Konec roku je ve Volyni již dlouhé roky ve znamení Satan Klaus Festu. Zatímco loni zahrály jen čtyři kapely, letos jich bylo na soupisce šest. Už před akcí jsme trochu žehrali nad tím, že program je natažený až do jedné hodiny po půlnoci, že se mohlo začít a tím pádem i skončit dřív… A taky jsem si řekli, že když na nás padne únava, tak se holt konce nedočkáme. (Johan)
Jako první se na pódiu srovnali ATOMIC WARDEAD, další z řady kapel složených z velmi mladých muzikantů. V čele stojí ten nejmladší, patnáctiletý Marian, který kromě hry na kytaru obstarává i zpěv, ostatní jsou jen o něco málo starší. Kapela už stihla vydat debutové album a odehrát nemálo koncertů, takže na volyňském pódiu působila jistým dojmem. Kluci nezapřou své vzory, z nichž asi nejvíce rezonuje americká thrashmetalová škola. Vystoupení trvající čtyřicet minut bylo pestré, střídaly se skladby ostřejší s těmi hranými ve středních tempech, z kluků sálala energie a bylo vidět, že si hraní užívají. Instrumentálně to měli zvládnuté, občas trochu zakolísal mladý hlas, ale to je asi pochopitelné. (Johan)
Na úvod mladá krev thrashové renesance, středočeští ATOMIC WARDEAD. Skupinu založili před necelými dvěma roky Marian Fila (kytara, zpěv) a Ondra Somol (bicí) a po stabilizaci sestavy loni vydali album „Beware the Dead“. Kytarový line up kompletně oblečený v trikách MEGADETH (bubeníkova hruď nebyla za škopky vidět) dával tušit, že červená niť povede ranou tvorbou období kolem „Rust in Peace“ či „So Far, So Good... So What!“ jedné z legend Big Four. V thrash metalu bylo již řečeno vše, tudíž očekávat nějakou revoluci je takřka nemožné. Mládežníci předvedli velmi sympatický gig plný nervních riffů, efektních sól a přesvědčivé rytmiky. Nevím, jestli vokál úmyslně směřují k mečivému projevu mistra Mustaina, nebo jde o podobnost čistě náhodnou. (Jindra)
Na první pohled i dojem pokorní BAD VICTIM z Velkého Meziříčí přehráli hutné, dynamické skladby bez melodických ambicí a únavných vyhrávek. Hlavní devízou byl geniálně zvolený doprovodný zvukový prvek obsluhovaný zpěvákem Milanem, a sice jakási tlaková nádoba, která po úderech litinovým odlitkem ve tvaru femuru (stehenní kosti) stranou krčku evokovala malý kostelní umíráček. K tomu obřadný kostým s maskou alpského strašidla. Vizáž, která ani trochu nepůsobila hloupě. Playlist obsahoval např. fláky nejen z posledního alba „Síra a chlad“ (2019) „Levá strana srdce“, „Cesta do propasti“ či „RH Factor“, ale také „Cítím tvou krev“ nebo „Pod hrozbou deště“ z alba „Epicentrum“ (2014). (Jindra)
BAD VICTIM přijeli z Velkého Meziříčí do Volyně (200 km, jak stačili zmínit) minimálně podruhé, v roce 2018 si střihli koncert na ETEFU. Už tehdy mě jejich vystoupené bavilo, i CD z roku 2019 považuji za slušné, forma na Satanovi mi ale přišla zatím nejlepší. Už první kapela disponovala dobrým zvukem, BAD VICTIM zněli i s jednou kytarou taky výborně. Mix death, thrash a groove metalu byl nápaditý, všechno sedělo pěkně na prdeli, zatěžkaná muzika disponovala dobrými nápady a ještě ji zpestřovaly údery do plynové bomby, netradičního to nástroje, který ale BAD VICTIM používají dlouhé roky. A používají ho s rozumem, ranami do kovové nádoby šetří, každý úder má své místo a padá přesně v tu chvíli, kdy to má smysl. Výborný koncert. (Johan)
A další petelice následovala v podání nové písecké skvadry MOROUS, která předvedla parádní rychlojízdu, jež trvala optimálních třicet minut, během kterých nebyl čas ztrácet čas. (úsměv) Jedna rychlá pecka za druhou, převládající death metal, občas lehce nathrashlý i nablacklý, pořád fofr. Žrout střídal různé hlasové polohy a mě se jeho projev, i ten, jak jej označil Korek, hysterický, líbil, stejně jako druhý hlas v podání druhého kytaristy, který používal hlubší polohy. Povedl se celý set, jehož závěr zpestřil cover „Zombie Ritual“ od DEATH. Ostatně k těm tak nějak muzika MOROUS inklinuje. (Johan)
Přítomnost členů LAHAR, MEGELNYK a ex-KAOSQUAD v sále Na Nové dávala tušit, že bychom mohli být svědky něčeho neokoukaného. Z muzikantů výše zmíněných kapel vzniklo před nedávnem deathmetalové trio MOROUS ve složení Žrout, který vyměnil bubny v LAHAR za kytaru, Míra (místo basy v MEGELNYK navlékl kytaru) a Aleš (oprášil bicí, které kdysi umravňoval v KAOSQUAD, MURUROA ad.). Dle výčtu nástrojového obsazení vyplývá, že „MOROUSOVÉ“ nemají basu. Ani nějakou basovou linku jsem během gigu nezaznamenal. Oba fousáči s kytarami se navzájem doplňovali ve vokálech, kdy Míru zaměstnával spíše growl a Žrout nevím, jestli si liboval, ale ujal se těch uřvanějších partií. Kytarový bzučivý tón připomínal primitivní časy, kdy pionýři smrtícího kovu budovali jeskynním křikem neohrožený kult. V hlavě mi mlhavě utkvěly songy „Na prahu apokalypsy“ nebo „Blasfemická nula“. (Jindra)
Hajlajtem Satana byla účast mladoboleslavských buřičů DEBUSTROL v čele s posledním zakládajícím členem kytaristou, zpěvákem a příležitostným operátorem motorové pily Kolinsem. Už samotné zvučení, a hlavně příprava bicí artilerie Herr Milera (i HENYCH 666), odkrojila více času než u ostatních účinkujících. DEBUSTROL si přivezli také svého playlistu znalého zvukaře, což se odrazilo v nárůstu zvukové hladiny v řádu jednotek dB. To mě přimělo k tomu stáhnout se do týlu. I přesto jsem se neubránil aplikaci průmyslových špuntů. DEBUSTROL se staví proti jakýmkoli trendům a dělají si svou práci, a to tak, že dobře. Kolins nevynechal jedinou klasickou průpovídku, jedna osvědčenější flákota střídala třetí. Rozhodnutí přijmout před sedmi lety do řad Onslaughtera (i HEJTMAN) bylo asi jednou z nejlepších voleb, jaké skupina mohla udělat. Největší porci playlistu zabraly písničky věčně zelené „Protest“, „Krvavá práce“, „Oběti strachu a beznaděje“, „Vyznání smrti“, „Údolí Hádu“, „Příchod zla“ z alba „Neuropatolog“ (1991). Nechybělo ani křoví v podobě pověstného maskota Freddyho Kruegera v šatní patinou zapšklém pulloveru. Stejně jako během loňského vystoupení HENYCH 666 se při reminiscenci starších skladeb na tvářích fanoušků zračila snaha vzpomenout si, jak to kurva bylo dál. Při válech „Zakuklenci“ nebo „Válka“ z posledního alba „Válka“ (2016) by se jim toto dít zatím nemělo. Což už se nedá tvrdit u textů „Yugoslavia“, „Nenávist“ z alba „Apokalysmus“ (1999) nebo během „Přerushit“, „Masoterian“ (album „Přerushit“, 2005) neřkuli „Kladivo“ (album „Pád do hrobu mrtvol“, 1998). Před 23. hodinou game is over, fanoušci zalejzají zpátky do děr. (Jindra)
Co psát o DEBUSTROL? Poprvé jsem je viděl před… 36 roky. Hrůza, jak ten čas letí. V roce 1988 to byli holobrádci, dnes je v sestavě už jen vousatý Kolins, ale kapela pořád jede jako zamlada. A taky hraje skladby z roku 1988, bez nich by to nešlo. Většina těch nejstarších zazněla až v přídavku, před ním se hrál průřez tvorbou ze všech alb, na kterých kapela neexperimentovala. Z novějších méně, fanoušci chtějí slyšet „Oběti strachu a beznaděje“, „Vyhlazení“, „Svět co zatočí s tebou“, „Kladivo“, „Yugoslavii“, „Masoteriána“, „Trendshit“, z novějších věcí např. „Zakuklence“. Že to kapele hraje, netřeba dodávat, stejně jako to, že jsme si s kamarády zase s chutí zařvali „Antikrista“, „Prostest“ nebo „Údolí Hádu“. Přes hodinu trvající totální masakt opět bavil. (Johan)
Zbývající dvě kapely mají sice stejného zpěváka, kterým je Radek Popel, ale žánrově si moc blízké nejsou. První z nich, TAEDIFER, coby předposlední vystupující večera, pro naši osádku zároveň i poslední, pohodlně naskočili na švédskou deathmetalovou hydru řízenou pedálem HM2. TAEDIFER nahráli v roce 2022 2skladbové demo „Demons of the Past“ a od té doby se nic převratného neudálo. Kromě Radka se zde sešla plejáda muzikantů z GUTALAX, LOCOMOTIVE, DARK ANGELS, BONE ORCHARD, THE OLD FOUR, INGROWING. Problém se strunou baskytary Pavla Troupa z toitoikových GUTALAX neměl na funkci žádný vliv, prostě chvilku odehráli bez basy. Co se týče kytarové práce, spousta změn tempa, ne úplně drastických jako v progresivním smyslu, ale z hlediska brutality vypovídající. Na druhou stranu jsem si jistý, že bez nějakého výrazného nápadu by mě pouze válec ke spokojenosti nestačil. (Jindra)
TAEDIFER nastoupili přesně podle avizovaného programu ve 23:15, takže v tomto směru organizace šlapala na jedničku. Pátá kapela a zase trochu jinak pojatý metal – Švédskem čpící old school death. Zpočátku se zvuk moc nedařil, kytary nikde, basa už vůbec, ale postupně se vše urovnalo a hlavně mi přišlo, že každá další skladba je lepší než předchozí. Koncert vygradoval dvěma závěrečnými skvělými štychy, které bych rád poslechl ze slibovaného fyzického nosiče, který by snad měl brzy vyjít, jak naznačila Radkova slova. (Johan)
Na BOHEMYST, kteří měli začít ve čtvrt na jednu, už nám síly nezbyly… Kapelu vídáme pravidelně několikrát ročně, nedávno jsme zhlédli povedený koncert v Praze, předtím v Kadově i na ETEFU, takže nás to až tolik nemrzelo. (Johan)
Jak píšu výše, TAEDIFER byli pro nás posledním štychem. Jednoduše po několika hodinách, kdy jsem intenzivně vystaven zvýšenému mechanického vlnění, ztrácím koncentraci a, jak říká F. Topol, „chce si mi spát“. Já vím, kecy v kleci, ale prostě to tak je. Zakončení kalendářního roku plného politických sraček a morální dekadence dopadlo jako vždy dobře. Rachejtle dosmrděly, vystrašení lizpiči opustili teplý klín svých paniček, popáleniny začínají mokvat a mně nezbývá než všem popřát pevné zdraví a přehršel kvalitní muziky také v roce 2025. (Jindra)
Fotky: Jindra
