Sobotní den už nebyl z festivalového hlediska tak nabitý, v Kulturhuset se představily tři mladé lokální kapely a hlavní program čítal čtyři kapely v Grieghallenu. Dopoledne tak přišel čas na saunu Lauragen, situované na moři kousek od USF Verftet. Příjemné místo s kapacitou 20 lidí, klasická sauna s kamny na dřevo, s obrovským benefitem – po prohřátí je možné vlézt rovnou do moře. Úžasný refresh po ránu, kdy už na člověka po festivalovém běsnění dopadá únava. Po sauně lanovkou na horu Fløyen (na jakýkoli výšlap bohužel nebyl tento rok čas), na níž kromě krásného výhledu na celý Bergen láká zejména setkání s kozami! Několik těchto bafometů se prochází v klídku mezi lidmi, i zlé „selfíčko“ povolí. Dokonce chvíli, na rozdíl od většiny času, nepršelo a nebyla mlha, takže výhled krásný… než samozřejmě přišel chcanec.
Rychle ale už do Grieghallenu, kde to od půl šesté rozjela Gaahlova družina, GAAHLS WYRD. Považuji Kristiana za jednoho z vůbec nejlepších vokalistů, kromě charakteristického hrubého zpěvu má v arzenálu skvělé čisté vokály a občas se nebojí ani vyletět do naprostých výšin a oživit tak, řekl bych, progresivně black metalový instrumentální základ. GAAHLS WYRD měli od prvních týmů geniálně vyvážený zvuk, pastva pro uši. Začali titulní „Ghosts Invited“ z debutovky, následně se vydali do dob GOD SEED s „Aldrande Tre“ a pak přišel čas i na gorgorothovskou sypačku „Wound upon Wound“ – ta má naživo vždy obrovskou sílu. Bohužel, technické problémy se GAAHLS WYRD nevyhly, Gaahlův mikrofon část setu dosti „škrkal“, asi nekvalitní kabel a bohužel nikdo z techniků k výměně nesáhl. Ke konci setu pak začal vypadávat kytaristovi signál. Nicméně přes tyto technické neduhy mi Gaahlův set naprosto učaroval. Jinak totiž vystoupení bylo naprosto skvělé, možná nejlepší, co jsem od kapely slyšel, a hlavně – plné emocí. Při závěru „Carving the Voices“ jsem měl husinu až na prdeli. Nechyběla ani šlapavá „Time and Timeless Timeline“ či na závěr další GORGOROTH v podobně „Prosperity and Beauty“. Nebýt zmíněných potíží, tak není absolutně co vytknout. Za mě GAAHLS WYRD jasně v TOP 3 festivalu, což jsem předem ani nečekal.
Na následující ARCTURUS jsem byl zvědav, dlouho jsem je neviděl. Předem jsem ale věděl, že bude hodně záležet na výkonu ICS Vortexe za mikrofonem. Jeho vokál je trochu těžké zkousnout, tím spíše naživo, když třeba není v úplně excelentní formě. V úvodní „Hibernation Sickness Complete“ to občas silně zaskřípalo, ale musím říct, že jsem si pak na jeho teatrální projev zvykl a přišlo mi, že se do toho solidně dostal a nepůsobilo to rušivě. A progresivně laděný sympho-black mě po celý set bavil. ARCTURUS sáhli ke všem pěti deskám, zejména taková „Collapse Generation“ z „The Sham Mirrors“ měla velkou sílu. Velkou měrou se na tom podílel vynikající kytarista Knut Magne Valle, a samozřejmě zejména za obrovskou bicí soupravou neviditelný Hellhammer. Tentokrát dával i kopákové koberce naprosto s přehledem, ne vždy to tam sype takhle rovně, ale v Bergenu excelentní výkon. Na jednu skladbu se zapojila zpěvačka Silje Wergeland, dříve zpěvačka THE GATHERING, nicméně zprvu nebyla moc slyšet, pak zase až moc a pak po krátké době její část skončila. Celkově ale ARCTURUS potěšili.
Francouzští ALCEST měli v Grieghallenu obrovskou podporu, patří mezi hodně populární kapely dnešní doby. Osobně mě přestali bavit už kdysi dávno, „Écailles de lune“ mě v době vydání v roce 2010 bavila dost, ale pak už jejich tvorba šla dost mimo mě, zejména v době alba „Kodama“. Na mě je to prostě moc přeslazené. Ke zmíněné „Écailles de lune“ se jednou skladbou v Bergenu vrátili, jinak ale setlist tvořily zejména záseky z novější tvorby. Formálně bylo vše v pořádku – zvuk perfektní, muzikantské výkony jakbysmet, není tomu co vytknout, jen nejsem cílovka. Dal jsem i tak většinu setu, ale když jsem začal vsedě v Grieghallenu lehce klimbat, šel jsem se provětrat před sobotním headlinerem.
Tím nebyl nikdo jiný než EMPEROR, kteří lákali na speciální set s bubeníkem Faustem a basákem Mortiisem. Což už třeba v Bergenu bylo dříve. Na pódiu připravené dvě bubenické sady, od začátku k té větší z nich usedl Trym a EMPEROR rozjeli „Into the Infinity of Thoughts“ z debutu. Pak přišel čas na jediného zástupce „Promethea“ v podobě „In the Wordless Chamber“, nezemská skladba. Pominu stesky nad Ihsahnovým fialovým telecasterem, to mi prostě nesedí, ale jinak EMPEROR opět předváděli naprosto profesionální set. Zvukově mi to před několika lety v Bergenu sedlo o něco více, maličko to byla koule, ale pořád nic, v čem by se nedalo orientovat. Po dalších několika zářezech z prvních dvou desek přišlo překvapení – EMPEROR letos po zhruba 20 letech zařadili „An Elegy of Icaros“ z „IX Equilibrium“, která naživo vyzněla naprosto skvěle. Mám poslední dvě desky EMPEROR ve velké oblibě, každá takováhle vzpomínka potěší.
Trochu jsem při tom promu ohledně Fausta s Mortiisem očekával, že minimálně první jmenovaný dostane více času. Překvapilo mě, že dost skladeb z debutu, který nahrával, hrál Trym a Bård dostal prostor jen na krátkou dobu. Ale zase potěšující byl návrat k demu „Wrath of the Tyrant“ skrze titulní věc či „Night of the Graveless Souls“. Poté se za soupravu vrátil Trym, basu opět převzal Secthdamon a EMPEROR mimo jiné na závěr vysolili hitovku „Ye Entrancemperium“, za mě jednu z nejsilnějších skladeb kapely v historii. Došlo i na vtipný moment, kdy Ihsahn představoval kapelu a „zapomněl“ na Secthdamona, kterému to tedy vůbec nechutnalo, haha. Každopádně EMPEROR určitě nezklamali, nicméně co si budeme povídat, chtělo by to po tom čtvrtstoletí nějaký nový materiál, i koncerty by se tím oživily. Ale to je asi v nedohlednu…
Výlety do Norska vždy stojí za to, ač tam člověk nechá randál zejména za občerstvení. Místní festivaly mají ale vysokou úroveň, obvykle vynikající zvuk (letos, pravda, několik výjimek bylo), příjemnou atmosféru. Samotný Bergen také vždy stojí za návštěvu, ač jedna věc mě mrzí – před těmi čtyřmi lety, když jsem na Beyond the Gates vyrazil poprvé, zde bylo mnohem více restauračních podniků, kde si člověk mohl dát čerstvou rybu či nějaké jiné tradiční lokální jídlo. V současnosti je často nahradily různé indické, etiopské, čínské a další restaurace. Nic proti nim, ale ve městě ryb bych si na zdejší pokrmy zašel mnohem raději. Doporučit nicméně mohu restauraci Bryggeriet s výhledem na moře a samozřejmě rybí trh, kde je sice v poměru cena/množství jídla dost draho, ale má svoji atmosféru a výběr je tam solidní. Pokud bude v budoucnu příležitost, rád se do města i na festival vrátím, aktuálně je ale v plánu v lednu opět výlet severněji, do Trondheimu. Na Caerimonia Nidrosiae jsou LVCIFYRE a THRONE OF KATARSIS, tudíž není o čem.
