Když se řekne Polsko a metal, každého okamžitě napadne death a black, VADER, BEHEMOTH, HATE, DECAPITATED, MGŁA, pamětníky KAT a TURBO, ale doom metal? Jen zapálení jedinci vyjmenují BELZEBONG, GALLILEOUS nebo DOPELORD, ale to jsou kapely pro užší spektrum fanoušků. Od roku 2022 se aspoň mezi uvedené snaží dostat STARLESS VOID, což je parta z Katowic, která do doomu míchá stoner či death metal, a postupuje optimálními krůčky. Po demáči ze zkušebny vydala dvě kratší nahrávky na pálených cédéčkách ve vlastní režii a letos debutové album pod labelem. Než se k letošní novince dostanu, zacílím krátce k dvěma předchůdcům.
„Starless Void“ (2024)
Na krátké noise intro navazuje zatěžkaná muzika toho nejtradičnějšího doomového ražení, po chvíli ale lehce stonerovatí. Je to takové nenápadné prolínání s převahou old school doom metalu, takže hrubé riffy, hluboký drsný hlas, sem tam nějaká kytarová či baskytarová vyhrávka a nechybí ani nervní sólo poskládané z táhlých tónů. V úvodu třetí stopy, která má stejný název jako kapela i EP, se objevují klávesy, ale není to taková ta klasika podobná varhanám, ale do masy kytar a basy nenápadně „schované“ tóny, které postupně nabírají na síle, aby náhle zase upadly dospod a jen dokreslovaly atmosféru zmaru, kterou kapela navozuje jak muzikou, tak hlasem. Ale je to takové lehce předvídatelné, chybí tomu nějaká fajnovost, díky které by si posluchač něco pamatoval. „Katharsis“ jde v tomto směru dál, je rychlejší, takže trochu do death metalu, navíc se hlasivkami přidává baskytaristka, která spíš křičí, než by zpívala, a to se zapamatovat dá – možná škoda, že Joanna nepřispívá zpěvem/křikem častěji. Závěrečná „Liquid Fire“ a další hudba, která nezní pitomně, ale žel ani atraktivně, taková ta klasika, která neurazí, nenadchne. Nějaké záblesky se vystopovat dají, hlavně kytarové sólo působí vcelku originálně, ale celkově tahle nahrávka = průměr. I přesto, že jde o EP na CD-R, vypravila jej kapela jako osmistránkový digipack s texty, fotkami a podstatnými informacemi, takže v tomto směru slušná práce, leč design je poněkud… nevzhledný.
„Mountain Ash Tapes“ (2025)
O rok mladší taky EP bylo nahráno 100% live, jak uvádí tentokrát střídmý obal a jak dokládá uvádění skladeb. Zvuk je ještě hrubší než minule, a mně přijde lepší, nebo možná působivější, je syrový a ač se muzika nic moc neposunula – jedna skladba se opakuje, jedna byla na prvním zkušebnovém demu – poslouchá se mi to lépe. „Ascent to Godhood“ se nikam nežene, je to zase čistý zánik a zmar, což není nic nového ani jiného, než bylo na předchozím EP, výraznější a lépe zvládnutý mi přijde vokál, který je dobře nafrázovaný a při troše snahy i srozumitelný. Při snaze překladatelské pak docházím k závěru, že jde o olympské duchy (nikoliv bohy) a alchymii či magii. „Liquid Fire“ podruhé, dojmy stejné jako poprvé. Zatímco na předchozím EP byly texty v angličtině (a v případě „Alone“ šlo o báseň E. A. Poea), tady je song v polštině, „Mgły nocnych mar“. Žánrově pořád totéž, těžký spodek, který prohlubují tóny baskytary, jednoduchá, ale funkční hra bicmena, lehce nervní kytary. Posledním kouskem je cover „Brighter than the Sun“ od TIAMAT. U kapely ražení STARLESS VOID bych čekal něco z „Clouds“, ale pánové a dáma sáhli do alba „Skeleton Skeletron“ pro asi největší hit „Brighter than the Sun“, který přetvořili k obrazu svému – výrazně omezili chytlavost, přiostřili mužský zpěv a na ženský taky nezapomněli – Joanna má hlubší hlas než Nicole Bolley, která nazpívala originál. Obal je jen dvojlist, informačně v pořádku, graficky mému vkusu bližší, líbí se mi jak titulní obrázek, tak ten uvnitř, který znázorňuje cestu nahánějící strach. Klaudia Piątek, která je autorkou, odvedla dobrou práci.
Seznamy skladeb:
- Starless Void
- Intro
- Alone
- Starless Void
- Katharsis
- Liquid Fire
- Mountain Ash Tapes
- Ascent to Godhood
- Liquid Fire
- Mgły nocnych mar
- Brighter than the Sun
Časy: 18:54 & 16:18
Sestava:
- Tomasz Jedziniak – vocals
- Bartłomiej Czech – guitars, keyboards
- Joanna Stebel – bass, backing vocals
- Andrzej Bykowski – drums
- Krzysztof Kuziel – guitar (2025)
