V pořadí 24. publikace MetalGate je autobiografickým vyprávěním Shanea Emburyho (27. 11. 1967, Broseley, UK), přičemž jeho životní příběh je servírován chronologicky ve společných kapitolách tak, jak autor uznal za vhodné. Naprostá většina událostí, které se Shaneovi přihodily, jsou pupeční šňůrou spojeny s NAPALM DEATH. Pokud pominu dětské období, tak reálné umělecké směrování je zachyceno od roku 1981, kdy Shane dovršil 14 let.
Mladý Shane Embury, jako bubeník, společně s Wayne Astonem, Mike Clarkem, později se připojil Mitch Dickinson, ještě jako WARHAMMER, nahráli v roce 1985 6skladbové demo. Pro Emburyho bylo osudové setkání s Lee Dorianem (ex-CATHEDRAL). Oba dva se v roce 1987 stali členy NAPALM DEATH. Shane už jako baskytarista, Lee na postu zpěváka. 1. října 1987 hraje Embury první koncert v dresu NAPALM DEATH a tady začíná osudové soužití s touto legendou, se kterou do roku 2023, kdy byla kniha vydána, odehrál 5000 koncertů.
Jako každý jedinec, tak i on byl inspirován nebo se potkával s mnohými osobnostmi, které nějakým způsobem tříbily jeho postoje a názory. Na toto konto je v knize formou vsuvek, které nejsou psány, na rozdíl od zbytku knihy, v ich-formě (takže jejich autorem je nejspíš Dave Everley, kterému je poděkováno za pomoc s napsáním knihy), zmíněno celkem 15 jmen, např. Bill Gould (FAITH NO MORE), Dan Lilker (ANTHRAX, NUCLEAR ASSAULT aj.), Barney Greenway (NAPALM DEATH, EXTREME NOISE TERROR, BENEDICTION), Martin Nesbit (pravá ruka majitele Earache Records Diga Pearsona), Simon Efemey (producent, zvukař), Anton Reisenegger (BRUJERIA, LOCK UP).
V knize je často vzpomínána Peel Session Johna Peela. John Peel byl inovativní DJ radia BBC, který do svých play listů zařazoval všechny možné „nekompatibilní“ hudební žánry. Ve všech pádech je skloňované první album NAPALM DEATH „Scum“ (1987, Earache Records), na kterém nahrála každou stranu jiná sestava. Nahrávání tohoto debutu šlo ještě mimo Emburyho. V roce 1989 se Shane, jak jinak než, s NAPALM DEATH objevuje v dokumentu BBC, poprvé navštěvuje Japonsko, kde také o několik let později poznal svojí budoucí ženu a matku jeho dvou dětí (Izumu a Hiroumi) Madoku, ale zároveň je to důležitý rok, protože tehdy odešla z NAPALM DEATH polovina sestavy.
Krom NAPALM DEATH věnuje Shane v knize pozornost svým dalším relativně známým kapelám, jako jsou LOCK UP, které dal dohromady s Nickem Barkerem a Jesse Pintadem (RIP 2006, chlast). S Kevinem Sharpem založil projekt VENOMOUS CONCEPT, jehož název je odkaz na japonské kapely, které měly cit pro vymýšlení geniálních názvů. Velice kladný vztah k elektronice a industrialu dokazuje v DARK SKY BURIAL. V projektu TRONOS našel díky nadšení z narození potomka odvahu chopit se mikrofonu.
Shane si dal za cíl v rámci všech svých hudebních počinů do svých 60 let vydat celkem 100 alb. Ve věku 55 let, kdy finišovaly přípravy této knihy, jich měl na kontě cca 50.
Stručná, ale výstižná předmluva je z pera Emburyho. Kniha je v provedení tzv. „pejprbek“, tedy v měkké vazbě. Nechybí fotopříloha s barevnými obrázky, mj. ty z konce 80. a začátku 90. let dýchají analogovou polaroidní atmosférou.
Ke konci knihy už jsem nabýval pocitu, že toho balastu ohledně nahrávání v té době zatím posledního řadového alba „Throes of Joy in the Jaws of Defeatism“ je až příliš. Ale třeba někdo více zanícený si na této vatě smlsne.
Rudy Reed (v 80. letech pomáhal rozjet anglickou pobočku holandského labelu Roadrunner) o Emburym říká: „Když do něj říznete, krvácí NAPALM DEATH.“ Tím je řečeno vše.
226 stran
Johan: Přidám pár poznámek…
První – kniha není napsaná čtivým slohem. Nevím, nakolik se na vyznění podepsal překlad, ale řekl bych, že se strohým způsobem Emburyho vyjadřování nešlo nic víc udělat.
Druhý – Shane nepůsobí jako člověk, se kterým je snadné vyjít, ti, co s ním spolupracují, to nemají lehké, je to prostě samorost.
Třetí – 15 vsuvek je napsaných jiným stylem, takže by si asi zasloužil spoluautorství ten, kdo je připravil (zřejmě Dave Everley).
Čtvrtý – zařazení fotopřílohy doprostřed knihy mi nepřijde jako nejlepší řešení, preferoval bych klasické doprovodné fotky v kapitolách, obaly alb, sestavy apod.
Pátý – závěrečný a shrnující – moc mě ta knížka nebavila, ke konci už jsem se do čtení musel nutit, takže suma sumárum, pro mě nejméně atraktivní titul MetalGate. Ve srovnání s knihami o OBITUARY, PARADISE LOST nebo AMORPHIS chudý příbuzný.
6/10
