V nepříliš početném rybníčku českých doomovek šmrncnutých hardcorem, čemuž se „odborně“ říká sludge, už několik let vyčnívají BLUES FOR THE REDSUN. Pravda, sami zrovna kdovíjakou aktivitou nehýří. Holt je to doom. Hraješ pomalu, pomalu tvoříš… A když už něco pustíš do světa, člověk má pomalu pocit, že na další nahrávku čekal půl života.
Poslední samostatná nahrávka „Deadspace / Desomorphine Trance“ sice vyšla už v roce 2019, ale pouze na CD. Na vinylu jsme pak BLUES FOR THE REDSUN měli naposledy v ruce na splitu s DROM z roku 2018. I ten už má tedy na hrbu nějaký ten rok. O to příjemnější je, že se teď BLUES FOR THE REDSUN vracejí s novou deskou, která navíc vychází jako jejich první samostatné vinylové album u MetalGate.
BLUES FOR THE REDSUN jsou pro mě každopádně jednou z nejvýraznějších tváří tuzemského žánru „pomalý a dlouhý“. Ne proto, že by vymýšleli něco, co tu ještě nikdy nebylo, ale protože přesně vědí, co v rámci těchhle mantinelů dělat. A hlavně to dělají dobře. Těžce, pomalu, špinavě a bez zbytečných tanečků kolem.
Dvě skladby, tady se jde na dřeň. Půlhodinová deska je tak akorát, aby to člověka neuválcovalo. Na druhou stranu jsme od kapely zvyklí i na delší rychty a, ruku na srdce, i větší depky. Jakkoliv se to může zdát zvláštní, přijde mi tahle nahrávka ze všech jejich věcí nejprosvícenější. Vysvětlovat člověku, který nemá podobné žánry běžně na talíři, že tohle je vlastně dost přístupná deska, zavání bláznovstvím. Ale po několika posleších to takhle u novinky cítím.
A s tou novinkou ještě jedna věc. Formálně rozhodně nová je, ale samotný materiál vznikal už v letech 2023–2024, takže je vlastně otázka, jak jsou na tom BLUES FOR THE REDSUN třeba právě teď. Ale to už je jejich věc a pojďme k samotné desce.
Po nezbytném hlukovém intru, dlouhém tak akorát, aby vás nezačalo škádlit, slušně řečeno, pokud nejste zrovna fans noise a ambientu, se kapela vytasí s mocnou riffáží a hned je cítit, že tenhle sludge je domíchán pořádnou dávku táhlého stoneru. Zvukově mě to okamžitě hází někam, kde se cítím doma, a moje přesvědčení, že jsem správně, ještě podtrhují vlivy à la ELECTRIC WIZARD. Ty tam prostě slyším. A když k tomu přidám kytarová sóla, kterých je tu poměrně dost, máme zaděláno na hodně příjemnou jízdu. Anglické velikány v některých pasážích samozřejmě BLUES FOR THE REDSUN nezapřou, a není to výtka. Naopak, takhle mě to baví.
Jakkoliv by se to mohlo zdát, po celou dobu nenastávají zbytečné prostoje a deska fakt pěkně plyne. Nenudí. Dokáže vtáhnout a já zjišťuju, že je to materiál, který mě od kapely za její existenci baví nejvíc. Kromě standardních a očekávaných pevných nosných riffů, což je v tomhle případě nutný základ, cením již zmíněná kytarová sóla, gradaci a taky zlověstné noise zvuky, které se nenápadně klubou pod povrchem. Nezabírají hlavní roli, ale jsou tam a dotvářejí atmosféru. Bez nich by to taky šlo, ale s nimi je to lepší. Skvělá volba.
Ve finále u mě panuje spokojenost a jsem rád, a kapele to přeju, že se jí podařilo dokopat se k prvnímu samostatnému vinylovému albu v její historii. Po těch letech čekání si BLUES FOR THE REDSUN konečně připisují další zářez. A za mě povedený.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Dragon Tail Revelation
- Strana B
- A Flash Of Bliss
Čas: cca 31 min.
Sestava:
- OM – kytara
- MT – bicí
- JM – vokál, noise
- AB – kytara
- JP – basa
