THALIDOMIDE s alby šetří jako kuchaři s šafránem. Za třiatřicet let existence vydali pouhopouhé tři velké desky a podíleli se na dvou splitech a jedné kompilaci. Nejspíš je to způsobeno více faktory, z nichž by mohl být nejvýznamnější ten klasický – neustálé změny sestavy. Dalším pak asi přesvědčení, že není třeba svět zasypávat spoustou plastových a papírových věcí, jejichž dopady nebudou takové, jaké by si všechna ta práce kolem nich zasloužila. Anebo je to i tím, že na častější edice nemají členové kapely dost času, elánu, nápadů… co já vím.
Každopádně – nová deska vychází po dlouhých šestnácti letech od té předchozí (velké) a po deseti letech od té, kterou jsem od kapely slyšel naposledy, což byl split s EMPTY HALL OF FAME. Nová deska taky pokračuje v tradici bezejmennosti, první nahrávce se říká černá, druhé žlutá, třetí je modrá. Strohost titulní strany přebalu kompenzuje megabooklet. Šestnáct stran koláží, z kterých jde hlava kolem. Za jeden poslech alba se nedá stihnout prohlédnutí a přečtení všech textů, natož aby člověk pobral, co tím vším chtěl autor, předpokládám zpěvák & basák Kozel, říci. Nepobírám vše ani po pečlivém průzkumu, nepoznám ani všechny dezoláty v galerii, která je přehlídkou z dob minulých i současných, takže vedle Hitlera, Stalina nebo Saddáma se objevují i současní nýmandi, jako jsou Okamura, Turek, na penisu přilepený Babiš nebo Schillerová coby lepá tanečnice v sukýnce s nápisem bitch. Skvělá je i kapelní historie v datech, respektive jména, která působila v sestavách od založení po dnešek – počítání jsem vzdal u čísla devět v roce 2002. Přiložena je i alternativní zadní strana přebalu, na které absentuje provoktivní potisk Kozlova trika s hákovým křížem (prý ofiko merch Trumpa a jeho strany) – pokud někdo nechápe jeho postoje a provokace, má možnost uložit desku do plastového sáčku s touto nekonfliktní stranou.
Muzika na „modré desce“ se dá velmi snadno zařadit jako hardcore punk klasického střihu. Tím je řečeno hodně, ale nikoliv vše. V druhém sledu bych dodal hardcore punk melodický, ve třetím musím zmínit texty, které se dají označit mnoha slovy: angažované, politické, varující, znepokojující, kontroverzní.
Melodický hardcore punk může mít víc než jednu podobu. THALIDOMIDE nabízí všechny možné. V první řadě ten nejklasičtější v prvním songu „Tech bros můžou za vaše posraný životy“. Po krátké zastřené riffáži se rozjede melodická smršť a rychlý sled slov přednášených civilními a melodickými hlasy, skladba odsýpá, má ryze hitové okamžiky, aniž by disponovala refrénem. Jedním slovem pecka, podobná hitovkám KRITICKÉ SITUACE. A druhá „Presumpce viny: pravice/voliči“ je taky pecka, úderná a rychlá, trvající minutu, během které se nezastavuje, zato se zapojuje dřívější člen Kejmy, který nahrál „additional guitars“. Po dvou svižných písničkách následuje zvolnění, „Hard-core romance (She's Gone II.)“ už má i refrén, k tomu anglický text, navíc netepající nešvary, spíše je to o mezilidských vztazích, ostatně název parafrázující dark romance žánr naznačuje. Skladba po nasládlém začátku a poppunkovém prozpěvování postupně hrubne, zrychluje, najednou je tu změť hlasů a ostrá kytarová hra, dialog ženského a mužského hlasu a potemnění, z kterého opět vyklouzávají patetické hlasy i melodie. Po „love songu“ následuje anglicky pojmenovaný, ale česky (většinou) nakřičený naštvaný protest song s dlouhým názvem, ale krátkými úseky rovné muziky – neustále se to někam přepíná, zrychluje, zastavuje, proměňuje, je evidentní, že si kapela se stavbou skladeb pohrála a i v rámci jedné minuty naflákala spoustu motivů. A co potom „Omelas“? Jako stíhat slova i hudební dění je výzva jako blázen. Tohle je neuvěřitelná věc, každá věta ponouká k zamyšlení a ani není nutné znát knihu, která nejspíš text inspirovala. Když už jsem (zase) u textů – nelze je krátce popsat. Některé jsou adresné, objevují se v nich politici, kteří to samozřejmě schytávají, objevují se v nich i spisovatelé nebo filosofové, ale hlavní myšlenky jsou asi takové, že důležitá je lidskost, spravedlnost, morálka, dobro, tedy záležitosti, které politici a hloupější část populace pošlapávají.
V podobném duchu jako „Omelas“ pokračuje úvodní položka strany E (jak je označena na středové etiketě) „Ďábel/detail“, zase je to plnokrevná jízda se spoustou změn a melodií. Výše jsem přirovnával THALIDOMIDE ke KRITICKÉ SITUACI, tady mě to napadá, že se tu dají najít stopy slovenského punku, taková ta melodika ve spojení s protahovanými koncovkami. U „Riot...“ se poprvé zasekávám – nikoliv kvůli muzice, ale kvůli zvuku. Nevím, jestli je to záměr, nebo daň za nahrávání na etapy, ale druhá stopa na druhé straně zní jinak, jako zahalená v mlžném oparu. Kloním se k záměru, ale i tak to narušuje kontinuitu. Jinak je zvuk kvalitní, čitelný, nástroje jsou snadno identifikovatelné, včetně výrazné baskytary, přirozeně znějících bicích a dobře vybalancované nástroje a vokály. Ty jsou v „Lovely Ghetto...“ zase česky a zase sekají do živého, tentokrát do problematiky sociálně vyloučených ghett, kterou politici řeší blbě; je to místy i nadsázka, ale zase sekající do živého; je to místy i kontroverzní – a je věcí každého, jak se k tomu staví. Muzika zase chytlavá, návyková, zpěvy barevné, takové to óóóoooóóó je tady konečně (!) použito s rozumem – tím myslím, že každá melodic punk/HC kapela s tím halekáním blbne nezdravě, THALIDOMIDE to mají udělané jinak, jako atmosférický doplněk; dalším doplňkem je saxofon, který v alternativní pasáži přidává na nervóznosti. Té je dost i v „Nazi Anything... Finally Fuck Off!“, i té alternativy, hudba je minimalistická, hodně basy, nějaké samply, ruchy, k tomu nikoliv zpěv, ale odříkávání slov, tahle poloha mi moc do uší neleze. U anglicky zpívaných věcí mi zase přijde, že poslouchám americkou kapelu, u „Pep Talk“ obzvlášť, ta je „americká“ jak zákon káže, snad až neopunková, což 1. přispívá k pestrosti materiálu a 2. trochu materiál rozmělňuje; zatímco zdánlivě podobná „Hard-core romance“ se vyvíjela a košatěla, tady to neslyším. Závěr alba tedy není mým šálkem kávy, ale i tak považuju nahrávku za velmi dobrou, stranu A za výbornou, stranu E za dobrou.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Tech bros můžou za vaše posraný životy
- Presumpce viny: pravice/voliči
- Hard-core romance (She's Gone II.)
- Desperate Attempt To Hit feat. The Basket of Deplorables
- Omelas
- Strana E
- Ďábel/detail
- Riot (The Weep Of The Well-Meaning Enabler)
- Lovely Ghetto (Don’t Look In The Freezer!)
- Nazi Anything... Finally Fuck Off!
- Pep Talk
Čas: cca 28 min.
Sestava:
- Jáchym – guitar, vocals
- Kzl – vocals, bass
- Lukáš – guitar
Hosté:
- Marcel & Albert – drums
- Kejmy – guitar (A2, A4), axe (B4)
- Spurňák Jet – vocal (A5)
- Dáda Jet – sax (B3)
- Jean K. – sleazy bass (B4)
