Tomáš Kočko & Orchestr – Perperuna

Do soboty 8. srpna jsem neměl ani ponětí o tom, že existuje nějaký Tomáš Kočko a jeho kapela. Už potřetí jsme s přítelkyní absolvovali festival Horácký džbánek ve Žďáru nad Sázavou v nádherném prostoru zámecké zahrady. Nečekal jsem tedy od tohoto vystoupení nic, ale už zvuková zkouška mě velice zaujala, a říkal jsem si, že to bude hodně dobré. A bylo. Zatracené dobré to bylo. (úsměv) Musel jsem si nejprve trochu „zvyknout“ na tu docela zvláštní a zajímavou muziku, ale už po několika písničkách bylo jasné, že je to (pro mě) absolutní vrchol celého festivalu – a nezměnila to ani na závěr vystupující LUCIE (mimochodem, i Aneta Langerová se mi líbila víc). Po koncertě se mi podařilo prohodit s Tomášem pár vět a slíbit, že mu napíšu nějaký oslavný e-mail. On mě pak v odpovědi kromě poděkování požádal, jestli bych na jejich letošní album nenapsal recenzi, že mi ho pošle – no, a já velice rád souhlasil. Následovalo osm poslechů, kdy s každým dalším album rostlo a rostlo, a já se pak s radostí pustil do psaní.

„Radehast“
Hned úvodní skladba je naprosto fantastická, jeden z vrcholů alba. Moc dobře si pamatuju, jak se mi líbila na koncertě, když jsem ji slyšel poprvé. Celou ji provází hudební motiv hraný na cimbál, který začíná úplně sám, přidají se postupně housle a asi viola, a pak i zbytek kapely, tedy basa, bicí a kytara. Zrovna tak dobře si rovněž pamatuju, jak moc se mi líbil text prvních dvou refrénů:
Na konci cesty slavně zahyneš a z mrtvých vstaneš
Na konci cesty poznáš věci dosud nepoznané
Na konci cesty přijmeš roh a kůži holubí
Na konci cesty svět je na líce i na ruby
A jak se mi líbil ten poslední s prohození rubů a líců, kde to úžasně graduje:
Na konci cesty poznáš na věky že není zbytí
Na konci cesty Perun sešle déšť i hromobití
Na konci cesty budeš napojen a nasycen
Na konci cesty svět je na ruby i na líce
Výborné jsou třeba taky ty vyhrávky na baskytaru – no, abych byl úplně upřímný, tak tahle skladba se mi nejen líbila, ona mě přímo ohromila. Překrásná, strhující hudba i text, naživo opravdu úžasný zážitek, na CD pak bonus v podobě vynikajícího, hodně nabasovaného zvuku.

„Perperuna“
I druhá skladba zazněla na koncertě, i ona je výborná, opět ve slokách Tomáš takřka recituje a v refrénech to znovu kapela krásně rozbalí a doslova zaburácí, hlavně ve vokálech. Moc se mi líbí instrumentace, znovu je slyšet cimbál, taky housle a viola, a v závěru je pěkné sólo na nějaký dechový nástroj.

„Dodola“
Třetí písnička a třetí naprostá bomba s krásným ženským vokálem Libuše Černé (tipuju podle obrázku v bookletu) a přizvukujícími mužskými, hodně basovými. Znovu fantastický cimbál. Perkusní cinkání mi připomnělo skladbu „Mercy Street“ z alba „So“ od Petera Gabriela. Tady jsou ty kontrasty lyrické polohy ve slokách a tvrdého, skoro metalu, v refrénech asi nejmarkantnější, strašně se mi líbí, je to je fakt parádní.

„Moravo, Moravo“
Tohle je pro mě naprosto bez debat absolutní vrchol celého alba, skladba, která mi nedala spát – a to jako fakt doslova. (úsměv) V den, kdy mě Tomáš požádal, jestli bych nenapsal recenzi, jsem si večer v posteli prozpěvoval ten hlavní motiv a skoro s hrůzou zjistil, že asi nebude na pět, jak jsem si myslel při koncertě. Nemohl jsem dlouho usnout, lámal si s tím hlavu, počítal a počítal, a došel (asi tak na 90 %) k závěru, že to opravdu nebude v 5/8 rytmu, ale spíš v 9/16, resp. 3/16 + 3/8. Každopádně je to veliký mazec, já tyhle rytmické „zhuleniny“ prostě miluju, a ten nepravidelný lichý rytmus muzice dodává takový divoký šmrnc. Písnička navíc fantasticky graduje, zejména díky bubnům, výborné jsou i ty mezihry, znovu na nějaký mnou neidentifikovatelný dechový nástroj – v bookletu se píše o šalmaji. Naživo obrovský nářez a skutečně strhující zážitek – na studiové nahrávce ovšem taky.

„Kalina“
I pátá skladba je nádherná, akustické kytary tady znějí trochu ZEPPELÍNOVSKY, a znovu mě strašně baví ta tvrdost v refrénech – spojení metalové kytary s cimbálem je naprosto fascinující.

„Perunu“
V úvodu skladby zní jenom nějaký buben, brumle a zpěv, pak se přidají vokály a akustické kytary. Zhruba v polovině opět nastoupí tvrdá, metalová kytara, a úžasné jsou vokály (asi všech členů kapely), když zpívají:
Budeš jiný, než jsi býval

„Po bitvě“
Tahle písnička není veselá, hudba má velice ponurou atmosféru, líbí se mi tady housle, (asi) viola a taky cimbál v kombinaci s akustickou kytarou a mužským a ženským vokálem. Ty tísnivé, skličující pocity byly způsobeny kupodivu i tím, že v téhle jediné skladbě nezazněly žádné metalové prvky.

„Světlonoška“
Jeden z vrcholů koncertu i alba. Někdy zkrátka nedokáže člověk popsat, z jakých důvodů ho hudba i text (plus samozřejmě úžasné živé provedení) osloví, až ohromí, což je případ i téhle skladby. Už na koncertě jsem byl nadšen – a vtažen do toho krásného a opakujícího se textu:
Tak dlouho toulala ses po stezkách po lesních,
až si Tě našla jedna z cest,
ta cesta, na které je v zimě žár v létě sníh a můžeš světlo pravdy nést!
Tak dlouho bloudila jsi mlhou a v temnotách,
sklízela bolest cizích ran,
tak dlouho bloudila jsi pravdu máš na dosah,
že tmou jít musí každý sám!
Po takřka deprimující hudbě v předchozí skladbě tady cítím jakýsi optimismus, i když opatrný, nesmělý, a ta písnička je tak krásná, že mi její poslech vhání slzy do očí. Byl to velký zážitek, jak sdílený na koncertě s přítelkyní Andrejkou, tak i na studiové nahrávce. A naprosto skvěle se podle mého názoru hodí „Světlonoška“ na závěr celého alba. Podle obrázků v bookletu soudím, že ji s Tomášem zpívá Helena Vyvozilová.

„Po bitvě II.“
Ovšem je tu ještě bonus. Který nijak nevadí, ani nepůsobí jako nějaká vata, je to jen druhá verze písničky, kterou bylo Tomášovi líto na album nedat, jak jsem se někde dočetl.

„Perperuna“ je skutečně překrásná deska. Jedinou její slabinou je stopáž – ta tři čtvrtě hodina totiž vždycky uteče strašně rychle. Není tady jediná slabá písnička – a opakovaný poslech mě bavil víc a víc. Recenzi na jsem napsal asi po pátém poslechu a měl v ní několik lehce negativních připomínek, které jsem ale s dalšími poslechy stále umazával a umazával, až nezbyly žádné. Poctivá muzika, která mi přinesla mnoho radosti; je slyšet (a na koncertě bylo i vidět), že je hraná opravdu s láskou, ale i pokorou, v kapele jsou všichni skvělí instrumentalisté i vokalisté, nadšení, energie a takový ten kapelní duch je cítit, ovšem je taky potřeba zmínit, že hlavní, naprosto zásadní roli hraje samozřejmě Tomáš. Byl jsem si jistý, že hudbu i texty píše on, a tak mě ta informace v bookletu nepřekvapila, no a pokud tedy jde o texty, tak mě nemohly nezaujmout velmi zvláštní výrazy – třeba hned první slovo v první skladbě: Zatevři. Dále pak Náv, Prav nebo jména jako Dažbog, Perperuna, Dodola a další. Významy některých jsem našel, některých ne, takže například Náv je slovanské podsvětí, Dažbog slovanský bůh slunce, a Perperuna či Dodola rituál k zajištění deště, ale Perperuna je chápána i jako ženský protipól boha bouře, hromu a blesku Peruna. Každopádně mě ty texty – i ta zvláštní slova – moc baví, a Tomáš evidentně ví, o čem zpívá.

Přiznám se, že po napsání recenze jsem si s odstupem tří dnů dal ještě dva poslechy, a k mému překvapení album v mých uších – a nutno dodat, že i mém srdci a duši – znovu hodně vyrostlo. A přiznám se, že bych o něm asi mohl blábolit dál a dál, protože jsem opravdu nadšen, až ohromen tou nesmírnou krásou. Veliké díky celé kapele, a hlavně Tomášovi – a už se moc těším na koncert 4. listopadu v Praze.

Seznam skladeb:

1. Radehast
2. Perperuna
3. Dodola
4. Moravo, Moravo
5. Kalina
6. Perunu
7. Po bitvě
8. Světlonoška
9. Bonus: Po bitvě (verze) 

Čas: 45:21

Sestava:

• Tomáš Kočko – zpěv, kytara, mandolína, koncovka
• Helena Vyvozilová – zobcové flétny, dvojačka, housle, cimbál, šalmaj, vokály
• Libuše Černá – viola, housle, zpěv, vokály
• Pavel Plch – perkuse, cimbál, vokály
• Roman Plaširyba – rytmika / perkuse
• Tomáš Melichar – rytmika / baskytara či kontrabas

https://www.kocko.cz/
Facebook