Jouza a Toki, bývalí členové ŁŪT (předtím spolu hráli v TOSIRO a H.A.T.E!; pamatuje si ještě někdo tuhle vodňanskou partu?), spojili síly se Savym z někdejších ÜNFARKT a vdechli život nové kapele GATSPLASH. Zatímco ŁŪT produkovali sludge dronění a ÜNFARKT punkové grindění, GATSPLASH volí hrubší výrazivo sestávající z grindu, death metalu a trochy sludge.
Jestli správně „čtu“ sestavu, tak kapela má sólového řvouna (Savyho), takže na všechny ostatní nástroje zbývají dva lidé. Jouza je bubeník, takže na Tokiho vychází strunné nástroje, alespoň ve studiu, na koncertech hraje na kytaru. Proč tyhle spekulace? Protože v obalu, pro který je slovo obal poněkud nadnesené, tyto informace nejsou. Obal… to je slabota. Logo, torzo lidského těla, na druhé straně karty fotka a info o vzniku kapely, místo nahrávání a krátká děkovačka, vzadu seznam skladeb, texty nikde. Kreativita nula procent, hezké to taky není, cédéčko je pálené, všechno se dá pochopit, ale nic se nedá pochválit. Občas tady rozumuju, jak je fajn, když i v uvozovkách malá kapela vypraví fyzický nosič na nějaké úrovni, tady se o úrovni mluvit nedá; jasně, punkový/DIY přístup je první argument, ten méně podstatný, druhý potom ten, že jde o debut, oznámení „nová kapela je tady“, a pro tyto případy je to pochopitelné. Ale jde to udělat i líp.
Dost láteření. Při zkušenostech muzikantů se dá čekat hudební obsah na vyšší úrovni než je grafika. A přijde mi rozumné, že na debut kapela nahrála sedm věcí, které dohromady hrají sotva čtvrt hodiny. Rozumné je asi i to, že nahrávka vznikla u Petra „Hromyho“ Hromádky (NĀV) v Low Resolution Studiu, které bylo, jak se říká, po ruce, a taky v něm už nahrávali TOSIRO, takže muzikanti věděli, do čeho jdou.
První, co utkví, je právě zvuk. Brutální a hrubozrnný. Kytara řeže jako tupá motorová pila (což nemyslím hanlivě), basa jako stará rašple a bicí duní odněkud ze záhrobí. Celé to zní pochmurně a špinavě, ale k produkované muzice to sedí – i když lehce čitelnější sound by asi taky od věci nebyl.
Muzika – ta jde proti aktuálním trendům a proudům, dnešní zrychlené době (kdy když něco nezabere hned, mizí v propadle). Několik poslechů a nic. Kdo nedá nahrávce šanci a nepustí si ji vícekrát, nejspíš mávne rukou, že podobných kraválů už tady bylo… Já procitl až při nějakém desátém poslechu, kdy mi některé pasáže pátého songu „Reverend of Rotting Flesh“ přišly sakra zajímavé. Asi se o nich dá mluvit jako o epických, což je u skladby trvající minutu a půl odvážné tvrzení, ale kytarové vyhrávky mají takový zvláštní ráz. Takže do pětky jsem se dostal a začal hledat další místa, která by mi taky pasovala. Na začátku se to moc nedaří, těžkotonážní death metal se proměňuje jen co do tempa, jinak je to taková ta dusivá klasika s hrubým a polohrubým hlasem a zajímavý mi přijde až sludge dojezd. Druhá věc („Compost of Shit“) se odehrává v podobných intencích, navíc je slyšet kvičení a vlastně poprvé i specifická kytarová práce v podobě táhlých a teskných vyhrávek – v pětce jsou ale lepší. V „Cycle Collaps“ se grinduje, rytmika v grindových úsecích tepe v umca umca rytmech, ale těmito jednoduššími motivy se šetří, spíše je to zase prašivý death metal s na poměry žánru pestrými vokálními polohami.
V úvodu „Fat Piggy“ hrají prim bicí, které jsou hlučnější než zbytek nástrojů, po kvičení do deathu následuje křikořev do grindu, v delším songu (dvě a půl minuty) se ale pracuje s atmosférou více než v předchozích, možná se dá mluvit o partech zasažených hardcorem i alternativním post-metalem, které jsou zajímavější než tuctové grindování, které se tu taky vyskytuje. Předposlední vál je zpočátku zase smrtící válec, ale z dunění a lomozu vystrkují místy růžky, nebo spíše se nad oním lomozem vznášejí, atmosférické melodie, kterých je jako šafránu, uvítal bych jich víc. Poslední a asi i titulní „Gat Blood Splash“ (CD nemá na obalu název, na Bandcampu je takto pojmenované) je nejdelší, sází na střední tempa a ponurou náladu, kterou podporují jak zoufalý hlas, tak ony zvláštně pojaté kytarové tóny a vůbec party, které jsou jak z hororu.
GATSPLASH nahráli solidní prvotinu, na které se pohybují jak v probádných územích, tak v místech, která pro dané stylové zaměření až tak častá nejsou. Mně nejvíce upoutaly ony atmosférické plochy, které nejspíš pramení z předchozích štací kytaristy/basáka, kdy v TOSIRU spoluvytvářel různé post- a emo nálady.
Seznam skladeb:
- Compost of Shit
- Squirt of Decay
- Cycle Collaps
- Fat Piggy
- Reverend of Rotting Flesh
- Night Life
- Gat Blood Splash
Čas: 14:29
Sestava:
- Jouza – bicí
- Toki – kytara, baskytara
- Savy – zpěv
