Na festivalu Horácký džbánek v roce 2024 jsme poprvé naživo viděli kapelu MŇÁGA A ŽĎORP a na podzim pak jeli na jejich koncert do Kolína. Loni se nám nejvíc líbila DRUHÁ TRÁVA Roberta Křesťana a v prosinci je viděli v Divadle na Palmovce. Letos byl vrcholem festivalu jednoznačně Tomáš Kočko & Orchestr, a tak jsem zajásal při zjištění, že mají turné Postřižiny a 4. listopadu navštívil jejich koncert v Praze. Album „Perperuna“ jsem slyšel nejméně desetkrát a napsal o něm nadšenou recenzi a následně s Tomášem pořídil i rozhovor.
Uplynuly ale už dva měsíce a já před začátkem koncertu přemýšlel o tom, co mi řekl jeden kolega, strojvedoucí – že jsem byl možná až moc pozitivní a mohl alespoň jednu písničku zkritizovat. Tyhle myšlenky se ještě mísily s obavami, jaký bude zvuk, protože v klubu Futurum na Smíchově jsme hráli před čtyřiceti roky, pak jsem tam byl na Extempore v roce 2007, a ty vzpomínky nebyly (ohledně zvuku) moc dobré. Abych zkrátka tyhle svoje úvodní bláboly nějak shrnul – prostě jsem si říkal, že moje počáteční nadšení už opadlo a že tedy určitě objevím nějaká negativa - a skoro jsem se na to snad i těšil. (úsměv)
Ovšem hned po několika prvních taktech se moje obavy naprosto rozptýlily. Jestliže při poslechu alba mě rozplakala až závěrečná „Světlonoška“, na koncertě to byla hned úvodní „Radehast“. Kapela odehrála celé album „Perperuna“ a byla to skutečně veliká jízda. Platí úplně všechno, co bylo napsáno v recenzi – stojím si za tím i po těch dvou měsících a s radostí můžu napsat, že moje nadšení bylo ještě větší než poprvé na festivalu ve Žďáru nad Sázavou – shodli jsme se s Andrejkou, že tenhle koncert byl ještě lepší. Fantastická kapela, skvělý zvuk, úžasné vícehlasy a hlavně překrásná, strhující, poctivá, opravdová muzika, která dokáže člověka dojmout až k slzám – pro mě zážitek srovnatelný s koncertem Stevena Wilsona v roce 2015 v Hybernii.
Poté vystoupení pokračovalo a já si trochu s výčitkami uvědomil, že kromě poslední desky „Perperuna“ hudbu Tomáše a jeho kapely moc neznám – nejvíc při jednom z vrcholů koncertu, což byla skladba „Vnuk“ z alba „Velesu“. Jak jsem byl nadšený z cimbálu při poslechu a psaní recenze, tentokrát mi přišel ještě mnohem zásadnější, a v téhle skladbě hrál v podstatě celou dobu jedno úchvatné sólo.
