Korek a Žrout jsou plnoletí! Takže jsme je mohli přivítat mezi dospěláky. Jak se sluší a patří – s muzikou, kamarády a fanoušky. Muzika byla vybrána optimálně, regionální spřátelené kapely a exotický host z jižního Polska. Chybět nemohli ani LAHAR, to aby veteráni udrželi na uzdě alkoholové choutky a stáli do půlnoci na nohou. Že se jim to povedlo, můžu potvrdit, ale jak to bylo dál…??? (Johan)
Radši zpátky na začátek, který obstaral „KOMANDÉR 64“. Jejich předák Štěpán pojal oslavu v podobném duchu jako já předchozí řádky, z kterých jsem vymazal všechny původně napsané (úsměvy). COMMODORE 64 mě vždycky bavili, jejich svižný melodický hardcore punk má přesně ten tvar, který se poslouchá sám. K tomu akční zpěvák, který se několikrát vydal mezi přihlížející a dělal mezi nimi alotria. K tomu vtipné promluvy nejen na adresu jubilantů, ale i většiny přihlížejících, k jejichž věku měl velmi nekorektní poznámky (tady pro jistotu ten „úsměv“ píšu…). (Johan)
Vzhledem k tomu, že se jednalo o narozeninovou párty plnou gratulací a přání všeho dobrého minimálně do dalších 50 let, měl jsem mírné obavy, jak bude celá akce (ne)plynout. První vystupující, 8bitoví COMMODORE 64, mají gig o délce přestávky jakéhokoli sportovního utkání, tudíž i při skluzu začátku se nabízí časový prostor pro dorovnání případného zdržení. I když kam se hnát? „KOMMODOŘI“ balancující mezi hardcore/punk nebo punk/hardcore (nevím, čeho je v jejich brajglu víc) baví intenzivním nářezem s texty dělajícími si prdel z dnešní korektní společnosti („Gréta“). Štěpán trefně uvádí skladby jako třeba „Malá pardubická“, kde si pamatuju tagy – žokej Váňa, zlomený nehet a utratili toho zmrda… A také možná právě proto, že v jeho druhé kapele KAOSQUAD je uvázán na bubenickém verpánku, si užíval volnost pohybu, která byla omezena pouze délkou kabelu od mikrofonu. (Jindra)
Červené světlo naznačovalo příchod něčeho okultního. Domácí MEGELNYK pojmenovaní podle nejvyššího vrchu Píseckých hor Velký Mehelník (633 m n. m.) od začátku překvapili (alespoň mě určitě) jednak výborným zvukem, druhak novým repertoárem. Playlist byl postavený na novém 5skladbovém EP „Z mlhy a krve“ z podzimu loňského roku. Skladby jako „Jeden ze sta“, „Krvavé průhony“ nebo „Stoky“ překypují neurvalou divokostí plnou kytarových tremolo výpadů. Texty skvěle artikulujícího Míry poskytují ponory do lůna mysteriózní krajiny hemžící se ďábly, přeludy a záhadnými postavami. Ve starém duchu hraný death metal potěšil a uznávám, že Písečtí oproti prvotině „Proklaté příběhy z Píseckých hor“ zaznamenali zajímavý posun. Ave Žrout, ave Korek, ať vás stáří dobře přijme, tak zněla gratulace z nitra Píseckých hor. (Jindra)
MEGELNYKU to sedlo. Progres, jaký kapela za ty cca čtyři roky existence, je znatelný a řekl bych velký. Na malé scéně jim to sedlo parádně, zvukem počínaje a výkony všech členů sestavy konče. Potemnělý death metal se spoustou melodií, kytarových parádiček, sól a důrazné rytmiky se rozléhal klubem a všichni přítomní stáli jako přikovaní, aby si vychutnali všechny finesy. Ono to v případě MEGELNYK není jen o death metalu, jsou tam i prvky doomové, možná i blackové, takže asi se dá mluvit o dark metalu. Mírův hlas je taky důrazný, používá tady jinou polohu než v MOROUSU, samozřejmě je to dané i muzikou a možná i tím zvukem, který byl v Písku skvělý, o poznání lepší než nedávno v Sušici, kde MOROUS hráli a zvuk jim moc nepřál. Nejsilnější song – asi „Ave Imperator“, jehož ústřední slogan si zapamatovali i starší a pokročilí, kterých bylo v sále nemálo. (Johan)
Každý slaví tak, jak to má rád. Sporťáci sranda mačem, někdy s následným zraněním jako důsledkem přítomnosti alkoholu, někdo třeba opulentním ohňostrojem a někdo kvalitním thrashovým průvanem. Ten obstarali jak jinak než domácí LAHAR s oslavenci Korkem na kytaře a Žroutem za bicími. Korek navíc vystajlovaný epikondylární páskou na pravé ruce. Jojo Michale, padesátka je pěkná svině. Oba si i přes zvolna těžknoucí klimatické podmínky uvnitř sálu navlékli zmijovky s jasnou věkovou identifikací na přídi. Po otvíráku „Jen další protest“ jeli LAHAR na „Krev“, spalovali jako „Mráz“, načež se spustil „Déšť“, který přidusil „Oheň“ každoročně sužující „Řecko“. Prostě „Smečka děsu“, tepající „Hra stínů“ a ten jejich po všech čertech dobrej gig. (Jindra)
LAHAR potěšili výběrem písní, tedy nejen tím… ale slyšet zase po letech živě celé EP „Až přijde čas“… paráda. Mám nahrávku spojenou s šílenstvím, které se v době vydání téhle parády kolem LAHAR, Písku a thrash metalu v Česku rozjelo na plné pecky, jak jsme si užívali koncerty, desky, to vzepjetí bylo prostě parádní. Ne že by další alba byla slabší, to ani náhodou, ale ty čtyři songy jsou prostě pecky. A „Sevřené ruce, zaťaté pěsti. V krvi, ohni, mrazu i dešti. Nepřestat dýchat, nepřestat doufat, dokud tušíme na nebi hvězdy!“ budu mít v hlavě, dokud mě nezkosí Alzheimerova choroba nebo „Smečka děsu“. LAHAR neslevili z agresivity a rychlosti ani v dvakrát padesáti, k jubileu nasadili oba oslavenci zmijovky s padesátkami, přičemž Korek v ní vytrval celý set. Ten vygradoval přídavkem „Řecko“, další ikonickou věcí, jejíž refrén… taky doufám ještě dlouho v paměti vydrží. (Johan)
EXORCIZPHOBIA má venku nové album „Neurosis Unbound“, které jsem do koncertu neslyšel, protože jsem čekal na fyzický nosič, ideálně gramodesku, kterou jsem si hodlal v Písku pořídit. Ta (deska) zatím nevylezla z lisovny, tak jsem si koupil aspoň CD, který mi hraje při psaní těchto řádků. Ono se z něj hrálo i na koncertu, tuším nějaké dvě tři, možná čtyři věci, zbytek pocházel ze starších nahrávek, ale ono to vlastně nehrálo roli. EXORCIZPHOBIA sázela jeden plnokrevný flák za druhým, jedno, zda ze starších nebo novějších alb. Ale taková „Digitotality“ s kolovrátkových hitovým refrénem je pořád trochu výš… Nebo „Reflections“, jejíž ústřední motiv si kamarádi v autě cestou zpátky pohvizdovali… Celý koncert působil uvolněné, lehce, kapela byla perfektně seřízená. (Johan)
Jestli existuje na české undergroundové scéně sympatiemi vyčnívající kapela, pak je to právě EXORCIZPHOBIA, která zakončila páteční thrashovou „poetickou“ část. Na úvod setu Skoří obdivně poděkoval třem fanouškům z maďarského Temešváru, kteří se objevili na jejich třetím gigu v řadě. Pokud se nejedná o Temešvár několik kilometrů od Písku, potom klobouk dolů. (úsměv) EXORCIZPHOBIA má aktuálně venku nové album „Neurosis Unbound“, jehož recenze se momentálně hojně vyskytují ve virtuálním prostoru. Na úvod sice parádní kousek „Digitotality“, poté už degustace novinky songem „Unbound Neurosis“ doplněná balonky nad hlavami všech. Ze „Spiritual Exodus“ zazněla moje oblíbená „Reflections“, která mi hučela v makovici nejen po cestě domů, ale ještě v sobotu ráno, nebo „Violence and War“. Pak už jen kousky z novinky, které mi zatím v uších nezní, ale anoncovaný mírný odklon od jejich dosavadní tvorby směrem ke crossoveru ze živého gigu odvodit šlo. (Jindra)
Na cestě domů jsme se jednomyslně shodli, že nás bavili všechny čtyři kapely. Příjemně strávený sváteční večer v přítomnosti pohodářů. Vítejte v klubu chlapci! (Jindra)
