Loňský „Nukleár“ se povedl, akce působila velmi sympatickým dojmem, a tak jsme si letos dali s chutí repete. Samozřejmě i kvůli kapelám, které organizátoři pozvali. Když jsem u organizátorů – je potěšitelné, že se našel pořadatelský kolektiv, který netvoří čekatelé na starobní důchod, jak je tomu u většiny tuzemských letních festivalů, ale dala se dohromady parta relativně mladých nadšenců, kteří mají elán i nápady. A taky chuť akci posunovat, takže proti loňsku bylo možné zaregistrovat další novinky a vylepšení. Tím nejviditelnějším byl velký pivní stan, který nahradil výčepy uvnitř haly; ve stanu navíc fungoval i koutek s jídlem, které připravovaly dvě dámy z podniku U Mlsouna Jídelna a na své si za rozumné ceny přišli jak požírači masných výrobků, tak těch bezmasých (klobása za 90,-, vepřový steak za 120,-, tortilly za 150,-, dále grilovaný hermelín, chleba s pomazánkami, tousty, veganská směs s rýží…). Piva byly myslím dva druhy, desítka za 40 Kč, nějaký speciál z malého pivovaru za 70 Kč, nealko pivo taky za čtyři pětky, k tomu nějaký speciální koktejl zelené barvy a samozřejmě lihoviny i limonády, žádné drama pro peněženky. To platilo o výši vstupného, na místě za 650 Kč, v předprodeji to bylo o stovku méně, navíc pro 15-19leté byly lístky ještě výrazně levnější a mládež do 15 let měla dokonce vstup zdarma – třeba se těm nejmladším letos líbilo a příští rok dorazí zase. (Johan)
Stopy po traktoru a otisky podkov v jízdárně jezdeckého areálu ZOFI v Kadově u Blatné zahladili černé glády a retro ády příznivců thrash metalu a v jednom případě také řízného hardcoru a death metalu. Snaha pořadatelů (členové kapely LIBIDO CHALLENGE a jejich rodinní příslušníci) dělat věci pořádně a ke spokojenosti fanoušků je cítit na sto honů. Rozsáhlý travnatý areál kultivovaný koňským chrupem prostý obřích koblih zahrnoval mobilní stanoviště WC (ano, močit na ohradník se nevyplácí), pivní stan s nabídkou jídel pro všežravce i vegany v rozumné vzdálenosti od jízdárny, přírodní chill out zónu pod několika málo stromy a keři nebo fotokoutek s různými metálovými proprietami. Parkování a stanování přímo v areálu zdarma. Svozový autobus už se také často nevidí. Ne úplně mírná kritika se snesla na ketering, který ještě za světla neměl prakticky co nabídnout. Já jsem si svou tortillu s falafelem vyžrat nenechal. (Jindra)
Akce se konala v jízdárně, což je prostorná zastřešená hala obdélníkového půdorysu. Po stranách byly postavené bary, lavičky, distra, vše mělo logiku a řád. Na jedné kratší straně bylo postavené celkem velké a vysoké pódium, na kterém byly kromě hudebních potřeb postavené sudy s „toxickým“ obsahem, zavěšené bannery s nukleární tématikou, i praktikábl pod bicími byl v tomto duchu vyzdoben. (Johan)
DEADROOTS jsem naposledy slyšel rok zpátky na křtu „Spiritual Exodus“ od EXORCIZPHOBIE. Tehdy ještě byli možná hříbata, ale tentokrát se po jezdeckém areálu ZOFI valili dostihoví koně. Zlepšilo se v jejich podání psaní písní, bubeník praktikuje častější výpady a frontmanův hlas zesílil. Myslím, že basákovi během setu praskla struna, ale kluci se tím nenechali rozhodit. Vlastně posluchači dostali odpověď na to, ke kterému období SEPULTURY budou mít mladíci blíže – k tomu thrashmetalovému. 16. září bude k poslechu debutové album „Path To the Madness“. (Kubina)
FAÜST v mém případě po několikáté naživo a znovu veliká spokojenost. Jářku od podlahy zahraný thrash metal kypící hravostí a nadhledem tvořil i v odpoledních hodinách v duchu festivalového názvosloví nukleus lidové obíhačky. FAÜST by měli na podzim vydat u Doomentia Records následovníka zdařilého debutu „Tinnitus Inquisition“ a nevím co by se muselo stát, aby natočili materiál vymykající se jejich momentální fazoně. Životní styl tohoto kvarteta není žádná póza, ale ryzí thrashový úzus. FAUST se neodmyslitelně etablovali do malé množiny nadšenců držícíchh nad hladinou poctivé metalové retro. (Jindra)
FAÜST jsme viděli v červenci na Festě, kadovské vystoupení bylo obdobné. Nevím, jestli zazněly úplně stejné skladby, možná se tentokrát více hrálo z nového alba, které už brzy vyjde, ale dojem byl obdobný – pražská úderka je momentálně ve výborné formě a sype thrash jak řemen. Sedlo jí to i v Kadově, začátek (DEADROOTS jsme vynechali) se povedl na výbornou. (Johan)
„Technici“ NAHUM vzývají death metal dvacet let a na jejich pódiové show nejsou vidět sebemenší známky opotřebovanosti. Tahle parta na nic nečekala a hned od začátku jela jako zběsilá. NAHUM jsou živi nejen z death metalu ale berou si plnými hrstmi také z thrashe. Zasloužený prostor dostala silná basa, k tomu dvě nabroušené kytary a hudební gumoléčba je na světě. Ale přiznám se, že jsem po několika minutách ztratil koncentraci. (Jindra)
Pravidelně chválím pořadatele těch akcí, na kterých se v našich končinách objevují party, které jsou zdaleka a nehrají tu pravidelně. NAHUM dorazili z Ostravy a odehráli precizní thrash/deathový set. Vše mělo řád, skladby měly švih, nechyběly v nich zajímavé momenty, všemu pak šéfoval nepřehlédnutelný zpěvák s výborným hlasem. NAHUM jsem možná nikdy živě neviděl (má paměť není v nejlepší formě, úsměv), premiéra dopadla na jedničku. (Johan)
Nejlepší zahraniční metal: PRAETOR. Možná ne podle jména nebo „zásluh“, ale mně se líbili víc než následující zahraniční metalisté (hardcoristy nepočítám, úsměv) a vůbec mi nevadilo, že METALLICA byla víc než vzorem. Místy totiž lucembursko-francouzská parta zněla jako klon party americké a asi to ani nechtěla skrývat. Pro nazvučení zvolila „Master of Puppets“, uprostřed setu pak zazněl „Whiplash“ a někde mezi uvedenýma dvěma songy se nacházel zbytek písní. Mělo to švih, nechyběly melodie, zpěvák disponoval solidním hlasem a čtyřicet minut uteklo jako voda. (Johan)
Mosh pit už v 17 hodin? Premiéru před českým publikem, když loňskou účast museli odpískat, si odbyli francouzsko-lucemburští PRAETOR. Jejich precizní heavy/thrash zní jako MEGADETH nebo METALLICA. Zpěvné refrény z hrdla subtilního kytaristy a zpěváka Huga, kytarové vracečky, MAIDENOVSKÁ sóla a nezbytné halekačky umocněné palbou svalonoše za bicími roztočily moshový ring na úctyhodné otáčky, kde se míjela trika BAD RELIGION, Travolta atp., a nám přihlížejícím lemplům vytvořila příjemný vánek. Jak hudebně, tak ani vizuálně se neztratil basák s vizáží pohádkového Rumburaka. Sympatický gig. (Jindra)
Za původně anoncovanou PANYCHIDU, ve které zalehnul zpěvák, na poslední chvíli zaskočili BOHEMYST. Pokud jste tedy potkali třeba Rámuse s visačkou PANYCHIDA, tak žádná muzikantská akvizice se nekonala. Dalo by se dodat, že BOHEMYST do Kadova dorazili taktéž na poslední chvíli. To ale ani zdaleka nějak zásadně neovlivnilo jejich set postavený na skladbách z prozatím jediného alba „Čerň a Smrt“ a z připravované novinky odtajněné skladby „Rohy zla“. Tady by se dala zopakovat věta ke příspěvku FAÜST, v mém případě po několikáté naživo a znovu veliká spokojenost. Vzhledem k povaze žánru (black/death/doom) připomínal prostor pod pódiem pohupující se mořskou hladinu, zatímco před vchodem do jízdárny jelo jedno brko za třetím. (Jindra)
CATASTROFY jsem neviděl… no několik let. Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem si kupoval jejich poslední CD, které vyšlo v roce 2021. Svého času jsem je potkával celkem často, poslouchal s chutí jejich nahrávky a vnímal pokrok i lehkost, s jakou svou muziku podávali. A lehkost jim zůstala, na pódiu působili svěže, radostně, Boris uváděl skladby s vtipem sobě vlastním a set složený ze samých hitů parádně odsýpal. Slovenští zbojníci zahráli průřez tvorbou, zazněly např. skladby „Ja som spokojný ...“, „Jebem vaše idoly“ a nechyběly ani věci, které jsou na deskách uvozeny vtipnými promluvami lehce přihlouplé ženy – „Na detskej oslave“ a „Soroš a pičoviny“. Na závěr došlo na nekorektní „Ančine cecky“, které vyluzovaly úsměvy i přítomným dámám. (Johan)
Kadov byl pro CATASTROFY jednou ze čtyř zastávek na mini turné, které je zajímavé tím, že druhý den po Kadovu společně se dvěma kapelami předskakovali americkým OVERKILL. Slovenští zbojníci se postupem času odvrátili od psaneckých motivů s lidovými nástroji zhmotněných ve svojském „outlaw thrash metalu“ a zaměřili se na ordinérní témata běžného života. Svůj světonázor „ešte raz a pomaly, jebem vaše idoly“ s výstižnou proprietou v ruce zpěváka si několikrát zahalekali s publikem, z jehož zpěvu bylo jasné, že CATASTROFY jsou u nás jako doma. Žádná trapnost, pouze zábava. Padesátiminutovým uragánem s pořádnou dávkou kytarově agresivních obratů nakročil fest do své druhé poloviny. (Jindra)
GUMOMANIACS působili proti předchozímu veselému setu poněkud mdle. Germánský thrash nebyl tak nabroušený, jak jsem čekal, ale nebyl ani úplně zatažený – dejme tomu průměr. Dojem kazily technické problémy s mikrofonem hlavního zpěváka (a kytaristy), který nebyl ve dvou skladbách prakticky vůbec slyšet, a potom pěvecký výkon basáka, který byl tristní. (Johan)
Titul největšího smolaře si po nezásluze odnesli němečtí GUMOMANIACS, jenž se zrodili z ambicí Daniela „Gumo“ Reisse poté, kdy se odklonil od black metalu a zacílil k thrashingu. Na sóla bohaté skladby v kapele s jednou kytarou naživo umí vytvořit válec jen málokdo. Co nemusím, jsou halekačky, obzvláště když basák kvůli stávkující technice doslova přeřvával bratra ve zbrani. Ani po výměně mikrofonu hlavního zpěvu se nic nezměnilo a zpěv se nadále ztrácel v kabelech. Hmm, jestli sem jeli z Regensburgu jenom kvůli tomuto gigu, tak to se nepovedlo. (Jindra)
Na HC těžkooděnce IN OTHER CLIMES se soustředilo převážně obecenstvo 25+. Poté co Francouzi spustili první houpavý uragán, mi bylo jasné proč a také to, že následujících padesát minut nebude vhodné pro crispy hardcore kids. Nabízený sortiment obsahoval thrashové, hardcorové a punkové artikly s množstvím breaků, moshových pasáží, stačilo si jednoduše vybrat, co vám sedí nejlíp. Zpěvákem zdravě vyprovokovaná wall of death se díky pokročilé hodině rozsypala jako domeček z karet. Naskočit do circle pitu nebyla žádná prdel. Ti, co to nezvládli, se prali sami se sebou nebo se drápali na cca 120 čísel vysoké pódium, aby si vyzkoušeli Ikarův pád, někteří doslova. (Jindra)
IN OTHER CLIMES to rozsekali. Uragán. Francouzská hardcore/metalová bruska ukázala, s jakým zápalem se mají hrát koncerty. I když její hudba není toho typu, který bych doma sjížděl, na koncertu mě bavila a ještě víc právě to nasazení, kdy se celá kapela ani na pikosekundu nezastavila. Nejlepší set festivalu. (Johan)
GAMA BOMB. No nevím. Na kapelu se před časem valila chvála ze všech stran, ale mně až tak skvělá nepřišla. Jako kdyby každý muzikant žil na pódiu svým životem. Jeden z kytaristů spíš nežil – většinu času stál jako socha a zdálo se, že ho to vlastně nebaví. Druhý kytarista působil o něco angažovaněji, ale ani on se do pohybu moc nepouštěl, což je u thrashové kapely zvláštní. Basák byl přece jen živější, zpěvák se to snažil rozhýbat i výlety pod pódium, nějakou tu rotyku obstaral i chlupatý kapelní maskot, který se objevil asi dvakrát… Že bych byl z vystoupení, které bylo i kvůli přídavku nesnesitelně dlouhé, otrávený, to zase ne, řada momentů měla hitový potenciál, skladby švih, ale čekal jsem víc. (Johan)
Už během přípravy hlavních protagonistů, irských GAMA BOMB, jsem viděl něco, co běžně vídám na sportovních kolbištích, ale nikdy na putování za písničkou. Kvartet s vizáží hipíků v produktivním věku se společně objal kolem ramen, jako by se podpořil v tom, jak bude trefovat zařízení. Inu rituál… Zpěvák Philly Byrne nastoupil v montérkové kombinéze jako pracovník olejářské firmy STP ze 70. let. GAMA BOMB nabídli přímočarý thrash s Byrneho flexibilním hlasem a nepředvídatelnými výkřiky à la Rob Halford a zpěvnými refrény. Ke konci setu trdloval na stejdži jakýsi mončičák v nadživotní velikosti, a to byl nejvyšší čas ukončit set, aby hudební výkon nebyl kompletně rozředěný pouze lacinou zábavou. I když z ovací publika, které si v tomto jediném případě vymohlo přídavek, je vidět, že chuť po chytré hlouposti stále přináší ovoce. Když si odmyslím ty teatrální vyfikundace, tak bych hovořil o povedené variaci na thrashové téma. (Jindra)
REFORE jsou přesně tou kapelou, která vystřelila na špici tuzemského thrash metalu. Pořádají vlastní festial Sound Of Chaos, předskakují velikánům typu MACHINE HEAD či DESTRUCTION a hlavně jim vyšla kladně přijatá fošna „Illusion Of Existence“, na kterou recenzenti budou hodně vzpomínat při sestavování žebříčků nejlepších letošních alb. Logicky pak z toho záznamu zaznělo nejvíce skladeb. Do přeživších na Nuclear Intervention naprali REFORE devět dávek thrash metalu, jenž má nejblíže k SEPULTUŘE; od ní nakonec zazněla „Troops of Doom“. Bicí nejenom roztáčely kapelní stroj do nejvyšších otáček, ale strašně mě bavil jejich kulervoucí zvuk. Už jsem to někde psal. Frontman Franta hodně zlepšil zpěvy. Circle pit a stage diving byl pro stále mladou bandu odměnou. (Kubina)
I přes nějaké výhrady k účinkujícím a sem tam ke zvuku nelze třetí Nuclear Intervention hodnotit jinak než pozitivně. Organizačně výborně zvládnuté, oznámený harmonogram byl dodržován, objevily se neokoukané kapely… takže jsem rád, že se za rok akce zopakuje (na 6. 9. 2025 jsou zatím oznámeny kapely TRAITOR, LAID TO WASTE a BLOODRIDE). (Johan)
Fotky: Jindra (REFORE Kubina)
