Brněnský dovolím si napsat minilabel Guns Of Bystrc Records nesype alba jako zrní ptáčkům, na druhou stranu když už nějaké zrno vydá, stojí to za to. A to nemyslím jen co se týká atraktivity vydaných titulů, ale i jejich provedení. Nemám sice všechna firemní vydání, ale ta, která vlastním, snesou přísná měřítka. A nejnovější, reedice posledního alba KURTIZÁN Z 25. AVENUE „Honzíkova cesta“, je asi vůbec tím nejlépe vypraveným produktem vydavatelství.
Ve všech recenzích se obalům věnuju a neodpustím si upozornění na nějaké ty nedotahy. V případě obalu „Honzíkovy cesty“, poprvé vydané v roce 2020, vidím jen přetahy, takhle vypravená deska je splněný sen každého vinylového fanatika. Takže:
- transparentní modrý vinyl, na každé straně jiná středová etiketa, na etiketách seznam skladeb
- kapsa s antistatickou fólií
- klasický přebal, který je věrnou kopií prvního vinylového vydání, původně v režii kapely
- 1. příloha – list 30 x 30 cm, na jedné straně texty, na druhé kresba, která byla původně jen na středové etiketě
- 2. příloha – dvojlist 30 x 60 cm, na jedné straně fotka kapely (s knihou, podle které se deska jmenuje), na dalších sestava a kredity
- 3. příloha – dvojlist 30 x 60 cm, čtyři parádní koncertní fotky, jejichž autorem je Jan Nožička
O design se tehdy postaral Dan Kurz, zpěvák ATARI TERROR, který se v KURTIZÁNÁCH postavil k mikrofonu a nahradil ikonického Simona. A nebyla to jediná změna v sestavě, místo bicmena Vikinga naskočil Marek Macháček, akorát basák Jan Rupprich zvaný Rupp vydržel ze sestavy předchozího alba, samozřejmě s předákem, skladatelem, textařem, kytaristou a zpěvákem Tomášem Varteckým.
„Je to výprava do devíti lidských osudů, jež některé končí tragicky, některé komicky a některé ještě neskončily.“ To je anotace k albu napsaná v roce 2020, ale platí napořád. A díky za ni, protože texty jsou napsané celkem svérázně a mnohdy je těžké pochopit, co chtěl autor slovy říci. Platí to hned na první „Grétu“, která má text heslovitý, zkratkovitý, a hlavně „něco pochopíš / a něco ne“; já něco málo možná… Muziku chápu lépe, pod všeobjímajícím termínem crossover se střídají party zemitého rocku, valivého HC a chytlavého pop rocku. S hudbou jde ruku v ruce zpěv, který osciluje mezi ostrými a jemnými polohami, přičemž předrefrén je chytlavý až běda a slogan „dej mi ruku Gréto“ má fakt sílu. Ale není to tak jednoduché, je dobré se zaposlouchat a vnímat kytarové party, které se různě proměňují, přelévají, tu je jen krátké brnknutí, tu hrubozrnný riff, a nechybí ani sólo, které nahrál hostující Frode Barth. První věc je pecka.
Ani další songy nezaostávají, plynulejší „Tommy“ je stravitelnější a možná i rádiový. Zpěváci – a nevím, jestli tu pějí všichni, Danovi a Tomášovi vypomohli na nahrávce Honza křížek i Milan Cimfe –, se drží v civilních polohách a ladí jim to spolu zajímavě, v některých momentech někdo artikuluje až hyperkorektně, ale mně se to líbí, stejně jako místy až monumentální muzika. Myslím, že povrchní posluchač se spokojí s melodickými party, zvídavější si užije i ty lehce alternativní. Nevím, proč se třetí věc jmenuje „Helmut“; podle mě je text o fotbalu, Horstu Sieglovi, Spartě i Slavii. V písni se objevují fragmenty starší věci „3D“, ale novější nasekaná verze mi přijde lepší a hlavně intenzivnější. I text „Franze“ se dá pochopit, je to taková zrychlená historie od roku 1914 do dneška, lemovaná válkami, nástupy fašismu, komunismu a dalších ismů; a ač jde o zkratkovité výkřiky, možná zabírají mnohem silněji než nějaké popisné litanie. Muzika taky šlape, vedle groove rock/metalu funguje výborně několikahlasý refrén.
Jdeme na druhou stranu, která pokračuje v obdobném duchu jako první. Variabilní muzika, pestré zpěvy, zatěžkané pasáže se střídají se světlejšími… Co bych ještě vypíchl, je zvuk. Nahrávalo se ve studiu Sono, kde kroutil čudlíky a mačkal klávesy Milan Cimfe, který nahrávce ušil perfektní zvukový kabátek. Deska hraje parádně, je výborně zmixovaná, takže nástroje jsou snadno identifikovatelné, neperou se mezi sebou, kytary zní ostře, řezavě, baskytara předpisově brumlá, bicí mají hloubky a pěkně duní. A zpěvy – s těmi si pánové opravdu vyhráli a při pozorném poslechu se dají objevit všelijaké kulišárny typu překrývání hlasů nebo tišší zpěv pod hlasitým, devízou je samozřejmě i střídání tří zpěváků. A když jsem u střídání, tak nálady se taky mění, od soft akustického partu v úvodu „Julie“ přes chytlavé refrény (zejména ve „Fanouškovi“, ale i ve „Viktorce“) po zahuštěné pasáže (zaťatá rychta ve „Willym“).
Poslední skladba je označena jako bonus, byla zveřejněna už v roce 2017. A i když byla nahrána ve stejném studiu se stejným zvukařem, zní „Mirek“ trochu jinak, řekl bych uhlazeněji, zároveň lehce zamlženě. Na druhou kytaru tu hraje Kryštof Bartakovič, ex-člen kapely, a jestli je jeho dílem úvodní kytarový part, tak palec nahoru, jestli to hraje Tomáš, ten palec patří jemu.
KURTIZÁNY dostaly za album rockového Anděla za rok 2020. Já měl v roce 2020 jiné favority, ale chápu, že po zrušení kategorie hard & heavy se hlasování rockových a metalových publicistů rozmělnilo a z užšího výběru byly i pro mě KURTIZÁNY nejlepší volbou. A když jsem teď po letech album poslouchal, bavilo mě čím dál víc.
Limitovaný náklad čítá pouhých 200 ručně číslovaných kusů, takže ti, kterým uteklo původní vydání (a uteklo snadno, když vyšlo jen 2x 150 ks), mají možnosti si pořídit skvěle vypravenou reedici za rozumný peníz, nikoliv za dva tisíce a více, což jsou částky, za které se obchodoval první press na různých bazarech.
P.S. Knihu Honzíkova cesta jsem v knihově bez problémů našel, viz foto. (úsměv)
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Gréta
- Tommy
- Helmut
- Franz
- Strana B
- Willy
- Viktorka
- Fanoušek
- Julie
- Mirek
Čas: cca 36 min.
Sestava:
- Dan Kurz – zpěv
- Tomáš Vartecký – kytara, zpěv
- Rupp – basa
- Marek Macháček – bicí
