázal jako nejvíce ležérní. Sice ne z pohledu kapel, které jsem chtěl vidět, ale tak nějak se mi v hlavě sesumírovalo, že se mi tímto dnem a festivalem uzavřela jakási pomyslná hranice toho, co jsem kdy chtěl vůbec vidět. A pro mě tou hlavní byla v sobotu hned první viděná kapela. Potom už všechno plynulo v naprosto pohodovém duchu, kdy mi bylo tak nějak jedno, co zrovna hraje. Nakonec jsem zůstal na dobré dvě hodiny v kasematech, kde se nachází pódium Octagon. Ne že bych to proseděl, ale prostě jsem zhlédl něco z výstavy, kterou jsem si prohlížel den předtím, a k tomu dvě koncertní akce. (4horsemen)
V minulosti mě SACRED REICH bavili a občas si je poslechově připomenu, protože se mnou skvěle rezonuje hlavně specifický hlas Phila Rinda. A samozřejmě nejen to. Snadno rozpoznatelný zvuk kytar a vlastně celý sound těchto thrasherů z Phoenixu, přesně jako v úvodu u bleskové jízdy „The American Way“. Byl to klasický riffový thrash metal, který si na nic nehrál. Výjezdy kytar, které jsou ostré jako bruska, a kde i hutné fáze masírovaly ušní boltce jako v „Independent“. A hlavně úderná „Surf Nicaragua“ byla dobrá jízda. Na rozjezd posledního dne velmi výživný koncert, ale moc krátký. Určitě bych si dal minimálně jedno kolo navíc. Proč sakra tato legenda musela hrát v takto brzkém čase? To prostě nechápu. (4horsemen)
U thrashe ještě zůstaneme, další v pořadí jsou totiž SACRED REICH. Tahle old schoolová mašina z Arizony má stále co nabídnout na takové úrovni, že jsem se z kotle celou dobu ani nehnul. Teda krom mého oblíbeného surfování. Zpěvák má takový charakteristicky thrashově nakřáplý čistý vokál a odsejpalo jim to jako celku jedna báseň. Pokud by někdo neznal, mohu jen doporučit, jejich živé vystoupení rozhodně stálo za to. (Nekro)
SACRED REICH mám rád a pranic mi nevadí, že jde o kapelu, která má ty nejlepší roky (alespoň co se týká řadových alb) za sebou. Naživo je to pořád hodně slušná prda, notabene, povede-li se tak vynikající zvuk, jako ho měli v sobotu právě zarputilí Amíci. Především kytary řezaly tak krásně, že mi naskakovala husí kůže. Ono celkově, když to srovnám s rokem 2019, kdy jsem tyhle borce viděl naposledy, tak už tehdy byli výborní, ale teď bych to posunul klidně ještě o level výš. A to včetně vokalisty a basáka Phila Rinda, který je pravda zase o něco starší, ale nemůžu si pomoct, v mnohem lepší formě. Snad jediné, co trochu zamrzelo, byla neúčast mého oblíbeného tlučmistra Davea McClaina, jenž kapelu v mezičase opustil. (Horaguru)
Většina BA byla letos taková alternativnější, ale sobota jede víceméně ve starých kolejích jednoho masakru za druhým. A do toho nám skvěle zapadá i následující banda nesoucí název GUTRECTOMY, kteří sami svůj styl nazývají slamdown, což ještě podporují názvy jejich alb jako „Slamageddon“ nebo „Slampocalypse“. Nepřekvapivě nás tedy čekal valivý chlív s pekelně nasraným čuníkem za vokálem. Hlasově se přitom jednalo o takový zlo, že kdyby Alex the Terrible šel zpívat do slamový kapely, znělo by to asi nějak takhle. Neskutečnej mazec a dělám si poznámku, že tohle chci vidět a slyšet naživo znova. (Nekro)
Krátký přesun a Sea Shepherd stage ihned ovládají DEMOLITION HAMMER, což je opět kapela, která dělá čest svému jménu. Tenhle americký thrash si svůj status legendární kapely plně zaslouží, stejně tak jako dvojitý circle pit během jejich vystoupení. (Nekro)
Poslední den startujeme s DEMOLITION HAMMER, od jejichž založení právě uplynulo 40 let. Kapela ale měla dlouhou pauzu, po opadnutí zájmu o tradiční metal v půlce devadesátek si dala 20 let pauzu, aby se vrátila a znovu oprášila starý dobrý thrash metal. Šedivé vlasy, polovině kapely přes šedesát, ale mělo to švih a třeba taková „Human Dissection“ vyložené hitový potenciál. (Johan)
Elegantně jsme se vyhli DEMOLITION HAMMER a přesunuli se na Obscure stage. Japonský pomalý a unavený grind COFFINS fungoval jako otvírák posledního dne na výbornou. Po BRUTAL TRUTH již druhý grind, co bych si poslechl i doma. (Aleš)
Zpěvák COFFINS nejspíš požil dávidlo, jinak si jeho zvracák nedovedu vysvětlit. Muzika i přes jednu kytaru zněla brutálně, dá se asi říct originálně, protože šlo o pomalý zatěžkaný grind smíchaný s doom a death metalem, přičemž grindové party se nevyhýbaly ani takové té tupé humpoláckosti, deathové zase neměly daleko např. k OBITUARY. Ve finále mě to ale moc nebavilo. (Johan)
Japonští COFFINS měli úvod spíš deathmetalový. Možná bych řekl, že zněli až deathcorově. Zvuk byl brutálnější, než bych čekal, ale táhlé doomové linky se také objevily a byly docela zřetelné, a to hned ve druhé skladbě, která nabrala techničtější, ale zároveň pomalý ráz. A projev vokalisty byl víc než expresivní a divoce chorobně growlující. U pódia se mi zprvu koncert nepozdával, tak jsem po chvíli ustoupil dozadu na louku k paletovému sezení... a najednou jako by zvuk vystoupil z té smrtící krusty a byl o poznání lepší. Sledoval jsem tak půlhodinu a pak jsem šel na pivo a podívat se do kasemat. (4horsemen)
Do kasemat jdu omrknout něco z výstavy artworků Zbigniewa Bielaka (něco jsem nafotil již předchozí den), který vytvořil nemálo kreseb pro alba kapel, jako jsou PARADISE LOST, MGLA, CARCASS či GHOST. A přestože jsem nikterak nesledoval doprovodný program, náhodně jsem zahlédl i koncert Brutal kids. Ti excelovali ponejvíce za bicí soupravou za doprovodu basy, nicméně jeden hoch si to právě prohodil i za basu. A poté jsem už jen zaujal dobré místo v podloubí a sledoval hemžení techniků a kapely při přípravě na první koncert na Octagonu. (4horsemen)
Jedním z důvodů, proč jsem na Brutalu rád za různé alternativní styly, i když je jinak moc nevyhledávám, je možnost, že se mezi tou obří náloží deathu člověk občas i trošku odpočine. V sobotu jsem si ale neodpočal. Když končili MONSTROSITY, tou dobou už na Obscure stage pět minut hrála další deathová mašina WORMED. Jejich set nádherně hrnul a já se opět nechávám unášet precizně zahranou deathovou tsunami. (Nekro)
Chtěl jsem bejt tvrdej a dát WORMED, vyměkl jsem už ale během zvukovky. Šli jsme raději s předstihem na post-metal CONJURER. Dle předpokladů další z vrcholů Brutalu. Masivní zvuk, ultimátní riffy a když jsem si říkal, že už to nemůže být lepší, začali sypat. Odchod z Octagonu byl ale skoro o zdraví. Neochotná masa lidí udělat uličku už ve mě skoro vyvolávala panický atak. Tím mě definitivně přešla touha tu riskovat další koncerty. (Aleš)
Poprvé jsem se dostal na Octagon, protože jsem na CONJURER přišel s velkým předstihem. Tahle parta o dvou vokálech odehrála výborný koncert, z kterého utkvělo střídání hlubokého a uřvaného vokálu, basák neustále točící hlavou s dlouhými vlasy (počítám, že ho za krkem bolí ještě týden po akci) a střídání temných hloubek s rychlými výjezdy. Je zajímavé, že kapelu každý zařazuje jinak, někdo jako post-metal, někdo hardcore, někdo sludge, někdo doom, pravdu mají všichni, je to „přeshraniční“ záležitost. Skvělá. (Johan)
Koncert CONJURER byl vlastně jediný, který jsem v této části pevnosti sledoval, a hned mě chytil na první dobrou s první peckou. CONJURER předvedli vynikající půlhodinový mix bahnitého hardcore. Mix zajímavý od razantních svižných poloh po progresivní kytarové a basové předěly. Na malém pódiu jsem v minulosti vždy objevil zajímavou a dobrou smečku. A letos tito Britové, kteří si rochní v crossoverovém marastu a míchají do toho hbitě ostré hardcorové prvky, byli jednou z nich. Poohlédnu se po nich dál. (4horsemen)
Ten odpočinek by ale fakt už byl potřeba. To by mohli zajistit INSOMNIUM, že? Ten název zní tak nějak ospale. Melodic death, Finsko, to člověku tak nějak napovídá, že to bude mrazivé, táhlé, bude se u toho dát sedět… No, já u toho nakonec i několikrát ležel. Ono nic moc jinýho dělat nejde, když vás lidi nesou na rukách směrem k pódiu. Tolik tedy k mému plánu na odpočinek. Nevyšel. INSOMNIUM totiž bohužel hráli skvěle a chytlavě, takže jsem se z kotle opět nehnul. (Nekro)
Původně jsem chtěl jít na INSOMNIUM, ale kvůli předešlé kapele jsem nad nimi nakonec trochu mávl rukou. Ale i tak jsem část koncertu zhlédl. Přišel jsem minutu před oznámenou skladbou „Shadowlife“, což je vlastně první singlovka k albu „Netherworlds“, které bude co nevidět venku. Jo, fungovala velmi dobře. A s touto písní byla dobrá půle koncertu ještě přede mnou. Někdy to řádně burácelo jako ve „While We Sleep“ a někdy se jelo na hodně melancholickou notu, jako v případě závěrečné „Heart Like a Grave“. To byl velmi sympatický konec koncertu, který by opět stál za to prodloužit o pár skladeb. (4horsemen)
Během pobytu na INSOMNIUM jsem si uvědomil, že doby, kdy jsem si je užíval, jsou asi nenávratně pryč. Tuna melodických riffů, obzvlášť po CONJURER bez jakéhokoliv narušujícího elementu začala velmi brzy nudit. Moc mi nesedla ani frontmanova komunikace s publikem. (Aleš)
A jelikož hned další byli VADER a jejich show na Obscure stage, na odpočinek jsem mohl v klidu rovnou zapomenout. Tahle nehynoucí polská smečka předvedla naprostý masakr, o který byl tak enormní zájem, že lidi prý stáli až do půlky louky v relax zóně. Já se každopádně včas stihl procpat až do kotle, kde se s prvními tóny rozjela pekelná pařba na dvou frontách. V jedné mosh pit, ve druhé circle pit. Později došlo i na wall of death, který oba pity spojil do jednoho masivního celku. Bylo to násilné, brutální, vyčerpávající, prostě skvělé. Za mě VADER jednoznačně jedna z naprostých špiček festivalu. Příště bych doporučil pořadatelům šoupnout je spíše na Sea Shepherd nebo Marshall stage, protože tady bylo prostě už fakt těsno a když jsem zhruba ve třetině vystoupení chtěl na záchod, musel jsem odsurfovat po davu a následně využít backstage passu, abych si mohl odlehčit mimo areál. Nemít backstage pass, byl by to docela boj o kalhoty. VADER každopádně předvedli totální peklo. Odcházím politý pivem a kulhám. Výborně. (Nekro)
Na VADER bylo víc než natřískáno. No není divu, možná je měli dát do většího prostoru čili na hlavní pódium, a ne na Obscure. Tak hlavně že se to dalo sledovat aspoň z louky. Nicméně bych uvítal dohled na pódium, což už skoro ani nebylo možné, a vidím to opět jako docela dobrý přešlap. A druhý přešlap byl zvuk, respektive zpěv, který kolísal jednou nahoru a jednou dolů. Aspoň tomu tak bylo do chvíle, než jsem se rozhodl odejít a podívat se raději na CANDLEMASS. (4horsemen)
Po CONJURER jsem šel omrknout VADER a okamžitě po spatření těch davů jsem se otočil a s dalšími impertinentními poznámkami na adresu pořadatelů jsem šel odpočívat do stínu. S těmi stejnými myšlenkami, které kopíruju od reportu ze čtvrtka: Pořadatelé ztratili přehled, kdo jezdí na Brutal? Velké kapely, které psaly dějiny extrémního metalu, patří na zadní stage, a kapely, které míchají do divného metalu kdejaké blbiny, hrají na hlavních stejdžích? Asi se to tak bude vyvíjet i v dalších letech a tím pádem se Brutal stane jinou akcí, než na jakou jsem rád jezdil. Jsou mi ukradené všechny metalcory s přeslazenými hlásky, jsou mi ukradené WARDRUNY, PERTURBATORY, CARPENTERY. Tyhle kapely najednou okupují nejlepší časy, hrají nejdelší sety, asi to někomu tak vyhovuje, ostatně festival je vyprodaný, mně to ale štve a nejspíš jsem byl letos na BA naposledy. A dodám ještě ty řeči o polských kapelách, Hate po poledni, Nergal na Obscure, VADER na Obscure… A ještě mě napadá jedna věc – když už řada lidí kouká na kapely z velké dálky, bylo by pro ně lepší, kdyby televize přenášející dění na pódiu byly umístěné aspoň o metr blíž, platí to jak na Obscure stage, tak na hlavní pódia – tam si myslím, že v minulosti byly televize o kus výš. (Johan)
Na americké duo RAGANA, které se krylo s částí VADER a celými CANDLEMASS, jsem vyrazil s tím, že za prvé by mě to mělo bavit a za druhé, že při kolizi s dvěma velkými jmény by se v Octagonu mohlo dát existovat. A stalo se. Nevím, na kolik kapel byl Octagon kapacitěně únosný, na dvě americké holky to bylo v pohodě. A v pohodě to byl i koncert, děvčata takovým nenuceným způsobem nastoupila na stage, jedna z dívek jemným hláskem koncert uvedla a pak začala black/doomová jízda v podání kytary a bicích. Navíc se děvčata dvakrát u nástrojů protočila a obě se dělily i o zpěvy/řevy, přičemž jedna z nich pěla i za bicími. Byl to vlastně takový milý hezký koncert, i navzdory zpěvu místy zoufalému (což nemyslím tak, že by byl mizerný, ale že působil beznadějně, tísnivě). (Johan)
SABBATHOVSKÉ riffy doomových CANDLEMASS dávám zhruba od půle koncertu. Část setu, kterou jsem viděl a hlavně slyšel, byla balzámem pro uši a mysl oproti předešlému bandu. Nicméně se ke konci rozhoduji festivalový a brutální rej ukončit. Ještě v průběhu produkce a hutného soundu nabíhám ke kontejneru s merchem, kde zanechávám pár korun. S dobrým pocitem nejen z nákupu se pak šineme s kamarádem na venkovní poslední pivo. Shodujeme se, že Brutal Assault byl opět a zase nejlepší (úsměv), i když nějaké mouchy měl. (4horsemen)
Svého vytouženého odpočinku jsem se dočkal během setu CANDLEMASS. Sledoval jsem je spíše zpovzdálí, protože jsem se stavil u Inda na vindaloo a potřeboval do sebe hodit i nějaký ty tekutiny, aby to se mnou nešvihlo. Dva roky zpátky pro mě byli jedním z festivalových es. Letos jsem jim takovou pozornost ze zmíněných důvodů nevěnoval, ale co jsem tak slyšel a chvilkami i viděl, když jsem procházel okolo, hrálo jim to krásně. (Nekro)
CANDLEMASS předvedli před lety památné vystoupení, letos to ale bylo nějaké slabší. Poměrně ostrý a hnusný zvuk kytar s přepálenou hlasitostí nebyl pro uši nic příjemného. Stále nemůžu uvěřit, že aktuální zpěvák nazpíval „Epicus Doomicus Metallicus“. Aktuálně už bohužel nezvládne vyzpívat své vyšší party. Na druhou stranu jsem ale zvědav, co zvládnu ve dvaašedesáti já. Jelikož slavili neuvěřitelných 41 let doomu, hrály se jen staré vykopávky. A ty songy jsou prostě tak dobré, že jsem odcházel i přes nepříliš ideální zvuk nadšený. (Aleš)
LEFT TO DIE už na Brutalu hráli, v roce 2024. Letos to bylo myslím dost podobné, fláky od DEATH v kvalitním balení ex-členů sestavy stylotvorné veličiny (Rick Rozz, Terry Butler) plus Matta Harveye na vokálu (a kytaře) a bicmena Guse Ríose, obou z GRUESOME, prostě nestárnou a zase se ukázalo, jak nadčasový materiál kdysi Chuck složil. Všechny ty hymny, „Zombie Ritual“, „Open Casket“, „Scream, Bloody, Gore“ atd. zněly výborně a kdyby byla více slyšet Rozzova kytara, bylo by to dokonalé. Jo, měli výrazně hezčí plachtu než minule. (Johan)
Pokud jde o mě, totálním vrcholem letošního festivalu byli LEFT TO DIE, což jsou prakticky jinak pojmenovaní DEATH, od kterých i hráli buď vše nebo drtivou většinu skladeb (ano, mají i vlastní album nesoucí název „Initium Mortis“) a byl to jeden masakr za druhým. Z kotle jsem se nehnul a několikrát si i zasurfoval. Letos naposledy, protože jak padne tma a ze stage spustí stroboskop, běžím v kotli napůl naslepo. LEFT TO DIE je každopádně další kapelou, u které doufám, že ji v životě ještě párkrát uvidím. Třeba zase za dva roky na Brutalu, když se poštěstí. (Nekro)
No a aby toho nebylo málo, následují CRYPTOPSY. Časově to vychází tak, že přicházím asi na druhý song, takže se nemusím cítit nijak ochuzen a čeká mě další odporný hlasový kanál říznutý chvílemi luxusním screamem. Tady už ale využívám backstage pass a show sleduji z boku pódia. Mozek by ještě rád do kotle, ale tělo to prostě už nedávalo. (Nekro)
Po „DEATH“ zkoušíme „ochutnat“ WARDRUNU, hlavní kapelu sobotního programu, jejíž set má trvat 75 minut. Po sedmi nekonečných minutách proklínáme pořadatele nějakým pohanským severským kouzlem a utíkáme do pivního stanu, kde zabíjíme čas popíjením posledního festivalového piva za 80 korun českých (Radegast Ratar, plzeň byla za 90,-) a čekáním na kapelu, která měla hrát v době WARDRUNY, protože WARDRUNA měla hrát poslední, nebo třeba předposlední, protože jestli by to zakončila ona, nebo PERTURBÁTOR, nám bylo úplně fuk. Ostatně na ty snad folk/ambientní umělce publikum prořídlo a na SATYRICON opět zhoustlo, ale nikoliv tak, jak bych čekal. Na druhou stranu mohli SATYRICON podle programové logiky skončit na Obscure, takže jejich posun za peklo na zemi byl asi menší zlo. (Johan)
Po skončení CRYPTOPSY se rychle přesouvám na druhou půlku dark folkového uskupení známého jako WARDRUNA. Skládám se na zem u vedlejší stage a bokem sleduji mystickou pohansko-ambientní show využívající spoustu archaických nástrojů, které ani neumím pojmenovat. Tenhle spolek si svoji proslulost oprávněně zaslouží. Muselo dát strašný práce a opravdu vizionářského génia dát tohle do kupy a dotlačit to tak daleko. (Nekro)
SATYRICON byli famózní. Na Brutalu se točí pravidelně a letos mi jejich, snad neurazím pravověrné, uvolněné a pohodvé vystoupení parádně sedlo. Satyr „v civiliu“ (bez obarvených vlasů, bez metalového kroje) vypadal dobře naladěný, a to nemyslím jen hlasivky, Frost to jako vždycky sypal jako démon a kapela sázela jeden hit za druhým, vesměs ty epické, majestátní, hymnické, prostě už to není závodění v rychlosti, ale spíše budování potemnělé atmosféry. Chybět nemohly pecky „Now, Diabolical“, „K.I.N.G.“ nebo „Mother North“, hodina špičkové muziky s výborným zvukem utekla jako nic, Satyr si dokonce na dva songy přibral ke zpěvu kytaru. V souvislosti se SATYRICON mě napadá ještě jedna záležitost, o které ještě nebyla moc řeč, zvuk. Pamatuji ročníky, na kterých jsme řešili zvuk, tedy jeho (ne)kvalitu, což letos snad vůbec nenastalo. Zvuk byl vesměs výborný, nebo aspoň velmi dobrý, pokud s ním necvičily povětrnostní vlivy (vítr na Obscure, když jsme stáli daleko). (Johan)
Zbývají tři kapely v mém sobotním devatenáctikapelovém maratonu. Jako první přicházejí SATYRICON. Ty jsem myslím naposledy viděl na turné s BEHEMOTH a ROTTING CHRIST. Pevně tedy doufám, že předvedou stejně nadupaný set a v tomto očekávání naštěstí nejsem zklamán. Užívám si to už ale jen v klidu ve stoje daleko od kotle. Blíží se totiž půlnoc a mě bolí absolutně všechno. Během setu mě napadne podívat se na krokoměr. Ukazuje skoro 42 000, čímž se dost věcí vysvětluje, protože minimálně půlka z toho je naběhaná v kotli. Příští rok ale musím dát za den 50 000, because I don’t age, I level up! (Nekro)
Předposlední zastávkou před úplným koncem se stává PERTURBATOR. Tohle je něco jako CARPENTER BRUT, ale za mě prostě o něco horší. Taky synthwave, má vlastní osobitost a spoustu zvratů tam, kde CARPENTER BRUT volí spíše plynulost. A mě do toho jednoduše sedí více to druhé. Vím, že plno lidí okolo to má naopak, ale co si budeme, tyhle reporty jsou stejně vždycky snůškou individuálních pocitů a zážitků. Co si odnese jeden, to se druhýho nemusí ani dotknout. I když ale preferuji „konkurenci“, rozhodně nemohu říct, že by byl PERTURBATOR špatným zážitkem, právě naopak. Byl to zároveň poslední vystupující na hlavních pódiích. Za mě příjemné zakončení, po kterém se loučím s přáteli, které jsem rok neviděl a přesouvám se na definitivní konec festivalu, který proběhne na Obscure stage. (Nekro)
A ten konec nezařídí nikdo jiný než CARPATHIAN FOREST se svým nezaměnitelným frontmanem Nattefrostem. Ještě naposledy využívám svůj backstage pass, sedám si na jeden z obřích demižonů s vodou, které pomáhají stabilizovat konstrukci pódia a už si to jen vychutnávám. Když jsem viděl Nattefrosta před pár lety, bylo to během společného hraní a asi nikdy už nezapomenu na to, jak se během celého vystoupení pokoušel totálně pod obraz servat si z ruky jeden z evidentně dost napevno přidělaných stahováků, k čemuž mu někdo asi ve třech čtvrtinách show nakonec milostivě půjčil nůž. Tady byl Nattefrost v pohodě (nebo tak alespoň působil) a ta jejich black-punk-rocková show krásně odsejpala. Důstojné zakončení mého v pořadí již asi třiadvacátého festivalu Brutal Assault. Kulhám a skoro nemohu mluvit. Rozloučím se ale slovy klasika: „I will be back.“ (Nekro)
Letošní Brutal Assault jsem pojal ležérněji (jak už jsem asi zmínil) a z každého festivalového dne si ubral dejme tomu přibližně tři kapely oproti předešlým ročníkům, ale i tak to bylo výživné a zpočátku kvůli horku docela úmorné. Festivalová šestice kapel, které mi udělaly nesmírnou radost, byla: PRIMUS, BODY COUNT, CONJURER, ONSLAUGHT, SÓLSTAFIR a Arthur Brown. (4horsemen)
OK, přidám tedy taky své nejradostnější zážitky: ELDER, SÓLSTAFIR, TRIPTYKON, WALTARI, AMORPHIS, AURA NOIR, THY CATAFALQUE, CONJURER, RAGANA, LEFT TO DIE, SATYRICON. Nakonec jich nebylo málo… (Johan)
Bylo to opět skvělé, spousta nezapomenutelných výkonů a respektu nad tím, že se to stále všechno daří udržet v takové kvalitě. Světová kuchyně naprosto perfektní. Nějaké výtky by ale samozřejmě byly - Octagon by bylo snad lepší přesunout do Bastionu. Chybí tam i možnost zakoupit nealko bez obíhání jednosměrkou. Možná by to trochu odlehčilo přetlak. Na hlavních stejdžích není snad nikdy problém dostat se do nějaké důstojné pozice, ale při pozdním příchodu je to na Obscure pro mě natolik nepříjemné, že jsem vždy raději pokračoval dál, a na Octagonu je to zcela nemožné. Tak zase za rok. (Aleš)
Fotky z mobilů (Johan, 4horsemen, Nekro, Petr Vrzal, Jiří Fajt)
