Johan:
Loni se Brutal rozrostl na pětidenní matiné, kterému předcházel warm-up v Josefovském Nároďáku, takže se hrálo od pondělí do neděle (protože sobotní program kulminoval po půlnoci). Letos se warm-up přestěhoval do pevnosti, proběhl v úterý a tím pádem byl program o den kratší.
Ne že by nás úterní kapely lákaly natolik, abychom kvůli nim vyrazili hned ráno, ale chtěli jsme se v klidu ubytovat a večer podle okolností vyrazit, hlavně kvůli náramkům, abychom ve středu nemuseli nic řešit. Takže v 9.00 odjezd z jihu na severovýchod, s plánovanou zastávkou v lese s pohnutou minulostí zvaném Svíb. Les proslul tím, že v něm v roce 1866 proběhla v rámci Prusko-Rakouské války bitva, při které padlo několik tisíc vojáků, kteří jsou v lese pohřbeni, nechybí ani různé památníky připomínající smutnou událost. Prošli jsme se asi dva kilometry Aleje mrtvých lemované sochami, kříži a pomníky s nápisy a přemýšleli, jak taková šílená bitva asi probíhala… A taky lehce potrénovali na plánované přesuny v rámci pevnosti.
Ubytování proběhlo standardně, na internátu se zastavil čas, takže všechno vypadá stejně jako loni, jen cena za jednu noc opět vzrostla. Ale pořád lepší složit tělo v suchu, uvařit si čaj nebo něco k jídlu a narazit sud piva než bivakovat ve stanu – to bych nejel. Po klasickém odpočinku jsme se kolem šestnácté hodiny vypravili taxíkem do města, abychom vyslechli novinky týkající se dopravy a hodnocení nového starosty a šéfa městské policie, které mají za následek změnu stanoviště vozů taxislužby i dalších záležitostí týkajících se parkování. Nám je to asi celkem putna, taxík nás vysadil kousek od náměstí a po krátkém přesunu jsme si vystáli asi dvouminutovou frontu na získání náramku s čipem.
Kluci z F.O.B., kteří dorazili do pevnosti dřív než my, hlásili, že po předchozích deštích je areál plný bláta a jestli máme gumáky (nemáme) a že nás čekají bahenní lázně. Samozřejmě přeháněli, respektive pořadatelé bryskně zareagovali a na kritická místa navozili slámu, která vše vyřešila.
Hrálo se na Obscure stage, první OKULT, kteří podvečerní program otevírali, jsme předem vzdali, protože jsme je viděli nedávno na ETEF festu ve Volyni, na druhé INNEPHERE už jsme zamířili. Kapelu jsem dlouho živě neviděl, naposledy v roce 2018, od té doby se změnila sestava a trochu i hudební směřování, přišlo mi, že pánové teď přidávají do moderního death metalu více progresivních prvků. INNERSPHERE se představili v dobré formě, přál jim i zvuk, ostřejší songy mají dobře vystavěné, jedinou slabší chvilkou byl pokus o melodický zpěv ve skladbě s heavymetalovými pasážemi – hudba nebyla otravná, ale zpěv byl falešný.
ABBIE FALLS mě z principu bavit nemohli, progressive metalcore / deathcore je přesně ten druh metalu a core, který jde mimo mě. Takže jsem vyrazil s předsudky a vrátil se s tím, že jsem je nezrevidoval. Hudbě ABBIE FALLS asi těžko něco vytýkat, má tlak, jede v žánrových mantinelech, ono progresivno obstarává tuna umělých zvuků, ale celkově mě to nedokázalo vtáhnout do hry. Kytarové party mi přišly obyčejné, nebýt samplů, byla by muzika monotónní a prázdná. Se samply pak chvílemi pouťová, některé techno rytmy zněly jak muzika u kolotočů. A co se mi nelíbilo vůbec, byly řeči zpěváka. Nabádání „chci vidět násilí“ mi přišlo úplně mimo, nejen mimo motta festivalu „proti násilí a intoleranci“.
I další kapela dorazila z Prahy, s CRIPPLED FINGERS jsem dosud neměl co do činění, byť jejich existenci registruju, aniž bych tušil, co přesně produkují. Program uváděl hardcore / thrash metal, mně to přišlo spíš jako metalcore, ale to je asi vedlejší, prostě mix uvedených žánrů to je, v moderním hávu, taky doplněný samply. Proti ABBIE FALLS to bylo pro mé uši mnohem příjemnější, kapela valila, ale že bych z ní skákal nadšením a pídil se po nahrávkách, to zase ne.
Vrcholem warm-upu pro mě byla ADACTA. Sice ji nemám naposlouchanou natolik, abych poznal skladby nebo z jakého jsou alba, ale vždycky mě bavila jak živě, tak z desek. Mix hardcore, crustu a metalu podávají slovenští draci tak, že se člověk nenudí. Muzika je pestrá, střídají se rychlé i pomalejší pasáže, nechybí kytarová sóla ani typická crust špína. Pocitově bych koncert rozdělil na dvě části – první ostřejší, v níž převládal metal s přídomkem thrash a HC, druhou volnější, v nichž se objevovala sóla a chytlavé melodie. Zpěvák říkal, že v druhé půlce budou hrát starší věci, takže na tom asi byl vidět i progres kapely tvrdším směrem. Každopádně Slováci mi sedli, i zvuk měli skvělý, 40 minut parádní jízdy. Uvidíme, co přinese nová deska, která právě vychází u PHR Records.
Po ADACTĚ jsme šli obhlédnout stravovací uličku, provizorní pro warm-up den. Cena pizzy 600 Kč mi přišla děsivá a zlodějská, i další pochutiny byly předražené, ale my byli najedeni z intru. I tak jsem se shodli, že co je moc, to je moc a za tyhle prachy v areálu jíst nebudeme.
REDZED jsme vzdali a vydali se na potulku nočním městem, kluci si dali pivko v okně na náměstí za 40 korun, klobásu tam měli za kilo, párky za pade, takže alternativy se určitě najdou, pokud budou sloužit nohy a bude vůle na jídelní procházku vně areálu.
4horsemen:
Příjezd do Josefova máme naplánován na otevření jednoho z parkovišť přesně na poledne. Po menším špacíru sem a tam v pravoúhlých uličkách přicházíme ke vstupu k Bastionu X., kde se ještě zametá voda po vydatném dešti, nicméně netrvá to dlouho a po chvíli s kamarádem konstatujeme, že bez delšího čekání jsme opáskováni, a tak máme splněný první úkol dne a to bez front, které bytostně nesnáším. A protože máme čas do začátku produkce, tak pomalu volíme cestu zpět na parkoviště a jedeme se ubytovat. Nic nehrotíme, ale přesto jsme pevně rozhodnuti přijít na warm-up party i z důvodu potřeby nabít cashless čip, abychom se vyhnuli případné frontě. Vracíme se k večerním hodinám. Vstup a nabití čipu blíž Obscure scény proběhly velmi hladce.
První kapela, kterou jsme zastihli, byli CRIPPLED FINGERS, které jsem chtěl určitě vidět, protože obě jejich alba znám. Předvedli nasraně tvrdou hardcorovou show s metalovými riffy a kytarovými vyhrávkami. Neustále pobízení fanoušků k nějaké akci u mě vyvolávalo dojem, že se blíž pódia nic neděje, avšak opak byl pravdou, protože řádný kotel byl až k obrazovce za zvukařem, odkud jsem koncert sledoval. Vůbec mě nenapadlo, že v rozjezdový den bude tak narváno. Po koncertě jsem ale konstatoval, že audio nahrávka mně sedí líp.
Nejsem si jistý, zda jsem slovenskou kapelu ADACTA slyšel, ale měl jsem nějak v hlavě z nějakého důvodu zafixováno, nevím proč, že to bude jakýsi plechově znějící datlující náklep. Ale špinavé crustové tempo se zajímavými vyhrávkami a střídavým rytmem, který se nedržel fádně jen v jedné rovině, mě vyvedl z omylu. Bavili mě i po vokální stránce, která byla v jejich rodné slovenštině. Nebylo to dno a „Dno“, které je jejich novinkovým počinem, si určitě co nevidět poslechnu. A nejen toto album.
To Zdeňka Veselého, který si říká REDZED, znám a chtěl jsem jeho produkci naživo zhlédnout, byť jsem jej nikdy nevyhledával. Abych se přiznal, prakticky jsem jej objevil nedávno, když jsem projížděl letošní soupisku festivalu Basinfirefest. A když jsem se doma zmínil před synem, že bude na Brutal Assaultu, tak jeho stručná odpověď byla „tak na něho jdi, já ho znám minimálně pět let“. Z audio nahrávek se mi líbí, a tak jsem si zavčasu zabral místo u pódia. A udělal jsem dobře. Hudba měla drive a zároveň z toho šla jakási mystika zahalená do temného špinavého amerického rapu s tvrdě rockovým a metalovým podkresem. Lépe to právě vystihuje škatule trap rap (syntetizér, drums & bass…). Nejsem úplný znalec tohoto žánru, ale tak nějak to vidím. Hodně mě bavily části, kdy se k tomu všemu přidala agresivní corová kytara. Bavilo mě to i z toho důvodu, že jsem se nedávno seznámil s hudbou jihokorejského rapera zvaného AgustD, jehož temná špinavá stránka mi to hodně připomněla. A takovým songem je třeba velmi skvělý „Blizzard" s pěkným melodickým podkresem. Nicméně co mě baví nejvíc, je vokální stránka, která v těch zpěvnějších polohách připomíná hlas Ozzyho Osbourna. A vůbec bavilo mě úplně vše.
Reporty:
Brutální abeceda
Warm-up
Středa
Čtvrtek
Pátek
Sobota
