Po galenitu (album „Čistý galenit“), což je minerál, je tu kov, dokonce kov těžký, který se vyrábí z galenitu, respektive u nás vyráběl, těžba v současnosti neprobíhá. Ale i když se nyní získává primárně recyklací, lze snít o dobách minulých, kdy v dolech ve Stříbře nebo v okolí Příbrami stovky horníků tvrdě pracovaly a těžní věže se nezastavily.
Morbivod v rámci WAR FOR WAR tématiku hornictví zpracovává skoro dvacet let, poprvé tak činil na dodnes nepřekonaném albu „Kovy odjinud“ (2007), na něž navázala šestice dalších, včetně novinky „Olověné sny“. Vývoj kapely jsem se pokusil shrnout v recenzi na předchozí počin „Čistý galenit“, takže tam odkazuji a pro ty, kteří nechtějí skákat sem tam jen krátce doplním, že přechod od black metalu k electro-industrialu či aggrotechu se zlomil a Morbivod s Lenkou zamířili zpět k metalu. Kromě „Kovů“ považuji za výborná ještě alba „Věž smrti“ a „Illud Tempus“.
Novinka navazuje na „Galenit“, takže časy tuc tuc rytmů a podivných postupů z „In Situ“ se nevrací, co ale nechybí, jsou silné melodie, dvojhlasy nebo operní Lenčin vokál. Úvod patří nadupané jízdě „Mieser Langenzug Bleierzzecher“, návratu k Dlouhé žíle ve Stříbře, vzpomínkám na výpravu pod zem před patnácti lety a tepajícímu black metalu s typickým Morbivodovým rukopisem. Minimum zvolnění, jen občasné syntetické zvuky, k tomu výrazný pečlivě artikulovaný řev, bzučící kytara a její výjezdy a dusot bicích. Název songu odkazuje k jednomu z hornických svazů, kterých ve Stříbře působilo několik. V podobné tématice i lokalitě pokračuje i titulní píseň, která trvá skoro osm minut, takže se kromě rychlých, ale hodně melodických pasáží, objevují i pomalejší. Dvojhlasy i střídání mužského a ženského zpěvu, v případě ženského i bezeslovný soprán, „žbluňkající“ synťáky, epické party, hezky budovaná atmosféra a vzdávání holdu tajuplným prostorům, dnes zřejmě nepřístupným (Dlouhá žíla).
Skladby jsou obecně celkem dlouhé, i další tři hrají kolem sedmi minut, takže je dost času na různé odbočky o metalového řádění. „Oltář z rezavých drátů“ se, podobně jako v minulosti album „Věž smrti“, věnuje komunistickým zvěrstvům v padesátých letech, pracovním táborům Vojna a Bytíz na Příbramsku, v nichž umírali muži nepohodlní zrůdnému režimu v nelidských podmínkách podobných koncentrákům. Hodí se k tomu temnější muzika, místy s ubíjející rytmikou, která může připomínat rutinní práci vězněných, stejně tak některé zdánlivě pozitivněji laděné úseky mohou symbolizovat víru zotročených jedinců v lepší časy; silnější než muzika je ale text. „Pod zem“ vrací na scénu důlní výpravy a občasné techno rytmy s Lenčiným zpěvem, ale taky doomová tempa nebo kytarové kudrlinky – a možná je těch proměn až moc; zatímco předchozí písničky mají potenciál zapamatovatelnosti, tady se toho děje tolik, že se v tom ztrácím.
Druhou polovinu načíná „Poslední nádech šachty“, kterou si naopak lze zapamatovat snadno, i přes těch sedm minut osm sekund. V první řadě uvíznou občasné zvuky pozounu, baskřídlovky, nebo co to tam hraje, v druhé silné melodie, které vzdávají hold horníkům a smutní nad uzavřením posledního černouhelného dolu v České republice, dolu ČSM. Vymyká se „Královna stínů“, jemná písnička, v níž Lenka zpočátku šeptá a následně éterickým hlasem prezentuje slova o královně podsvětí; hraje k tomu synthrocková hudba, klávesy se prolínají s dlouho znějícími kytarovými tóny a Morbivodovo hrdlo odpočívá.
S „Portálem“ se vrací ostřejší muzika a cesty do podzemí v Krušných horách, kde samozřejmě číhá nebezpečí. Svižné sloky zpívá Morbivod, odlehčený refrén Lenka, v refrénu je hezky slyšet baskytara, jinde hrají prim kytary a v mezihře bicí, již tradičně poskládané s pomocí techniky. Závěr patří ušpiněné oldschoolové blackové palbě, zvuk je zahuštěný, vyznění zlé a text opět o vězních, „morální voda potkává se s bolestí“, já bych možná řekl morální bahno, ale to nic nemění na naléhavosti songu, v němž zazní i mrazivá slova „váš syn byl zastřelen, na pohřeb nejezděte“. Byla to hnusná doba a je dobře, že ji pořád někdo připomíná.
Jako celek na mě album působí lehce nevyrovnaným dojmem, některé kusy jsou výborné, některé mi pod kůži nějak nelezou, takže pořád platí nahoře uvedené o nejlepším díle kapely, „Olověné sny“ řadím zhruba na úroveň „Machina Nova“ a „Galenitu“, což jsou pořád velmi dobrá alba. Nejlepší songy – „Mieser Langenzug Bleierzzecher“ & „Olověné sny“.
Pochvalu zaslouží i obal, neodbytý a obsahující všechny potřebné náležitosti (texty, kredity, fotku) i Lenčiny obrazy, tentokrát znázorňující podzemní prostory, jedna kresba pak pahýly stojící ve vodě.
Seznam skladeb:
- Mieser Langenzug Bleierzzecher
- Olověné sny
- Oltář z rezavých drátů
- Pod zem
- Poslední nádech šachty
- Královna stínů
- Portál
- Morální voda
Čas: 47:12
Sestava:
- Morbivod – instruments, vocals
- Lenka – vocals
