Na BLUES FOR THE REDSUN je spolehnutí. Od roku 2014 co rok to nahrávka, formáty různé, MC, CD, LP, samostatné nosiče i splitka… Na konci loňského roku vyšlo nové samostatné CD „Deadspace / Desomorphine Trance“, na něm jeden song, dlouhý přes třicet minut, což ale u jihomoravské party taky není novum.
Novum je, že CD vyšlo v zahraničí, u dobře známého doomového labelu MFL, který album vypravil v ponurém černobílém obalu, který se mi do vkusu netrefuje. Asi chápu důvody, související s textem skladby, ale že by titulní stránka něčím zaujala… Uvnitř osmistránkového bookletu je to po grafické stránce podobně minimalistické, text skladby, obrázek znázorňující (myslím) halucinace po požití drogy, chemický vzorec desomorfinu a pár slov k nahrávání. Ono to samozřejmě stačí, ale trochu zamrzí, že i v těch pár slovech se objevují chyby (jedna přímo strašná). Podkladem je potom krokodýlí kůže, což souvisí s oním chemickým vzorcem desomorfinu, jež se v žargonu zejména ruských narkomanů nazývá krokodil, který „je odvozen od jednoho z nežádoucích účinků, který vzniká v důsledku toxických nečistot obsažených v droze: rohovatění kůže v okolí vpichů a vytváření velkých šupin s následným odlupováním.“ (Wikipedie)
Hudební poloha BFTR se příliš nemění. Pořád jde o sáhodlouhé instrumentální plochy, v nichž je důraz „kladen na naprosto zničující a bezvýchodnou atmosféru, kterou obstarávají nejen drnčící kytary a hutná basa, ale i noise šumění“. Ony uvozovky kolem části předchozí věty značí, že jsem si ona slova vypůjčil ze své předchozí recenze nahrávky BFTR, protože mi přijdou pořád přiléhavá a lepší mě jako rychlý popis dění na novince nenapadají. Nevím, jestli i praskání ohýnku lze označit za noise, ale asi jo, a právě tahle rádoby přírodní idylka skladbu načíná. Ono to s tou idylkou ale asi nebude žhavé jako hořící klacíky, spíše půjde o sud s dřevem všeho druhu kdesi na periferii, kde se parta narkomanů chystá na desomorfinový rauš. Tahle intro-podivnost trvá skoro desetinu hrací doby, tzn. tři minutky, postupně se do ní vkrádá minimalistický motiv, přidávají se ruchy a (pa)zvuky i další nástroje a k muzice dle standardů se kapela dopracovává až ve čtvrtině písně, kdy vše zhrubne a objeví se typický doom/sludge zmar. Ale nejen ten, pánové dobře ví, že je třeba onu nihilistickou masu něčím rozčeřit a k tomu slouží melodie, která se onou zahuštěnou masou prolíná – tu nápadněji, tu méně.
Kubánec poprvé otevírá pusu, když časomíra odkrojí začátek desáté minuty, jeho projev je taky plný zmaru a bezvýchodnosti, nicméně nejde o typické domové hloubky, ale spíše excentrický řev/skřehot, který kapelu odlišuje od jiných bahenních záležitostí. Muzika se naštěstí nedrží jedné lajny, kromě melodizujících momentů nechybí ani nenápadné proměny nálady – podobně se možná mění pocity uživatelů drog, přičemž BFTR zhudebňují až okamžiky, kdy účinek narkotika odeznívá… chvilku je to ještě celkem fajn (kolem dvanácté minuty), za okamžik hnusné, nicméně kapele nelze upřít snahu o vývoj a nepřešlapování na místě. Na tuzemské sludge/funeraldoomové scéně patří mezi věrozvěsty, má prakticky od začátku existence jasno v tom, jak chce znít a s danými výrazovými prostředky dokáže rok co rok předložit zajímavý opus. Ten loňský je asi tím nejzajímavějším vůbec, i v druhé polovině skladba těká, opět nabídne zdánlivé uvolnění atmosféry, aby následně přišel tvrdý atak s další porcí hnusáckého řevu a extrémně podladěných strun.
Nahrávka disponuje zajímavým zvukem. Zaujaly mě hlavně bicí, kde se sound v průběhu času mění, nebo se možná mění bubínek, jež hraje tu a onde prim – místy zní jako tympán, někde jsou údery vytaženější, jinde slabší, tu se dostávají ke slovu jen činely; předpokládám, že to není náhoda, ale že i práci s dynamikou pánové promysleli a studioví pracovníci (J. Soukup, Blum a M. Fanta) k tomu byli nápomocni. Ve výsledném mixu se povedlo tak akorát nastavit hlasitost ruchů a šumů, které z mého pohledu ideálně doplňují kytary a basu, přičemž baskytara je rovněž nepřeslechnutelná. S blížícím se koncem dostává skladba ponuřejší ráz, muzika se zjednodušuje a frontman řve jako totálně vysílený zoufalec… noise dostává větší prostor a některé divnozvuky jsou i pro mě, odpírače žánru noise, příjemným osvěžením. Že by se CD „Mrtvé místo / Desomofrinový rauš“ dalo označit jako příjemné se říci nedá, ale jako podařené, zajímavé a svojské se je označit nezdráhám.
6,5/10
Seznam skladeb:
- Deadspace / Desomorphine Trance
Čas: 32:50
Sestava:
- MT – drums
- AB – guitar
- MB – bass
- EO – noise/effects
- JM – guitar, voice
