Ani v sobotu jsme nedali začátek, časový plán jsme měli stejný jako v pátek, od pěti do dvaadvaceti. Takže jsme zmeškali DEATHLY SCYTHE i RAZE, přičemž první jmenovanou partu jsem v Písku před lety viděl a RAZE holt někdy příště… I tak jsem stihl kapely krvavé, nemocné, válečné nebo smrtící, bylo toho tak akorát.
Na krvavé BAPHOMET´S BLOOD už jsem stál na značkách a byl svědkem parádní metalové jízdy. Kapela s třemi kytarami myslím na TN dlouho nehrála, často je to jen o jedné, ale Italové ukázali, že pořekadlo „méně je více“ mnohdy neplatí. Přitom nehráli nic objevného, spíše naopak, klasický přímočarý thrash/speed metal. Ale všechny tři kytary si místa obhájily a zvuk byl plnokrevný. A koncert, to byla skvělá jízda bez hluchých míst, jedna rychlá pecka za druhou, v každé se objevilo nějaké zpestření, většinou v podobě chytlavého sóla. (Pro mě) začátek druhého dne parádní.
Stylový krok stranou, velmi vítaný. SNĚŤ přijela s novou deskou „V bažinách vědomí“ a roznášela nemoci, špínu a smrad. Podruhé jsem ji viděl s novým basákem Hrdlořezem (jinak MÖRGHUUL) a poprvé s novou Márovou vizáží, ale tyhle detaily neměly vliv na kvalitu vystoupení, která byla vysoká. Tomáš, eh, Řád Zdechlin, neubírá z maniakálnosti, ostatní se drží svých nástrojů, nepouští se do většího divočení a sází hnilobné riffy, zezadu to jistí jistý tlučmistr. Zatímco Italové se obešli bez plachty nad hlavami, SNĚŤ opět pověsila děravý kus hadru. (úsměv) Ale ani s touhle parádou nevyhrála soutěž o nejhorší banner všech dob. (úsměv) Zato vyhrála soutěž v disciplíně „zpěvák mezi lidmi“, kam na poslední song frontman zamířil napřed letem plavmo, později v publiku zvěřil jako… vždycky.
Americká skupina AT WAR přiletěla do Evropy kvůli jedinému koncertu. Nevím, jak velký je věhlas válečníků, ale koncertují asi málo, na starém kontinentu sporadicky. Taky nevím, jak hlubokou rýhu v metalové historii kapela zanechala, ale nějakou asi jo, když funguje od roku 1983. A celou dobu je v sestavě basák a zpěvák Paul Arnold, dnes prošedivělý vlk, který se obklopil (no obklopil… přibral kytaristu a bubeníka) mladší krví, se kterou se drží starého dobrého řemesla. Nechci říct vyloženě zastaralého, ale trochu to k této charakteristice svádělo, protože první půlce setu chyběl větší drajv, i kvůli poněkud plochému jednokytarovému zvuku, což se nejvíc projevovalo při sólech. Ale radost z hraní a kvalitní instrumentace převážily vahadlo na stranu plusovou, a přispěla k tomu i ostřejší druhá část koncertu.
Jednoznačnými vládci sobotního programu se stali Norové DEATHHAMMER, což myslím tak, že se na ně rozpoutalo největší peklo. Daniel si se střízlivěním hlavu nelámal, nalámal se nejspíš hned ráno, a sálem se nesla historka, jak jako nezvaný host navštívil dopoledne místní svatbu, na které vykřikoval něco jako „bejt vožralej není zločin“, pak ho viděli, jak se ve městě válí po zemi, prostě divoch, ale smrt na něj byla krátká. (úsměv) Ani se nechce věřit, že pracuje jako učitel v mateřské školce. (úsměv) Obavy, jestli zvládne koncert, ale byly liché, jeho tělo asi snese hodně, na pódium se kolíbal s dvěma piváky v ruce a baskytarou. A pak s kumpány srovnal Podčáru se zemí. Kumpány tentokrát byli stabilní člen Cato (kytara, hlas) a dva hosté, Christian Myhre (kytara, hlas) a bijec Wilson Urrustarazu, původem z Paraguaye. A tahle čtveřice nasypala do narvaného klubu zběsilý mix thrash, black a speed metalu, který lidi chtěli slyšet. Parádní nadupaná jízda bez oddychu. Jo, a abych nezapomněl na worst of plachtu ever – minule (zahráli na TN v roce 2021) jsem psal, že ta jejich „pamatuje první zkoušku kapely a že od té doby nepoznala ani pračku, ani žehličku“, letos to pánové vyřešili jinak – v hotelu sebrali prostěradlo a sprejem na něj nastříkali jméno kapely. Kult.
Závěr pro mě obstarali XENTRIX. I ti přiletěli na otočku, ale neměli to tak daleko jako AT WAR, s kterými mají podobně dlouhou historii, byť několikrát přerušenou. Já mám kapelu spojenou se začátkem devadesátých let, kdy vydala rychle za sebou dvě dodnes ceněná alba a kdy se neubránila srovnání s METALLICOU. Taky si pamatuju klip, který běžel v televizních metalových pořadech té doby, ale pak se mi kapela ztratila z hledáčku. Zachytil jsem návratové album (2019), ale víc pozornosti mu nevěnoval. Ale na koncert jsem zvědavý byl, nostalgie sehrála svou roli a já si říkal, jestli se mi po té divočině, jakou předvedli Norové, povede naladit na jinou vlnu. Povedlo. XENTRIX odvedli profi výkon a bylo jedno, jestli se hrálo z oněch památných alb, nebo z novějších. Možná překvapil větší podíl věcí natočených po roce 2020, ale v rámci koncertu vše sedělo. Tak akorát technický thrash metal sice nenutil fanoušky k nezbednostem, ale k pozornému poslechu, za který byli odměněni spoustou povedených partů, rychlých i vedených ve středních tempech. K tomu výborný zpěv, který se k muzice hodil, a taktéž kvalitní sound, o který se staral sympatický zvukař, kterého si kapela přivezla, aby nenechala nic náhodě.
SABBAT jsem v Písku viděl v roce 2024 a jejich nekonečný koncert mám v paměti dobře uložený, takže jsem dopředu věděl, že na Japonce čekat nebudu. Stejně to měl nastavené kamarád, tak jsme se kolem půl jedenácté rozloučili se známými a třinácté pokračování TN opustili. S pocitem, že to letos zase bylo skvělé, že se všechno povedlo, všechny kapely přijely, respektive polovina jich přiletěla, a zahrály podle svých nejlepších možností a že to příště zase bude jízda…
Fotky doplníme...
