Plzeňská skupina FATA MORGANA slaví 40 let existence výběrovým albem „Kořeny zla“, na kterém se nachází deset skladeb, z toho devět z let 1986–1988 a jedna z roku 2019.
O historii FATY MORGANY už toho bylo napsáno dost. Nejvíc jsem toho myslím sesmolil já (úsměv), podrobnou historii do Pařátu (2007), upravenou část do insertu LP „Kremace ďábla“ (Doomentia, 2022), svou verzi napsal i kolega Mikael (vyšla jako xerox fanzin), články se objevily i jinde.
Z mého pohledu bylo nejzajímavější období od roku 1986 do roku 1992. Během cca šesti let FATA MORGANA vydala čtyři demosnímky a levoboček ASTERIX pátý. I když levoboček… Kořeny FATY MORGANY sahají před rok 1986, kdy se Daniel Švarc pohyboval v několika lokálních kapelách, pak vznikla FATA MORGANA, jejíž první sestava vydržela asi rok a členové se rozprchli (část založila FERAT, později se někteří objevili v ALICI, PALICI, ASMODEU, SAXANĚ, EROSION OF SANITY, MOPEDU…). Dana doplnili členové rozpadlé skupiny CARACURD Roman „Ajsa“ Hanzlíček – zpěv, Petr „Basa“ Neuman – baskytara a Pavel Osvald – bicí a vznikla první výrazná FATA MORGANA, která nahrála demáč „Hrabě Konrád“ (1987) a objela s ním spoustu nejen vesnických sálů, v nichž šířila jako jedna z prvních tuzemských kapel pra-black metal. Na svou dobu extrém, hudba v duchu VENOM a spol., místo zpěvu skřehot a řev, kostýmy, masky, rakve, kosy, některé texty úsměvné, jiné neslučitelné se socialistickou kulturou. Zákazy, vojna, na kterou odchází Ajsa, spory, odchází i Basa. Přichází Jirka Tričler a trio jede i v roce 1988 dál, je tu druhá výrazná sestava, zpočátku zpomalená Danielovým aka Šakalovým odchodem do TÖRRU. Po půl roce a „slavném“ článku v Rudém Právu se Šakal vrací do Plzně a trio nahrává demo „Zombie“ (1988). Mezitím Basa staví novou kapelu ASTERIX, se kterou hraje skladby FATY MORGANY, jako by se nechumelilo, jeden z koncertů je zaznamenán a vychází jako „Live“ (1988). S odchodem Basy na vojnu ASTERIX přerušuje činnost. FATA MORGANA po problémech s úřady mění název na F.A.T. a nahrává excentrické a zběsilé demo „Ústavní spalovna“ (1989). Ale Šakal znovu míří do TÖRRU a F.A.T. končí. Nastává období chaosu, název se zkracuje na FATA, sestava se mění, ale probouzí se ASTERIX, do kterého se z vojny vrací Ajsa a Basa. Po rozkladu FATY (odchodem Míry Valenty do MASTER´S HAMMER) se ASTERIX s dvěma důležitými členy vrací k názvu FATA MORGANA a s přestávkami (a změnami v sestavě) funguje dodnes. Mezi roky 2001 a 2015 vyšla tři alba, vzpomínkové „Hroby se otvírají…“, „Spalovač mrtvol“ a „Devět bran“.
Proč tak dlouhý odstavec? Pro dobové souvisloti a stopy, které v kapele zanechali muzikanti, kteří pak našli útočiště v jiných známých souborech. A aby i později narození chápali, že se v případě alba „Kořeny zla“ jedná o proto-black metal, který nemá s tím pozdějším, hraným po roce 1990, mnoho společného. Jedná se spíše o heavy metal s hororovými texty, někdy ani to ne.
Všech devět starých písniček pochází z období, kdy v kapele působili Ajsa a Basa, tudíž s jedinou výjimkou nejsou z demáčů „Zombie“ a „Ústavní spalovna“. Tou výjimkou je „Čarodějnice“, kterou pod názvem „Posedlá“ proslavil TÖRR a jež pochází z dema „Zombie“ a patří k tomu lepšímu, co kdy FATA MORGANA složila a prezentovala (kromě verze TÖRRU existuje i zpracování od COWARDU na kvalitativně diskutabilním tributním albu FATY MORGANY). Asi bych měl uvést na pravou míru, jak silný byl dobový materiál… Podle mě značně nevyrovnaný, v oné době celkem extrémní, ale zubu času nedokázal s výjimkami odolat. Některé výjimky už se objevily na „Hrobech“, spoustu jich absorboval TÖRR (kromě „Čarodějnice“ šlo o „Kalibose“, „Memento“, „Melodii poslední“ a „Vzpomínej“), takže výběr se zúžil. Z toho, co zbylo a z čeho se mohlo s ohledem na tandem Ajsa & Basa vybírat, mi pocitově vždycky více seděl materiál z „Konráda“, „Live“ ASTERIXU považuju za nejslabší, co kdy pod jakýmkoliv názvem kapely vyšlo, protože jde o dost tupý heavy/thrash/bigbít s často primitivními texty, humpolácky zahraný i zazpívaný, byť část materiálu pochází z časů „Konráda“.
Tudíž když jsem zhlédl seznam skladeb na „Kořenech zla“, mísily se ve mně dva pocity: 1/ Proč pro čerta někdo exhumuje takové kraviny, jako jsou „Letadlo“ a „Vodní vývod“, za nimiž v přihlouplosti o moc nezaostávají „Lovci lebek“ a „Říše snů“? 2/ Jak budou s dobrým zvukem znít „Čarodějnice“, „Vlčí pohled“, „Lesní muž“ a „Bílá paní“?
Začnu tím lepším. Uvedené prahity zní se současným zvukem samozřejmě mnohem lépe než na demáčích, kde byl zvuk mizerný. Pořád z nich něco zvláštního sálá, pořád si myslím, že FATA MORGANA měla vydat pořádnou desku kolem roku 1990 a nasypat na ni nejlepší věci s tehdejším elánem, Danovou kytarou a Ajsovým excetrickým skřehotem. Po takřka čtyřiceti letech je logické, že hlasivky už nejsou tak ohebné, a i když se nedá říci, že by byl zpěv mizerný, je to prostě spíše takový vypravěčský model. Ze šesti songů z roku 1987 pořád kromě „Čarodějnice“ slušně funguje i „Bílá paní“, jeden z několika ploužáků, který tehdy parta hrála hlavně na tanečních zábavách; tohle hradní strašidlo sice není tak naléhavé jako „Melodie poslední“, natož „Vzpomínej“, ale jde o slušnou baladu, kterou by kvalitní melodický zpěv ještě vylepšil. „Vlčí pohled“ a „Lesní muž“ už nějaké ty limity mají, ale když já mám k demáči takový připitomněle nostalgický vztah. (úsměv) Obě věci jsou typickou kapelní prací z daného období, mají jednoduchou stavbu, obsahují stokrát slyšené riffy a jednoduché heslovité refrény, které jsou ještě snesitelné. To se nedá říci o „Draculovi“ (jde o jinou věc než na albu „Spalovač mrtvol“), kde je refrén tak strašný, že zastiňuje docela slušné sloky, které kdysi Ajsa podával uhrančivým krákorem, i zařazené sólo.
Pak je tady ASTERIXÍ bída, kterou odnesl i jeden song z 87. roku, „Vodní vývod“, zde tedy „Pivní vývod“. Já ho slyšel jen od ASTERIXU a považoval za blbost hudební i textovou a nic se v tomto vnímání nemění, jen ten text dostal ještě víc na frak. Na paty mu šlape „Letadlo“, které uvozují zvuky leteckého neštěstí a „rozhlasový komentář“ stejně katastrofální jako ona nehoda. Hudebně podobně jako u „Vývodu“ nathrashlý bigbít. „Lovce lebek“ kdysi kromě FATA MORGANY nahrál COWARD na zmíněné tributní album, zachránit je nemohl ani COWARD, ani nové nahrání. U „Říše snů“ pak není nové nahrání příliš patrné, protože skladba má jiný zvuk než zbytek nahrávky, což moc nechápu, jak je možné, zvuk je zastřený, bicí zní otřesně jako na demáčích a skladbu, která neoplývá kouzlem doby, zabíjí.
A pak je tu jedna skoro novinka, z roku 2019 pocházející „Noční můra“. U starých textů se dá přimhouřit oko a brát ohled na věk autorů, ale napsat v padesáti „jedna, dvě, už si jde, noční můra pro tebe“… Přitom hudebně jde o solidní horor metal, který má atmosféru tajemna a právě hudba pod uvedeným refrénem, ale i mezi slokami, nezní vůbec špatně. Ona celá nahrávka s výjimkou poslední věci zní solidně, nahrávalo se v domácím studiu kapely, mix a mastering proběhl ve studiu Franz Kavkaz, kde nechali vytažené bicí, ale ne natolik, aby to nějak výrazně překáželo. A zřejmé je i to, že to kapele solidně šlape, nejen bubeník odvádí dobrou práci, ale i kytaristé se zadaných partů zhostili dobře a některé aranžérské úpravy jdou skladbám k duhu.
Obal. Ach jo. Totál AI. Ke každé skladbě jeden ošklivější obrázek než druhý. Titulní stranu navíc hyzdí jakési nové logo, které nemá s klasickým mnoho společného. Uvnitř kromě oněch nevkusných obrázků nechybí texty, což je určitě fajn, stejně jako to, že neabsentují žádné potřebné informace týkající se nahrávání nebo sestavy. Horší je krátký odstavec o historii kapely a jejích problémech, který je napsaný poněkud kostrbatě, podobně jako historie kapely na jejím webu.
Abych to nějak uzavřel… Vzpomínkové album je určené pamětníkům konce osmdesátých let, kdy se extrémnější formy metalu začaly objevovat i u nás a FATA MORGANA byla jednou z prvních kapel, které atributy old school black metalu míchaly do heavy metalu. Těm, kteří tu dobu zažili, mohou „Kořeny zla“ připomenout mladá léta a mrška nostalgie jim bude našeptávat, že to bylo fajn a že ta FATA MORGANA měla něco do sebe. Těm, kteří tvorbu kapely neznají, může CD nebo LP způsobit nemalý šok, co že se to tehdy hrálo, respektive dodnes hraje, protože současná FATA MORGANA zní stejně jako toto album.
Remake – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Čarodejnice (1987)
- Lovci lebek (1988)
- Dracula (1987)
- Bílá paní (1987)
- Noční můra (2019)
- Vlčí pohled (1987)
- Lesní muž (1986)
- Letadlo (1988)
- Pivní vývod (1987)
- Říše snů (1988)
Čas: 43:07
Sestava:
- Roman „Ajsa“ Hanzlíček – zpěv
- Petr „Basa“ Neuman – basa
- Roman „Sabath“ Benda – kytara
- Jan „Smrtibrácha“ Vítek – kytara
- Jan „Jimbo“ Hucl – bicí
