Když v roce 1995 vyšlo druhé album KURTIZÁN Z 25. AVENUE… Jojo, podobně jsem načínal recenzi na reedici debutu „Ubiquity“ a přidal pár faktografických informací. Ale zatímco „Ubiquity“ jsem tenkrát registroval, „Strach“ mě úplně minul. S reedicí se naskytla možnost objevit mnohými objevené…
Opakování z recenze „Ubiquity“: Nahrávky KURTIZÁN vycházely v 90. letech na cédéčkách a kazetách, doba už gramodeskám nepřála. Zato v poslední době jim přeje vrchovatě, a tak se v reedicích postupně objevují vinylové verze starých záznamů. U Guns Of Bystrc Records už vyšla elpíčka „2000?“, „Teorie morfické rezonance“ a „Honzíkova cesta“, na která před pár dny navázaly další dva tituly: „Ubiquity“ a „Strach“. Podívám se na každý zvlášť, i když je řada záležitostí spojuje, v první řadě dvě edice – barevná limitka a klasická černá deska.
Refresh z recenze „Ubiquity“: Obaly obou verzí „Strachu“ jsou totožné, včetně přílohy, limitka má navíc OBI strip a deska je červeno-černá. Poctivě vypravený obal je hodně podobný původnímu, tedy titulní strana s fotkou tváří muzikantů (autorem je Ondřej Pýcha) a bez názvu kapely i alba, zadní je jiná, namísto fotky hlav muzikantů je zařazen seznam skladeb a členů kapely. Insert obsahuje texty v podobném grafickém rozložení jako má zadní strana přebalu (sloupce a kolem nich další info v tvaru kružnice, včetně seznamu těch, kteří se postarali o zvuk; K25A se vrátili do Sona, do rukou Milana Cimfeho a Andreje Laža, prvně jmenovaný obstaral i mix a mastering.
Nyní již naostro ke „Strachu“ (1995). Ten nahrála lehce obměněná sestava, bubeník Viking (který žel v prosinci 2025 zemřel) si dal pauzu a nahradil jej Jiří Stivín jr. Trio Vartecký, Simon & Bílý zůstalo na svých postech a muzika se za dva roky taky moc nezměnila. Pořád se dá označit jako crossover, pořád je to směs rocku, metalu a hardcoru bez zřejmých žánrových hranic.
Zemité riffy, střední tempa, promyšlené kytarové party, funkční neokázalá rytmika a k tomu silné takřka hypnotické vrcholy. Ty nejsou nikterak dlouhé, ale prakticky v každé skladbě se objevují. Vše uvedené platí hned na první „Sílu“, která zpočátku sází na hutnost, aby několikrát rozkvetla do, no napíšu to, krásy. Některé motivy jsou skvělé, melodický výjezd na začátku druhé minuty první top moment, navazující sólo druhý. Zneklidňující začátek druhé „ Tad“ vane odjinud, dnes by se možná řeklo noise rock – je to takové nasekané, zdánlivě jednoduché a opakující se, ale vždycky v pravý čas se objeví nějaká kudrlinka, kytarové zakvílení nebo hezky pojatá baskytara. Zpěv, abych nezapomněl, je stejný jako na „Ubiquity“: Simon sice není kdovíjak velký zpěvák, co se hlasu a jeho rozsahu týká, ale má takový specifický výraz, který do nasekané i melodické muziky většinou sedí optimálně.
Skladby jdou rychle za sebou, nemají přepálenou stopáž, „Fungi“ je z nich nejkratší a taky nejvíce hardcore, tempo je svižné, bicí to táhnou a kytary přizvukují, a zase se dá mluvit o hitovce, navzdory textu, který je heslovitý a velmi krátký. Se slovy si kapela více pohrála ve „Studené“, spojení „obejmi hada, polib krysu“ se rychle dostane do hlavy, stejně jako finále „osamělá se ubodala“. U „Meditace“ mě napadá, kde vzala název? Text moc meditativní není, ono obecně u textů často přemýšlím, co jimi chtěli autoři sdělit, tady si říkám, jak souvisí krvavé scény s meditací, ale třeba to tak někdo má, možná draví ptáci, možná… „Neví“ je křehčí písnička, ve které převládají akustické tóny kytary doplněné jemnými synťáky a brbláním basy, nad vším pak ční civilní hlas. V pravý čas zařazené odlehčení působí obyčejně, přesto má zvláštní kouzlo.
Druhá strana začíná „Probuzením“ a konečně mi je text celkem jasný. (úsměv) Muzika taky, opět typická práce Varteckého a spol., převalování kytar, výrazná baskytara, strohé bicí, u kterých mi vůbec nevadí to, co jindy moc nemusím – dutý „plechový“ zvuk rytmičáku. Je tak nazvučený na celém albu, ale do nálady písní sedí. Titulní „Strach“ chvilku operuje na numetalovém hřišti, ale po chvíli nabírá kurz klasické K25A. Opět je to hypnotické, všeobjímající a potemnělé hraní s náladami, které podporují kreativně nabouchané bicí i další kytarové kouzlení. Nedokážu se rozhodnout, který song z alba je nejlepší, do kolonky „výborná práce“ bych mohl zařadit všechny dosud odehrané. Méně zaujme až nenápadné „Okno“, jakási „cover verze“ „Okna mé lásky“ od OLYMPIKU, hitovky, která v osmdesátých letech bořila hitparády. Cover verze v uvozovkách, protože po hudební stránce je to úplně jiný song, pouze útržky textu se shodují. Podobně jako „Neví“ vyznívají „Časy“, další pomalá věcička, navíc podbarvená tklivými tóny violoncella. Kromě „zúčtování“ s OLYMPIKEM je tu i zúčtování s trpělivostí posluchače – skoro pětiminutové „Intro“, zařazené na konec „řádné hrací doby“, je podivné hraní si se zvuky na způsob tibetské nebo jaké muziky. Druhá verze „Strachu“ je remix by Milan Cimfe, ale není třeba se bát další podivnosti – tento remix je přátelský, neohýbá skladbu do absurdna, jak se občas stává, ale samozřejmě se zvuky se laboruje, něco se zkresluje a vokály téměř absentují.
Opakování z recenze „Ubiquity“: Vrátit se do mládí a připomenout si tehdejší dobu, to je asi hlavní účel vydání alba pro pamětníky, kteří mohou nad provedením edice i hudebním obsahem zajásat, ti mladší si pak můžou udělat obrázek o muzice, která v půlce devadesátých let válcovala kluby i festivalová pódia.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Síla
- Tad
- Funghi
- Studená
- Meditace
- Neví
- Strana B
- Probuzení
- Strach
- Okno
- Časy
- Intro
- Strach II
Čas: cca 46 min.
Sestava:
- Jiří Stivín ml. – bicí
- Jiří Bílý – baskytara
- Simon – zpěv
- Tomáš Vartecký – kytara & zpěv
