Devadesátky byly tak trochu zvláštní dobou. Na jednu stranu člověk zpětně docení bezstarostné dospívání, kdy se mu najednou dostávalo nepřeberné množství muziky, pivko natočili i před dosažením plnoletosti a filmy s choulostivou tématikou bylo možno zhlédnout v barvě a bez přiblblého jednohlasého dabingu. Na stranu druhou, vody světového metalu byly poněkud rozbouřené a některá poprvé tak trochu netradiční. Pro příklad, můj první zhlédnutý koncert IRON MAIDEN se odehrál s Blazem u mikrofonu, u JUDAS to bylo s Ripperem, u OZZYHO brousil struny Joe Holmes a abych se už konečně dokodrcal k jádru pudla, v časech povinné vojenské služby se ke mně dostaly nahrávky „Phobos“ a „Negatron“ kanadských VOIVOD. I ti, jak mnozí jistě dobře víte, frčeli v tu dobu mimo zajeté koleje coby trio, kdy Piggyho a Awaye doplnil zpěvem a baskytarou Eric Forrest.
A protože lásku k těmto dvěma albům neodvál ani čas, ani neohrozilo pozdější dostudování kompletní tvorby, stala se zastávka E-FORCE na trutnovském Bojišti (přesněji v prostorách za hlavním pódiem), kde se mělo čerpat právě z těchto fošen, velice milou povinností. Aby těch lákadel nebylo málo, dalším z vystupujících byla domácí EXORCIZPHOBIA a Erica v E-FORCE doplnili Skoří na kytaře a Tom u bicích (oba EXORCIZPHOBIA).
Krom zmíněných dvou smeček byla oznámena celkem čerstvá záležitost APARATH. Ta celý večírek kolem devatenácté hodiny odstartovala a v plném nasazení do přítomných pumpovala hodně svěží thrash metal. Čtveřice hudebníků z Kolínska se s tím opravdu příliš nemaže a valná většina skladeb upaluje ve zničujícím tempu. Zkrátka a dobře, stará dobrá škola ve spojení se zápalem a nadšením mládí. Texty jsou servírovány v rodné řeči a pro představu o témátech snad vypomůžou názvy skladeb, tedy kusy jako „Klekánice“, „Hladomor“, „Kosa smrti“, nebo „Agonie“. Třebaže se z mé strany jednalo o premiérové setkání, vystoupení jsem dal s chutí, ocenil instrumentální zručnost, cover „Evil Dead“ od DEATH a že jsem nezůstal ve své spokojenosti osamocen, dokazuje vynucený přídavek.
Co napsat o druhé EXORCIZPHOBII a neopakovat ty samé superlativy, jenž jsem použil u reportů k předchozím vystoupením? Trutnováci už před nějakým tím pátkem nastavili laťku proklatě vysoko a tu nemíní (a asi už ani neumí) podlézt. Energie se valila z pódia od prvních vteřin a bylo úplně jedno, sahalo-li se pro pecky novějšího data („Initiation“, „Hell Is Veins“, „Addicted“, „Neurosis Unbound“…), nebo se lovilo hlouběji v minulosti („Just One Shot“). Snad mně borci přišli o malinko víc nabuzení a v dobré náladě, což přisuzuji vlivu domácího prostředí, jinak zkrátka prvotřídní klasika. Je to, jako když jdeš na steak do své oblíbené restaurace. Víš zhruba, jakou porci dostaneš, víš, jak to bude chutnat, ale stejně jsi z toho zážitku znovu a opakovaně odvařenej a nemůžeš se nabažit.
Uff, už předchozí dvě bandy předvedly parádní show a to to nejlepší mělo teprve přijít. Stalo se tak kolem deváté večer, kdy trojice muzikantů obsadila pódium a E-FORCE začali čarovat. Ericova basa masírovala žaludek a zpěv se zakusoval přímo mozku, do Skořího vstoupil duch samotného Piggyho (myslím, že je muzikou VOIVOD natolik prolezlý, že se moc učit nemusel) a vše zezadu jistil jistým a tvrdým úderem Tom „Away“ Kejkrt. Už při poslechu výše zmíněných alb člověk propadá kouzlu atmosféry, jež se hudebníkům tehdy podařila zachytit, ale až s živou prezentací si pořádně uvědomí tu energii a magickou přitažlivost. Skladbám jako „Insect“, „Nanoman“, „Planet Hell“, „Mercury“, „Forlorn“ a dalším prostě nešlo nepodlehnout. Tam kde studiová nahrávka naznačila potenciál, rozvinula živá prezentace do netušených rozměrů. Eric Forrest je navíc velice sympatický chlapík, kterému snadno odpustíte i lehké vokální zatahání za uši v „Planet Hell“. Vtipné bylo i špatné zahlášení následující písně a ujištění se při další, jestli je to v pořádku. Nic žel netrvá věčně, kolečko pod pódiem pomalu dobíhá a cover „In League With Satan“ od VENOM ukončuje nadmíru vydařený večírek.
Těžko se mi odhaduje počet přítomných hlav, ale plácek před pódiem byl zaplněný slušně a ani u kapel jsem nezaznamenal náznaky zklamání. Pivko Krakonoš stálo nějakých pětačtyřicet, skvělá domácí ovocná limča pak půlitr za pětašede.
Je to sice jasně patrné z předchozích řádků, ale pro pořádek, páteční večírek proběhl nad očekávání (a že nebyla malá) dobře a jestli ostatní zastávky dopadnou alespoň z půlky takto, mohou turné prohlásit za úspěšné.
