Stylové rozpětí zřejmě nejaktivnějšího tuzemského labelu se opět rozšířilo. Do portfolia MetalGate přibyly dvě kapely, které se, proti stájovým kolegům, pohybují v ještě hlubším undergroundu, nebo spíše behindgroundu. Liberečtí DROM se pocitově řadí do hardcore scény, hudebně pak přidávají postmetalové postupy, BLUES FOR THE REDSUN ze Zlínska plují ve vlnách temného sludge doomu s noise prvky. Poměrně netradiční spojení pro split desku se „upeklo“ při společných koncertech obou kapel a společné téma se taky našlo – drogy; v každé partě je muzikant, který s drogově závislými pracuje.
„Název kolaborace ,Fullmoon Alchemy Narcotic Session‘ odkazuje na rizika nočního života ve spojitosti s užíváním návykových látek, což je teda asi dost abstraktní, ale o to tam vlastně jde. Proto je i obal (z dílny Ondřeje Vlka) na jednu stranu kýčovitý, na stranu druhou nechává široké pole pro fantazii...“ To jsou slova Kubánce (JM), kytaristy/vokalisty BLUES FOR THE REDSUN, a s popisem obalu nutno souhlasit. Kýč to je veliký, na druhou stranu je vyobrazení ďábla obklopeného tobolkami symbolickým vyjádřením závislosti. Řemeslně to je v pořádku, obal má navíc patinu (umělé stopy po častém používání) a na vnitřní kapse nechybí texty v češtině i angličtině. U DROM jako obvykle není uvedena sestava, u BLUES FOR THE REDSUN jsou jen iniciály.
Jako první jsou na hřbetu uvedeni DROM, tudíž je berme jako ty, kterým patří strana A. Pro mě je skladba „V tanci světel“ prvním pořádným setkáním s tvorbou Severočechů, předchozí nahrávky jsem sice zaregistroval, předchozí album „Tady bůh není!“, které Coornelus v recenzi pěkně vystihl, jsem si projel a pak se vrhl na novou skladbu. Ta překvapí stopáží dosahující skoro dvacet minut, což je velké sousto. Ale DROM jej dokázali nejen rozkousat, ale i spolknout. Skladbu udělali pestrou, dramatickou i uvolněnou, metalovou i rockovou, tvrdou i měkčí… Úvod by se snad dal označit jako post doom metal, kytara s basou řežou, do toho bubeník buší a vokalista řve. Po chvíli ale přichází pocitová postrocková pasáž, která je v podstatě hitová jako blázen, melodie se zarývá do podvědomí a naléhavý zpěv skvěle dotváří snad až povznášející náladu, kterou záhy rozdrtí ostrý nástup... řev, zmar, tma... z tohohle jde regulérní strach. Po zatmění se vrací ona povznášející melodie, ale citelně přitvrzená, navíc okořeněná zajímavými kytarovými ataky. Jsme ve čtvrtině. DROM během pěti minut dokázali pomocí různých vyjadřovacích prostředků nakopat prdele konformním kapelám, načež si dali oddych a zakoketovali s ambientem a post „divno“ rockem. Tuhle část vnímám jako hudbu, která by mohla vznikat v hlavě nějakého závisláka, hudbu psychedelickou, která normálnímu jedinci nemůže dělat dobře po těle ani na duši. Je to znepokojující, ale na druhou stranu je potěšitelné, jak DROM dokázali z marasmu nenápadně přejít k muzice mnohem stravitelnější, vzdušnější a zase nasadit ony úchvatné melodie. Ústřední motiv skladby bere dech, ale liberečtí rozhodně nejdou posluchači na ruku, do oné „romantiky“ vokalista řve jako feťák při absťáku. I poslední čtvrtina přináší cosi nového, rytmika je bujará, výraznější, DROM to prostě zvládli udělat napínavé až do konce.
8,5/10
BLUES FOR THE REDSUN jsou o poznání zachmuřenější. Jejich sludge/doomová masírka se po rozvláčném začátku valí jako bahnotok, ale na to jsou ti, kteří s kapelou už měli co do činění, zvyklí. Minutové lavírování střídají funeraldoomové bubny, těžkotonážní riffování a bědující hlas vzniklý nejspíš opracováním jazyka rašplí. Tady je na změny dost a dost času, důraz je kladen na naprosto zničující a bezvýchodnou atmosféru, kterou obstarávají nejen drnčící kytary a hutná basa, ale i noise šumění. Myslím, že tuhle porci nervy drásající muziky snese málokdo, ale kdo vydrží osm minut, bude za trpělivost odměněn, protože se dočká světla na konci tunelu, na poměry kapely poměrně svěží kytarové melodie, která předchozí marast prosvětluje a hlavně je zajímavě vystavěná, má vývoj a nechává více vyniknout ono hraní si s noise zvuky, které postupně nabírají na intenzitě a velice pomalu se dostávají do rovnováhy s ostatními nástroji. Zpěvák pak přidá další zoufalý vokální part, vrací se „brnění“ i „noisíček“, kluci svým svérázným způsobem dokážou s relativně omezenými výrazovými prostředky pracovat natolik zručně, že se do toho dokáži ponořit, leč jistou újmu na (duševním) zdraví pozoruji… (úsměv) Na druhou stranu jsem dobře věděl, do čeho jdu, starší tvorbu kapely mám celkem zmapovanou a tahle šestnáctiminutová skladba se dá brát jako dosavadní vrchol potemnělé party, jež tvoří hudbu, kterou u nás produkuje méně kapel než má ruka šikovného dřevorubce.
6,5/10
Texty – u mě jasně vedou DROM, kteří slova prezentují v mateřštině. Zní to o poznání naléhavěji, když tomu rozumím… BLUES FOR THE REDSUN tentokrát dali přednost angličtině a zní to ohavně. Což je samozřejmě záměr a z mé strany pochvala, kdyby to někdo nepochopil… (úsměv) Témata jsou víceméně daná, narkotika, v případě DROM jde o popis pocitů zdrogovaného jedince (aspoň tak nějak to chápu), BLUES FOR THE REDSUN se na to dívají zvenčí, což se odvažuji tvrdit hlavně díky překladu textu do češtiny.
Pochvalu zaslouží i zvuk, obě nahrávky mají přesně takový sound, jaký jim sedí. A neposlouchal jsem jen vinyl, dal jsem si i poslech z Bandcampu do sluchátek i přenosného repráčku a ani v jednom případě jsem nebyl nespokojený, i z toho malého přenosného Lamaxe za osm stovek to hraje překvapivě dobře. Ale gramodeska je gramodeska… z mého pohledu povedená.
Seznam skladeb:
A: DROM – V tanci světel
B: BLUES FOR THE REDSUN – Crime Reduction
Čas: cca 36 min.
Sestavy:
DROM
- neuvedena
BLUES FOR THE REDSUN
- TM – drums
- BM – bass
- OE – noise
- BA – guitar
- MJ – guitar, voice